Václav Čtvrtek se narodil 4. 4. 1911. Tímto datem se později nechal inspirovat při volbě svého pseudonymu. Na svět totiž přišel jako Václav Cafourek (bůhví, proč se mu toto trochu legrační příjmení nelíbilo, pro spisovatele dětských knížek se zdá ideální, vždyť jako by patřilo některému z jeho pohádkových hrdinů). První tři roky života prožil na pražské Letné, pak ale třeskly osudné výstřely v Sarajevu, začala první světová válka a tatínek Jan Cafourek musel narukovat a odjet bojovat na Balkán. Maminka Johanna (jíž se říkalo Hana) sbalila oba své chlapečky, tříletého Vašíka a dvouletého Karlíka, a přestěhovala se ke svým rodičům do Jičína. Tady prožil budoucí spisovatel čtyři roky, z nichž pak čerpal celý život. Ve svých vzpomínkách Z DĚTSTVÍ I JINAK napsal: „Když vymýšlím pohádku, přichází mi na pomoc dědečkův dům.“ Spával v něm v pokoji, kde visel obraz, „na němž se každý večer dělo něco jiného“.Bylo na něm vyobrazeno náměstí, služebné nabírající z kašny vodu, zahradní šenk, v němž si pánové přihýbají ze sklenic s vínem, v dálce na řece kotvící kolesový parník a další výjevy. „Pod tím obrazem jsem po čtyři roky večer co večer uléhal ke spaní. Jak se stmívalo, bál jsem se samoty. Dával jsem se do řeči s těmi vymalovanými a vymýšlel si pro ně příběhy.“ Inspirací mu byl i samotný dědeček Václav Fejfar, tesařský mistr, bývalý jičínský starosta a výborný vypravěč. Respekt budil už svým vzezřením. Plnovous nosil až na prsa, pod ním mu vykukoval obrovský, na řetízku zavěšený ametyst, který jitřil klučičí zvědavost, stejně jako hůl, v níž měl ukrytou dýku.
Knížky a chleba se sádlem
První světová válka skončila, když bylo Vašíkovi sedm let. „Maminka se s námi dětmi vrátila do Prahy. Potom jedné noci kdosi divoce zazvonil u dveří. Byl to zle zarostlý cizí člověk. Vrátil se po čtyřech letech služby na válečném poli a rovnou krutě nadával, že mu ve vlaku s ruksakem ukradli barevné kamínky, co nám dětem vezl odněkud od Kotoru,“ vzpomínal později na návrat svého tatínka z války. Pan Cafourek chtěl svým synkům vynahradit svoji dlouhou nepřítomnost. Tři čtvrtě roku jim například večer co večer před usnutím vyprávěl o českém ševci Kramflekovi, jak šel světem a co v něm zažil. „Když jsme zlobili, měl na nás v záloze i jednu pohádku trestnou, jmenovala se Oničem s krvavým mečem. A ten Oničem bydlel u nás za kanapem,“ vybavoval si o mnoho let později Václav Čtvrtek.
Největší část svého dětství prožil budoucí spisovatel v letenské ulici Na výšinách, v domě pod vodárenskou věží. Doslova propadl čtení: „Když jsem objevil, že je možné vypůjčovat si knížky ve veřejné knihovně, stal jsem se elementem k zoufání pro knihovníka ze Sládkovy ulice. Já tam byl málem každý půjčovní den a vždycky jsem si odnášel po třech knihách. Způsob jak číst, jsem měl přesně vypracovaný.
Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě.....
