Český kreaturismus

Běží kampaň na Hrad, kampaň proti církvi, vzpoura v ODS a byl odvolán policejní prezident Lessy

Politický kotel je pod tlakem bez přestávky, bez prázdnin. Teplé měsíce ovládl návrat majetku církvím, zápas ministra vnitra Jana Kubiceho s policejním prezidentem Petrem Lessym a nová česká reality show Kdo si sedne na Hrad.

Padesát tisíc podpisů, jež jsou podmínkou prezidentské kandidatury, shání dnes lidé jako Ladislav Jakl, jeden z nejbližších mužů Václava Klause, Vladimír Franz, hudební skladatel a výtvarník nebo Klára Samková, nepřehlédnutelná advokátka. Jestli to na Hrad zkusí, o tom se rozmýšlí i bývalý superšpión, který pracoval v civilní kontrarozvědce a poté vedl rozvědku, generál ve výslužbě Karel Randák. Na to, že prezident je více méně „reprefigurka“, že ho nepotřebujeme, pěkný hukot.
A ještě něco: už zase hrozí pád vlády, tentokrát prý kvůli zvyšování daní. Nesouhlasí s ním prezident a někteří poslanci ODS.

Hyper-aktivista na hranici debility
Probíhá nejen kampaň na Hrad, ale i kampaň z Hradu. Václav Klaus je čilý, vládě pilně škodí. Pozorovatel se neubrání dojmu, že i on někam směřuje, jen není jasné kam. Má v ruce vidle a hyperaktivně jimi bodá do Petra Nečase. Napadl jeho vládu za to, že zvyšuje daň z přidané hodnoty (DPH). Prý to je ekonomická sebevražda. Nečas ztrácí nervy – kontroval, že od zvýšení DPH neustoupí: „To by byl krok za hranicí politické a ekonomické hlouposti, to už je na hranici politické a ekonomické debility.“ – O Klausovi si můžeme myslet všelicos, ale že by se potácel na hranici „ekonomické debility“, to ne. Ostatně má na své straně dost ekonomických expertů, kteří před zvýšením daní varují. Prezident stojí na straně lidu, je to populární, ale ne populistické, protože daním Klaus rozumí a prostě jen vyslovuje svůj názor.
Hlava státu však nehovoří jen o daních. Když ministr vnitra Jan Kubice nečekaně odvolal policejního prezidenta Petra Lessyho, Klaus pravil, že to „destabilizuje policii i politiku“. O odvolání Lessyho budu psát dál, ale podstatné je, že veřejnost Lessymu fandila a brala ho jako muže, který se postavil vládě, hlavně Miroslavu Kalouskovi (TOP 09). Ministr financí se pletl do vyšetřování kauzy předražených armádních letadel CASA, volal vyšetřovateli, údajně mu vyhrožoval, a totéž prý provedl Lessymu. Ten to oznámil poslancům, a rázem z něj byl bojovník proti vládě.
Klaus se v bezpečnostní oblasti neorientuje, nikdy ho nezajímala, podceňoval ji už jako premiér. Podpora Lessyho je populistický čin, který má i jiný kontext. Klaus měl dobré vztahy s Vítem Bártou (VV). A Lessy je považován za Bártova člověka.
Podobně se Klaus zachoval u zákona o nápravě některých křivd spáchaných za bolševika na církvích. Kamarádí s arcibiskupem Dukou, ale zároveň vnímá, jakou nenávist „církevní restituce“ vyvolávají. A tak těsně před novým projednáváním zákona ve sněmovně, které následuje po odmítnutí normy senátem, požádal Petra Nečase, Karla Schwarzenberga a Karolínu Peake o „osobní záruku, že zákon o nápravě komunistických křivd na církvích neprolomí restituční hranici 25. února 1948“. Jinak ho prý nepodepíše. S ústavou ta žádost nemá nic společného.
Nabízí se otázka: kam Klaus půjde, až skončí na Hradě? Jemu nakloněné nacionální strany a hnutí (Svobodní, D.O.S.T. atd.) živoří. Založí novou stranu? Nevíme. Těžko věřit, že by se vrátil do ODS a vedl ji. Nedávno ho na předsedu navrhl Petr Tluchoř, který byl sesazen z postu předsedy poslanců ODS poté, co se spojil s Kristýnou Kočí (tehdy VV) a pokusil se o puč ve Věcech veřejných. Tluchoř je nyní rebel číslo jedna v boji proti vyšší DPH.

Celý názor si přečtete v tištěné Xantypě........

Martin Fendrych autor je komentátor Týdne.

XANTYPA 10/12 - výběr z článků

Dagmar Hilarová

Dagmar Hilarová

Kniha Dagmar Hilarové NEMÁM ŽÁDNÉ JMÉNO je svědectvím o holocaustu. V českém prostředí je téměř neznámá, ačkoli se jedná o dílo srovnatelné s deníkem Anny Frankové.

Výstava  Jiřího Kovaříka 1932 – 1994

Výstava Jiřího Kovaříka 1932 – 1994

Akademický malíř, vyznavač krásy, jehož dílo je označováno jako magický realismus, byl známý svým nekompromisním postojem vůči komunistickému režimu. Dvacet let (až na vzácné výjimky) nesměl vystavovat. Jeho realizace v architektuře podepisovali svým jménem Kovaříkovi umělečtí přátelé, protože investoři měli příkaz nedávat mu zakázky.

První singl Beatles padesátiletý

První singl Beatles padesátiletý

Skupina The Beatles, spojovaná s bezstarostným mládím, optimistickou a jiskřivou atmosférou počátku 60. let zejména ve svých prvních písních, se stále více zanořuje do historie rockové hudby. I když si to možná mnohý z nás nepřipouští, je to tak. Pátého října 2012 si připomeneme už 50. výročí vydání jejich prvního singlu LOVE ME DO / P. S. I LOVE YOU.

Písničkářka  RADŮZA

Písničkářka RADŮZA

Byla to šílená jízda! Dvě blondýny v autě bez navigace, hledající slepou ulici v Kladně, kterou stěží najdete na běžné mapě. Nakonec jsme ji našly. U Radůzy jsme si sedly na terasu, a když jsem zapnula diktafon, po chvíli vypověděl službu. Radůza to zachránila. Rozhovor jsem nahrála na minidisk jejího starého diktafonu. A Tereza z Davle fotila.

Nepál

Nepál

 Jste-li ochotni přizpůsobit se prachu, nepořádku, rámusu, chaosu, silnicím bez asfaltu, průjmům, výškové nemoci, zimě, horku, větru, křiku, skřeku gekonů na pokoji a tisícům dalších neuvěřitelných odlišností, klidně jeďte do Nepálu. Okouzlí vás nejen majestátnost tamních velehor, ale také přívětivost Nepálců a jejich život, který se našim zvyklostem naprosto vymyká.

Malíř Kamil Lhoták

Malíř Kamil Lhoták

O důvěrném vztahu malíře Kamila Lhotáka (1912–1990) k technice nepochybuje snad nikdo. K důkazům patří bezesporu příprava slavného filmu Alfréda Radoka DĚDEČEK AUTOMOBIL. Jinak řečeno, návrh dekorací, kostýmů a hlavně úkol do tří měsíců dodat patnáct starých automobilů a stejný počet motocyklů, rok výroby nanejvýš 1910.

Malá prezidentská inventura II.

Klement Gottwald byl prvním dělnickým prezidentem – možná bychom mohli nazývat prvním dělnickým prezidentem i Masaryka, jenže ten si svůj původ pokazil univerzitním vzděláním.

Co se děje… v New Yorku

Vzestup a pro některé pád newyorské čtvrti Williamsburg během posledních dvaceti let popisuje ve své nové knize THE LAST BOHEMIA spisovatel Robert Anasi. Williamsburg chápe jako poslední bohémskou čtvrť, kterou postihl osud mnoha předchozích městských částí USA, do nichž se jako první za levným nájem stěhují umělci – jsou však po několika letech dostiženi developery a finančníky.

Co se děje… v Paříži

Pařížská Pinacothèque začíná novou sezonu ambiciózním projektem dvou, vzájemně propojených výstav. První z nich nazvaná VAN GOGH, RĘVES DE JAPON (Sny o Japonsku) představí na čtyřicet obrazů (zejména krajin) slavného Holanďana, všeobecně vnímaného jako nevyrovnaná osoba zmítaná démony.

Co se děje… ve Vídni

Nazí muži U našich rakouských sousedů je letošní říjen spojen s dlouho očekávaným zahájením ojedinělé výstavy NAZÍ MUŽI v Leopoldově muzeu ve vídeňské Muzejní čtvrti.

NÁZORY Martina Fendrycha - výběr z článků

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

V sobotu 21. října skončily sněmovní volby a skončila doba, jež začala v listopadu 1989. Skončilo údobí liberální demokracie, smeteny byly zbytky „Havla“ v české politice. To není přehnané tvrzení, ale fakt. Co přichází, zatím není jasné, musíme si počkat. Jistě víme, že voliče oslovují vůdci s autoritářskými sklony, kteří „to vezmou pevně do ruky“, neradi se dohadují s druhými, a panují.

Rok 2016

Rok 2016

Facebook a Twitter, krásné nové drogy, jež dokonale uspokojují naše touhy

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Podivuhodné, co dokáže ve světě sázejícím na ekonomickou a vojenskou moc jeden jediný člověk, přitom žádný Bill Gates, ani velitel ozbrojených šiků, muž nedisponující „světskou“ mocí, ale jen a jen svou duchovní výbavou a pohnutým osudem. Do Prahy přijel 14. dalajláma Tändzin Gjamccho, buddhista žijící od dětství v exilu, nejvyšší tibetský duchovní vůdce. Jeho Svatost. U jiného by to přízvisko vyvolávalo posměch; u dalajlámy ne. Proč? Vyzařuje z něj pokoj? Nebo proto, že i náš většinově „pohanský“ svět v skrytu duše po „svatosti“, po něčem jiném, nesvětském, prahne?

Náckovatíme. Není to legrace.

Náckovatíme. Není to legrace.

Babiš veřejně popřel holokaust, koncentrák v Letech. Zeman zas vydává knihu Tato země je naše. A přece nejsme Zemanlandem.

Jsme šestá nejbezpečnější země světa. Bojíme se ale jako šestá nejriskantnější

Léto v Evropě nepřineslo klid. Množí se útoky teroristů a jimi inspirovaných šílenců. Německo nese ataky statečně. U nás vyvolávají paniku, prudké politické odezvy. Jako by se to dělo v Česku. Běžně se u nás dává rovnítko mezi muslimské uprchlíky a teroristy.

Polibky smrti, vytěsněný Šlachta a církevní restituce jako zbraň proti Sobotkovi

Přibývá střetů mezi ANO a ČSSD i dalšími stranami. Viděli jsme to na protikuřáckém zákonu. Sice vládní návrh, ale poslanci Andreje Babiše ho nechali padnout. Nejspíš někde vzadu číhaly krajské volby. Za jednatřiceti „anoisty“, kteří hlasovali proti, nebo se zdrželi, může stát představa, že zákaz kouřit lidé v hospodách na vesnici neberou.

Hledá se prezidentský kandidát. Značka: Abychom se za něj nemuseli stydět

 Zajímavé, jak se najednou vynoří téma, prodere se na povrch, vybublá. Tak nyní oživla debata, kdo bude za rok a tři čtvrtě kandidovat proti Miloši Zemanovi. Jakkoli nežijeme v prezidentském systému, stále ještě jsme parlamentní demokracií, stejně má hradní pán velký význam. Dokonce dokáže přitáhnout pozornost voličů k politickému tématu, přímé volbě, a to je co říct. Protože zájem o politiku u nás upadá.

Nová česká zahraniční politika: Klanění se Si Ťin-pchingovi místo lidských práv

Nová česká zahraniční politika: Klanění se Si Ťin-pchingovi místo lidských práv

Člověk fyzicky cítí, jak se mu svět mění pod nohama. Není to změna, jakou jsme zažili na konci roku 1989. Je méně žádoucí, globální. V takové době záleží na pružnosti, na gruntu, z kterého jednotlivci vycházejí, na jejich víře a odhodlání. Na naladění. Přijmeme změny? Odmítneme? Jsou tak masivní a tolik nás přesahují, že nemáme sílu je odmítnout. Buď je přijmeme, nebo nás semelou.
Změn je mnoho: sílící Rusko, které touží po bývalé imperiální slávě. Zběsilost tzv. Islámského státu a džihádistů. Pohyb milionů uprchlíků. Tající ledovce a stoupající hladiny oceánů. A změny v Evropě, kde se právě nyní rozhoduje, jestli zůstane jedním kooperujícím celkem, nebo se znovu rozpadne do uzavřených národních celků. Přitom rozpad je cestou do minulosti. V Evropě je cítit i jakási únava z přepychu, únava z demokracie. A přece pořád platí, že žádný lepší státní systém nemáme. Vzdát se demokracie znamená vzdát se svobody. Divné, ale i ta jako by se lidem u nás za dvacet šest let od revoluce přežila.

Rozhněvaní Slováci volili. Na výsledku se podílí korupce i rozkladná propaganda.

Slováci si zvolili novou národní radu. Nezůstal kámen na kameni. Smer Roberta Fica prohrál, i když vyhrál. Nacionalisté a fašisti vyhráli, i když nejsou první. Přijde tahle neonacionalistická vlna taky k nám? Máme s tím počítat? Andrej Babiš se na volby těší. Rád by, aby se volilo už v červnu 2017. Zřejmě si je jist, že vyhraje a kabinet bude sestavovat on. Ústava, čtyřleté funkční období vlády ho příliš nezajímá. Stát vnímá jako firmu a výměnu klíčových postů v Agrofertu si přece taky organizuje po svém. (Chápejme: stát zřejmě vnímá jako „svoji“ firmu, i když slůvko „moje“ zatím nepoužívá.)

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 10/12

XANTYPA Číslo 10/12

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 10/2019

XANTYPA XANTYPA 10/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne