Zpěvačka Jana Kirschner

Loňský rok se Jana rozhodně nenudila. Z „britské mise“ se vrátila na rodné Slovensko, vydala album KRAJINA ROVINA, kterým pro jeho experimentální zvuk překvapila kritiku i fanoušky. A pak přišla do jiného stavu. Takže zde je rozhovor s maminkou půlroční dcerušky.

Jana Kirschner

Kterou „krajinu“ byste označila za svou rodnou? Ptám se proto, že žijete střídavě na Slovensku, v Londýně, působíte i v Česku…
Ta moje rodná je jednoznačně Slovensko. Je to sice malá země a většina lidí ve světě se mě ptá, kde se vlastně nachází, a tak jim říkám: Kousek od Prahy. Víte, kde je Praha? Tak Slovensko je úplně blizoučko.

Slovo vlastenka má dnes lehce zprofanovaný význam, ale jste vlastenka? Nebo spíš kosmopolita?
Nevydržím dlouho na jednom místě. A co se týče vlastenectví, učím se být hrdá na to, odkud pocházím. Ale není to jednoduché, spousta věcí mi v tom brání. Hlavně naši nedůstojní politici a úpadek spravedlnosti. Snažím se však být trpělivá a pevně věřím, že jednoho dne skutečně budu moct být na svou zemi hrdá.

Jak jste si zvykla na Londýn?
První půlrok je opravdu těžký, pak se trochu rozkoukáte, najdete si přátele… Musím ale přiznat, že Londýnu jsem začala opravdu rozumět až ve chvíli, kdy jsem si tam našla svého muže (hudební producent Eddie Stevens – pozn. red.). Až on mě naučil Londýn pochopit, žít v něm a mít to tam ráda.

Bylo těžké najít si přátele a zabydlet se v novém prostoru? Jak dnes vypadá váš všední den?
Dříve to vypadalo trochu jinak, ale od té doby, co se nám narodilo děťátko, se veškeré naše denní rituály točí okolo něj… teda okolo ní. Ale je to celkem příjemná změna. Člověk se nezabývá jen sám sebou. Navíc mateřství nás učí zorganizovat si čas do poslední minuty. Nejen v tom mi mateřství skutečně prospělo.

Letos v březnu se Janě narodila dcera Matilda. Dala si proto pár týdnů odpočinek, ale muzikou je až příliš posedlá, dlouho bez ní nevydrží. Jakmile to šlo, začala znovu skládat písničky, aby měla materiál na novou desku, kterou si vydá sama. Loni se totiž kvůli albu KRAJINA ROVINA rozešla se svou nahrávací společností, která se jí tak usilovně snažila mluvit do podoby alba, až ji to otrávilo.

Měníte zvyky podle toho, kde právě jste, nebo jde o rituály neměnné?
Snídaně… to je něco, co se v mém životě nemění. S partnerem ji vždy připravujeme spolu, já vařím kávu a posloucháme rádio. Máme štěstí, že můžeme rána trávit společně, protože den začíná tak nějak klidně a příjemně, když jste s někým, koho milujete. Všechny ostatní rituály se mění podle toho, kdo má právě více práce, a podle toho, ve které zemi právě jsme.

Od vašeho odchodu do Británie se zamýšlím, co přiměje zpěvačku, která doma prodává tisíce desek a Slovensko i Česko jí leží u nohou, tohle opustit a vše vsadit na nejistou kartu, která vám nakonec předpokládaný úspěch nepřinesla…
Chci jenom získat víc prostoru pro svou tvorbu a mít možnost odehrát nějaké koncerty v zahraničí. To je všechno. Nemyslím si, že je to příliš velký cíl, že se ho nedá dosáhnout. Samozřejmě – svět je plný hudby, ale o to právě jde. Člověk se toho nesmí leknout, musí se snažit být originální a tvořit hudbu jako potřebu vyjádřit se, a nejen proto, aby se dostal na playlist českých rádií a vydělal si na nové auto. Navíc je tu internet a možnosti prosadit se jsou daleko větší než před třeba patnácti lety. Nebojím se ničeho. Jsem mladá a myslím si, že v hudbě mám co říct.

Celý rozhovor si přečtete v tištěné  Xantypě......

David Laňka

XANTYPA 1/12 - výběr z článků

Dopis

Dopis

Čeho jsme se již delší dobu obávali, se stalo skutečností. O 4. neděli adventní roku 2011 Václav Havel odešel na věčnost a jeho životní příběh se uzavřel. Prožíváme smutek z této ztráty a jsme v duchu s jeho nejbližšími.

Picasso, Dalí a Goya v Praze: Neobvykle zajímavý kulturní zážitek v Obecním domě

Picasso, Dalí a Goya v Praze: Neobvykle zajímavý kulturní zážitek v Obecním domě

Jsme zvyklí spojovat býčí zápasy se Španělskem, kde jejich tradice přetrvává dodnes. Kořeny tohoto souboje však sahají hluboko do historie lidstva. Pojem "tauromachie", tedy boj s býkem, se váže k pradávnému rituálu, při němž člověk, reprezentující racionalitu a dobro, vyhrává nad býkem, který naopak představuje hrubou iracionální sílu zla. Jde o mýtus nekonečného zápasu mezi dobrem a zlem, mimo jiné znázorněný již v řecké mytologii příběhem Thesea a Minotaura.

Madeira

Madeira

Donedávna bylo pro nás slovo Madeira jen symbolem skvělého vína. Víc jsme nevěděli. Vždyť je to ostrůvek o rozloze 55 krát 22 kilometrů, takže na mapě tvoří jen malý puntík. Patří Portugalsku, ale vzdušnou čarou je od něho vzdálen tisíc kilometrů.

Plzeň ukrývá poklad

Plzeň ukrývá poklad

Je to jako dobrodružství. Napínavé, vzrušující. A probouzející naději. Dobrodružství hledání pokladu, jenž čeká za všedními zdmi plzeňských činžáků na své „znovuobjevení“. Pokladem jsou bytové interiéry Adolfa Loose (1870 – 1933), jednoho z velikánů moderní architektury, „génia odhadu a sladění prostoru“. Nekonformního kosmopolity, který sice svůj obor vlastně nevystudoval, přesto se o něm přednáší na vysokých školách architektury od New Yorku po Tokio.

Výročí Václav Čtvrtek

Před sto lety se narodil a před pětatřiceti lety zemřel spisovatel Václav Čtvrtek. Není snad u nás člověka, který by neznal postavičky, jež se zrodily v jeho fantazii – Rumcajse, Manku, Cipíska, Křemílka, Vochomůrku, vílu Amálku, hajného Robátka, jelena Větrníka, Makovou panenku, motýla Emanuela, vodníka Česílka, Kubu a Stázinu… Život Václava Čtvrtka, který pohádkou nebyl, ba naopak má rysy tragédie, všeobecně známý není. Pojďme si jej v souvislosti s jeho letošním dvojitým výročím přiblížit.

Spisovatel a výtvarník

Spisovatel a výtvarník

Před domem stojí strohý muž v saku, v podpaží bouli, jako by skrýval pistoli. Ptá se, kam jdeme, a pak jen mlčky a s tvrdým výrazem tváře kývne hlavou. Procházíme patry domu a za okny se řítí po požárním schodišti ozbrojení muži. Někteří z nich mají označení jako policisté, ale to působí uklidňujícím dojmem jen částečně. Zazvoníme a vcházíme do manhattanského bytu Petra Síse.

Výročí

A 20. října 2011 to v Příbrami platilo dvojnásob! Žhavé olovo teklo ze šachtové pece proudem (byl běžný pracovní den), střílelo se ze vzduchovek a „kuší ku ptáku“, což je tradice hutnického a hornického cechu, olovo se lilo „na vánoční způsob“, vyrážely se pamětní medaile a házelo mobilem na cíl. Kolik vyřazených mobilů jste si přinesli, tolik pokusů v hodu tímto momentálně nejlepším přítelem člověka jste měli (a nejen to, co mobil, to přírůstek několika gramů na hromadu koncentrátu kovů z elektroodpadu!). A kde se to všechno odehrávalo? V areálu Kovohutí Příbram na akci Opět po roce, při 15. tradičním setkání všech, kteří s hutěmi spolupracují a přejí jim, aby se jim pořád dařilo tak, jak se jim daří. A ještě líp!

O slušnosti

Je málo tak rozmáchlých a v podstatě neurčitých slov. O dítěti se říká, že je slušné, pokud zdraví starší lidi, nepere se, nechodí se soplem u nosu, nepodtrhává kamarádům nohu, neopisuje a neoslovuje kdekoho: Vole, vole. Ostatně totéž lze povědět i o dospělých, jen tu nohu podtrhávají zákeřněji. Slušný člověk si dává ruku případně kapesník před ústa, pokud na něj přijde ve společnosti zívání anebo když dokonce kašle nebo kýchá.

22 let české transformace

Ve čtvrtek 17. listopadu uteklo 22 let od sametové revoluce. Jsme dnes jiná země. Něco se mění, špína je čím dál zřetelnější, lidem čím dál víc vadí. Odvolán byl ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek (ODS), jemuž na kontě přistálo podezřelých 16 milionů. Modrou partaj stíhá jeden malér za druhým.

Rozhorčení mladých Španělů se šíří světem

Loni v květnu zaplavili ulice španělských měst desetitisíce lidí rozzlobených na tamní politické elity, které podle nich hájí jen své vlastní zájmy, nikoli zájmy občanů. Apolitické hnutí, jehož cílem je napravit či změnit současný politický systém, demokratický jen podle názvu, se brzy rozšířilo do dalších zemí Evropy i za oceán. Loni na podzim se například v americkém New Yorku zhmotnilo v hnutí Okupujte Wall Street.

Osobnosti - výběr z článků

Dorothea Tanning

Dorothea Tanning

Neobyčejná americká malířka Dorothea Tanning uchvátila slavného německého malíře Maxe Ernsta natolik, že opustil pohodlný život s bohatou a vlivnou manželkou, mecenáškou umění Peggy Guggenheimovou. Dorothea Tanning se poté za Maxe Ernsta provdala.

Jan Dušek

Jan Dušek

Prof. Jan Dušek je jednou z nejvýraznějších osobností české scénografie a kostýmního výtvarnictví 20. a 21. stol. Jeho jméno je trvale spojováno s tvorbou režiséra Evalda Schorma, s nímž spolupracoval v letech 1976–1988 na inscenacích KRÁL JELENEM, TRAGICKÝ PŘÍBĚH HAMLETA, BRATŘI KARAMAZOVI, MACBETH, MARATÓN, HLUČNÁ SAMOTA a dalších.

Martin Donutil

Martin Donutil

Výkonů herce Martina Donutila (ročník 1991) jsem si začal všímat v inscenacích brněnské Husy na provázku, což bylo jeho první angažmá. Působil tam donedávna a nezapomenutelná je například jeho kreace v titulní roli Shafferova Amadea v režii Vladimíra Morávka. Tam exceloval spolu se svým otcem Miroslavem (ten ztvárnil Salieriho). Martinovi potom nabídlo angažmá nové vedení Městských divadel pražských, kde v herecky nadprůměrné inscenaci ANDĚLÉ V AMERICE režiséra Michala Dočekala podává v náročné roli emocionálně rozpolceného intelektuála mimořádný výkon.

Studna, sekera, archiv

Studna, sekera, archiv

Rád seká dříví, nerad nosí vodu ze studně a nejradši listuje zaprášenými dokumenty v archivech. „I když nacisti spálili tisíce papírů a estébáci za sebou zahlazovali stopy jak lišky, válí se tam kvanta příběhů, co čekají, až je někdo zvedne,“ říká Miloš Doležal, toho času propuštěný z rozhlasu. Na oceňovanou knihu o číhošťském páterovi Josefu Toufarovi, kterého v roce 1950 umlátili příslušníci Státní bezpečnosti, nyní navázal povídkovou knihou ČURDA Z HLÍNY zasazenou do období protektorátu. Sešli jsme se v pražských Vršovicích.

Yves Saint Laurent

Yves Saint Laurent

„Návrh je základ všeho,“ tvrdil Alberto Giacometti. Pro tvorbu Yvese Saint Laurenta to platí dvojnásob.

Jana Stryková

Jana Stryková

Jana Stryková patří k herečkám, o nichž platí, že je na ně radost pohledět. K atraktivnímu exteriéru přidává na jevišti i vnitřní opravdovost, také přirozenou, a přesto zřetelnou dikci (jev v českých divadlech ne vždy samozřejmý). Energická a přímá je i v osobním kontaktu, nic nepředstírá, rozhovor občas proloží nakažlivým zvonivým smíchem.

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Je velice těžké rozprávět s někým, koho opravdu dobře znáte. Celoživotní pevné přátelství, které mě pojí s mým otcem, je snad výjimečné. Vždycky jsme si byli velmi blízcí. Byl mi tátou od útlého dětství přes mou divokou pubertu až do dnešních dní. Nebyl však jen člověkem plným lásky a pochopení, ale v průběhu let jsem se od něj dovídala tolik cenných informací, že bych to bez přehánění mohla pokládat za domácí univerzitu. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych si jako otce dovedla představit někoho jiného, dostalo by se mu jen hlasité negativní odpovědi. Letos 2. dubna slaví devadesáté narozeniny.

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 1/12

XANTYPA Číslo 1/12

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 12/2019

XANTYPA XANTYPA 12/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne