Co se děje… v Londýně

Diana: karambol na filmovém plátně

Srpnová zpráva, že Scotland Yard se znovu zabývá smrtí princezny z Walesu a zkoumá, zda se na ní podíleli členové zvláštních jednotek britské armády známých pod zkratkou SAS (operující ve vojenský konfliktech tajně v týlu nepřítele), neměla bizarností svého obsahu téměř konkurenci. Snad s výjimkou sdělení, že se správcům londýnských kanalizací zhruba ve stejné době podařilo odstranit z potrubí pod hlavním městem obří špunt z omastku a chuchvalců zvící rozměrů londýnského patrového autobusu.

Zprávu přetiskly a okomentovaly všechny ostrovní deníky, ty serióznější s přípodotkem, zda je rozumné, aby Metropolitní policie na šetření informace z pochybného zdroje vydávala vůbec energii a utrácela peníze.
Podobné pochyby teď provázejí filmovou adaptaci knížky Kate Snellové DIANA: JEJÍ POSLEDNÍ LÁSKA. Na filmové plátno ji převedla londýnská produkční společnost Ecosse Ltd., patřící jinak úspěšnému londýnskému producentovi Douglasu Raeovi (v roce 1997 natočil snímek MRS. BROWNOVÁ s Judy Denchovou). Pro film získal německého režiséra Olivera Hirchbiegela (nominace na Oscara za film PÁD o posledních dnech Adolfa Hitlera) a také australskou herečku britského původu Naomi Wattsovou.
Děj se soustřeďuje na poslední dvě léta života princezny z Walesu, od rozvodu s princem Charlesem po osudnou havárii v pařížském tunelu Alma v noci na 31. srpna 1997. Podle filmové kritičky britské televizní stanice ITV Niny Nannarové líčí Dianu jako „ženu, jež se nikdy nevyrovnala s tím, že ji ještě jako dítě opustila matka, a později ji opustila rodina, do níž se přivdala, a která žije zoufale osamělá. Své syny navíc vídá jen každé čtyři nebo pět týdnů.“
V takovém rozpoložení potkala v roce 1995 (při jedné z návštěv v nemocnici) talentovaného kardiochirurga pákistánského původu Hasnata Khana a zamilovala se. Až potud jsou fakta zřejmě správná, co se však odehrávalo mezi Dianou a lékařem, který dnes bydlí ve východním Londýně a pracuje na univerzitě v Basildonu, zůstalo a zůstává (na rozdíl od jejího vztahu s Johnem Hewittem) zahaleno naprostým tajemstvím.
Jednoduše proto, že Hasnat Khan o tomto vztahu nikdy veřejně ani soukromě nemluvil. V zářijovém rozhovoru pro Daily Mail se omezil na lakonické konstatování: „Byli jsme přátelé a normální lidé se k sobě chovají jako přátelé.“ Tvůrci filmu se pokoušeli získat Hasnata Khana ke spolupráci, ten však trvá na tom, že s nikým z produkčního týmu nehovořil. A nikdy k filmu nedal souhlas.
„Je založen na drbech a na tom, co o našem vztahu, o kterém nic nevěděli, vyprávěli Dianini přátelé. A také na tom, co o něm vypověděli někteří moji příbuzní, kteří toho o něm ovšem také moc nevěděli,“ řekl v rozhovoru pro Daily Mail dnes čtyřiapadesátiletý lékař, žijící – nebýt nového filmu – v naprosté anonymitě.
Režisér Hirschbiegel řekl britským novinářům, že dějová linka filmu je založena na svědectví „několika lidí“ a v rozhovoru pro zpravodajskou stanici Sky News zdůraznil, že „se nejedná o dokument, ale o dramatickou interpretaci. V milostném příběhu potřebujete vytvořit alespoň čtyři nebo pět dramatických scén, aby fungoval.“
Po premiéře počátkem září se však londýnská kritika až na výjimky shodla, že přes veškerou režisérovu snahu filmový příběh „nefunguje“. „Zdráhám se použít výraz filmová havárie,“ napsal v Guardianu Peter Bradshaw. A pokračuje: „Jako by ten film byl komplotem zpravodajské služby MI5, která se snaží očernit Dianino jméno.“
Podobně kritická byla ve své recenzi Kate Muriová z londýnských Timesů. Film ocenila jednou z pěti možných hvězdiček a označila ho za „děsivý a vzlezlý“, navíc „s trapným scénářem“.
A tak snad jen královský korespondent londýnského večerníku Evening Standard Robert Jobson, který Dianu osobně znal, měl pro film a jeho tvůrce pochopení: „Ten film není možná úplně akurátní, ve scénáři jsou občas pořádné díry, chybí mu autenticita a Wattsová není věrnou kopií Diany – ale jako okouzlující, nenaplněný a nakonec tragický milostný příběh určitě zaujme.“
Přivést na plátno příběh ženy, kterou (právem či neprávem) stále obdivují miliony lidí po celém světě, je úkol přetěžký. Šestnáct let po její smrti je příliš brzy – rány na duši se ještě úplně nezahojily.

Ivan Kytka

XANTYPA 10/13 - výběr z článků

U obrů v předsíni

Je kolem páté ráno, balancujeme s dvěma kamarády na kluzkých kamenech na břehu jezera Gokyo a snažíme se postavit stativ tak bezpečně, aby nám ho neshodil ani prudký poryv větru. Teploměr v nadmořské výšce přes 4800 metrů ukazuje okolo deseti stupňů pod nulou, pitná voda v láhvi během noci zamrzla a v ledovém větru je taková zima, že člověku tuhne pusa i při obyčejném mluvení. Moc se nám nechtělo měnit relativní teplo spacáku v nedaleké turistické ubytovně za kousavý mráz, k jezeru nás ale vyhnala naděje, že po několika zamračených ránech konečně uděláme nějaké slušné snímky za svítání, tedy v nejhezčím světle, jaké krajinářští fotografové znají.

Rod Stewart a Čas, vlastně Time

Rod Stewart a Čas, vlastně Time

 Ačkoli z posledních nahrávek britského zpěváka Roda Stewarta byla znát už určitá únava a ústup ze slávy, z hudebního výsluní zcela nevymizel. Stále si za jejich prodej připisoval nové zlaté desky. Letos však svým novinkovým albem TIME doslova šokoval. Ve Velké Británii přímo rekordně! Po téměř pětatřiceti letech se s ním opět dostal až na vrchol žebříčku. V takovém časovém rozpětí to zde před ním ještě nikdo jiný nedokázal. Po dvou desetiletích se také Rodovi fanoušci konečně dočkali jeho nové autorské desky, kterou rovněž spoluprodukoval. Rod Stewart se s jedinou výjimkou autorsky podílel na kompletní hudební kolekci. Ústřední tematika písní o milostných vztazích, které šťastně začaly, nebyly naplněny nebo skončily, také mnoho napovídá o jejich autorovi a interpretovi.

Archeoložka  Ruth Shadyová Solísová

Archeoložka Ruth Shadyová Solísová

 Archeoložka Ruth Shadyová Solísová, původem z Československa, vypráví o tom, jak na pobřeží Peru objevila stopy po nejstarší civilizaci západní polokoule a jak Peruánci neumějí využívat znalostí dávných indiánských kultur.

Taras Kuščynskyj

Taras Kuščynskyj

O Tarasi Kuščynském se ví, že byl fotografem krásy. Že tvořil v sepětí s přírodou. Že jeho „stavebním materiálem“ bylo světlo. Že zhmotněním této krásy byla pro něho žena. Ví se o něm díky jeho pozůstalým, kteří od roku 1983, kdy předčasně zemřel, pravidelně pořádají výstavy jeho děl, díky teoretikům fotografie, kteří na něho doslova „nemohou zapomenout“, díky fotografům, kteří ho připomínají ve specializovaných časopisech, ale i díky divákům, kteří jsou na něj, často nevědomky, zvyklí.

Potomci usurijských tygrů v Africe

Potomci usurijských tygrů v Africe

Navštěvujeme černý kontinent, abychom spatřili stáda slonů, pátráme po smečkách lvů, toužíme spatřit majestátné nosorožce bílé a mnohdy je sotva rozeznáváme od příbuzných menších druhů – nosorožců černých. Stohlavá stáda pakoňů a zeber se mísí na rozlehlých savanách, a po chvíli nám mizí v údolích obklopených vysušenými pahýly akácií. Hledáme levharty, gepardy, karakaly, hyeny a šakaly. Mnohdy bychom se smířili i s kočkou divokou. A jak jsme překvapeni, když místo tak typické africké zvířeny tu najdeme největší kočku na světě – tygra usurijského.

Zpěvačka  DASHA

Zpěvačka DASHA

Jak sama Dagmar Sobková tvrdí, jméno Dasha byl její pubertální nápad. Od té doby z ní každopádně vyrostla skvělá zpěvačka, která má v sobě navíc ohromnou pokoru, což je v téhle branži jev nanejvýš sympatický a takřka nevídaný.

Ivan M. Havel

Ivan M. Havel

Matematik a filosof IVAN M. HAVEL oslaví 11. října pětasedmdesátiny. Má rád duchaplnou společnost i dobré jídlo a pití, což potvrzuje při pravidelných posezeních s přáteli v klubu Koníček, sousedícím s restaurací v suterénu paláce Lucerna. V této „duchovní sauně“ se scházejí lidé různých profesí a vládne v ní pohoda a tolerance. Se svou druhou ženou Dagmar bydlí v domě na Rašínově nábřeží, který kdysi postavil jeho dědeček. Košík, venkovská usedlost manželů Havlových, se díky systematickým aktivitám jeho manželky změnila v rozlehlou farmu, kde se chovají ovce a vyrábějí ekologické potraviny.

Zásah CIA v Íránu v roce 1953 usnadnil Chomejnímu cestu k moci

Jak souvisí svržení íránského premiéra Muhammada Mosaddeka vojenským pučem v roce 1953 s nastolením islámské republiky ajatolláhem Chomejním o šestadvacet let později? Sesazení demokraticky zvolené vlády v Teheránu pod taktovkou americké zpravodajské služby a zpětné dosazení šáha Rezá Pahlavího na trůn naplnilo Íránce frustrací. V roce 1979 vypukla v zemi revoluce proti absolutistickému monarchovi vládnoucímu z vůle Spojených států, přičemž Rúholláh Chomejní disponoval dostatečnou podporou veřejnosti k vytvoření islámského, protizápadně orientovaného režimu.

Cesty ke svobodě

Kdo je to Petr Nečas? Leckdo by se tak mohl ptát. Přitom utekly tři měsíce od chvíle, kdy rezignoval jako premiér. Věci se mění rychle. Někdo změny vítá, mnoho lidí je vděčno, že Nečasova vláda padla. Považovali ji za „asociální“. Neberou vážně, že taky šetřila. Prezident Miloš Zeman se 1. září v TV Prima pochlubil, že slíbil odstranit Nečasovu vládu, a taky ji odstranil. Proto se těší oblibě a jeho kroky jsou masou občanů nekriticky chváleny.

Co se děje… v New Yorku

 Léto pohladilo New York, otočilo se ve dveřích, zamávalo a odešlo. Zůstaly zážitky z koncertu Bobbyho McFerrina na trávníku v Central Parku, z výjimečných představení projektu SHAKESPEARE V PARKU, která za posledních padesát let konání vidělo pět milionů lidí, ze třicátého pátého ročníku festivalu OSLAVTE BROOKLYN, na němž letos Robert Plant zpíval se svou kapelou The Sensational Space Shifters, a z večírků věnovaných experimentální hudbě v prostorách MoMA PS1. A ze stovek dalších věcí, kterými dělá v létě město radost lidem.

Aktuálně - výběr z článků

Je libo porno, nebo raději obraz?

Je libo porno, nebo raději obraz?

Letošní vyhlášení výsledků soutěže Ceny kritiky pro mladé malíře do třiceti let proběhlo jako každý rok v únoru při zahájení výstavy sedmi finalistů.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 10/13

XANTYPA Číslo 10/13

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 09/2019

XANTYPA XANTYPA 09/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne