ČLOVĚK ROMANTISMU A JEHO SVĚT
ed. FRANÇOIS FURET
přeložili Lada Bosáková, Jiřina Kučerová, Alena Mrázková, Jiří Šlégr
(Vyšehrad, Praha)
Čtenářsky poutavý sborník, který v osmi tématech (Měšťan, Dělník, Žena, Učitel, Lékař, Kněz, Intelektuál, Revolucionář) dává nahlédnout, co všechno bychom měli vidět pod pojmem evropského romantismu, abychom věděli, co prakticky znamenal, jak vypadal skutečný život jednotlivých společenských vrstev této doby. Oč lépe pak lze vnímat beletrii, jež zasahuje do doby od konce 18. do poloviny století následujícího. Každá z jednotlivých kapitol v charakteristických detailech poukazuje k celku, ale v části o ženě, její cestě za emancipací je ukryta celá povaha a směřování dramatické doby. Je tu připomenuto, co prozíravě řekl Mirabeau: „Dokud se do toho nezamíchají ženy, žádná opravdová revoluce nebude.“ A jinde, také v souvislosti s Francouzskou revolucí, výrok ženy před popravou: „Žena má právo vystoupit na popraviště, a proto musí mít i stejné právo vystoupit na tribunu.“ Kapitola věnovaná ženě je zásadní, neboť její obsah je univerzální, zahrnuje morálku doby a směřuje i k závěrečné části o povaze revolucionáře. Od doby romantismu se „dějiny začínají psát i v ženském rodě“.

LENI RIEFENSTAHLOVÁ
STEVEN BACH
přeložila Adéla Vopěnková
(Ikar, Euromedia Group, Praha)
V monografii „Hitlerovy filmařky“ sledujeme krok za krokem neuvěřitelnou sílu vůle ženy, rozhodnuté za každou cenu se prosadit se jako umělkyně. Než podlehla kouzlu „alpských filmů“, začíná v berlínských „zlatých letech dvacátých“ s baletem a herectvím. Cesta není jednoduchá, ale je strmá. Všimne si jí Hitler, který pochopí moc propagandy a účinnost filmu pro ovládnutí Německa a řekne jí: „Jakmile se dostaneme k moci, budete pro mě točit.“ Goebbels vycítil Ejzenštejnovu genialitu, a vůbec mu nevadilo, že za největšími objevy filmu stáli židovští tvůrci. Věděl, že „pravda nemá s propagandou absolutně nic co dělat“ a že tedy z nich lze bezostyšně čerpat. Leni Riefenstahlová byla nejen mladá, krásná, ale i talentovaná – a cílevědomá, dokázala obratně skloubit soukromý život s praktickými potřebami. Podpora nacistů jí umožnila natočit monumentální dokumentární film TRIUMF VŮLE o síle jejich myšlenky a velikosti Vůdce, a z berlínské olympiády pak film OLYMPIE. Oba byly mimořádné, nikdo z filmařů ovšem nikdy „nepožíval takové ochrany a neomezených zdrojů“ jako ona od nacistického režimu. Není divu, Vůdce ji fascinoval a ona mu svým talentem pomáhala fascinovat Německo. Ani po válce se nevzdala, i když se jí nepodařilo vyvinit se ze své nacistické aktivity ve svých obranných autobiografiích, ani se jí nepodařilo uskutečnit velké filmové projekty, o něž usilovala až do svých posledních dní. Kolegu filmaře ještě při své devadesátce oslovila energií: „měla ohromný sex appeal, a způsob, jakým se pohybovala a hovořila, její gesta, úsměv, to všechno bylo silné a autentické“.

ŠKOLA ŽIVOTA
LYNN BARBEROVÁ
přeložila Marta Bartošková
(Mladá fronta, Praha)
Kdo zhlédl stejnojmenný výtečný film, rád sáhne po knižní předloze, neboť film zachytil z životního svědectví britské novinářky jenom její středoškolská léta, zatímco kniha sleduje její život univerzitní, novinářský i rodinný. V něm vlastně proces proměny a uvolňování tradičních norem morálky v šedesátých letech. Vylíčeno střízlivě, věcně a věrohodně.