V pohádkách to nemá nejmladší ze tří synů vůbec lehké…
Já si naopak užíval. Od bráchů jsem měl vyšlapanou cestičku a rodiče už byli přece jenom unaveni výchovou starších sourozenců a na mě neměli tolik energie. Takže co si museli Ondra s Matějem tvrdě vydobýt v čase dospívání, třeba přenocování u kamarádů nebo výlet na celý víkend, to už já nemusel. I co se týká takových těch konfliktů, co mají dospívající děti s rodiči, tak já to měl jednodušší. Ovšem měl jsem povinnost pravidelně se hlásit. Navíc jsem měl štěstí, že se o mě oba bráchové vzorně starali. Mezi námi stále panují ty nejlepší vztahy.
Kdo z rodičů byl přísnější?
To nedokážu říct. Nemám je takhle rozdělené. Oba stejně? Když o tom přemýšlím, tak se mi zdá, že táta byl větší demokrat.
Zatímco maminka je známa díky dokumentární tvorbě a předchozí publikační činnosti, veřejnost by možná zajímalo, kdo je tatínek Hádek?
Prostě tatínek. Já nevím, jestli by stál o to, abych o něm mluvil. Asi ne. Každopádně je to… Řeknu jen tolik, že lepšího tátu jsem si nemohl přát.
On si také přál, aby se z jeho tří synů dva stali herci?
Přijal to jako fakt. Možná, že z nás chtěl mít někoho jiného, nevím, ale nebránil nám. Vždy respektoval všechno, co nás bavilo. Hlavně je to mámina vina. Dávala nás do „zájmových činností“, do „lidušek“, jak se říkalo lidovým školám umění, abychom se tam vyřádili a doma už byli klidní. Asi sama netušila, že u toho zůstaneme i profesionálně. Kromě Ondry, který je lékař internista, i když studoval hru na kytaru.
Už jsi ho někdy potřeboval?
No jasně. Pořád. Já jsem zdravý, ale potřeboval jsem ho, když někdo z blízkých onemocněl. Nebo se hodí, když se potřebuji na něco zeptat. To je velká výhoda mít lékaře v rodině.
Co říká bratr lékař, když tě vidí kouřit?
On taky dlouho kouřil. Nedávno přestal. Neříká mi nic nového, co bych nevěděl. Já vím sám moc dobře, že… Snad se mi podaří také s tím seknout.
Kdy se“ lámal“? tvůj dětský sen o herectví? Kdy se rozhodovalo o tvém dětském snu o herectví?
V patnácti letech. To už Matěj hrál divadlo, já to prostředí díky němu objevoval, všichni tam byli na mě hodní… Najednou to byla čistě pragmatická potřeba být také takový, dostat se mezi ně, kontaktovat se denně s těmi ušlechtilými a zábavnými lidmi. Na konzervatoři navíc nebyla matematika a další nenáviděné předměty ze základní školy. Já na učení moc nebyl.
Takže to byla výhoda pro adepta herectví, mít staršího bratra už profesionálním hercem?
Pořád mám výhodu, že když potřebuji něco řešit, co se týká branže, tak nemusím otravovat někoho cizího, ale můžu požádat o radu zkušenějšího bratra. Jeho tím snad neobtěžuji a zůstane to v rodině.
Hráli jste společně?
Jednou už jo, v televizním filmu ČERNÉ SLZY, který režíroval Milan Cieslar. Byl to příběh o lásce romské dívky k dospívajícímu bílému chlapci.
Jak ses připravoval na roli ve filmu TMAVOMODRÝ SVĚT?
Setkal jsem se s hrdiny veterány a vyptával se jich. Ne na historické události, ale na osobní věci; pro roli jsem chtěl vědět, jak velký měli strach, jestli si v kokpitu zapálili cigáro, zdali působila uniforma na ženské. Odpovídali, a myslím, že rádi.
A chodil jsem na základní vojenský výcvik na Duklu k vysloužilému plukovníkovi, kterému snad bylo devadesát a trénoval moderní pětiboj. Představ si, jak v tělocvičně šermují a střílejí pohledné závodnice a já kolem rázně pochoduji v teplácích. A dál: „Pane plukovníku, vojín Hádek. Přišel jsem na váš rozkaz.“ Zařval: „Neslyším.“ Já se znovu ohlásil. Plukovník vyndal z ucha naslouchadlo, položil ho na židli, párkrát do něj praštil bačkorou a zase ho vsunul zpět: „Ještě jednou, vojíne, a hlasitě!“
No jo, ty jsi nebyl na vojně…
Mohl jsem, ale nechtělo se mi. Znám kluky, kteří na vojnu vzpomínají rádi.
Jak reagovali na TMAVOMODRÝ SVĚT naši váleční letci?
Dobře. Jeden veterán mi řekl: „Líbilo se mi to, ale my jsme mezi sebou mluvili víc sprostě.“
Máš stálé divadelní angažmá?
Momentálně ne. Čtyři roky jsem byl v Městských divadlech pražských, ale když jsem věděl, že budu točit, dokonce i v zahraničí, nechtěl jsem filmové role odmítnout kvůli tomu. A byl ještě jeden důvod: mám kamarády, kteří pořád někam jezdí, a já jsem s nimi nemohl. Když máš patnáct představení v měsíci, tak každý druhý večer hraješ. Pokud mám možnost jako mladý cestovat, chci toho využít. Na stálé angažmá je času dost.
Splnil sis cestovatelské sny?
Úplně ne. Jestli se vůbec dají splnit…Byl jsem dvakrát v Asii, taky po Evropě, hodně jezdím u nás v Čechách na hory, které miluji. Doma je to lepší s domlouváním. Plánuji ještě pár delších cest, dokud jsem svobodný a bezdětný.
Jsi z harmonické rodiny, asi se nebudeš bránit mít víc potomků…
To ne. Rád bych. Ale je to makačka. Hlavně potom.
Brzy ses osamostatnil. Nebyl s tím problém?
Nebyl, jsem samostatný, a když třeba nežiju sám, partnerku nepotřebuji, aby mi vařila a zašívala. Když to ale chce dělat a dokonce ji to baví, nebráním se.
Jistě máš hodně ctitelek?
Nevím, co na to říct. To víš, že občas někdo projeví přízeň a obdiv, i holky. Já mám taky své oblíbené herce. Ale z party těch „starších“: Vladimíra Menšíka, Jana Libíčka, Rudolfa Hrušínského, Josefa Kemra, Josefa Somra…
Ještě se můžete podívat jak se fotil Kryštov Hádek v sekci fotografie...
Celý článek Pavla Taussiga si přečtete v tištěné Xantypě ......
