VĚC MAKROPULOS NÁRODNÍ DIVADLO PRAHA

Když chcete do světa vypravit Inscenaci roku, pozvěte Roberta Wilsona. Po jeho úchvatných operních režiích odvážila se druhého Vladimíra Morávka, jenom ale z Británie, pozvat ke spolupráci také Činohra Národního divadla. Výsledkem je extravagantní výtvarná, pohybová, herecká a zpěvní féerie volně rozvíjející VĚC MAKROPULOS jednoho ze sedmi českých kandidátů na Nobelovu cenu – ztraceného a chválabohu znovu nalezeného Karla Čapka

dtgyj

Volné autorské Wilsonovo domyšlení eruptivně chrlí všechnu jeho režisérskou zběsilost. Krédo má vlastně lapidární: „Těšte se ze scenérie, z architektonického uspořádání v čase a prostoru, z hudby a pocitů, jež evokují. Poslouchejte obrazy.“ Kdo nabídnutý klíč nepřijme, naježí se do opozice. K vlastní škodě, protože Wilson Čapkovi – na rozdíl od souputníka Morávka, který nedávno dokázal v sobě zabít i Bulgakova (MAESTRO A MARKÉTKA v Huse na provázku) – neubližuje. Naopak. Vstoupili spolu na nebesa zážitku shrnutelného do slov styl a sloh. Každé gesto, každý pohyb hlavy a grimasa mají v celku nezaměnitelné místo. Při reprízách budou mít někteří matadoři dost práce zachovat postavám tvář po všem drilu, který bytostně nesnášejí. Co se valí na diváky ve Stavovském divadle je rozpoutanost a síla příběhu. Velké obrazy a jejich detaily na téma touhy po nesmrtelnosti a deziluze z jejího naplňování. Barvy, tvary, světla – nesmírná síla vizualizace, podpořená hudbou Aleše Březiny – ani takt si nevypůjčil od Leoše Janáčka – a hereckými výkony dosahujícími virtuozity. Dva ještě ční nad ostatní: Soňa Červená v roli Emilie Marty a Vladimír Javorský jako Muž s hůlkou – vypravěč, průvodce, kouzelník. Jako by se rozpomněl na vlastní opus první – Jeana Gasparda Deburau. Činohra zlaté kapličky má konečně inscenaci roku – 2010.
 

Jiří P. Kříž

XANTYPA 1/11 - výběr z článků

Těla básní

Těla básní

Další výstava děl vzniklých v rámci projektu Těla básní je vrcholem tvůrčího vlnění, za nímž by podle ověřitelných zákonitostí měly přicházet další a další. Byla koncipována na měkkém základě pohyblivých parket v jednom z bytů na pražském nábřeží, podle střídavých závanů teplého a studeného vzduchu kolem tváře jachtařovy, půvabných krůčků vířících tanečnic, pestrých obrazců zřených na pozadí Mléčné dráhy a v souladu s ladnými sesuvy šatstva, jakož i se zákonem zakazujícím zákazy. Autoři nejsou celebrity ani podzemníci, chodí mezi Vámi a pozorují, naslouchají, spolu s Vámi se radují i truchlí a tu a tam třebas i spolu s obchodníčky či manažerky vesele se zahemží coby mravenečci pilní, aby pak měli z čeho tvořit metabolity, jež tímto k počitku veřejnosti předkládají.

TAJEMSTVÍ PYŠNÉ PRINCEZNY

TAJEMSTVÍ PYŠNÉ PRINCEZNY

K českým Vánocům patří kromě Ladových zimních obrázků a Alšova betléma už delší čas díky televiznímu vysílání i oblíbené filmové pohádky, mezi nimiž nemůže chybět ani ta o krásné zapopelené dívce s extrémně malou nožkou. A poddaní u obrazovek by reptali, kdyby znovu neslyšeli (pokolikáté již?), jak princezna Krasomila, ještě nevyléčená ze své pýchy, žádá zahradníka, aby jí zavázal střevíc.
 

Obě hemisféry Petra Nikla

Obě hemisféry Petra Nikla

Působí jako snivec z jiné planety, jako velké dítě, které se toulá mimo realitu. Když ale uvážíme, jak složitý organismus interaktivních výstavních projektů byl schopen dát dohromady, dojde nám, že má ještě druhou, velmi racionální tvář. Povídali jsme si v pražské galerii Mánes, kde zrovna horečně vrcholily přípravy jeho nejnovějšího projektu PLAY – HRA, KTERÁ NEKONČÍ. Rodil se tu synergický organismus hracích nástrojů, „porychtunků“, „udělátek“ a „hejblat“ od celkem čtyřiceti autorů. Petr Nikl je nejen jedním z nich, ale i duchovním otcem a iniciátorem celé akce, jejímž cílem je probudit v lidech imaginaci a kreativitu. 

Na rybách v dunajské deltě

„Lipovjané (starověrci, rumunsky ‚Lipoveni‘) jsou malá etnická skupina původem z Ruska, usazená v deltě Dunaje v rumunské župě Tulcea. Z Ruska emigrovali před více než dvěma sty lety kvůli věroučným sporům s oficiální ruskou pravoslavnou církví. Usadili se u řeky Prut na dnešní Ukrajině (hlavní středisko Vilkovo) a v deltě Dunaje. V Rumunsku jich dnes žije okolo čtyřiceti tisíc. Věnují se převážně rybolovu.“ Tolik encyklopedie.  

ROZVOJOVÁ POMOC  MIRÁKL

ROZVOJOVÁ POMOC MIRÁKL

Bylo to Cecíliino první dítě. Přála si ho. Těšila se na ně. Když se svíjela v porodních bolestech, snažila se je přemoci myšlenkou na to maličké, které se právě dralo na svět. Na to, co všechno by mohlo v životě dokázat. Na to, že bude dobrým a pracovitým člověkem. Že se mu bude v životě dařit mnohem lépe než jeho rodičům s malým políčkem v zastrčené části Ugandy nedaleko Buikwe.
 

HEREC ANTHONY QUINN

„Quinn byl jedním z nejoriginálnějších herců, jaké kdy poznala historie kinematografie. Mohl ses od něho učit jak umění, tak i pokoře, skromnosti. Miloval život a vychutnával si ho až do samého konce.“
 

TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 23

„Reframing“ čili přerámcování, čili promítnutí dané situace do jiného kontextu (na jiné pozadí, na jiné „plátno“, do jiného „rámce“), je jednou z hlavních technik psychoterapeutické metody NLP (neuro-lingvistické programace). Kontext je v ní stejně důležitý jako faktické události. Táž událost, vnímaná v různých kontextech, může nabýt odlišných smyslů, významů, výsledků nebo směrů. S tím uměl vždycky dobře pracovat taoismus, který se snaží vyhýbat zarámování situací do jednoho jediného kontextu a nechává jejich interpretaci otevřenou neustále proudícímu životu a proměnlivému průběhu událostí.

Ekologický večer

Pozvali mě z jednoho okresního města, abych něco pověděl na ekologickém večeru, který tu pravidelně pořádají. Protože jsem předpokládal posluchače se zájmem o ekologické problémy, mluvil jsem o nešťastném zaměření celé naší civilizace. Lidé naší kultury jsou po staletí vedeni vírou, že jedině člověk je stvořen k obrazu božímu, a z toho vyvozují, že mu tedy přísluší mimořádné postavení na naší planetě.

Kdo není s námi, je proti nám

Vypadá to, že svět směřuje ke globálnímu totalitnímu režimu, ve kterém nebude místo pro jeho kritiky. Tytam budou chvíle, kdy se o zásadní politická rozhodnutí sváděly vášnivé ideologické bitvy. Napříště bude totiž povolen jen jeden možný politický názor a jeho odpůrci budou umlčováni. Jak jinak číst vzkazy, které mezi řádky (ale často i přímo v řádcích) vyslali do světa v rozmezí jen několika dnů prezident Spojených států amerických i prezident brzy už Spojených států evropských?

Botswana mezi modernitou a tradicemi

Botswana mezi modernitou a tradicemi

Ve zprávách ze světa, jež denně chrlí tiskové agentury, byste zmínku o africké Botswaně hledali s obtížemi. Pokud se vám přece poštěstí, najdete informaci typu, jaká se nedávno objevila v domácích médiích, a to že botswanský prezident Ian Khama, zapřisáhlý starý mládenec, do toho chce „praštit“ a shání manželku.

Světla ramp - výběr z článků

Jiřina Jirásková

Jiřina Jirásková

Milovníkům divadla a filmu jistě neušlo, že 17. února oslavila svoje životní jubileum ctěná dáma českého herectví, paní Jiřina Jirásková.

Prase

Prase

Nádherná hříčka o zabijačce v českých luzích a hájích. Lokalizovat můžeme i přesněji: na Hrádečku. Hlídaném kvůli „chrámu a tvrzi“ nepřítele režimu kohortou estébáků, s lidem vůkol dílem moudrým, dílem bojácným. Když si ale ten Havel usmyslí udělat pro podobně pochybné kamarády zabijačku, dá se obejít kordon i zákon.

MUSÍME SI POMÁHAT

MUSÍME SI POMÁHAT

Návštěva předsedy vlády Jana Fischera na premiéře MUSÍME SI POMÁHAT v jednom z nejlepších soukromých divadel v Česku nebyla okázalá ani průhledně předvolební. Předseda české vlády si jenom dobře vybral kousek, který i jemu musel pohladit duši. Autoři filmu, který v zahraničí nesklidil pronikavější úspěchy hlavně proto, že svět českou povahu chápe jen s obtížemi, a hlavu si při tom může ukroutit, našli odvahu k divadelní adaptaci. Ohlas premiéry nabité celebritami naznačil, že vypravili na cestu dílko překvapivě dobré.

MUŽ BEZ MINULOSTI

MUŽ BEZ MINULOSTI

DEJVICKÉ DIVADLO PRAHA
Ještě nebyly rozdány Ceny Alfréda Radoka za rok 2009 a už si pilnější divadelní kritici dělají na pažbě první zářez na inscenaci roku 2010. Tak trochu symbolicky patří jedné ze tří nejlepších pražských scén (Dejvické divadlo, Divadlo v Dlouhé, Pražské komorní divadlo v Divadle Komedie). V tom prvním pozdviženém měl koncem ledna premiéru MUŽ BEZ MINULOSTI Akiho Kaurismäkiho.

Koncert pro Simonu v Rudolfinu

Mladá dívka je popálená na třiačtyřiceti procentech těla. Jmenuje se Simona. Už dva roky se léčí a ještě ji řada operací čeká. Je trpělivá. Sice je už téměř v pořádku, ale jejím největším přáním je mít svoje ucho, svoje vlasy. Tyto operace jsou však považovány za estetické a žádná zdravotní pojišťovna je nehradí. A tady nastává prostor pro Nadační fond Fénix, který vznikl na pomoc popáleným lidem a jejich rodinám. V Simonině případě vymýšlí různé akce, aby z výnosu mohl financovat její vytoužené operace.
A na scénu vstupuje VARHAN ORCHESTROVIČ BAUER.
 

GAZDINA ROBA

Kousek v Mahenově divadle dlouho nevídaný, čistý a ryzí. Býval to kdysi realistický příběh ze Slovácka. Spolu s MARYŠOU Mrštíků mívá ale v rukou třeba Pitínského ve Slováckém divadle nebo Pokorného Na zábradlí nakročeno k tragédii antického rozměru. S výtvarnými impresemi scénografů čerpajících z lidového odkazu Podluží, Dolňácka, Horňácka či Kopanic – to podle gusta.

Lidský hlas Zuzany Bydžovské

LIDSKÝ HLAS, jedno z neslavnějších děl světového divadla z pera francouzského velikána, básníka, malíře, filmaře a vizionáře Jeana Cocteaua, odehrálo již mnoho velkých hereček na celém světě. U nás – po Jaroslavě Adamové – Zuzana Bydžovská, dvojnásobná držitelka Českého lva. V pražské Černé labuti vstoupíte do pokoje, kde dychtivá žena čeká, až zazvoní telefon a vede rozhovor s milovanou bytostí… Zuzana Bydžovská se sluchátkem na uchu vytváří sólo herecký koncert už sedm let a Černá labuť je stále nabitá…
Pro svoji úplně první spolupráci s herečkou Zuzanou Bydžovskou sáhla režisérka Alice Nellis po Cocteauově Lidském hlasu. Dále ji obsadila do svých dalších inscenací PERFEKT DAY (Divadlo Na zábradlí), KDYŽ TANČILA a CESTA DLOUHÝM DNEM DO NOCI (Divadlo bez zábradlí), a také do filmů MAMAS AND PAPAS a LIDICE.připravila Michaela Gübelová, foto Martin Poš

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 1/11

XANTYPA Číslo 1/11

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 10/2019

XANTYPA XANTYPA 10/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne