Číslo 10/11

Kapela J.A.R.

Jednotka Akademického Rapu znovu zasahuje

Ve víceméně stejné sestavě deseti lidí hrají už přes dvacet let. Na desky zbytečně nespěchají, ale v žádném případě „nekrní“. Všichni členové mají své vlastní projekty, ale pořád jsou J.A.R. I v roce 2011 si dělají „prdelky“ a šlape jim to přesně tak, jako americkým funkerům, kteří jezdí hrát do Lucernabaru. J.A.R. jsou muzikanti, patřící mezi zdejší jazzovou a vůbec hudební elitu.

J.A.R.

Vezměme to od podlahy: stěží byste si do kapely mohli přát lepší rytmiku než dávají dohromady bubeník Pavel „Bady“ Zbořil, basista Robert Balzar a kytarista Mirek Chyška. A těžko byste mohli chtít sehranější dechovou sekci, než jakou tvoří Filip Jelínek, Radka Kaspar a František Kop, a těžko byste hledali takové frontmany: Dan Bárta svým nádherně vyzpívaným hlasem, prokovaným duety s někým takovým, jako je Bobby McFerrin, objímá zemité rapy Oty Klempíře a Vrtulníka Michaela V. A Roman Holý patří na své „dětičky“ zpoza kláves a vypadá jako ztělesněný Bůh Funku. Svoji novou desku DLOUHOHRAJÍCÍ DĚCKA se „jaři“ rozhodli „odpanit“ v pražském Jazz Docku. A byla to nekompromisní jízda na energii dospělých (a vyspělých) chlápků. Jestli v téhle malé zemi zní někdo světově – a k tomu si „dadá“ skvěle česky tak, že to zní světově – jsou to J.A.R. Na každé desce trochu jinak, ale nikdy si je nespletete. Podle not ani podle jazyka.

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě.....

Dolní navigace