Cesty ke svobodě

Hurá k předčasným volbám. Ale o čem budou? A koho budeme volit?

Kdo je to Petr Nečas? Leckdo by se tak mohl ptát. Přitom utekly tři měsíce od chvíle, kdy rezignoval jako premiér. Věci se mění rychle. Někdo změny vítá, mnoho lidí je vděčno, že Nečasova vláda padla. Považovali ji za „asociální“. Neberou vážně, že taky šetřila. Prezident Miloš Zeman se 1. září v TV Prima pochlubil, že slíbil odstranit Nečasovu vládu, a taky ji odstranil. Proto se těší oblibě a jeho kroky jsou masou občanů nekriticky chváleny.

Sněmovna se 21. srpna, v den 45. výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy, rozhodla, že skončí: 140 poslanců hlasovalo pro rozpuštění. Vlastně to bylo překvapení. Zákonodárci se zjevně nechali do předčasného konce zatlačit veřejným míněním. Jen ODS byla proti. Není divu, je na dně. Ve středu 28. srpna Miloš Zeman akt podepsal, za dva měsíce následují volby.
Otázkou je, o čem vlastně budou? Obvykle se urnové klání bere jako střet pravice s levicí. Jenomže situace se po přímé prezidentské volbě změnila. Někteří politologové (kupříkladu Bohumil Doležal) říkají, že tyto volby nebudou mít smysl. „Jako UFO se tu objevil prezidentský systém a má podporu, protože lid chce vzít moc do svých rukou a prezident byl zvolen přímo,“ říká. Podle něj mu nemůže vzdorovat ODS, protože je na kolenou, ani ČSSD, kde je velká část strany proti předsedovi Bohuslavu Sobotkovi, jehož chce Zeman zničit. Doležal se obává, aby česká společnost nesklouzla do stejné deprese a deziluze, do jaké padla po okupaci v roce 1968.
O čem tedy volby budou? Základní téma svobodné volby je vždycky právě svoboda. Svébytný volič hledá vždycky cestu ke svobodě. Brání se všemu, co svobodu omezuje.

Rozloženou politickou scénou se líp manipuluje
Jsme svědky posunu od parlamentní demokracie k prezidentskému systému, k autokracii. Pro mnoho lidí to nic neznamená. Podstatné pro ně je, že jsou naštvaní, že se jim daří hůř. Že jsme nešli cestou Řecka nebo Španělska, to neberou.
Jak ten posun vypadá? Prezident si doma dělá, co chce. Rozkládá ze msty ČSSD, ačkoliv sliboval, že bude politickou scénu spojovat. Jenže spojená scéna se mnohem hůř ovládá, rozloženou se dá dobře manipulovat. Zeman snadno rozbil tzv. stojedničkovou koalici. Dokonce to provedl podle více svědectví za spojenectví pražského „kmotra ODS“ Tomáše Hrdličky. Sestavil si vládu proti vůli sněmovny, ač podle ústavy má vláda vždy vzejít z vůle stran ve sněmovně. Po rozpuštění dolní komory je Zeman a jeho vláda pánem situace. Prezident nadržuje straně zemanovci (SPOZ). Je to něco nebývalého, nefér jednání. Jeho kancléř Vratislav Mynář zřejmě povede zlínskou kandidátku strany. Nic takového tu ještě nebylo.
Odtud plyne, že hlavním politickým tématem je Miloš Zeman. Jenomže o něj ve volbách 25. a 26. října nepůjde. Tedy nikoli přímo. Volby budou mít jakoby klasický charakter. A přitom Zeman dělá všecko pro to, aby je ovlivnil. Už jeho výběr termínu je jasný – nahrává komunistům, protože v pondělí 28. října bude volno a děti mají pětidenní prázdniny. Rodiny z měst pojednou ven. Jen komunisti mají věrné, poslušné voliče. Ani o ČSSD se to nedá říci, jen o KSČM.

Celý názor si přečtete v tištěné Xantypě......

Martin Fendrych

XANTYPA 10/13 - výběr z článků

U obrů v předsíni

Je kolem páté ráno, balancujeme s dvěma kamarády na kluzkých kamenech na břehu jezera Gokyo a snažíme se postavit stativ tak bezpečně, aby nám ho neshodil ani prudký poryv větru. Teploměr v nadmořské výšce přes 4800 metrů ukazuje okolo deseti stupňů pod nulou, pitná voda v láhvi během noci zamrzla a v ledovém větru je taková zima, že člověku tuhne pusa i při obyčejném mluvení. Moc se nám nechtělo měnit relativní teplo spacáku v nedaleké turistické ubytovně za kousavý mráz, k jezeru nás ale vyhnala naděje, že po několika zamračených ránech konečně uděláme nějaké slušné snímky za svítání, tedy v nejhezčím světle, jaké krajinářští fotografové znají.

Rod Stewart a Čas, vlastně Time

Rod Stewart a Čas, vlastně Time

 Ačkoli z posledních nahrávek britského zpěváka Roda Stewarta byla znát už určitá únava a ústup ze slávy, z hudebního výsluní zcela nevymizel. Stále si za jejich prodej připisoval nové zlaté desky. Letos však svým novinkovým albem TIME doslova šokoval. Ve Velké Británii přímo rekordně! Po téměř pětatřiceti letech se s ním opět dostal až na vrchol žebříčku. V takovém časovém rozpětí to zde před ním ještě nikdo jiný nedokázal. Po dvou desetiletích se také Rodovi fanoušci konečně dočkali jeho nové autorské desky, kterou rovněž spoluprodukoval. Rod Stewart se s jedinou výjimkou autorsky podílel na kompletní hudební kolekci. Ústřední tematika písní o milostných vztazích, které šťastně začaly, nebyly naplněny nebo skončily, také mnoho napovídá o jejich autorovi a interpretovi.

Archeoložka  Ruth Shadyová Solísová

Archeoložka Ruth Shadyová Solísová

 Archeoložka Ruth Shadyová Solísová, původem z Československa, vypráví o tom, jak na pobřeží Peru objevila stopy po nejstarší civilizaci západní polokoule a jak Peruánci neumějí využívat znalostí dávných indiánských kultur.

Taras Kuščynskyj

Taras Kuščynskyj

O Tarasi Kuščynském se ví, že byl fotografem krásy. Že tvořil v sepětí s přírodou. Že jeho „stavebním materiálem“ bylo světlo. Že zhmotněním této krásy byla pro něho žena. Ví se o něm díky jeho pozůstalým, kteří od roku 1983, kdy předčasně zemřel, pravidelně pořádají výstavy jeho děl, díky teoretikům fotografie, kteří na něho doslova „nemohou zapomenout“, díky fotografům, kteří ho připomínají ve specializovaných časopisech, ale i díky divákům, kteří jsou na něj, často nevědomky, zvyklí.

Potomci usurijských tygrů v Africe

Potomci usurijských tygrů v Africe

Navštěvujeme černý kontinent, abychom spatřili stáda slonů, pátráme po smečkách lvů, toužíme spatřit majestátné nosorožce bílé a mnohdy je sotva rozeznáváme od příbuzných menších druhů – nosorožců černých. Stohlavá stáda pakoňů a zeber se mísí na rozlehlých savanách, a po chvíli nám mizí v údolích obklopených vysušenými pahýly akácií. Hledáme levharty, gepardy, karakaly, hyeny a šakaly. Mnohdy bychom se smířili i s kočkou divokou. A jak jsme překvapeni, když místo tak typické africké zvířeny tu najdeme největší kočku na světě – tygra usurijského.

Zpěvačka  DASHA

Zpěvačka DASHA

Jak sama Dagmar Sobková tvrdí, jméno Dasha byl její pubertální nápad. Od té doby z ní každopádně vyrostla skvělá zpěvačka, která má v sobě navíc ohromnou pokoru, což je v téhle branži jev nanejvýš sympatický a takřka nevídaný.

Ivan M. Havel

Ivan M. Havel

Matematik a filosof IVAN M. HAVEL oslaví 11. října pětasedmdesátiny. Má rád duchaplnou společnost i dobré jídlo a pití, což potvrzuje při pravidelných posezeních s přáteli v klubu Koníček, sousedícím s restaurací v suterénu paláce Lucerna. V této „duchovní sauně“ se scházejí lidé různých profesí a vládne v ní pohoda a tolerance. Se svou druhou ženou Dagmar bydlí v domě na Rašínově nábřeží, který kdysi postavil jeho dědeček. Košík, venkovská usedlost manželů Havlových, se díky systematickým aktivitám jeho manželky změnila v rozlehlou farmu, kde se chovají ovce a vyrábějí ekologické potraviny.

Zásah CIA v Íránu v roce 1953 usnadnil Chomejnímu cestu k moci

Jak souvisí svržení íránského premiéra Muhammada Mosaddeka vojenským pučem v roce 1953 s nastolením islámské republiky ajatolláhem Chomejním o šestadvacet let později? Sesazení demokraticky zvolené vlády v Teheránu pod taktovkou americké zpravodajské služby a zpětné dosazení šáha Rezá Pahlavího na trůn naplnilo Íránce frustrací. V roce 1979 vypukla v zemi revoluce proti absolutistickému monarchovi vládnoucímu z vůle Spojených států, přičemž Rúholláh Chomejní disponoval dostatečnou podporou veřejnosti k vytvoření islámského, protizápadně orientovaného režimu.

Co se děje… v New Yorku

 Léto pohladilo New York, otočilo se ve dveřích, zamávalo a odešlo. Zůstaly zážitky z koncertu Bobbyho McFerrina na trávníku v Central Parku, z výjimečných představení projektu SHAKESPEARE V PARKU, která za posledních padesát let konání vidělo pět milionů lidí, ze třicátého pátého ročníku festivalu OSLAVTE BROOKLYN, na němž letos Robert Plant zpíval se svou kapelou The Sensational Space Shifters, a z večírků věnovaných experimentální hudbě v prostorách MoMA PS1. A ze stovek dalších věcí, kterými dělá v létě město radost lidem.

Co se děje… v Londýně

Srpnová zpráva, že Scotland Yard se znovu zabývá smrtí princezny z Walesu a zkoumá, zda se na ní podíleli členové zvláštních jednotek britské armády známých pod zkratkou SAS (operující ve vojenský konfliktech tajně v týlu nepřítele), neměla bizarností svého obsahu téměř konkurenci. Snad s výjimkou sdělení, že se správcům londýnských kanalizací zhruba ve stejné době podařilo odstranit z potrubí pod hlavním městem obří špunt z omastku a chuchvalců zvící rozměrů londýnského patrového autobusu.

NÁZORY Martina Fendrycha - výběr z článků

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

V sobotu 21. října skončily sněmovní volby a skončila doba, jež začala v listopadu 1989. Skončilo údobí liberální demokracie, smeteny byly zbytky „Havla“ v české politice. To není přehnané tvrzení, ale fakt. Co přichází, zatím není jasné, musíme si počkat. Jistě víme, že voliče oslovují vůdci s autoritářskými sklony, kteří „to vezmou pevně do ruky“, neradi se dohadují s druhými, a panují.

Rok 2016

Rok 2016

Facebook a Twitter, krásné nové drogy, jež dokonale uspokojují naše touhy

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Podivuhodné, co dokáže ve světě sázejícím na ekonomickou a vojenskou moc jeden jediný člověk, přitom žádný Bill Gates, ani velitel ozbrojených šiků, muž nedisponující „světskou“ mocí, ale jen a jen svou duchovní výbavou a pohnutým osudem. Do Prahy přijel 14. dalajláma Tändzin Gjamccho, buddhista žijící od dětství v exilu, nejvyšší tibetský duchovní vůdce. Jeho Svatost. U jiného by to přízvisko vyvolávalo posměch; u dalajlámy ne. Proč? Vyzařuje z něj pokoj? Nebo proto, že i náš většinově „pohanský“ svět v skrytu duše po „svatosti“, po něčem jiném, nesvětském, prahne?

Náckovatíme. Není to legrace.

Náckovatíme. Není to legrace.

Babiš veřejně popřel holokaust, koncentrák v Letech. Zeman zas vydává knihu Tato země je naše. A přece nejsme Zemanlandem.

Jsme šestá nejbezpečnější země světa. Bojíme se ale jako šestá nejriskantnější

Léto v Evropě nepřineslo klid. Množí se útoky teroristů a jimi inspirovaných šílenců. Německo nese ataky statečně. U nás vyvolávají paniku, prudké politické odezvy. Jako by se to dělo v Česku. Běžně se u nás dává rovnítko mezi muslimské uprchlíky a teroristy.

Polibky smrti, vytěsněný Šlachta a církevní restituce jako zbraň proti Sobotkovi

Přibývá střetů mezi ANO a ČSSD i dalšími stranami. Viděli jsme to na protikuřáckém zákonu. Sice vládní návrh, ale poslanci Andreje Babiše ho nechali padnout. Nejspíš někde vzadu číhaly krajské volby. Za jednatřiceti „anoisty“, kteří hlasovali proti, nebo se zdrželi, může stát představa, že zákaz kouřit lidé v hospodách na vesnici neberou.

Hledá se prezidentský kandidát. Značka: Abychom se za něj nemuseli stydět

 Zajímavé, jak se najednou vynoří téma, prodere se na povrch, vybublá. Tak nyní oživla debata, kdo bude za rok a tři čtvrtě kandidovat proti Miloši Zemanovi. Jakkoli nežijeme v prezidentském systému, stále ještě jsme parlamentní demokracií, stejně má hradní pán velký význam. Dokonce dokáže přitáhnout pozornost voličů k politickému tématu, přímé volbě, a to je co říct. Protože zájem o politiku u nás upadá.

Nová česká zahraniční politika: Klanění se Si Ťin-pchingovi místo lidských práv

Nová česká zahraniční politika: Klanění se Si Ťin-pchingovi místo lidských práv

Člověk fyzicky cítí, jak se mu svět mění pod nohama. Není to změna, jakou jsme zažili na konci roku 1989. Je méně žádoucí, globální. V takové době záleží na pružnosti, na gruntu, z kterého jednotlivci vycházejí, na jejich víře a odhodlání. Na naladění. Přijmeme změny? Odmítneme? Jsou tak masivní a tolik nás přesahují, že nemáme sílu je odmítnout. Buď je přijmeme, nebo nás semelou.
Změn je mnoho: sílící Rusko, které touží po bývalé imperiální slávě. Zběsilost tzv. Islámského státu a džihádistů. Pohyb milionů uprchlíků. Tající ledovce a stoupající hladiny oceánů. A změny v Evropě, kde se právě nyní rozhoduje, jestli zůstane jedním kooperujícím celkem, nebo se znovu rozpadne do uzavřených národních celků. Přitom rozpad je cestou do minulosti. V Evropě je cítit i jakási únava z přepychu, únava z demokracie. A přece pořád platí, že žádný lepší státní systém nemáme. Vzdát se demokracie znamená vzdát se svobody. Divné, ale i ta jako by se lidem u nás za dvacet šest let od revoluce přežila.

Rozhněvaní Slováci volili. Na výsledku se podílí korupce i rozkladná propaganda.

Slováci si zvolili novou národní radu. Nezůstal kámen na kameni. Smer Roberta Fica prohrál, i když vyhrál. Nacionalisté a fašisti vyhráli, i když nejsou první. Přijde tahle neonacionalistická vlna taky k nám? Máme s tím počítat? Andrej Babiš se na volby těší. Rád by, aby se volilo už v červnu 2017. Zřejmě si je jist, že vyhraje a kabinet bude sestavovat on. Ústava, čtyřleté funkční období vlády ho příliš nezajímá. Stát vnímá jako firmu a výměnu klíčových postů v Agrofertu si přece taky organizuje po svém. (Chápejme: stát zřejmě vnímá jako „svoji“ firmu, i když slůvko „moje“ zatím nepoužívá.)

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 10/13

XANTYPA Číslo 10/13

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 11/2019

XANTYPA XANTYPA 11/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne