Číslo 06/10

Generace O kontra generace Y

Tématem voleb jsou peníze a důchodci. A mladí lidé hlásí, že tu žijí taky

Po padlém Mirkovi Topolánkovi už nikdo ani nevzdechne; jako by ho nebylo. Blíží se volby. Strany odstartovaly „horkou kampaň“: plivou po sobě stejně jako v té „studené“. A místopředseda ČSSD Bohuslav Sobotka dostal na mítinku v Brně-Žabovřeskách pěstí. Doba je vskutku poněkud šílená, nechutná.


Vítěz voleb to nebude mít lehké: čeká ho POVINNÁ reforma penzijního systému. Ústavní soudci totiž rozhodli: důchody se u nás vypočítávají špatně.
Čím dál silněji se ozývá generace Y, mladí, kteří dospěli po revoluci. Ve svém světě a ve svém médiu (internet) se ostře vymezují vůči starým. Není divu: dvacet let se žvaní o drahých (byť mizerných) důchodech a o drahé lékařské péči, kde nejvíc peněz odebírají ze státní pokladny starší generace, zatímco mladí příliš pozornosti nevyvolávají.
Socialisté stáhli z kandidátky a z čela sněmovny Miroslava Vlčka. Tento vystudovaný traktorista dojel na dotace, jež po léta tak podivně rozdělují poslanci při „porcování medvěda“ (přidělování peněz na projekty v krajích a obcích). Pomáhal s 25 miliony pro „neziskové“ sportovní středisko v Krkonoších, z něhož se vyklubal luxusní hotel. Lobboval i za rekreační středisko na Králickém Sněžníku, kam sám jezdí. Pro toto si vypůjčil od svého asistenta (!) milion korun, který pak vrátil v pytlíku místo z účtu na účet. Tím porušil zákon a Jiří Paroubek ho donutil odstoupit. Smutný příběh. Vlček symbolizoval bídnou úroveň naší sněmovny. Nebyl zlý, jen manipulovatelný. Horší zůstali.

Jednosměrná rovnost
Ústavní soud před měsícem odpálil bombu. Na základě žaloby bývalého soudce, invalidního penzisty, zrušil hypersolidární výměru důchodů. Dal politikům rok a půl, aby našli spravedlivější model. Výhrada ÚS zněla: penzijní systém je milý k lidem, kteří vydělávají málo, a krutý k těm, kteří mají příjmy podstatně vyšší než průměrné. Staví solidaritu nad zásluhovost a nezaručuje důchodcům dostatečně právo na přiměřené hmotné zabezpečení. Nutno dodat, že rok narození ústavních soudců se pohybuje v rozmezí 1934 až 1956, devíti z nich je přes šedesát let. Týká se jich to.
Potíž nastává už s pojmem solidarita, moc se do současnosti nehodí. Nejvíc o ní kážou socialisté. Solidární však bývají především sami se sebou. Skutečná solidarita je nejen jim, ale většině politiků na hony vzdálena. Přitom je nutná. Penzistů přibývá, je jich 2,75 milionu, tedy vlivná skupina. Nelze nechat statisíce lidí klesnout do chudoby, i když jim je nad pětašedesát. Mimo jiné z bezpečnostních důvodů. Jakákoli velká, nespokojená, natož zoufalá skupina občanů představuje vážné riziko. Na druhou stranu je těžké v českém ne-solidním a ne-solidárním politickém světě udržet stav, kdy nadprůměrně a silně nadprůměrně vydělávající občané zažívají drsnou penzijní nespravedlnost.
Systém občanům vnucuje jednosměrnou rovnost. Když platíme do státní pokladny, rovnost neexistuje. Když z ní odebíráme, splyneme v jednu masu. Politici tím dávají najevo, že ten, kdo už nevydělává, pro ně nemá význam.

Nechte nás zavést „opt-out“
Odhady, na kolik by přišla menší důchodová rovnost, se různí. Šéf ODS Petr Nečas mluví o šesti miliardách ročně. Ministr financí Eduard Janota má větší oči – odhaduje desítky až stovky miliard korun. Podle toho, nakolik solidární systém zůstane.
Verdikt ústavních soudců se nejvíc dotýká střední a vyšší střední třídy. Ti, kteří vydělávají málo, mohou být s důchodem spokojeni. Lidé s násobkem průměrné mzdy jsou biti. Ti nejbohatší nemají problém: nespravedlnost na ně sice doléhá nejvíc, ale mají dost prostředků, aby si šetřili na penzi. Nebo se případně znechuceně sbalí a odejdou žít do země, která není tak brutálně solidární.
Soudci nenabourávají samu solidaritu, jen říkají, že je systém nesolidní, nespravedlivý. Solidaritou se ohánějící ČSSD zareagovala typicky. Nevyzvala ostatní strany: Pojďme se konečně dohodnout na daňové reformě. Ne. Socialista okamžitě vymyslel podvůdek, kličku, jak Ústavní soud oblafne. Ekonomický expert ČSSD Jiří Havel tu fintu popsal: „Už to nebude pojištění, ale běžná důchodová daň. Tím máte celý problém vyřešený, protože daň můžete nastolit naprosto volně.“ Skutečný problém tím samozřejmě vyřešen nebude. – Pravice vidí rozumnější cestu: „opt-out“, což znamená na důchod platit mnohem víc rovnostářsky, a kdo chce a může, ať si na stáří ukládá do státem garantovaného fondu. Jednoduché. Proč to tak dávno už nefunguje?

Celý názor Martina Fendrycha si přečtete v tištěné Xantypě .....

Dolní navigace