Malíř Marek Číhal a Ti druzí…

Cena sympatie

Cena sympatie? Pro herce, sportovce, zpěváka? Ne, pro malíře! Udělili ji fandové a fanynky? Ne! Především lidé od fochu. Teoretici výtvarného umění, kritici a umělci. Soutěž MALBA A JEJÍ PŘESAHY pořádalo už potřetí Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků a byla určena pro umělce do třiceti let. Cenu sympatií diváků získal Marek Číhal, student Fakulty výtvarných umění brněnského Vysokého učení technického, který je letos na stáži na pražské Akademii výtvarných umění.
 

Marek Cíhal

Potěšila vás ta, ve výtvarném světě neobvyklá, cena?
Mám z ní radost, protože mi ji udělili lidé, kterých si vážím. Ne kamarádi a známí, ale ti, kteří mému oboru opravdu rozumí. Byl jsem překvapený, že se na vernisáži v Galerii kritiků v paláci Adria sešlo tolik zajímavých lidí ze současné pražské, ale i mimopražské výtvarné scény. Potěšilo mě to.

Do soutěže jste byli nominováni. Kým?
Byli osloveni vlivní umělci, pedagogové, kurátoři, umělečtí kritici a neziskoví galeristé. Celkem nominovali padesát mladých malířů. Mě navrhli mí brněnští pedagogové Václav Stratil a Filip Cenek. Dvě práce, které pak byly vystaveny, jsem si vybíral sám ze své nejnovější tvorby, z nekonečného cyklu TI DRUZÍ. Jde o konfrontaci prostředí a bytostí, které jsou součástí naší dnešní společnosti, ale nezapadají do ní tak, jak si náš mediální svět reklam představuje a přeje. Cyklus by se taky mohl jmenovat Lůzři, tedy smolaři, ztroskotanci. Ti druzí jsou zkrátka jen „ti druzí“, žijící s námi ve světě, který nás utváří a vyvolává v nás pocit, že jsme a musíme být ideálními lidmi. A oni se jeho snaze vymykají. Jsou to lidé a zvířata, ale jsou i něčím mezi tím, a zároveň obojím. Aby jejich obraz s divákem komunikoval, ti druzí se nám dívají zpříma do očí. Nesnažím se na společnost apelovat, vychovávat ji, jde mi spíš právě o komunikaci. Byl bych rád, kdyby si každý divák na obraze našel svého hrdinu a dotvořil si jeho příběh. Fond Ceny kritiky oba mé obrazy odkoupil, což jsem nečekal, protože té cti se dostane vždy jen tomu, kdo získá Cenu poroty, a navíc mi Galerie nabídla, že by mě zastupovala. Vedle Ceny diváků jsou to pro mě nesmírně důležité pocty. Celá soutěž byla perfektně organizovaná, za což patří velký dík paní doktorce Vlastě Čihákové-Noshiro, kurátorce výstavy, a Aleši Ratajovi ze Sdružení a Galerie kritiků.

Je vám třiadvacet a kreslíte a malujete devatenáct let. Třiadvacet minus devatenáct jsou…
Čtyři. Pocházím z Velkého Meziříčí, a když začal starší bratr chodit na výtvarnou výchovu do „lidušky“, přemlouval jsem rodiče, abych tam mohl chodit taky. Brali až prvňáky, děti ze školky ne. Byla mi udělena výjimka a já pak chodil na kurzy celou základní školu. A už od sedmé třídy jsem věděl, že chci jít na Střední uměleckou školu grafickou do Jihlavy. Studoval jsem tam pak propagační výtvarnictví. Ředitel Milan Dušák je skvělý manažer, přivedl do školy zajímavé osobnosti. A to bylo pro školu a její úroveň rozhodující. Mezi finalisty soutěže byli letos se mnou ještě další tři absolventi téhle školy. To určitě není náhoda!

Při studiu v Jihlavě jste rok pobyl na skotské Perth College Faculty of Fine Arts a pak nastal čas hlásit se na vysokou školu. Zvažoval jste brněnskou fakultu výtvarných umění, ale i Glasgow… Co rozhodlo?
Osud. The Glasgow School of Art, sídlící sto let v úžasné budově Charlese Rennieho Mackintoshe, mě lákala atmosférou, a tak jsem poslal svá portfolia jak do Brna, tak do Skotska. Jenže z Glasgow mi nepřišla žádná odpověď. Mrzelo mě to, a bylo mi divné, že nenapsali ani ano, ani ne – a navíc tam zůstaly mé práce, řada originálů. Odmaturoval jsem, dostal se napoprvé na fakultu do Brna, a když jsem v létě odjel do Skotska na brigádu, nedalo mi to a v červenci jsem v Glasgow School of Art zaklepal na dveře paní sekretářky. Jen co jsem jí dovyprávěl svůj příběh, okamžitě vytáhla zpoza stolu desky s mými pracemi a zeptala se: „Proč jste nepřijel na pohovor?“ „Mně ale nepřišel žádný dopis,“ odpověděl jsem. A tak mi znovu vytiskla to, co jsem měl dostat. A že kdybych měl chuť, můžu se příští rok hlásit rovnou do druhého kola. Byl jsem z toho nešťastný, ale pak jsem si řekl, že asi osud chtěl, abych se ubíral jinam a jinudy. A já mu za to nasměrování děkuju, protože díky tomu jsem potkal na brněnské fakultě Václava Stratila, který je jednou z nejvýznamnějších osobností na současné scéně. Působí na mě energií a průbojností západoevropských umělců. Své pevné místo na výsluní si vyvzdoroval nejen svým formálním projevem, ale i tím, jak o věcech přemýšlí. A jeho pedagogické schopnosti, které charakterizuje především nadčasovost, jsou jedinečné. Jeho ateliér intermediální tvorby je pro mě nejzajímavějším ateliérem na brněnské škole. Od první chvíle jsme si padli do noty.

Co vyvolá to zajiskření mezi učitelem a žákem, ve vašem případě učitelem mnohem starším…
Seznámili jsme se ve škole a během krátké chvíle se mezi námi vytvořil blízký, přátelský vztah. To je Stratilův způsob výuky, bere studenty jako sobě rovné, tyká si s nimi, ale nikdo toho nezneužívá, cítíme k němu respekt. Své tvorbě obětoval velice moc, jeho až urputná snaha realizovat se a vnitřně se odhalit je svým způsobem zničující. Pro mě je českým Josephem Beuysem. Je to prostě chytrej chlap. Za dva roky v jeho ateliéru náš vztah natolik zintenzivněl, že bylo načase zkusit něco jiného. Rád se konfrontuju s jinými názory, a když jsem zapřemýšlel, u koho bych mohl studovat dál, napadl mě jediný člověk – Vladimír Skrepl na pražské AVU. V obou ateliérech vládne absolutní volnost projevu, je jedno, jestli pracujete s tradičním médiem malbou, videoartem, performancí nebo tvoříte objekty. Jsou to především intelektuálně založené ateliéry, které jsou pro mne navíc tvůrčími dílnami dvou pedagogů. Stratil i Skrepl mají vynikající asistenty, nepřehlédnutelná jména. V Brně je to Filip Cenek, který se věnuje především videoartu, a v Praze mezinárodně uznávaný Jiří Kovanda. Takže rozhodnutí osudu nechat mě doma musím dneska považovat za výhru – učí a ovlivňují mě čtyři skvělí lidé a nic lepšího mě nemohlo potkat. Míru ovlivnění si ale hlídám. Je to rovnocenný vztah. Nechci, aby někdo někdy řekl, že jsem druhý Stratil nebo Skrepl.

Mluvíte o intelektuálně založených ateliérech – dnes už zřejmě nestačí být malířem „puďákem“?
Názor, že v dnešní době může být umělcem každý a za umělecké dílo považováno cokoliv, je podle mě mýtus a omyl. Být umělcem, a myslím umělcem dobrým, je čím dál těžší. Nestačí být talentovaný a řemeslně zvládat médium, ve kterém se pohybuju a kterým se vyjadřuju. Dvacáté století nás naučilo, že v umění nestačí pouze umět, ale musíte i vědět, protože celé minulé století je odkazem na ikony předchozích období. Být umělcem je tedy po intelektuální stránce stále náročnější. A být divákem vlastně taky.

 Celý rozhovor Pavla Cmírala si přečtete v tištěné Xantypě ......

XANTYPA 06/10 - výběr z článků

KRÁL VÍN České republiky 2010

KRÁL VÍN České republiky 2010

Vinařská soutěž KRÁL VÍN České republiky se koná již po páté. V posledních letech se soutěže vždy účastnilo více než 1 000 českých a moravských vín. Stejné počty očekávají organizátoři i v letošním roce.

Praha s láskou

Praha s láskou

Praha s láskou Ondřeje Kavana
Praha, 3. června 2010
V Praze byla slavnostně zahájena výstava Praha s láskou Ondřeje Kavana. Šedesát
velkoformátových fotografií vystavených na Hradčanském náměstí v galerii pod širým nebem
nabízí návštěvníkům netradiční pohledy na místa, která denně míjíme mnohdy bez
povšimnutí. Výstava navazuje na monumentální fotografickou publikaci Praha vydanou
v prosinci 2009.

 

STRUNY PODZIMU

STRUNY PODZIMU

15. ročník mezinárodního hudebního festivalu
Praha, 19. září–21. listopadu 2010
 

Letní festival pro celou rodinu, který vás nezruinuje?

Letní festival pro celou rodinu, který vás nezruinuje?

Jmenuje se Open Air Festival a oblíbíte si ho nejen vy, ale i manžel a děti. Jde totiž o letní festival, který je určený pro celou rodinu. Poslechnete si na něm koncerty hvězd jako Faithless, Röyksopp, Kasabian, Richard Müller, Buty, Dan Bárta a Illustratosphere a desítky dalších. Vaše děti si užijí atrakce v dětské zóně, soutěže, hry, malování na obličej, klauny... Manžel určitě ocení sportovní a adrenalinovou zónu. Večer se pak společně vrátíte do hlídaného a odděleného stanového městečka, určeného speciálně pro rodiny s dětmi. A nejlepší na tom všem je, že nemusíte ani rušit plány na letní dovolenou nebo nepříjemně škrtit rodinný rozpočet. Pokud jste členy zákazníky O2 a jste členy O2 Extra, pak zaplatíte za dvě „dospělé“ vstupenky v předprodeji pouhých 880 korun (v rámci speciální akce 1+1 vstupenka zdarma). A vaše děti, pokud jim je do 12 let (včetně) vstupné na festival platit nemusí vůbec. Na co se tedy v Panenském Týnci (zhruba 30 minut jízdy od Prahy) vlastně můžete těšit?
 

POZVÁNKA NA KŘEST CD PSH

POZVÁNKA NA KŘEST CD PSH

Necelé dva týdny nás dělí od velkolepého křtu PSH v holešovickém klubu SaSaZu. Ten se koná již v pátek 4. června a kapela se rozhodla vám nedat jediný důvod proč tento fenomenální mejdan nenavštívit. Křtít se bude album EPILOG, v pořadí třetí deska této pražské legendy, které se ne náhodou stalo 4. nejprodávanějším titulem na českém trhu za minulý týden (hitparáda IFPI). EPILOG je totiž zábavným a pestrým mixem, z kterého si každý vybere to své.

ABECEDA 6/10

ABECEDA 6/10

Dvacet tři písmen, dvacet tři slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká je vlastně abeceda života zpovídaných osobností – si totiž děláte sami.

HVĚZDY O NÁS

HVĚZDY O NÁS

Červen 2010
Slunce vstupuje do znamení Blíženců 21. května v 05.35 SELČ a setrvá v něm do 21. června 13.29. Napětí a ideologické dusno vyvolané Saturnovou a Neptunovou otočkou na konci května ještě dva týdny působí, a sotva se zklidní, začne brzdit Uran, jenž si také dočasně zkouší pobyt v novém znamení. Nemějte nic za definitivní a pamatujte, že všechno je jinak. Zvýšené opatrnosti je třeba 4., 7. – 9. a 25. – 28. 6. Pro jednotlivá znamení máme jako obvykle pár konkrétních rad:
 

TIPY ROCK & POP 6/10

Local Natives: Gorilla Manor
Po dlouhé době nadějeplná „svěženka“. Pětice hochů z kalifornského městysu Silver Lake na svém debutu vaří z mnoha přísad, ale vynalézavě, s citem a velmi chutně. Někdy rytmem připomenou první Talking Heads, lahodné vokály jako by se linuly z hrdel Crosby, Stills & Nash. Kdosi vtipně poznamenal, že jejich písničky zní, jako kdyby si post punkeři rozbili stan někde v africké buši. Dodávám, že si s sebou nejspíš vzali nějaká obluzovadla z éry sanfranciských hippies. Local Natives se tak zařadili po bok hudebně všežravých kapel, které slavily úspěchy v loňském roce: Fleet Foxes, Animal Collective či Grizzly Bear. Má-li tato osvěžující a v nejlepším slova smyslu „nadnárodní“ hudba předjímat nový trend v rocku a popu, jsem nadšen.
 

TIPY VÝTVARNÉ UMĚNÍ 6/10

Planeta Eden
Svět zítřka v socialistickém Československu 1948 – 1978
Dům umění města Brna
5. 5. – 25. 7. 2010

Při pohledu zpět do historie se nelze nikdy ubránit jisté nostalgii. Tím spíš, když sledujeme někdejší socialistické vize lepších zítřků a navíc některé výdobytky technologií umíme posoudit. Výstava PLANETA EDEN představuje jakousi karikaturu, parodii, v níž se utopický svět zítřka proměnil. Ukazuje, jak se společenská utopie druhé poloviny padesátých let minulého století rychle proměňovala v utopii technickou. Expozice je rozdělena do sedmi částí. Oddíl Film nabízí plakáty vědecko-fantastických filmů, Svět zítřka zase reprodukce budoucích světů, v části Technika vítězí najdeme především téma letů do vesmíru. Sekce nazvaná Sluneční město přináší způsoby, jak vtáhnout do lepších světů i děti, oddíl Mezi Radarem a Labyrintem seznamuje diváky s výtvarnými díly na téma budoucnost a Retrofuturismus ukazuje tato témata ve tvorbě současných autorů. Projekt Planeta Eden doplňuje stejnojmenná kniha s bohatým obrazovým doprovodem
 

tipy výtvarné umění - výběr z článků

TIPY VÝTVARNÉ UMĚNÍ 2/11

Mutující médium – fotografie v českém umění 1990 – 2010
Galerie Rudolfinum, Praha
10. 2. – 1. 5. 2011
Výstava se snaží postihnout proměny fotografie po roce 1989 u nás. Od té doby se především diskutuje o dichotomii tzv. klasické umělecké fotografie a vizuálního umění používajícího média fotografie či konceptuální fotografie. Tuto problematiku podnítila výrazná změna technologií a dostupnost digitální fotografie a počítačového tisku. Kurátor Pavel Vančát se pokusil vybrat exponáty, které měly rozhodující vliv na vývoj reflexe fotografie u nás za posledních dvacet let. Nezabývá se žánry fotografie, ale možnostmi tohoto média v jeho nejširším pojetí. Stejně jako se ptáme, co je a co už není umění, řeší se mezi odborníky otázka, co už nepovažujeme za fotografii. Fotografická řeč se dnes zásadně liší od původní modernistické a přejímá metody sociologie, psychologie i masmédií. Tématem není dokonale nebo poeticky zobrazit zkušenost lidského oka, ale pomocí fotografického média vytvářet zcela různorodé výpovědi. Výstava představuje na sto padesát děl od pětadvaceti autorů.
Popisek: Lukáš Jasanský, Martin Polák, z cyklu ABSTRAKCE, 1995 – 96, černobílá fotografie 

TIPY VÝTVARNÉ UMĚNÍ 12/10

Petr Nikl, Play
Výstavní síň Mánes, Praha
4. 11. 2010 – 31. 1 2011

Všeobecně známý a oblíbený multimediální umělec Petr Nikl spolu s jednačtyřiceti umělci z Česka, Slovenska, USA a Švýcarska vyzývá prostřednictvím projektu PLAY diváky, aby se zapojili do hry a vnímali umělecká díla jako interaktivní. V Mánesu se návštěvníci mohou exponátů dotýkat, zahrát si na hudební nástroje, ale také se účastnit procesu tvorby tím, že se zapojí do vytváření tzv. Krystalízy, kdy je z různých předmětů postupně sestavováno kolektivní dílo. Do spodní části galerie, která byla rozšířena i o prostory tamního klubu, se návštěvníci dostávají tunelem pod simulovaný povrch, kde se ve tmě odehrávají světelné i zvukové akce. Výstava je příspěvkem k tématu komunikace diváka s uměním, které se v dnešní době lidem zdánlivě vzdaluje. Doprovází ji řada zajímavých akcí pro celou rodinu.
 

TIPY VÝTVARNÉ UMĚNÍ 11/10

Evžen Šimera, Zero gravity
Galerie Kressling, Bratislava

04. 10. 2010 – 30. 11. 2010
Malíř Evžen Šimera, který byl v minulosti rovněž mezi finalisty Ceny Jindřicha Chalupeckého, představuje v bratislavské galerii svůj projekt obrazů vzniklých ve stavu beztíže. Své malby už v minulosti vytvářel bez zásahu štětce různými fyzikálními metodami na základě předem daného konceptu. Tak vznikaly stékané obrazy, kdy autor nechal po plátně téct barvu podle gravitace. To ho inspirovalo k realizaci obrazů v prostoru beztíže, kde se nedá pohyb barvy příliš ovlivnit. Výsledkem je série abstraktních maleb, na nichž je opět potlačen záměrný umělecký projev a jejichž původ divák bez návodu v podobě videa natáčení tvorby nepozná.

TIPY VÝTVARNÉ UMĚNÍ 10/10

Dekadence Now!
Galerie Rudolfinum
30. 9. 2010 – 2. 1. 2011
Dlouho očekávaná výstava DECADENCE NOW!, která byla ještě nedávno ohrožena nejistotami v Galerii Rudolfinum, je tady. Projekt je tematicky veden fenoménem dekadence v oblasti současného vizuálního umění. Pojem dekadence je vnímán natolik obecně i mimo rámec umění, že je možné s ním dále metodologicky pracovat a vytvářet nové souvislosti. Dekadentní umění je vyhrocené, přesahuje míru obecně přijatelného, provokativně bourá ta nejcitlivější tabu. V současném umění je dekadence opět aktuálním tématem souvisejícím s krizí civilizace, pocitem bezmoci a ztrátou víry. Od 70. let 20. století můžeme sledovat kontinuální snahu pracovat s typicky dekadentní tematikou u celé řady umělců, k nimž patří Cindy Sherman, Robert Mapplethorpe, Damien Hirst, Zhang Peng, Keith Haring, Andres Serrano, Gottfried Helnwein a další. Jde o mezinárodní přehlídku, která je řazena do několika částí. Ty jsou definovány jako určité limitní situace – Krajnost sebe: Bolest, Krajnost těla: Sex, Krajnost krásy: Pop, Krajnost mysli: Šílenství, Krajnost života: Smrt. Vedle hvězdných jmen jako Matthew Barney, Jeff Koons, Joel Peter Witkin se objeví i česká jména – například Josef Bolf a Ivan Pinkava.
 

TIPY VÝTVARNÉ UMĚNÍ 9/10

Budoucnost budoucnosti
Centrum současného umění DOX, Praha
29. 7. – 25. 10. 2010
Zatímco kdysi byla budoucnost plná optimistických vizí, dnes už na ni nemyslí ani politici. Filozofickou výstavu na toto téma uvozuje motto: „Včera jsme o budoucnosti snili,
dnes budoucnost sní o nás.“ Expozice představuje práce autorů z různých zemí i oborů a jejich zájem o budoucnost. Místo víry v pokrok přichází myšlenka trvale udržitelného rozvoje a vzájemného propojení. Například skupina architektů a designérů Terreform ONE se zabývá řešením zeleně ve velkoměstech, Marysia Lewandowska a Neil Cummings zase natočili video s fiktivním rozhovorem s ředitelkou stockholmského Moderna Museet, který se odehrává v roce 2058. Většina vystavených prací se věnuje především budoucím sociálním vazbám.
 

TIPY VÝTVARNÉ UMĚNÍ 6/10

Planeta Eden
Svět zítřka v socialistickém Československu 1948 – 1978
Dům umění města Brna
5. 5. – 25. 7. 2010

Při pohledu zpět do historie se nelze nikdy ubránit jisté nostalgii. Tím spíš, když sledujeme někdejší socialistické vize lepších zítřků a navíc některé výdobytky technologií umíme posoudit. Výstava PLANETA EDEN představuje jakousi karikaturu, parodii, v níž se utopický svět zítřka proměnil. Ukazuje, jak se společenská utopie druhé poloviny padesátých let minulého století rychle proměňovala v utopii technickou. Expozice je rozdělena do sedmi částí. Oddíl Film nabízí plakáty vědecko-fantastických filmů, Svět zítřka zase reprodukce budoucích světů, v části Technika vítězí najdeme především téma letů do vesmíru. Sekce nazvaná Sluneční město přináší způsoby, jak vtáhnout do lepších světů i děti, oddíl Mezi Radarem a Labyrintem seznamuje diváky s výtvarnými díly na téma budoucnost a Retrofuturismus ukazuje tato témata ve tvorbě současných autorů. Projekt Planeta Eden doplňuje stejnojmenná kniha s bohatým obrazovým doprovodem
 

TIPY VÝTVARNÉ UMĚNÍ 05/10

TIPY VÝTVARNÉ UMĚNÍ 05/10

Umění šachu
DOX, Praha
1. 4. – 28. 6. 2010

Londýnská společnost RS&A Ltd připravila projekt UMĚNÍ ŠACHU, k němuž přizvala patnáct uměleckých hvězd (Maurizio Cattelan, Jake a Dinos Chapmanovi, Oliver Clegg, Tracey Emin, Tom Friedman, Paul Fryer, Damien Hirst, Barbara Kruger, Yayoi Kusama, Paul McCarthy, Alastair Mackie, Matthew Ronay, Tunga, Gavin Turk a Rachel Whiteread), které vytvořily speciální podoby šachů. Dokázali, že sice nemusejí být šachisty (zatímco podle Marcela Duchampa jsou všichni šachisté umělci), ale umí hru vizualizovat po svém. Na výstavě v pražském Centru současného umění Dox mohou diváci spatřit velmi neobvyklé podoby šachových her – od dýňové variace přes zbytky jídel až po erotické pojetí – v různých velikostech. K výstavě je připojeno také skvělé šachové video Gavina Turka. Magická intelektuální hra je dodnes inspirativní.
 

TIPY VÝTVARNÉ UMĚNÍ 04/10

TIPY VÝTVARNÉ UMĚNÍ 04/10

Dokoupil 100
Jízdárna Pražského hradu
3. 3. – 23. 5. 2010

Jiří Georg Dokoupil má v Praze druhou velkou výstavu svých děl – po Rudolfinu v roce 1997 nyní v Jízdárně Pražského hradu. Český rodák, který s rodiči ve čtrnácti letech emigroval, studoval v Německu a později v New Yorku a již v 80. letech se proslavil se skupinou Mülheimer Freiheit vymezující se postmoderně vůči tehdy převažujícímu konceptu. Dokoupil se považuje za umělce-vynálezce a v tomto duchu se ve své tvorbě pokouší pro sebe nově definovat malířství. Vytvořil si pro svoji tvorbu již desítky stylů a proslavil se především virtuózní kouřovou malbou, při níž kouřem svíčky vytváří na plátně realistické obrazy. Dokoupilovy práce z různých období jsou velmi odlišné, dá se říci, že je konceptuálním malířem, který realizuje vždy nějakou novou metodu i techniku. V Jízdárně vystavuje své novější obrazy: kouřové, z mýdlových bublin a filmové, sestavené z jednotlivých políček konkrétních filmů tak, že vznikají velkoformátová abstraktní plátna.
Popisek: Jiří Georg Dokoupil, VELKÝ ŽLUTÝ LEOPARD, 2007, akryl a saze na plátně
 

TIPY VÝTVARNÉ UMĚNÍ 03/10

Zdeněk Sýkora 90
Galerie hl. m. Prahy, Městská knihovna
19. 2. – 2. 5. 2010
Retrospektiva více než padesátileté tvorby malíře respektovaného doma i v zahraničí přináší ucelený pohled na vývoj představ Zdeňka Sýkory o základních principech malby. Od uvolněných barevných krajinomaleb dospěl autor ke geometrické abstrakci, která ho zavedla až ke konceptu počítačem generovaných maleb. Ty od 60. let vznikaly v kontinuálních sériích, jež se zabývají skladbou geometrických struktur nebo barevných linií. Jak ukazuje výstava k umělcovým devadesátým narozeninám, principy malby, které si Sýkora pro sebe vytvořil, jsou skutečně nadčasové. Každý obraz, jehož estetiku neurčuje spontánnost či záměr autora, je navíc jakýmsi výsekem z nekonečné malby, která se podle matematických údajů může libovolně rozrůstat. Výstava zahrnuje díla z českých i zahraničních sbírek; o výběr děl a jejich instalaci se tentokrát postaral mladý kurátor Pavel Kappel, několik let mající možnost zabývat se intenzivně tvorbou tohoto umělce jako asistent manželů Sýkorových.FOTO: Zdeněk Sýkora, LINIE Č. 220, 2003, akryl na plátně, 200 x 200 cm
 

TIPY VÝTVARNÉ UMĚNÍ 02/10

Herbert Tobias (1924 – 1982)
Galerie Rudolfinum, Praha

14. 1. – 28. 3. 2010
Jméno téměř zapomenutého německého fotografa Herberta Tobiase, který je spojen s poválečnou érou nekonvenční módní fotografie, oprášila vloni výstava v Deichtorhallen v Hamburku. Homosexuální fotograf, jenž se ke své orientaci veřejně hlásil, se proslavil v 50. letech v Paříži, kde pracoval pro módního fotografa Willyho Maywalda a publikoval své první fotografie. Je známý také jako autor portrétů zpěvačky Nico, ale i vůdce Andrease Baadera z německé RAF (Frakce rudé armády). V roce 1954 se vrátil do Berlína, kde udělal kariéru jako autor módních fotografií, portrétů, erotických fotografií mužů, ale i městské krajiny. Jeho rebelské postoje se objevily v odvážné černobílé fotografii, stejně jako v životě spojeném s drogami. V roce 1982 zemřel Tobias na AIDS. Jeho snímky jsou dnes z velké části majetkem Berlinische Galerie, která spolupracovala na přípravě pražské výstavy, představující retrospektivu obsáhlé tvorby.
foto: Herbert Tobias, BERLÍN-PARTY SKONČILA, Berlín 1961, černobílá fotografie, 34,4 x 34,5 cm, © Berlinische Galerie / VG Bild-Kunst
 

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 06/10

XANTYPA Číslo 06/10

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 10/2019

XANTYPA XANTYPA 10/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne