Malíř Kamil Lhoták

Žlutý balon nad Eiffelovkou

O důvěrném vztahu malíře Kamila Lhotáka (1912–1990) k technice nepochybuje snad nikdo. K důkazům patří bezesporu příprava slavného filmu Alfréda Radoka DĚDEČEK AUTOMOBIL. Jinak řečeno, návrh dekorací, kostýmů a hlavně úkol do tří měsíců dodat patnáct starých automobilů a stejný počet motocyklů, rok výroby nanejvýš 1910.

Lhoták

Jeho „Provolání k rodákům“ začínalo zvoláním „Hledá se větší počet starých strojů!“ a bylo snad stejně populární jako film a jeho spolutvůrce. Hledal, pátral, prověřoval zprávy a upozornění, nedočkavě otevíral dopisy. Umím si dobře představit to vzrušení a napětí, když třeba v Bělé pod Bezdězem objevil automobil, který se řídil ještě klikou místo volantu. „Tak teď už můžu klidně umřít,“ prohlásil prý před svědky.
Osudné mu bylo snad už místo narození: nejprůmyslovější část hlavního města – Holešovice, kde jezdila první pražská tramvaj, byly tu továrny, plynárna, elektrárna, ale i jatka, železnice a Vltava s nákladními čluny. A také výstaviště s památnou Jubilejní zemskou výstavou v roce 1891, odkud nešťastně vzlétl balon Kysibelka, úspěšně pak další, pojmenovaný Victor Hugo, řízený zkušenými francouzskými vzduchoplavci.
Jako kluk stavěl modely letadel slavných aviatiků Blériota, Santos-Dumonta, Voisina i Farmana, nedočkavě četl domácí a cizí časopisy, věnující se automobilům a motocyklům. Později, v šestadvaceti letech, pomáhal na svět papírové montgolfiéře o třímetrovém průměru, která měla místo koše fotoaparát poháněný motorkem…
Kamila Lhotáka jsem navštívil několikrát – bohužel až nedlouho před jeho smrtí. Ne, dole u domu nebo ve dvoře Rybné ulice číslo 25 nestál opřený o zeď žádný motocykl ani velocipéd, v obyčejné předsíni s obrázky starých lokomotiv a plakátem k filmu DĚDEČEK AUTOMOBIL byly ovšem na poličce nad věšákem vyrovnány tři kostkované placaté kšiltovky. A do pokoje s pracovním stolem a velkým barevným terčem-obrazem na stěně mě vedl pomenší starý muž v montérkách. V montérkách proto, že jsem ho nejspíš vyrušil z práce. Seděl na židli, vyprávěl a poslouchal, na občasné čtení si bral na pomoc lupu.
Řeč se vždycky stočila na průkopníky létání, vzduchoplavce, na aviatiky a jejich stroje. Zavzpomínali jsme na originál letadla Blériot XI, typ La Manche, který mají v bývalém kostele opatství a dnešním pařížském Technickém muzeu, kde najdete třeba i motorovou tříkolku De Dion-Bouton. „A v Muzeu letectví a kosmonautiky je zase pravý Deperdussin, který jste několikrát kreslil,“ chci se trochu pochlubit. Ano, to ví, přikyvuje. Měl rád Francii a Paříž, nazývanou městem světla – byla kdysi dějištěm slavných světových výstav.
Nebyl by malířem, kdyby nemluvil o barvách. „Dneska se balony malují pokud možno žluté, ale v minulém století byly ve skutečnosti spíš temnější, do hněda. Barvy potahů křídel aeroplánů kolem roku 1910 už asi nikdo nezná. Protože stroje byly každou chvíli poškozené, všechno se zalepovalo, opravovalo, flikovalo na koleně. Sám neznám malíře, který by byl schopný barvy trefit,“ uvažoval Kamil Lhoták. „To vyžaduje nadšence, jako jsem já, jako jsem hlavně byl,“ zmínil trochu unaveně. A dodal, že o balonech už před lety napsal a řekl všechno, co věděl.

Vjezd do 20. století
Balon a tříkolku rozpoznáme, ale co při pomyslném vstupu do 20. století chybí? Přece automobil! Možná i proto, že Kamil Lhoták měl mnohem raději motocykly. Jistě, do začátku století vjížděly automobily ještě pomalu a opatrně. V roce 1899 bylo v Paříži na tři tisíce „motorových vozů“. A v Praze? Časopis Cyklista v říjnu téhož roku vypočítal: „Ve městě jsou dosud čtyři samohybné vehikle, a sice velký kočár systém Benz (majitel pan Klubal), tricykl systém Dion-Bouton (majitel pan Merfait), quadricykl Phébus (majitel pan Mayer) a nejnověji elegantní voitureta taktéž Dion-Bouton. Na Prahu trochu málo! Proto tím vítanější jest zpráva, dle které bude v Praze zřízena továrna na výrobu samohybů.“ Zpráva byla, jak se brzy ukázalo, mylná, ale následovalo ji sdělení konkrétnější a nadějnější: „Nové motocykle vlastní znamenité konstrukce staví nyní česká továrna Laurin a Klement v Mladé Boleslavi,“ zaznamenal časopis Sport. „V neděli přivezl pan Klement do Prahy dva takovéto stroje, z nichž na jednom sám, na druhém pan Šarer projížděl se dopoledne na hlavních třídách pražských.

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě.......

Břetislav Ditrych

XANTYPA 10/12 - výběr z článků

Dagmar Hilarová

Dagmar Hilarová

Kniha Dagmar Hilarové NEMÁM ŽÁDNÉ JMÉNO je svědectvím o holocaustu. V českém prostředí je téměř neznámá, ačkoli se jedná o dílo srovnatelné s deníkem Anny Frankové.

Výstava  Jiřího Kovaříka 1932 – 1994

Výstava Jiřího Kovaříka 1932 – 1994

Akademický malíř, vyznavač krásy, jehož dílo je označováno jako magický realismus, byl známý svým nekompromisním postojem vůči komunistickému režimu. Dvacet let (až na vzácné výjimky) nesměl vystavovat. Jeho realizace v architektuře podepisovali svým jménem Kovaříkovi umělečtí přátelé, protože investoři měli příkaz nedávat mu zakázky.

První singl Beatles padesátiletý

První singl Beatles padesátiletý

Skupina The Beatles, spojovaná s bezstarostným mládím, optimistickou a jiskřivou atmosférou počátku 60. let zejména ve svých prvních písních, se stále více zanořuje do historie rockové hudby. I když si to možná mnohý z nás nepřipouští, je to tak. Pátého října 2012 si připomeneme už 50. výročí vydání jejich prvního singlu LOVE ME DO / P. S. I LOVE YOU.

Písničkářka  RADŮZA

Písničkářka RADŮZA

Byla to šílená jízda! Dvě blondýny v autě bez navigace, hledající slepou ulici v Kladně, kterou stěží najdete na běžné mapě. Nakonec jsme ji našly. U Radůzy jsme si sedly na terasu, a když jsem zapnula diktafon, po chvíli vypověděl službu. Radůza to zachránila. Rozhovor jsem nahrála na minidisk jejího starého diktafonu. A Tereza z Davle fotila.

Nepál

Nepál

 Jste-li ochotni přizpůsobit se prachu, nepořádku, rámusu, chaosu, silnicím bez asfaltu, průjmům, výškové nemoci, zimě, horku, větru, křiku, skřeku gekonů na pokoji a tisícům dalších neuvěřitelných odlišností, klidně jeďte do Nepálu. Okouzlí vás nejen majestátnost tamních velehor, ale také přívětivost Nepálců a jejich život, který se našim zvyklostem naprosto vymyká.

Malá prezidentská inventura II.

Klement Gottwald byl prvním dělnickým prezidentem – možná bychom mohli nazývat prvním dělnickým prezidentem i Masaryka, jenže ten si svůj původ pokazil univerzitním vzděláním.

Český kreaturismus

Politický kotel je pod tlakem bez přestávky, bez prázdnin. Teplé měsíce ovládl návrat majetku církvím, zápas ministra vnitra Jana Kubiceho s policejním prezidentem Petrem Lessym a nová česká reality show Kdo si sedne na Hrad.

Co se děje… v New Yorku

Vzestup a pro některé pád newyorské čtvrti Williamsburg během posledních dvaceti let popisuje ve své nové knize THE LAST BOHEMIA spisovatel Robert Anasi. Williamsburg chápe jako poslední bohémskou čtvrť, kterou postihl osud mnoha předchozích městských částí USA, do nichž se jako první za levným nájem stěhují umělci – jsou však po několika letech dostiženi developery a finančníky.

Co se děje… v Paříži

Pařížská Pinacothèque začíná novou sezonu ambiciózním projektem dvou, vzájemně propojených výstav. První z nich nazvaná VAN GOGH, RĘVES DE JAPON (Sny o Japonsku) představí na čtyřicet obrazů (zejména krajin) slavného Holanďana, všeobecně vnímaného jako nevyrovnaná osoba zmítaná démony.

Co se děje… ve Vídni

Nazí muži U našich rakouských sousedů je letošní říjen spojen s dlouho očekávaným zahájením ojedinělé výstavy NAZÍ MUŽI v Leopoldově muzeu ve vídeňské Muzejní čtvrti.

Kultura - výběr z článků

Jsme tu a vy nás chcete, volají Rammstein

Jsme tu a vy nás chcete, volají Rammstein

Nový videoklip k písni DEUTSCHLAND od skupiny Rammstein sbírá na internetu miliony zhlédnutí a vyvolává kontroverzi. K rekonstruovaným výjevům z německé historie se už vyjádřila řada médií či instituce jako izraelské ministerstvo zahraničí. Berlínská kapela proslulá výraznou sebeprezentací si nad zájmem o svou tvorbu jistě mne ruce: vypadá to, že její sedmé album, které vychází 17. května, se bude prodávat skvěle. Pro jistotu mají Rammstein v zásobě ještě čtyři další videa.

Kája Saudek

Kája Saudek

Česká filmová komedie z roku 1966 KDO CHCE ZABÍT JESSII scenáristy Miloše Macourka a režiséra Václava Vorlíčka proslavila Karla neboli Káju Saudka (13. 5. 1935 – 25. 6. 2015), malíře a komiksového kreslíře, jelikož autoři slavného filmu použili jeho kreslené postavy komunikující pomocí bublin. Tak se Kája Saudek dostal do veřejného povědomí.

Jan Lichtenberg

Jan Lichtenberg

To, že slyšel správnou muziku od raného dětství všude okolo sebe, zní sice jako tisíckrát použitá fráze, ale co s tím, když to tak skutečně bylo. Dnes je Jan Lichtenberg velký zjev na tuzemské rockové scéně.

Andy Warhol

Andy Warhol

,,Nikdo se na nic opravdu nepodívá; to je těžké. Myslím, že každý by měl vidět mé obrazy ve skutečnosti, než prohlásí, že jsou bezduché,“ prohlásil Andy Warhol. Muzeum Whitney v New Yorku to nyní umožňuje tisícům návštěvníků. Expozice, která čítá na 350 uměleckých objektů, představuje osobnost Andyho Warhola (1928–1987) a jeho inovativní přínos stále přítomný i v 21. století.

Píše Foglar, kreslí Fischer aneb Rychlé šípy slaví

Píše Foglar, kreslí Fischer aneb Rychlé šípy slaví

Že se slavná pětice narodila v předvánočním čase, nebyl určitě promyšlený marketingový tah Jaroslava Foglara k blížícím se svátkům. Je ovšem nabíledni, že se mu podařilo ve spojení s Janem Fischerem týden před Štědrým dnem obdarovat čtenáře Mladého hlasatele kresleným seriálem, který později ovlivnil statisíce chlapců a děvčat v bývalém Československu. V sedmém čísle Mladého hlasatele ze 17. prosince 1938 se zrodila legenda, slavící letos 80 let.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 10/12

XANTYPA Číslo 10/12

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 10/2019

XANTYPA XANTYPA 10/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne