Sirleaf a Tailor – dvě tváře africké politiky

Dvě světové celebrity, jež se v srpnu ocitly na lavici svědků v procesu s liberijským exprezidentem Charlesem Taylorem probíhajícím v nizozemském Haagu, se – k potěšení žurnalistů – nemohly dohodnout na tom, co se stalo před třinácti lety při společné večeři s Nelsonem Mandelou: vrazil kdosi na chodbě supermodelce Naomi Campbell do ruky sáček s malými, špinavými kamínky, o nichž pořádně nevěděla, od koho jsou, jak tvrdí ona, anebo tam modelka flirtovala s tehdejším liberijským vládcem Taylorem a pak od něho dostala jeden obrovský diamant, jak tvrdí americká herečka Mia Farrow?
 

MD

Slovní přestřelka mezi oběma dámami dostala proces s Charlesem Taylorem, zahájený v nizozemském Haagu před třemi lety, do hledáčku světových médií. Soud pro válečné zločiny v Sieře Leone, před nímž se obžaloba snaží Taylorovi mimo jiné dokázat obchodování se „špinavými diamanty“, byl z tamní metropole Freetownu z bezpečnostních důvodů přestěhován do Haagu; Holanďani si ovšem vymínili, že po vynesení verdiktu Taylor v žádném případě nezůstane na jejich území.
Charles Taylor patří k sortě krvavých afrických vládců, jakými byli jeho krajan Samuel Doe, Uganďan Idi Amin či Robert Mugabe, prezident Zimbabwe, dodnes ve funkci. Na opačné straně spektra afrických lídrů stojí současná liberijská prezidentka Ellen Johnson Sirleaf, která Taylorovo vydání soudu umožnila vydáním mezinárodního zatykače nedlouho po svém nástupu k moci v roce 2006; Taylor byl pak zatčen na hranicích Nigérie při pokusu o útěk do sousedního Kamerunu a převezen do Haagu.

Libérie, země svobody – jak pro koho
Libérii od osmdesátých let 20. století sužovala vnitřní nestabilita poznamenaná činností několika povstaleckých skupin. Tamním prezidentům často padaly hlavy – někdy doslova. Samuel Doe si v roce 1980 cestu do čela státu uvolnil tím, že osobně řídil zavraždění prezidenta Williama Tolberta v posteli jeho rezidence, a poté vystrojil veřejnou popravu pro celou vládu; o deset let později byl po krutém mučení zavražděn i on sám.
Libérie, která se do nástupu Samuela Doe vyznačovala relativní vnitřní stabilitou, má výjimečnou historii v rámci afrického kontinentu. Nezávislou republikou se stala v roce 1847 coby nová domovina pro americké černochy osvobozené z otroctví, kteří se na jejím území usazovali už od počátku století. O více než sto deset let tak předstihla první vlnu dekolonizace v Africe, jež odstartovala v roce 1960.
Liberijská svoboda měla nicméně jednu vadu na kráse. Tamní politický systém kopíroval americký prezidentský model i s tím, že potomkům černochů navrátivších se z Ameriky garantoval dominantní postavení nad původním obyvatelstvem. Liberijská stabilita se jako domeček z karet zhroutila ve chvíli, kdy dal místní Afričan – četař Samuel Doe – zavraždit prezidenta Tolberta, zástupce elity potomků navrátilců ze Spojených států.

Bohatý vládce prezidentem
Nedlouho nato propadla země nepokojům, v jejichž rámci proti sobě stály nejrůznější povstalecké skupiny, organizované převážně na kmenovém základě. Vůdce nejvýznamnější z nich, Charles Taylor, byl nejprve bezpečnostním poradcem diktátora Doe; po třech letech, kdy se mu podařilo zpronevěřit bezmála milion dolarů, uprchl z Monrovie a stanul v čele povstalců. Z výtěžků z těžby diamantů v nalezištích situovaných na územích pod jeho kontrolou obstarával zbraně pro sebe i povstalecká hnutí v sousední Sieře Leone. K bojům zneužíval dětí vyznačujících se mimořádnou krutostí. Konfliktům v Libérii a Sieře Leone tak padly za oběť či byly zmrzačeny stovky tisíc lidí.
V roce 1997, kdy ovládl většinu území země, se nechal Taylor zvolit liberijským prezidentem. V nové funkci rozpoutal další masakry, své odpůrce se mu však umlčet nepodařilo, naopak dosáhl toho, že se sjednotili proti němu. Jím kontrolované území se pod nájezdy rebelů začalo zmenšovat, až byl Taylor v roce 2003 nucen uprchnout do Nigérie.

Nadějí Libérie je žena
Ministryně před rokem 1980, pozdější vůdkyně opozice vůči Taylorovi a současná liberijská prezidentka Ellen Johnson Sirleaf je první ženou na africkém kontinentu demokraticky zvolenou do čela státu. Matka čtyř dětí, při volebním kampani vyhlásila, že chce „vnést mateřskou citlivost a emotivnost do výkonu prezidentské funkce“. Po desetiletích bojů decimujících zemi se dnes snaží bořit bariéry dělící místní obyvatelstvo. Libérie v posledních letech už neplní stránky světového tisku zprávami o tamních nepokojích a mordech, což je bezpochyby i její zásluhou.
Charles Taylor se za své činy zodpovídá před soudem a Libérie má naději, že konečně naplní ideály svobody, v jejichž znamení před více než sto šedesáti lety vznikla.

MARTIN DANEŠ

XANTYPA 10/10 - výběr z článků

NA NÁVŠTĚVĚ V LIBYI

NA NÁVŠTĚVĚ V LIBYI

Naše cesta libyjskou pouští se pomalu chýlí ke konci. Zastavujeme se v Zuejle, v domě našeho průvodce. Je to starší pán, již v důchodu. Kdysi pracoval u policie a nyní si se synem přivydělává doprovázením turistů přes Saharu. Tak dobře jako on nezná poušť snad nikdo. Dali jsme mu přezdívku Vodovod, protože si z trubky ke sprše vyrobil osobitou hůl.
 

Soutěž National Geographic Channel o EXPEDICI DO AFRIKY!

Soutěž National Geographic Channel o EXPEDICI DO AFRIKY!

U příležitosti uvedení dokumentu Velké migrace, který bude ve vysílání stanice od 7. listopadu, přichází NGC s exkluzivní soutěží!Nezmeškejte příležitost zažít strhující podívanou v africké divočině na vlastní oči!Co týden, to nová otázka a nová šance na výhru!Hlavní cenou je týdenní zájezd do Keni na pozorování migrace zvířat v Národním Parku Masai Mara.Výherce cen losujeme každý týden. Neváhejte a zapojte se.

Český freestyle bere svět útokem!

Český freestyle bere svět útokem!

Časy, kdy v české kotlině většina lidí ani nevěděla, co freestyle znamená, jsou už dávno pryč. Ba naopak, o tom, že má naše malá země na freestylové mapě světa pevné místo, již není pochyb. Vedle mediálně známých borců typu skikrosaře Tomáše Krause nebo motokrosaře Petra Kuchaře se můžeme pochlubit také sedminásobným mistrem světa ve footbagu, mistrem Evropy v joju, vicemistrem Evropy ve freestyle frisbee nebo třeba elitními hráči freestyle fotbalu!
 

Fotografka Pattie Boyd

Fotografka Pattie Boyd

V šedesátých letech byla jednou z nejznámějších světových modelek, dvě desetiletí poté múzou dvou hudebních géniů – George Harrisona a Erica Claptona. Oba si vzala, oba tahala z průšvihů, s oběma se rozvedla. Přesto se vzpomínkám na život s nimi nebrání a momentálně svět brázdí s výstavou pozoruhodných snímků, které její muže představují tak, jak je dosud poznal jen málokdo.
 

Několik životů Erazima Koháka

Několik životů Erazima Koháka

Profesor Erazim Kohák žije v Praze už dvacet let, předtím strávil dlouhý čas v Americe. Když mu bylo čtrnáct let uprchl s rodiči za dramatických okolností z Československa. Celý život – a nebyl zrovna snadný – ho provázela touha být užitečný. Protože jeho životní cesta několikrát prudce změnila směr, musel jako filosof hledat odpovědi na provokující otázky, aby zůstal věrný sám sobě. 

ABECEDA 10/10

ABECEDA 10/10

Dvacet osm písmen, dvacet osm slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěr – jaká je vlastně zpovídaná osobnost – si totiž děláte sami.

HVĚZDY O NÁS

HVĚZDY O NÁS

Říjen 2010
Slunce vstupuje do znamení Vah 23. září v 5.10 SELČ a setrvá v něm do 23. října 14.35 hod. Čeká nás poklidnější měsíc, kdy můžeme nabrat dech pro pozdější napjaté konstelace. Komunální a senátní volby v polovině října se těžko budou moci měřit s dramatičností květnových parlamentních. Zvýšené opatrnosti je třeba 3. – 5., 8. a 22. 10. Pro jednotlivá znamení přinášíme jako obvykle pár konkrétních rad.
 

TIPY VÝTVARNÉ UMĚNÍ 10/10

Dekadence Now!
Galerie Rudolfinum
30. 9. 2010 – 2. 1. 2011
Dlouho očekávaná výstava DECADENCE NOW!, která byla ještě nedávno ohrožena nejistotami v Galerii Rudolfinum, je tady. Projekt je tematicky veden fenoménem dekadence v oblasti současného vizuálního umění. Pojem dekadence je vnímán natolik obecně i mimo rámec umění, že je možné s ním dále metodologicky pracovat a vytvářet nové souvislosti. Dekadentní umění je vyhrocené, přesahuje míru obecně přijatelného, provokativně bourá ta nejcitlivější tabu. V současném umění je dekadence opět aktuálním tématem souvisejícím s krizí civilizace, pocitem bezmoci a ztrátou víry. Od 70. let 20. století můžeme sledovat kontinuální snahu pracovat s typicky dekadentní tematikou u celé řady umělců, k nimž patří Cindy Sherman, Robert Mapplethorpe, Damien Hirst, Zhang Peng, Keith Haring, Andres Serrano, Gottfried Helnwein a další. Jde o mezinárodní přehlídku, která je řazena do několika částí. Ty jsou definovány jako určité limitní situace – Krajnost sebe: Bolest, Krajnost těla: Sex, Krajnost krásy: Pop, Krajnost mysli: Šílenství, Krajnost života: Smrt. Vedle hvězdných jmen jako Matthew Barney, Jeff Koons, Joel Peter Witkin se objeví i česká jména – například Josef Bolf a Ivan Pinkava.
 

TIPY ROCK & POP 10/10

Iron Maiden: The Final Frontier
Když se v roce 2000 znovu dala dohromady klasická sestava heavymetalových pionýrů, uvítala své věrné výborným albem BRAVE NEW WORLD, jímž dokonale uspokojila dávné příznivce, ale zároveň naznačila, kudy by se chtěla ubírat do budoucna. Další dva pokusy (DANCE OF DEATH, 2003 a A MATTER OF LIFE AND DETH, 2006) byly spíš opatrné krůčky – jeden vpřed, druhý zas zpátky. Až jejich letošní (už patnácté) studiové album je zřejmým pokusem překročit (místy spíš obkročit) vlastní stín. Iron Maiden jej nahrávali v legendárním studiu Compass Point na Bahamách. Snad i to přispělo k tomu, že se jim podařilo velmi dobře vyvážit klasický metalový nápřah a zároveň sofistikovanější aranžmá i projev, který přece jen víc přísluší k jejich věku. Zejména první polovina alba je opravdu znamenitá a Bruce Dickinson a spol. dokládají, že i tento velmi konzervativní žánr může oslovit i jiné publikum než to „odžínované“.
 

TIPY KNIHY 10/10

ZEPTEJ SE TÁTY
JAN BALABÁN
(Host, Brno)
Nestává se často, aby autor dopsal knihu, kde je existenciální téma lidské konečnosti tak osobní, naléhavé, a aby před jejím vydáním nečekaně zemřel. Osou celého příběhu je otcova smrt. Jan Balabán psal román tři roky a zemřel šest let po otcově odchodu, na den přesně. Už sám titul ZEPTEJ SE TÁTY připomíná všem, kdo jsme někoho ztratili, že už nikdy se nám nenaskytne chvíle, kdy jsme se mohli a měli zeptat. Ale Balabán se ptá, naléhavě a bolestně, neboť pozdě. Otec, uznávaný nefrolog žil v těžké době čestně, a přesto: vyskytlo se tajemné obvinění, vina téměř kafkovská, která otce pronásledovala až do smrti – neměl možnost poskytnout dialýzu všem, kdo ji potřebovali, přístrojů bylo méně než nemocných. Bývalý přítel, který ho pronásledoval, mu neodpustil ani na hřbitově. V románu jako by se nic převratného nedělo, ale zároveň nic není v klidu – ani ta zem. Hned z prvních vět víme, kde jsme: v kraji, který stále klesá, v podzemí dosedají stropy na podlahy po vyrubaném uhlí. A tam se odehrávají osudy rodiny, když se na začátku otec po iktu nevrací domů, ale s pomocí syna zpátky do své nemocnice jako pacient, a na konci je poslední setkání před smrtí – „okamžik, který by neměl skončit“. Jenomže nic jiného než okamžiky není a „okamžiky pořád trvají, to jenom my v nich nemůžeme pořád žít“. Do svého posledního románu jako by Balabán koncentroval svá základní životní témata: vážnost vztahu k životu a k tvorbě. Literatura mu byla sebezničujícím hledáním lidství. Doslova.
 

Ze světa - výběr z článků

Arabští diktátoři si balí fidlátka

Vlna lidových povstání proti diktátorům arabského světa, jejímž epicentrem se loni v prosinci stalo Tunisko, bývá přirovnávána k pádu železné opony v Evropě. Na rozdíl od zemí střední a východní Evropy před rokem 1989 ovšem dotčené režimy nemají žádného Velkého bratra, zahraniční centrálu, kde by za ně přijímali všechna klíčová rozhodnutí… pokud bychom za takovou centrálu nepovažovali Washington.
 

Pobřeží slonoviny má dva prezidenty

Jak se stalo, že má Pobřeží slonoviny dva prezidenty? Problém vznikl při vyhlašování výsledků druhého kola prezidentských voleb z listopadu 2010, kdy si oba účastníci – odstupující prezident Laurent Gbagbo i jeho rival Alassane Ouattara – přisoudili vítězství.
 

Nobelova cena čínskému disidentovi rozlítila Peking

Když na počátku října udělili norští akademici Nobelovu cenu míru čínskému disidentovi, spisovateli Liou Siao-po, utrpěl pekingský komunistický režim šok. Přes ohlášenou nominaci se cítil dostatečně silný v kramflecích a do poslední chvíle se domníval, že cenu nakonec dostane někdo jiný.
 

SARRAZIN VS. SARACÉNI

Lidé po ekonomické krizi nemají bankéře příliš v lásce. Jeden se ale přízni veřejnosti těší. Nebo spíše těšil, protože Thilo Sarrazin už bankéřem není. Musel odejít. I tak se totiž v Německu pyká za to, když řeknete pravdu o zpackané integraci přistěhovalců. 

V katalánských arénách už býčí krev nepoteče

V katalánských arénách už býčí krev nepoteče

Papá Hemingway se musí v hrobě obracet. Spisovateli, který zbožňoval španělské býčí zápasy coby ztělesnění mužné síly, by se jistě nelíbil zákaz koridy, k němuž na základě předchozí lidové iniciativy a koordinovaného odporu starostů koncem července přikročil katalánský parlament. Zákaz, jenž na území jednoho z ekonomicky nejvýznamnějších španělských autonomních regionů nabude právní účinnosti v lednu 2012, vyvolal vzrušenou debatu po celém Španělsku i ve dvou sousedních zemích, kde je korida provozována.
 

„Žlutí“ s „rudými“ se perou o moc v Thajsku

„Žlutí“ s „rudými“ se perou o moc v Thajsku

Thajsko bylo donedávna jednou z nejoblíbenějších turistických destinací v Asii. Vedle moře, příjemného klimatu a solidní infrastruktury sem návštěvníky lákala i pověst země coby ostrůvku relativní stability v regionu zmítaném nesčetnými konflikty. Tohle renomé je dnes minulostí. Letos na jaře se hlavní město Bangkok na dva měsíce proměnilo v bitevní pole.

Belgie se rozpada. Už 180. rok

Belgie se rozpada. Už 180. rok

V posledních týdnech píše mezinárodní tisk o hrozícím rozpadu Belgie. Dle žurnalistů se rozpadá zhruba každé dva roky, a kdyby měly jejich předpovědi dojít rychlého naplnění, nezbyl by tak z malého státu dávno už ani trávník před bruselským královským palácem. Na druhou stranu není v Evropě země rozklíženější mezi dva národy; ve srovnání s ní bylo Československo vzorem bratrské lásky mezi Čechy a Slováky.

EUROOBČANÉ, CHYSTEJTE ŠRAJTOFLE

EUROOBČANÉ, CHYSTEJTE ŠRAJTOFLE

Přichází daň z uhlíkuO změně klimatu se dosud jen globálně diskutovalo. Teď se ale změní klima i v našich peněženkách. Oteplovači nám šrajtofle pěkně zahřejí, až nám z toho zmrzne úsměv.

Islanďané nesměle klepou na dveře Bruselu

Islanďané nesměle klepou na dveře Bruselu

V posledních patnácti letech usilovaly o členství v Evropské unii převážně chudší země evropského východu či Středomoří, nikoli ty bohaté západoevropské. Loni v létě se situace změnila a jedna taková si žádost o vstup podala: Island. Proč? Především proto, že tahle malá ostrovní republika, situovaná v severním Atlantiku, donedávna bohatá byla, a už není

Popravčí národů v rouchu bankovního úředníka

Popravčí národů v rouchu bankovního úředníka

Britský poslanec Evropského parlamentu Nigel Farage si pustil pusu na špacír. Jako jeden z mála nahlas řekl, co si o novém evropském prezidentovi Hermanu Van Rompuyovi myslí. A byl to trochu drahý špás – v přepočtu ho vyjde na 80 tisíc korun. 

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 10/10

XANTYPA Číslo 10/10

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 11/2019

XANTYPA XANTYPA 11/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne