Číslo 10/11

O povaze věcí

Začnu tím nejčerstvějším, co mi provedly. Dávám přednost holicímu mýdlu před různými nádobkami, které na mě pod tlakem stříkají pěnu. K holicímu mýdlu potřebuji štětku, roztírání mýdla štětkou mi připadá obřadné.

Když jsme se vraceli z dovolené, svoji štětku jsem očistil, osušil a vložil do postranní kapsy své cestovní tašky. Když jsme přijeli domů, štětka v kapse nebyla. Poněkud mě to znepokojilo, ale zřejmě jsem pouze popletl kapsu (má cestovní taška má čtyři). Nebyla ani v jedné. Postupně jsem tedy vyprázdnil tašku celou. Marně. Žena mě ujistila, že v místnosti, kterou jsme na dovolené obývali, nic nezůstalo. Všechno včetně koupelny na závěr prošla a prohlédla. Vzal jsem tašku a obrátil ji dnem vzhůru a dlouze třepal. Nic z ní nevypadlo. Pak jsem ji promačkal hmaty, za něž by se nestyděl lékař hledající zapálené slepé střevo. Marně. Druhý den jsem si tedy koupil novou štětku a hned nato jsem šel uklidit svoji cestovní tašku na nejhořejší polici v komoře. Při té operaci z ní vypadla moje hledaná štětka. Protože takhle se to přihodila, nebudu si vymýšlet, že mi spadla na hlavu. Ne, spadla na zem, neublížila si, jen se poťouchle zašklebila. Kde se celou tu dobu v tašce skrývala, je mi záhadou.

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě.....

Dolní navigace