Jak dlouho už sbíráte staré vánoční ozdoby?
Začala jsem asi před deseti lety a sbírám hlavně dopravní prostředky – autíčka, mašinky, letadýlka, lodičky, kola a koloběžky…

Věšíte si je pak na stromeček?
Vždycky před Vánocemi je vytáhnu, potěším se s nimi a pak je navěsím na stromeček, který je samozřejmě opravdový, umělému se bráníme.

Jaké byly Vánoce vašeho dětství? Prožívala jste je v padesátých letech v samotném srdci Prahy – na Václavském náměstí…
Tehdy byl Ježíšek vlastně ilegální, oficiálně neexistoval, nahradil ho děda Mráz. Ale u nás, stejně tak jako ve většině rodin, dál naděloval Ježíšek, a ve škole jsme pak z toho byli zmateni. Na Václaváku, kde jsme bydleli, byla i v těch hrozných padesátých letech vánoční výzdoba z chvojí a ve výlohách visely ozdoby. Ale současně tam z některých domů shlíželi komunističtí vůdci, vzpomínám si především na portrét Mao Ce-tunga, byl obrovský, přes několik pater a já se ho bála.

A vzpomenete si na dárek, který vám udělal největší radost?
Tehdy snad všechny holčičky toužily po panenkách, které se dovážely z NDR, říkaly jsme jim gumlinky, protože byly gumové. Na trhu jich bylo málo, nebylo lehké je sehnat. Vyráběly se dva typy – jedna vypadala jako dospělá slečna a druhá jako miminko, ta byla vzácnější. A mě to miminko Ježíšek přinesl! A později jsem milovala JIH PROTI SEVERU Margaret Mitchellové, to byla kniha mého mládí. Ta byla taky úplně nedostupná a já k Vánocům dostala zázračně sehnané těsně poválečné vydání, po osmačtyřicátém už nesměla vycházet. Ta knížka byla už salát, jak jsme si ji s kamarádkami půjčovaly. Dokázaly jsme se o ní bavit celé hodiny. Obzvlášť se nám líbila pasáž, jak se Scarlett rozhodne ušít si šaty ze zelených záclon, protože zelená jí jde k očím. Já na to vzpomínám ráda, ne že bych si přála staré časy, ale po něčem těžko dostupném toužit je krásné a ta radost, když to pak člověk dostane!

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě.......