2 Wings: Songs From Pocket
„Vždyť my tady u nás nemáme na co navazovat,“ povzdechl si Dan Šustr (Tichá dohoda) nad svým novým projektem 2 Wings a připojil úvahu inspirovanou televizním seriálem Bigbít. V podstatě má pravdu, když tvrdí, že hudba z debutového alba s tak trochu čapkovským názvem Songs From Another Pocket je tuzemskou reflexí na to, co se v rocku dělo na přelomu šedesátých a sedmdesátých let: Led Zeppelin! Jistě má také pravdu v tom, že po těch nadějných „šedesátkách“ byl v následující dekádě rock „od Šumavy k Tatrám“ systematicky mýcen jak lesy napadené kůrovcem. A tak se k tomu razantnímu, instrumentálně zdatnému a ocelovému (bez metalických klišé) zvuku v triu kytara-basa-bicí s vlastně radostnou nostalgií vrací. A ono to funguje!
Třešňák Band: Němý suflér
Třetí bluesrockové pokračování písničkáře Vlastimila Třešňáka se jmenuje NĚMÝ SUFLÉR a po albech INVENTURA a SKOPOLAMIN má být završením pozoruhodné trilogie. Nová deska rozvíjí drsný zvuk Třešňák Bandu (bubeník Martin Rychta, kytarista Jaromír Panáček a baskytarista Jan Volný) směrem k beefheartovské syrovosti a Vlastimil podobně jako „kapitán Hovězí srdce“ drtí slova mezi zuby. Jako by se na téhle desce vzdal Třešňák básnické hravosti ve prospěch autentického, proto očistného vzteku. Čtrnáct neveselých skladeb z jednoho kusu o době, v níž je mu žít: „Svět se už letos nejspíš nezmění / Bůh se nám ztrácí v nevíře / A ztratí-li se, jsme i my ztracení / Stádo ovcí – skopové bez pastýře.“ (VABANK). Přesto by mi bez nich bylo hůř.
Jiří Dědeček & Úterý: Prší nám do campari
Když jsem Jiřímu Dědečkovi gratuloval k podařené, byť velmi depresivní desce, řekl mi, že jsem blbý, jelikož to jsou přece písničky o lásce. Byl to jeho křest, a tak jsem mu to uznal. Každopádně album PRŠÍ NÁM DO CAMPARI (s výtečným obalem Jana Čumlivského a Luďka Kubíka) je prvním (a hned skvělým) Dědečkovým pokusem spojit své jemné, něžné písničkářství s více-méně rockovou kapelou. Dědečkova hrubozrnná, a přesto cituplná poetika se skvěle kloubí s rockovým šantánovým šramlem, v němž se mísí drsné kytarové riffy s neodolatelným soundem tahací harmoniky a bicími „čvacht-bum“. V textech Jiří tak trochu obrátil směr: dřív střílel směrem ven, zde jakoby skalpelem mířil dovnitř – a to je velká síla: „Prší nám do campari / A je to kýč všech kýčů / Že miluju tvou / Prší nám do campari.“
The Who: Who Are You (1978, 2010)
„Kdo je kdo“? Ano, řeč je o The Who, jedné z nejvýznamnějších kapel světa. Tentokrát ovšem nejde o klasické hity miláčků londýnských „mods“ typu My Generation, leč o labutí píseň kapely, album podobně ucelené jako třeba TOMMY či QUADROPHENIA. Ačkoli jednotlivé písně nespojuje příběh, vnitřní soudržnost desky je zřejmá. Jistě si vybavíte zvukově nahuštěné skladby jako SISTER DISCO (reakce na tehdy kulminující módu Abby či Boney M.) či MUSIC MUST CHANGE, poněkud ironický komentář punkové generace, která měla The Who za dinosaury odsouzené k vyhynutí. Písnička NEW SONG by zas měla být náznakem nového směřování kapely, které brutálně přervala smrt bubeníka Keithe Moona – bez jeho výbušných a vynalézavých bicích už The Who zněli jinak (podobně jako Led Zeppelin bez Bonhama). Právě v tom „novém pojetí“ byl nejspíš zakopaný pes: ryze kytaroví The Who se obklopili hradbou syntezátorů. Nová verze alba obsahuje pět dosud nevydaných různých skladeb či demoverzí. Tak mějte uši nastraženy.
