Jsme zvyklí spojovat býčí zápasy se Španělskem, kde jejich tradice přetrvává dodnes. Kořeny tohoto souboje však sahají hluboko do historie lidstva. Pojem "tauromachie", tedy boj s býkem, se váže k pradávnému rituálu, při němž člověk, reprezentující racionalitu a dobro, vyhrává nad býkem, který naopak představuje hrubou iracionální sílu zla. Jde o mýtus nekonečného zápasu mezi dobrem a zlem, mimo jiné znázorněný již v řecké mytologii příběhem Thesea a Minotaura.

Donedávna bylo pro nás slovo Madeira jen symbolem skvělého vína. Víc jsme nevěděli. Vždyť je to ostrůvek o rozloze 55 krát 22 kilometrů, takže na mapě tvoří jen malý puntík. Patří Portugalsku, ale vzdušnou čarou je od něho vzdálen tisíc kilometrů.

Je to jako dobrodružství. Napínavé, vzrušující. A probouzející naději. Dobrodružství hledání pokladu, jenž čeká za všedními zdmi plzeňských činžáků na své „znovuobjevení“. Pokladem jsou bytové interiéry Adolfa Loose (1870 – 1933), jednoho z velikánů moderní architektury, „génia odhadu a sladění prostoru“. Nekonformního kosmopolity, který sice svůj obor vlastně nevystudoval, přesto se o něm přednáší na vysokých školách architektury od New Yorku po Tokio.

Loňský rok se Jana rozhodně nenudila. Z „britské mise“ se vrátila na rodné Slovensko, vydala album KRAJINA ROVINA, kterým pro jeho experimentální zvuk překvapila kritiku i fanoušky. A pak přišla do jiného stavu. Takže zde je rozhovor s maminkou půlroční dcerušky.

Před sto lety se narodil a před pětatřiceti lety zemřel spisovatel Václav Čtvrtek. Není snad u nás člověka, který by neznal postavičky, jež se zrodily v jeho fantazii – Rumcajse, Manku, Cipíska, Křemílka, Vochomůrku, vílu Amálku, hajného Robátka, jelena Větrníka, Makovou panenku, motýla Emanuela, vodníka Česílka, Kubu a Stázinu… Život Václava Čtvrtka, který pohádkou nebyl, ba naopak má rysy tragédie, všeobecně známý není. Pojďme si jej v souvislosti s jeho letošním dvojitým výročím přiblížit.

Před domem stojí strohý muž v saku, v podpaží bouli, jako by skrýval pistoli. Ptá se, kam jdeme, a pak jen mlčky a s tvrdým výrazem tváře kývne hlavou. Procházíme patry domu a za okny se řítí po požárním schodišti ozbrojení muži. Někteří z nich mají označení jako policisté, ale to působí uklidňujícím dojmem jen částečně. Zazvoníme a vcházíme do manhattanského bytu Petra Síse.

A 20. října 2011 to v Příbrami platilo dvojnásob! Žhavé olovo teklo ze šachtové pece proudem (byl běžný pracovní den), střílelo se ze vzduchovek a „kuší ku ptáku“, což je tradice hutnického a hornického cechu, olovo se lilo „na vánoční způsob“, vyrážely se pamětní medaile a házelo mobilem na cíl. Kolik vyřazených mobilů jste si přinesli, tolik pokusů v hodu tímto momentálně nejlepším přítelem člověka jste měli (a nejen to, co mobil, to přírůstek několika gramů na hromadu koncentrátu kovů z elektroodpadu!). A kde se to všechno odehrávalo? V areálu Kovohutí Příbram na akci Opět po roce, při 15. tradičním setkání všech, kteří s hutěmi spolupracují a přejí jim, aby se jim pořád dařilo tak, jak se jim daří. A ještě líp!

Je málo tak rozmáchlých a v podstatě neurčitých slov. O dítěti se říká, že je slušné, pokud zdraví starší lidi, nepere se, nechodí se soplem u nosu, nepodtrhává kamarádům nohu, neopisuje a neoslovuje kdekoho: Vole, vole. Ostatně totéž lze povědět i o dospělých, jen tu nohu podtrhávají zákeřněji. Slušný člověk si dává ruku případně kapesník před ústa, pokud na něj přijde ve společnosti zívání anebo když dokonce kašle nebo kýchá.

Ve čtvrtek 17. listopadu uteklo 22 let od sametové revoluce. Jsme dnes jiná země. Něco se mění, špína je čím dál zřetelnější, lidem čím dál víc vadí. Odvolán byl ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek (ODS), jemuž na kontě přistálo podezřelých 16 milionů. Modrou partaj stíhá jeden malér za druhým.