Hornická ves?

Opravená historie

Dne 11. června 1942 se ve sdělovacích prostředcích Protektorátu Čechy a Morava objevila zpráva o vyhlazení obce Lidice u Kladna, která vzápětí otřásla celým civilizovaným světem. Bezprostředně po té vznikla ve Velké Británii myšlenka na jejich znovuvybudování, která měla mimořádný ohlas zejména mezi tamními horníky, a to především proto, že se o Lidicích hovořilo (a vlastně dodnes hovoří) jako o hornické vsi. Byla to však pravda? V době tragédie měly Lidice za sebou dějiny staré nejméně šest staletí. Centru obce vévodil kostel sv. Martina, který byl již od roku 1352 kostelem farním, byla zde obecní škola, tři hostince (což na sto domů a necelých pět set obyvatel nebylo právě málo), dva obchody se smíšeným zbožím, dvě řeznictví, trafika, kovárna. Lidice měly i svého holiče a kadeřníka a nemohl chybět ani obuvník. Doslova „společenskou institucí“ byl sbor dobrovolných hasičů, v němž působili nejen dospělí muži, ale i děti. Mnozí z lidických hasičů se navíc angažovali jako herci místního ochotnického divadla. Kromě něj v obci působil i čtenářský spolek „Vlast“ a v neposlední řadě v širokém okolí známá kapela Vojtěcha Huříka. Ta dokonce před válkou natočila několik gramofonových desek, jež byly použity v rozhlasovém vysílání. Místní mládež měla velice blízko ke sportu a lidický sportovní klub patřil díky svým výsledkům jak ve fotbale, tak i v hokeji k vyhlášeným široko daleko. Hokejisté SK Lidice dokonce několikrát porazili i Kladno, a to již i tehdy něco znamenalo.

Mnoho lidických si odedávna obstarávalo prostředky k živobytí prací v zemědělství, a to zdaleka nejen jako drobní rolníci. V Lidicích totiž byla i řada velkých hospodářství, která mnohdy vlastnily selské rody, žijící na nich prakticky „odnepaměti“. Nejstarším z nich byli Rákosovi, kteří na statku čp. 24 hospodařili nepřetržitě od roku 1690, v době zániku obce tedy již přes 250 (!) let. K největším a zároveň nejstarším hospodářstvím v Lidicích patřil kupříkladu statek rodiny Šroubkových (čp. 3), neboť jeho dějiny pravděpodobně sahaly až do čtrnáctého století. Bohatá byla rovněž historie statku čp. 17 manželů Studničkových, zmiňovaného v pramenech již před rokem 1608, k němuž patřil i velký rybník a vodní mlýn. U majitelů velkých hospodářství pracovalo nemálo místních obyvatel.  Zejména ženy tímto způsobem u sedláků odpracovávaly poskytnutí pluhu či potahu k obdělání vlastního pole. Byli tedy lidičtí zemědělci? Nikoliv. Největším jejich zaměstnavatelem nebyl některý z místních sedláků, ale Poldina huť na Kladně. S „Poldovkou“, jak ji místní nazývali, spojily svůj život desítky lidických hutníků. Někteří stáli již u jejího zrodu, jiní si zde našli práci mnohem později. Přicházeli do ní jak zralí muži, tak i mladíci, kterým poskytla výuční list, mnohé zaměstnala poté, co je jejich vlastní řemeslo nedokázalo v letech hospodářské krize uživit. Právě v souvislosti s Poldovkou se však objevila ona nesprávná informace o Lidicích jako hornické vsi. Podnik totiž vlastnil několik kamenouhelných dolů, které mu zajišťovaly potřebnou nezávislost, a mezi těmi, kdo v nich na Kladensku fárali, bylo i několik lidických mužů. To však nic nemění na tom, že Lidice byly především vsí hutnickou. Vsí, jejíž srovnání se zemí bylo sice dokonale naplánováno a také dokonale provedeno, avšak vymazat její jméno z paměti světa se nacistům nepodařilo…

Eduard Stehlík

XANTYPA 06/09 - výběr z článků

MAGDALENA DIETLOVÁ 06/09

MAGDALENA DIETLOVÁ 06/09

Vážení a milí,
vězte, že porucha osobnosti není ojedinělým jevem, jen v Česku je zasaženo patnáct procent populace. Proč to říkám? Protože sama se potkávám s příběhy dětí i dospělých, na nichž se jejich rodina či okolí vzdálenější někdy nějak provinilo. Oni se tím užírají a navenek působí jako podivíni (trpí bulimií, sebepoškozováním, vystresovaností či agresivitou). Málokdo si dá tu práci, aby vystopoval, proč se to děje…

Jakub Nepraš: Iluzionista

Jakub Nepraš, osmadvacetiletý absolvent Akademie výtvarných umění, tvoří v Praze, svou věž, prorůstající korunami stromů, má nedaleko Prahy. A jen letos už vystavoval v Paříži, New Yorku a nejnověji v Portu. Dveře do světa mu povětšinou otevírá padovsko-pražská kreativní galerie Vernon galeristky Moniky Burian. Jakub říká: „Někdy ani nechci být na své vernisáži, chci, aby mé věci žily samy, beze mne.“ Takže teď na něj na chvíli zapomeňte, prohlédněte si fotografie jeho děl, a až se vynadíváte, vraťte se k nám, abychom nahlédli do „iluzionistovy maringotky“.

Poslední anatolští kočovníci

V dálce se ozývá cinkot rolniček a bečení ovcí. Tábor kočovníků, který už od rána marně hledáme, musí ležet někde nablízku. Náhle proti nám s ostrým vrčením vybíhá několik ovčáckých psů velkých jako tele. Začínáme panikařit, ale naštěstí přichází včas záchrana. Na scéně se objevuje ani ne desetiletý pasáček, důrazně psy napomíná a zahání svou velkou holí.

Milena Vicenová

Česká republika podstupuje od ledna zatěžkávací zkoušku v podobě předsednictví v Evropské unii. A to je členem tohoto společenství teprve pět let. Čeští diplomaté v Bruselu jsou konfrontováni s množstvím aktuálních krizí a problémů, o kterých se kolegům ze starších a zkušenějších členských států v průběhu jejich předsednictví ani nezdálo. Světová finanční krize, energetická krize vyvolaná zastavením dodávek ruského plynu či eskalace napětí na Blízkém východě, poprask kolem ENTROPY či pád české vlády a desítky či stovky dalších „běžných“ pracovních problémů. Výboru stálých představitelů členských států EU pod názvem COREPER předsedá v Radě EU jediná žena v této nejvyšší funkci – velvyslankyně MILENA VICENOVÁ.

Moldavsko na pomezí dvou světů

Kde v Evropě komunisté opakovaně vítězí v pluralitních volbách? V Moldavsku. V malé zemi vklíněné mezi Ukrajinou a Rumunskem byla přitom krátce po vyhlášení nezávislosti – vzešlé z rozpadu Sovětského svazu – komunistická strana zakázána; dnes soutěží o přízeň občanů s jinými a letos v dubnu dosáhla třetího volebního úspěchu v řadě.

BOJOVNÁ ZRANITELNOST Vladimíra Čecha

„Když naše slova naleznou domov, zažíváme šťastnou hodinu,“ říkala svým hostům v Českém rozhlase neděli co neděli Zuzana Maléřová. Nyní se na stránkách Xantypy k těmto ztišeným setkáním vrací. Aby zachytila, co mizí a co zůstává.

Reportáže - výběr z článků

Kapky z poháru nesmrtelnosti

Kapky z poháru nesmrtelnosti

Kumbhaméla je spojení dvou sanskrtských slov kumbha a méla, přičemž KUMBH znamená džbán a MÉLA setkání. Pochází z dávné legendy, podle které bojovali bohové s démony o pohár nesmrtelnosti a kapky nektaru ukáply na čtyři místa na zemi, kde se čtyřikrát za dvanáct let konají poutě střídavě ve čtyřech městech. Letos to bylo od 15. ledna do 4. března v Iláhábádu na soutoku řek Gangy a Jamuny a podle odhadů se setkání zúčastnilo neuvěřitelných 150 milionů lidí. Jen v nejvýznamnější den, 4. února, se zde v posvátné řece vykoupalo 10 milionů věřících.

Korfu

Korfu

Korfu (Kerkyra), snad nejznámější z Jónských ostrovů, je oblíbeným cílem Řeků z pevniny i zahraničních turistů. Cestovní ruch tu zažívá svůj vrchol samozřejmě v létě, ale návštěvnost výrazně stoupá i během Velikonoc.

Když se „zpumprlíkují“ sloni a paviáni

Když se „zpumprlíkují“ sloni a paviáni

Že se zvířata umějí taky pěkně „zpumprlíkovat“, dokazují mnohá osobní svědectví i záznamy na YouTube, na nichž lze zhlédnout opojení psů, koček, slepic i koal padajících ze stromů kvůli přílišné intoxikaci z eukalyptových listů, ale i povalující se skupiny opilých slonů. V Jižní Africe existuje strom marula, domorodci oblíbený jako u nás lípa, který milují sloni, a nikdo mu neřekne jinak než sloní strom. Diskutuje se o tom, jestli jeho plody opíjejí, či nikoli.

Marche

Marche

Když se na vyspělém a bohatém italském severu zeptáte na Marche, většina Italů zakroutí hlavou s podezíravým dotazem, zda máte na mysli onen do sebe uzavřený kraj, který ještě neprocitl ze středověku. Předsudky a povyšování, pomyslíte si. Jenže lepší ochranu si tento malebný kout Itálie nemůže přát…

Karneval v Nice

Karneval v Nice

Pokud chcete zažít nefalšované karnevalové veselí s velkolepými alegorickými vozy, extravagantními kostýmy a krásnými, spoře oděnými tanečnicemi, nemusíte kvůli tomu až do Brazílie. Show velice podobnou té jihoamerické, včetně strhujících rytmů samby, si můžete vychutnat i ve francouzské Nice.

Život na hranici dvou světů

Život na hranici dvou světů

O vztahu mezi Jižní Koreou a severním sousedem KLDR se mluví stále častěji. Vojenský konflikt mezi oběma zeměmi sice dosud nebyl uzavřen, od roku 1953 trvá příměří, ale došlo k zásadnímu posunu v politickém vývoji a další změny se očekávají. Jak vypadá život v korejské demilitarizované zóně?

Mont-Saint-Michel

Mont-Saint-Michel

Očekávání jsou vždy poněkud zrádná, přesto je těžké se jim zcela vyhnout. Jinak tomu nebylo ani ve Francii, když jsme se s přítelkyní vypravili z Paříže do Normandie k Mont-Saint-Michel, třetí nejnavštěvovanější památce země hned po Eiffelovce a katedrále Notre Dame, kam každoročně zavítá téměř milion návštěvníků.

V obyčejnosti je krása

V obyčejnosti je krása

Když se řekne Izrael, mnozí si pod dojmem titulků v médiích představí konflikt, raketové nálety, sebevražedné útoky. To všechno se občas děje, ale ve skutečnosti je to jen velmi úzká výseč reality. Je-li nějaká země, která se umí dlouhodobě efektivně bránit a dokázala – do určité, možné míry – porazit zlo terorismu, pak je to právě Izrael. Statisticky vzato nemáte v Izraeli větší šanci přijít k úhoně než třeba při dovolené v Paříži nebo Londýně a určitě se tam budete cítit bezpečně.

Návrat vlků do Česka

Návrat vlků do Česka

Fotografie divokého vlka, pořízená fotopastí nedaleko Loučovic v roce 2015, jako by po stočtyřicetileté pauze odstartovala šumavské vlčí hemžení. Vlk byl loni prokazatelně spatřen v Boleticích. V posledních měsících byli zpozorováni ne­jen jednotliví vlci, ale po sto pa­desáti letech dokonce první divoké vlčí smečky. Na přítomnost vlků si zkrátka musíme začít v šumavských a lipenských lesích zvykat.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 06/09

XANTYPA Číslo 06/09

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 06/2019

XANTYPA XANTYPA 06/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne