Madeira

Ostrov věčného jara

Donedávna bylo pro nás slovo Madeira jen symbolem skvělého vína. Víc jsme nevěděli. Vždyť je to ostrůvek o rozloze 55 krát 22 kilometrů, takže na mapě tvoří jen malý puntík. Patří Portugalsku, ale vzdušnou čarou je od něho vzdálen tisíc kilometrů.

mjbc

Žije se tu jako v ráji, jenže nikoliv zapomenutém. Bohatá finanční dotace Evropské unie přinesla ostrovu obrovský rozmach. Přibyly exkluzivní hotely, pláže, rekreační prostředí a nové silnice s tunely pod horskými masivy. Pokud toužíte po romantice, zůstaly tu i staré cesty, po kterých lze autem, taxíkem či autobusem vyšplhat cikcak po stráních až k vrcholkům hor. Za dvacet minut můžete být od moře výše, než je naše Sněžka, a mít hlavu doslova v oblacích.

Květinový ráj
Zelený ostrůvek vulkanického původu objevili v 15. století Portugalci. Subtropické pásmo tu udržuje stabilní počasí s teplotou kolem dvaceti stupňů. A pořád tu něco kvete – trsy orchidejí, anturií, strelitzií, hortensií a mnohá další květena. Některé kytky rostou jako plevel, až se tomu nechce věřit. Třeba se ocitneme u keřů vyšších než člověk, a přitom jsou to fuchsie, které doma opečováváme v malých květináčích. Podle botaniků se na Madeiře nachází kolem sto padesáti druhů stromů, keřů a dalších rostlin, které už jinde nerostou. Přivezli je sem mořeplavci, neboť Madeira se kdysi stala užitečnou zastávkou k načerpání vody a zásob při dlouhých plavbách. Pokud jste u moře, nemusíte se obávat deště, ačkoliv ostrov vůbec netrpí nedostatkem vody. Prší především v horách. Portugalci před několika staletími přinutili africké otroky vybudovat povrchové kanály zvané levadas (levády). Jimi samospádem stéká voda z hor dolů a zavlažuje políčka a sady. Dodnes jsou levády vzorně udržované. Na ostrově jich je na dva tisíce kilometrů! Kolem mnoha z nich vedou cesty pro pěší. Zurčící křišťálová voda a pohled z výšky do krajiny, to je zážitek a lepší terapie než prášky proti depresi a bolení hlavy.

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě......

Věnceslava Dezortová

XANTYPA 1/12 - výběr z článků

Dopis

Dopis

Čeho jsme se již delší dobu obávali, se stalo skutečností. O 4. neděli adventní roku 2011 Václav Havel odešel na věčnost a jeho životní příběh se uzavřel. Prožíváme smutek z této ztráty a jsme v duchu s jeho nejbližšími.

Picasso, Dalí a Goya v Praze: Neobvykle zajímavý kulturní zážitek v Obecním domě

Picasso, Dalí a Goya v Praze: Neobvykle zajímavý kulturní zážitek v Obecním domě

Jsme zvyklí spojovat býčí zápasy se Španělskem, kde jejich tradice přetrvává dodnes. Kořeny tohoto souboje však sahají hluboko do historie lidstva. Pojem "tauromachie", tedy boj s býkem, se váže k pradávnému rituálu, při němž člověk, reprezentující racionalitu a dobro, vyhrává nad býkem, který naopak představuje hrubou iracionální sílu zla. Jde o mýtus nekonečného zápasu mezi dobrem a zlem, mimo jiné znázorněný již v řecké mytologii příběhem Thesea a Minotaura.

Plzeň ukrývá poklad

Plzeň ukrývá poklad

Je to jako dobrodružství. Napínavé, vzrušující. A probouzející naději. Dobrodružství hledání pokladu, jenž čeká za všedními zdmi plzeňských činžáků na své „znovuobjevení“. Pokladem jsou bytové interiéry Adolfa Loose (1870 – 1933), jednoho z velikánů moderní architektury, „génia odhadu a sladění prostoru“. Nekonformního kosmopolity, který sice svůj obor vlastně nevystudoval, přesto se o něm přednáší na vysokých školách architektury od New Yorku po Tokio.

Zpěvačka  Jana Kirschner

Zpěvačka Jana Kirschner

Loňský rok se Jana rozhodně nenudila. Z „britské mise“ se vrátila na rodné Slovensko, vydala album KRAJINA ROVINA, kterým pro jeho experimentální zvuk překvapila kritiku i fanoušky. A pak přišla do jiného stavu. Takže zde je rozhovor s maminkou půlroční dcerušky.

Výročí Václav Čtvrtek

Před sto lety se narodil a před pětatřiceti lety zemřel spisovatel Václav Čtvrtek. Není snad u nás člověka, který by neznal postavičky, jež se zrodily v jeho fantazii – Rumcajse, Manku, Cipíska, Křemílka, Vochomůrku, vílu Amálku, hajného Robátka, jelena Větrníka, Makovou panenku, motýla Emanuela, vodníka Česílka, Kubu a Stázinu… Život Václava Čtvrtka, který pohádkou nebyl, ba naopak má rysy tragédie, všeobecně známý není. Pojďme si jej v souvislosti s jeho letošním dvojitým výročím přiblížit.

Spisovatel a výtvarník

Spisovatel a výtvarník

Před domem stojí strohý muž v saku, v podpaží bouli, jako by skrýval pistoli. Ptá se, kam jdeme, a pak jen mlčky a s tvrdým výrazem tváře kývne hlavou. Procházíme patry domu a za okny se řítí po požárním schodišti ozbrojení muži. Někteří z nich mají označení jako policisté, ale to působí uklidňujícím dojmem jen částečně. Zazvoníme a vcházíme do manhattanského bytu Petra Síse.

Výročí

A 20. října 2011 to v Příbrami platilo dvojnásob! Žhavé olovo teklo ze šachtové pece proudem (byl běžný pracovní den), střílelo se ze vzduchovek a „kuší ku ptáku“, což je tradice hutnického a hornického cechu, olovo se lilo „na vánoční způsob“, vyrážely se pamětní medaile a házelo mobilem na cíl. Kolik vyřazených mobilů jste si přinesli, tolik pokusů v hodu tímto momentálně nejlepším přítelem člověka jste měli (a nejen to, co mobil, to přírůstek několika gramů na hromadu koncentrátu kovů z elektroodpadu!). A kde se to všechno odehrávalo? V areálu Kovohutí Příbram na akci Opět po roce, při 15. tradičním setkání všech, kteří s hutěmi spolupracují a přejí jim, aby se jim pořád dařilo tak, jak se jim daří. A ještě líp!

O slušnosti

Je málo tak rozmáchlých a v podstatě neurčitých slov. O dítěti se říká, že je slušné, pokud zdraví starší lidi, nepere se, nechodí se soplem u nosu, nepodtrhává kamarádům nohu, neopisuje a neoslovuje kdekoho: Vole, vole. Ostatně totéž lze povědět i o dospělých, jen tu nohu podtrhávají zákeřněji. Slušný člověk si dává ruku případně kapesník před ústa, pokud na něj přijde ve společnosti zívání anebo když dokonce kašle nebo kýchá.

22 let české transformace

Ve čtvrtek 17. listopadu uteklo 22 let od sametové revoluce. Jsme dnes jiná země. Něco se mění, špína je čím dál zřetelnější, lidem čím dál víc vadí. Odvolán byl ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek (ODS), jemuž na kontě přistálo podezřelých 16 milionů. Modrou partaj stíhá jeden malér za druhým.

Rozhorčení mladých Španělů se šíří světem

Loni v květnu zaplavili ulice španělských měst desetitisíce lidí rozzlobených na tamní politické elity, které podle nich hájí jen své vlastní zájmy, nikoli zájmy občanů. Apolitické hnutí, jehož cílem je napravit či změnit současný politický systém, demokratický jen podle názvu, se brzy rozšířilo do dalších zemí Evropy i za oceán. Loni na podzim se například v americkém New Yorku zhmotnilo v hnutí Okupujte Wall Street.

Reportáže - výběr z článků

Kapky z poháru nesmrtelnosti

Kapky z poháru nesmrtelnosti

Kumbhaméla je spojení dvou sanskrtských slov kumbha a méla, přičemž KUMBH znamená džbán a MÉLA setkání. Pochází z dávné legendy, podle které bojovali bohové s démony o pohár nesmrtelnosti a kapky nektaru ukáply na čtyři místa na zemi, kde se čtyřikrát za dvanáct let konají poutě střídavě ve čtyřech městech. Letos to bylo od 15. ledna do 4. března v Iláhábádu na soutoku řek Gangy a Jamuny a podle odhadů se setkání zúčastnilo neuvěřitelných 150 milionů lidí. Jen v nejvýznamnější den, 4. února, se zde v posvátné řece vykoupalo 10 milionů věřících.

Korfu

Korfu

Korfu (Kerkyra), snad nejznámější z Jónských ostrovů, je oblíbeným cílem Řeků z pevniny i zahraničních turistů. Cestovní ruch tu zažívá svůj vrchol samozřejmě v létě, ale návštěvnost výrazně stoupá i během Velikonoc.

Když se „zpumprlíkují“ sloni a paviáni

Když se „zpumprlíkují“ sloni a paviáni

Že se zvířata umějí taky pěkně „zpumprlíkovat“, dokazují mnohá osobní svědectví i záznamy na YouTube, na nichž lze zhlédnout opojení psů, koček, slepic i koal padajících ze stromů kvůli přílišné intoxikaci z eukalyptových listů, ale i povalující se skupiny opilých slonů. V Jižní Africe existuje strom marula, domorodci oblíbený jako u nás lípa, který milují sloni, a nikdo mu neřekne jinak než sloní strom. Diskutuje se o tom, jestli jeho plody opíjejí, či nikoli.

Marche

Marche

Když se na vyspělém a bohatém italském severu zeptáte na Marche, většina Italů zakroutí hlavou s podezíravým dotazem, zda máte na mysli onen do sebe uzavřený kraj, který ještě neprocitl ze středověku. Předsudky a povyšování, pomyslíte si. Jenže lepší ochranu si tento malebný kout Itálie nemůže přát…

Karneval v Nice

Karneval v Nice

Pokud chcete zažít nefalšované karnevalové veselí s velkolepými alegorickými vozy, extravagantními kostýmy a krásnými, spoře oděnými tanečnicemi, nemusíte kvůli tomu až do Brazílie. Show velice podobnou té jihoamerické, včetně strhujících rytmů samby, si můžete vychutnat i ve francouzské Nice.

Život na hranici dvou světů

Život na hranici dvou světů

O vztahu mezi Jižní Koreou a severním sousedem KLDR se mluví stále častěji. Vojenský konflikt mezi oběma zeměmi sice dosud nebyl uzavřen, od roku 1953 trvá příměří, ale došlo k zásadnímu posunu v politickém vývoji a další změny se očekávají. Jak vypadá život v korejské demilitarizované zóně?

Mont-Saint-Michel

Mont-Saint-Michel

Očekávání jsou vždy poněkud zrádná, přesto je těžké se jim zcela vyhnout. Jinak tomu nebylo ani ve Francii, když jsme se s přítelkyní vypravili z Paříže do Normandie k Mont-Saint-Michel, třetí nejnavštěvovanější památce země hned po Eiffelovce a katedrále Notre Dame, kam každoročně zavítá téměř milion návštěvníků.

V obyčejnosti je krása

V obyčejnosti je krása

Když se řekne Izrael, mnozí si pod dojmem titulků v médiích představí konflikt, raketové nálety, sebevražedné útoky. To všechno se občas děje, ale ve skutečnosti je to jen velmi úzká výseč reality. Je-li nějaká země, která se umí dlouhodobě efektivně bránit a dokázala – do určité, možné míry – porazit zlo terorismu, pak je to právě Izrael. Statisticky vzato nemáte v Izraeli větší šanci přijít k úhoně než třeba při dovolené v Paříži nebo Londýně a určitě se tam budete cítit bezpečně.

Návrat vlků do Česka

Návrat vlků do Česka

Fotografie divokého vlka, pořízená fotopastí nedaleko Loučovic v roce 2015, jako by po stočtyřicetileté pauze odstartovala šumavské vlčí hemžení. Vlk byl loni prokazatelně spatřen v Boleticích. V posledních měsících byli zpozorováni ne­jen jednotliví vlci, ale po sto pa­desáti letech dokonce první divoké vlčí smečky. Na přítomnost vlků si zkrátka musíme začít v šumavských a lipenských lesích zvykat.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 1/12

XANTYPA Číslo 1/12

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 09/2019

XANTYPA XANTYPA 09/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne