Autoři výstavy MONUMENT TRANSFORMACE se inspirovali velkými dějinnými zvraty. Impulsem k výstavě byla snaha odpovědět na otázku, co se stalo v České republice v průběhu dvaceti let po pádu komunistického režimu. Výstava nezaznamenává změnu režimu, ale především proces přemýšlení o transformaci. Její struktura je tvořena v napětí mezi různými metodami výzkumu společenských věd a umělecké praxe. Staví vedle sebe a konfrontuje teorii a umělecké výstupy. Tou je právě vytvářeno zmíněné „prostředí“, v němž je proces transformace mapován. Projekt průběžně probíhá už nějakou dobu v galerii Tranzitdisplay v Praze a na různých dalších místech. V Galerii hlavního města Prahy se představuje jako kompletní.

 

Podobnost záměrně insitní malby Němce Petera Angermanna a českého emigranta Milana Kunce, který je přece jen kvůli svému původu na zdejší scéně mnohem známější, je evidentní. V některých polohách byste si oba tvůrce nejspíš spletli. Angermann (1945) studoval u Josepha Beuyse v Düsseldorfu a nyní učí na akademii v Norimberku. Už v roce 1969 založil se svým spolužáky skupinu YIUP, v roce 1979 spolu s dvěma českými kolegy-emigranty, Janem Knapem a Milanem Kuncem, skupinu Normal, která si získala mezinárodní respekt v kontextu nastupující postmoderny. Ukázka z tvorby této skupiny byla prezentována v roce 2005 na Prague biennale v Karlíně. Angermann stejně jako jeho souputníci maluje zářivě koloristické obrazy s tematikou každodenní banality, zároveň se staví ironicky a kriticky vůči východnímu i západnímu režimu. V tehdejší době razantní agitka se postupem času mění v nostalgickou grotesku. Výstava v Klatovech představuje zásadní Angermannova díla ze 70. a 80. let 20. století.

Něco dekadentního spojuje výstavu čtyř autorů (dva Němce a dva Čechy) nazvanou SPODNÍ PROUD. Už název napovídá, že hlavní roli zde mají různé zasuté proudy podvědomí. Všichni čtyři pracují s příběhy plnými ironie, hyperbol a kýče. Strakova klasická čínská tušová malba v nezvykle monumentálním měřítku je v ostrém kontrastu s ironickými tématy ryze evropské provenience. Témata nejpokleslejšího kýče – Martinem Ederem provedená jakoby staromistrovskou šerosvitnou malbou akademického střihu – jsou jeho nezastřenou hrou s pokleslým vkusem širokých vrstev. Naproti tomu Jonathan Meese ve svých plastikách brilantně rozehrává rafinovanou hru s odkazy na evropské sochařství. Snad nejhlouběji sestupuje Josef Bolf ve svých technicky náročných obrazech tematicky se nořících do temných vrstev nevědomí a infantilní vzpomínky. Všem je společný pevný základ hluboce poznaných a především zažitých dějin evropské kultury a uměleckého odkazu.

 

 

V ostravském umění probíhá několik výstav, přičemž tou nejdůležitější pro region je druhá výstava diplomových prací absolventů Fakulty umění na ostravské univerzitě, zakládající už tradici, kdy se mladí umělci prezentují na veřejnosti. Na fakultě patří k nejvýraznějším ateliéry malby a intermédií, kde vyučují známí ostravští umělci jako Daniel Balabán, Jiří Surůvka, Petr Lysáček a brněnský František Kowolowski, zajímavé výstupy můžeme sledovat i ve volné a obalové grafice u doyena lettrismu Eduarda Ovčáčka a knižní designérky Elišky Čabalové.

Další zajímavou výstavou je prezentace pražského grafického Studia Najbrt, které vytvořilo nové logo Ostravy se třemi vykřičníky, které vyjadřují energii, sebevědomí a humor. Tvorba studia se neomezuje jen na typografické návrhy, rozsah práce je dnes už velmi široký od knih, plakátů, časopisů přes hrnky až po snowboardy. Aleš Najbrt, zakladatel studia a autor titulu Reflex, je spojován také se začátky divadla Sklep a zahrál si rovněž v ČESKÉ SODĚ.