xantypa - Archiv  /  Ročník 2009  /  Číslo 06/09

S Esther Perel jsem se setkala v její malé příjemné ordinaci ve dvacátém druhém patře, ze které vidí půl Manhattanu. Recepčnímu v hale jsem nahlásila číslo místnosti a odpovědí mi bylo spiklenecké mrknutí: „Aha, jdete za Perel.“ Málem jsem začala vysvětlovat, že nejsem pacient, že já budu zpovídat paní psycholožku…

O Češích se tvrdívá, že jsou nejateističtějším společenstvím v Evropě anebo dokonce na světě. Jenže slovo ateistický není úplně na místě, neboť bohů máme naopak mnoho. Měli jsme božskou Emu (Destinnovou), máme Zlatou kapličku (Národní divadlo), při našich reprezentantech, jak se můžeme dočíst ve sportovních referátech, stál „fotbalový bůh“, případně „hokejový bůh“, zatímco při brankáři zase stáli „všichni svatí“. Samozřejmě posvícení může skončit „božím dopuštěním“ a někteří sportovci, ale také herci se před závodem či představením přežehnají křížem anebo (aspoň herci) před premiérou řeknou (má to stejnou platnost i funkci) třikrát fuj.

V romantické komedii HOLKA Z MĚSTA, která v těchto dnech vstupuje do našich kin, hraje velkoměstskou manažerku. Její Lucy je vyslána do zapadlého městečka v Minnesotě, kde má provést personální rekonstrukci místní továrničky. V drsném kraji ji zaskočí lezavá zima a provinční manýry, na něž nebyla zvyklá. V křehké krasotince se ale skrývá bytost odolná a vstřícná, jež se zajímá o osudy bližních. Totéž platí i o její představitelce RENÉE ZELLWEGER.

Hrozivá samota pohlcuje jako tsunami a unáší do bezedné propasti. Duševní vyprahlost, prázdnota, děsivé ticho uvnitř vlastního já, pocit viny, sebeobviňování… a život je černý, nebo bílý, nic mezi tím. Takové jsou pocity lidí trpících poruchou osobnosti.

Na první pohled překvapí. Je vyšší a štíhlejší, než jak se jeví v televizi a na plátně. Pronikavě modré oči ho předurčily k rolím princů, v současnosti však už hraje spíš muže činu, ba až zloduchy. Škrtil jako Othello, krotil jako Petruccio, zabíjel a vraždil jako Macbeth, nemluvě o Zabijáku Joeovi. V poslední době probíhá na prknech Divadla Na Jezerce lítý boj mezi kdysi zamilovanými manželi – Oliverem a Barbarou. Ve VÁLCE ROSEOVÝCH podává Michal Dlouhý vedle Báry Kodetové strhující výkon. „Věděla jsem, že je výborný herec, ale dnes byl fantastický,“ pochválila jeho výkon Jiřina Bohdalová známá tím, že chválou kolegů šetří jako šafránem. Michal je teď doslova v jednom kole, prkna jednoho divadla střídá s dalšími: v Divadle Rokoko si užívá roli Ichareva v Gogolových HRÁČÍCH, na téže scéně exceluje jako Peer Gynt, v Kalichu hraje s Lenkou Vlasákovou ve VYVOLENÝCH, ve „Švanďáku“ exceluje v inscenaci KDO JE TADY ŘEDITEL podle Larse von Trierse. Čtyřicítka znamenala v jeho životě zlom. Michal Dlouhý opustil bohémský život a sleduje první krůčky své dcerky Aničky. Modré oči má po něm…