TAJEMSTVÍ PYŠNÉ PRINCEZNY

K českým Vánocům patří kromě Ladových zimních obrázků a Alšova betléma už delší čas díky televiznímu vysílání i oblíbené filmové pohádky, mezi nimiž nemůže chybět ani ta o krásné zapopelené dívce s extrémně malou nožkou. A poddaní u obrazovek by reptali, kdyby znovu neslyšeli (pokolikáté již?), jak princezna Krasomila, ještě nevyléčená ze své pýchy, žádá zahradníka, aby jí zavázal střevíc.
 

princezny

Pohádka PYŠNÁ PRINCEZNA, kterou vidělo jen v kinech do roku 1983 deset a půl milionů diváků, drží ztěží překonatelný rekord: je nejnavštěvovanějším filmem v historii naší kinematografie. V celostátní anketě o pohádku století ji sice porazily TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU, ale když diváci hlasovali o nejoblíbenější filmovou princeznu, nejvíc hlasů dostala z pýchy vyléčená Krasomila. Nemrzí Alenu Vránovou, že ji diváci ztotožňují především s touto postavou? „Vzala jsem na vědomí, i když dost nerada, že s tím nic neudělám. Ale nemrzí mě to. Vždyť já k tomu přišla solidní cestou. Ne všecky cesty bývají vždycky takhle bez kaluží a sem tam i toho bláta…“

Stavitel vodních děl
Není snad nikdo mezi námi, kdo by neznal PYŠNOU PRINCEZNU alespoň z jediného setkání. Mnozí spoluobčané ji viděli tolikrát, že dokáží její obsah vyprávět záběr po záběru. Jistě i je bude zajímat, jak měl film vypadat podle původních představ tvůrců, o které scény jsme my diváci z nejrůznějších důvodů přišli.
Když král Miroslav poprvé vstoupí do Půlnočního království, nevypraví se hned za Krasomilou, nýbrž navštíví hovorného holiče, aby si nechal po dlouhém putování upravit účes. V holičské oficíně se dozví, že místní panovník hledá nového zahradníka.
Holič: „Zrovna minulý týden ho vyhnali a musel být ještě rád, že ho nezavřeli.“
Miroslav: „Proč?“
Holič: „Zpíval si. A na královském hradě se nesmí zpívat.“
Autoři zušlechtili králi Miroslavovi i jeho kádrový profil. Již tak moudrý a laskavý panovník měl být ještě progresivnější v duchu doby – ne té pohádkové, nadčasové, ale doby uvedení filmu. Tehdy se u nás začaly stavět, podle sovětského vzoru, velké vodní nádrže, což začne prosazovat i král Miroslav. Když si stěžuje dřevař, že mlynář odvádí z řeky všechnu vodu do mlýnského náhonu, král po chvilce přemýšlení rozhodne: „Postavíme na řece hráz a bude hned dost vody pro mlýny i pro vory. Jak se Jakub vrátí z Půlnočního království, udělá plány a hned začneme stavět.“
Při úpravách scénáře, o které se zasazovali moudří barrandovští rádcové, zmizelo jak mávnutím kouzelného proutku několik postav. Původně měl chůvu král Miroslav, zatímco o Krasomilu pečovala komorná Blažena. Ta se zamilovala do Miroslavova pobočníka Vítka, a leccos důležitého, ba přímo intimního, mu ve slabé chvilce na princeznu vyzradila. Třeba i to, že Krasomila má na tváři pihu, za kterou se stydí a ukrývá ji pod vrstvou líčidel. Vítek o princeznině tajemství pochopitelně iniciativně informuje svého krále.
Nicméně Blažena svou věrnost ještě prokázala: půjčila prchající princezně své šaty, a zdržela zbrojnoše, když se v přestrojení naopak vydávala za Krasomilu.
V konečné podobě filmu chybí komický pan Zajíc, otylý vrchní dvořan Půlnočního království legrační zejména na koni. Jak byl pan Zajíc velký před podřízenými úředníky, doma se téměř vešel pod pantofel přísné manželky Kateřiny. Režisér Bořivoj Zeman si myslel na herce Sašu Rašilova.
Autoři nadělili Krasomile o jednoho nápadníka navíc. Byl jím mocný král Bojeslav. Ale ani on si srdce pyšné princezny nevybojoval.
Král Miroslav měl podle původních představ napravovat pýchu své milované až do šťastného konce. Když doputuje s Krasomilou na svůj zámek, stále v zahradníkově rouše, opustí ji s příslibem, že jde hledat pro oba nějakou práci. Krasomila pak pomáhá šít šaty pro Miroslavovu nevěstu. Před polepšenou a již také zuboženou princeznou se pojednou zjeví v celém svém královském majestátu Miroslav a příkře jí požádá, aby mu zavázala střevíc. Teprve potom odhalí, kdo je – a koná se velkolepá svatba.
Během filmování se zamilovali i oba představitelé hlavních postav. Pavel Kohout, tehdy manžel Aleny Vránové, to zjistil, když se přijel podívat na natáčení exteriérů. Později se spisovatel a dramatik pomstil svůdníkovi Vladimíru Rážovi tím, že napsal divadelní hru DOBRÁ PÍSEŇ, ve které proradný Radovan odloudí manželku dobrému soudruhovi.

Pyšná princezna královnou?
V jednom rozhovoru prozradil Vladimír Ráž, že se mělo točit po letech volné pokračování úspěšné pohádky: „Poslali mi tenkrát scénář, ovšem už zdaleka neměl tu hodnotu, tu moudrost, ten čistý pohádkový humor. Byly tam naopak drastické scény, některé se dokonce odehrávaly v hrobkách. Král Miroslav a Krasomila žijí v odcizení a mají dceru, která si dělá, co chce, a tak začne prožívat příběh nápadně podobný osudům své matky Krasomily. Napsal jsem tenkrát Bořivoji Zemanovi, že tuhle verzi nepokládám za dobrý nápad, že to naopak původní film poškodí.“
Pátral jsem dál a podařilo se mi najít jeden exemplář spisu nadepsaného „Dramaturgický plán Filmového studia Barrandov na rok 1975“. Na titulní straně je dokonce uvedeno, že jde o „zpřesněnou variantu“ ze září 1974.
Jako dvacátý šestý připravovaný projekt je označen titul PYŠNÁ PRINCEZNA KRÁLOVNOU. Režie: Bořivoj Zeman, který byl společně s Oldřichem Kautským i spoluautorem námětu a scénáře. Důležitý je údaj, že scénář už byl schválen, nyní „probíhá fáze průzkumu realizace“.
Následuje stručný popis děje: „Pyšná princezna po dvaceti letech je královnou, princ moudře vládnoucím králem a z jejich velké lásky tu zůstala legenda o zpívající květině a dospívající dcera, která jim nečekaně zkomplikuje život svou láskou k zahradníkovi. Na rozdíl od staré historie, kterou otec a matka tak rádi až do omrzení opakují, je nový zahradník doopravdy zahradníkem a ne přestrojeným princem. Znovu dochází k útěku (na jiné rovině), a pronásledování a současně ke konfrontaci starého příběhu s příběhem novým, kdy nová láska nečekaně obrodí i vztah dospělých a rozeznívá znovu zpívající květinu. Poetický scénář s řadou dramatických i humorných míst využívá v retrospektivách a konfrontacích natočený materiál původní předlohy (bude tónován) a slibuje obohacení žánru filmové pohádky. V hlavních rolích se zde znovu objeví Vladimír Ráž, Alena Vránová, Stanislav Neumann, rádcové Karel Effa, Miloš Kopecký a další.“
Proč se nakonec nefilmovalo, zatím nevíme. Ale i tak se již dávno stala PYŠNÁ PRINCEZNA královnou mezi pohádkovými filmy.

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která právě vychází.....

Pavel Taussig

XANTYPA 1/11 - výběr z článků

Těla básní

Těla básní

Další výstava děl vzniklých v rámci projektu Těla básní je vrcholem tvůrčího vlnění, za nímž by podle ověřitelných zákonitostí měly přicházet další a další. Byla koncipována na měkkém základě pohyblivých parket v jednom z bytů na pražském nábřeží, podle střídavých závanů teplého a studeného vzduchu kolem tváře jachtařovy, půvabných krůčků vířících tanečnic, pestrých obrazců zřených na pozadí Mléčné dráhy a v souladu s ladnými sesuvy šatstva, jakož i se zákonem zakazujícím zákazy. Autoři nejsou celebrity ani podzemníci, chodí mezi Vámi a pozorují, naslouchají, spolu s Vámi se radují i truchlí a tu a tam třebas i spolu s obchodníčky či manažerky vesele se zahemží coby mravenečci pilní, aby pak měli z čeho tvořit metabolity, jež tímto k počitku veřejnosti předkládají.

VĚC MAKROPULOS NÁRODNÍ DIVADLO PRAHA

VĚC MAKROPULOS NÁRODNÍ DIVADLO PRAHA

Když chcete do světa vypravit Inscenaci roku, pozvěte Roberta Wilsona. Po jeho úchvatných operních režiích odvážila se druhého Vladimíra Morávka, jenom ale z Británie, pozvat ke spolupráci také Činohra Národního divadla. Výsledkem je extravagantní výtvarná, pohybová, herecká a zpěvní féerie volně rozvíjející VĚC MAKROPULOS jednoho ze sedmi českých kandidátů na Nobelovu cenu – ztraceného a chválabohu znovu nalezeného Karla Čapka

Obě hemisféry Petra Nikla

Obě hemisféry Petra Nikla

Působí jako snivec z jiné planety, jako velké dítě, které se toulá mimo realitu. Když ale uvážíme, jak složitý organismus interaktivních výstavních projektů byl schopen dát dohromady, dojde nám, že má ještě druhou, velmi racionální tvář. Povídali jsme si v pražské galerii Mánes, kde zrovna horečně vrcholily přípravy jeho nejnovějšího projektu PLAY – HRA, KTERÁ NEKONČÍ. Rodil se tu synergický organismus hracích nástrojů, „porychtunků“, „udělátek“ a „hejblat“ od celkem čtyřiceti autorů. Petr Nikl je nejen jedním z nich, ale i duchovním otcem a iniciátorem celé akce, jejímž cílem je probudit v lidech imaginaci a kreativitu. 

Na rybách v dunajské deltě

„Lipovjané (starověrci, rumunsky ‚Lipoveni‘) jsou malá etnická skupina původem z Ruska, usazená v deltě Dunaje v rumunské župě Tulcea. Z Ruska emigrovali před více než dvěma sty lety kvůli věroučným sporům s oficiální ruskou pravoslavnou církví. Usadili se u řeky Prut na dnešní Ukrajině (hlavní středisko Vilkovo) a v deltě Dunaje. V Rumunsku jich dnes žije okolo čtyřiceti tisíc. Věnují se převážně rybolovu.“ Tolik encyklopedie.  

ROZVOJOVÁ POMOC  MIRÁKL

ROZVOJOVÁ POMOC MIRÁKL

Bylo to Cecíliino první dítě. Přála si ho. Těšila se na ně. Když se svíjela v porodních bolestech, snažila se je přemoci myšlenkou na to maličké, které se právě dralo na svět. Na to, co všechno by mohlo v životě dokázat. Na to, že bude dobrým a pracovitým člověkem. Že se mu bude v životě dařit mnohem lépe než jeho rodičům s malým políčkem v zastrčené části Ugandy nedaleko Buikwe.
 

HEREC ANTHONY QUINN

„Quinn byl jedním z nejoriginálnějších herců, jaké kdy poznala historie kinematografie. Mohl ses od něho učit jak umění, tak i pokoře, skromnosti. Miloval život a vychutnával si ho až do samého konce.“
 

TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 23

„Reframing“ čili přerámcování, čili promítnutí dané situace do jiného kontextu (na jiné pozadí, na jiné „plátno“, do jiného „rámce“), je jednou z hlavních technik psychoterapeutické metody NLP (neuro-lingvistické programace). Kontext je v ní stejně důležitý jako faktické události. Táž událost, vnímaná v různých kontextech, může nabýt odlišných smyslů, významů, výsledků nebo směrů. S tím uměl vždycky dobře pracovat taoismus, který se snaží vyhýbat zarámování situací do jednoho jediného kontextu a nechává jejich interpretaci otevřenou neustále proudícímu životu a proměnlivému průběhu událostí.

Ekologický večer

Pozvali mě z jednoho okresního města, abych něco pověděl na ekologickém večeru, který tu pravidelně pořádají. Protože jsem předpokládal posluchače se zájmem o ekologické problémy, mluvil jsem o nešťastném zaměření celé naší civilizace. Lidé naší kultury jsou po staletí vedeni vírou, že jedině člověk je stvořen k obrazu božímu, a z toho vyvozují, že mu tedy přísluší mimořádné postavení na naší planetě.

Kdo není s námi, je proti nám

Vypadá to, že svět směřuje ke globálnímu totalitnímu režimu, ve kterém nebude místo pro jeho kritiky. Tytam budou chvíle, kdy se o zásadní politická rozhodnutí sváděly vášnivé ideologické bitvy. Napříště bude totiž povolen jen jeden možný politický názor a jeho odpůrci budou umlčováni. Jak jinak číst vzkazy, které mezi řádky (ale často i přímo v řádcích) vyslali do světa v rozmezí jen několika dnů prezident Spojených států amerických i prezident brzy už Spojených států evropských?

Botswana mezi modernitou a tradicemi

Botswana mezi modernitou a tradicemi

Ve zprávách ze světa, jež denně chrlí tiskové agentury, byste zmínku o africké Botswaně hledali s obtížemi. Pokud se vám přece poštěstí, najdete informaci typu, jaká se nedávno objevila v domácích médiích, a to že botswanský prezident Ian Khama, zapřisáhlý starý mládenec, do toho chce „praštit“ a shání manželku.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 1/11

XANTYPA Číslo 1/11

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 10/2019

XANTYPA XANTYPA 10/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne