„Svatá země je pro každého symbolem míru, porozumění. Nemohou za to obyčejní lidé z kteréhokoli koutu na Zemi, že se o ni vedou nelítostné války. Chtěl bych, aby moje SVATÁ ZEMĚ promlouvala k lidem kdekoli na světě.“ S takovým vyznáním přijel v březnu do Prahy Mohamed Kacimi-El Hassani (*1955). S trochou nadsázky vypadá jako Omar Sharif v mladších letech. Nezapře potomka obyvatel alžírských polopouštních náhorních rovin. Hrdý a moderní příslušník své rasy, stavějící vlastní dílo proti jakýmkoli džihádům… První současný arabský autor v Česku. Jeho SVATOU ZEMIuvedla do Studia Saint Germain klubu Rock Café na Národní třídě mladá režisérka Lucie Málková. Premiéra se uskutečnila několik dnů před tím, než nájemníci činžovního domu, v jehož suterénu je Rock Café, uplatnili na radnici zákaz hlučných rockových koncertů. Divadla se to naštěstí netýká.SVATÁ ZEMĚse poprvé hrála v roce 2006 v pařížském Théâter de la Tempête. Je v ní zaklet podivuhodný lyrismus, ačkoli její téma je současné, až mrazí v zádech. Dosaďme do příběhu Bejrút, Teherán, Kábul, Alžír, Sarajevo, Prištinu, jakékoli město, v němž lidé prožili válečné běsnění. Touží po štěstí, ale bomby a střely přinášejí útrapy, zmar a smrt, vytrácení lidskosti z duše člověka. Ostré Kacimiho dialogy přibližují jeho SVATOU ZEMIevropské literatuře, občas ve volbě lexikálních prostředků probleskuje dokonce obeznámenost s apendixem dramatiky coollnes. Překonává ji ale účinným vyobrazením lidských nenávistí, pevně zakořeněných v nesmyslných ideologiích. A najednou do příběhu proskočí básnický obraz, metaforicky košaté pojmenování tužeb a nadějí. Nádherné divadlo. A poezie.