ROZVOJOVÁ POMOC O Farogat a krávě Apolonii

PŘIPRAVILA KRYSTYNA KRAUZE

21. srpna 1989 jsem byla v polském Těšíně, kde se konala demonstrace. Omluvila jsem se na ní Čechům za účast Poláků na okupaci v roce 1968, řekla jsem, že tehdy byla poskvrněna čest polských vojáků. Nesli jsme pak transparent s nápisem „Nikdy více bratrské pomoci“. Netušila jsem, že to bylo zachyceno na fotografii. V roce 2006 jsem měla hodně špatné období, rozpadl se mi dlouhodobý vztah, přišla jsem o práci, měla jsem deprese – tři měsíce jsem jen ležela a koukala do stropu, nevěděla, co se sebou. Pak mě někdo přemluvil, abych jela do Wrocławi na přednášku Krzysztofa Stanowskiego.

tádžikistán 05

Mluvil o kupování krav pro ženy v Tádžikistánu a o zakládání tatarských škol na Krymu. Na závěr řekl, že tím navazují na činnost Polsko-československé solidarity a ukazoval tu fotku z Těšína. Všichni mě na ní poznali. Šla jsem za Krzysztofem a poděkovala mu, že mi ukázal, jak jsem byla plná naděje a energie, když mi bylo dvaadvacet, že je to krásná vzpomínka, ale že jsem teď úplně na dně. A on mi řekl: „Máš ode mně úkol koupit krávu.“ Ta fotka mě dala do pohybu a změnila můj život. Už jsem koupila čtyři.

Tádžikistán
Tádžikistán je nechudší zemí bývalého Sovětského svazu. Téměř celý jeho povrch je hornatý a vládne tu ostré, suché kontinentální klima. V létě tu teploty dosahují více než čtyřiceti stupňů Celsia, v zimě klesají pod minus dvacet. Národ Tádžiků těžce zkoušela historie i geopolitický vývoj. Ve dvacátých letech minulého století při vzniku Sovětského svazu a násilném připojování asijských muslimských zemí Tádžikové bojovali proti sovětské vládě, což přineslo zemi po celá desetiletí hospodářskou diskriminaci z Kremlu. Komunisté srovnali se zemí většinu mešit, zničili mnoho obcí a území uměle rozdělili (mnoho Tádžiků dnes žije v Uzbekistánu a Kyrgyzstánu). Politické a ekonomické změny ve střední Evropě nás zaměstnávaly natolik, že jsme ani nezaregistrovali krvavou občanskou válku, která v Tádžikistánu vypukla v první polovině devadesátých let minulého století a vyžádala si sedmdesát tisíc obětí. V roce 2001 přišla sucha. Tři čtvrtiny obyvatelstva žily v bídě a v mnoha regionech byl hlad. Rozšířily se nemoci jako tyfus, tuberkulóza a nemoci trávícího traktu. Pomoc mezinárodních organizací se sem nedostala, pro světové ekonomické mocnosti totiž není Tádžikistán atraktivní místo – chybí mu zásoby nerostného bohatství, nekřižují se tu obchodní cesty… Na chudou zemi na konci světa zapomněly dokonce i jinde hojně zastoupené humanitární organizace.
Ve venkovských oblastech má k pitné vodě přístup pouze jedna třetina obyvatelstva. V zemi panuje energetická krize, na podzim a v zimě jsou v dodávkách energie pravidelné odstávky – proud jde pouze čtyři hodiny denně. Většina ruskojazyčné inteligence vycestovala do Ruska, v zemi je nedostatek lékařů, inženýrů a učitelů. Během posledních dvaceti let opustilo své domovy na osm set tisíc mužů, kteří odjeli za prací do Ruska, Kazachstánu nebo Číny. Obvykle tam pracují nelegálně a jsou nejhůře placenými „gastarbeitery“.

Apolonie
A právě do této oblasti Asie se dostala Apolonie, jedna z přibližně čtyřiceti krav, jejichž koupi financovali Středoevropané. Zvířata byla prostřednictvím nadace FED předána vesnickým klubům žen. Některé krávy zaplatili Poláci. Dříve, v těžkých dobách komunistické bídy pomáhal Západ jim, dnes oni tímto způsobem splácejí svůj dluh. V zemi zničené občanskou válkou a živelnými katastrofami není práce. V mimořádně těžké situaci jsou zejména ženy, které musí samy živit celou rodinu. Osmdesát procent vesnických žen zůstalo bez mužů, kteří si často založili v Rusku nové rodiny, propadli alkoholu nebo se dostali do konfliktu se zákonem. Kluby žen jsou vesnické svépomocné skupiny a obvykle vznikají kolem „tádžické krávy“. Ta je společným vlastnictvím a ženy si odhlasují, kdo ji bude mít na starosti jako první. Peníze z prodeje mléka jsou často vůbec první peníze, které si tádžická žena sama vydělá. Kluby dávají rodinám šanci finančně se osamostatnit. Kráva je „putovním zvířetem“, vždy po dvou letech přechází do rukou další členky. Pokud se během této doby otelí, zůstane tele u poslední opatrovnice. Tím je přirozeně podporována kvalitní péče o zvířata, protože jen dobře živená a chovaná kráva může poskytnout dostatečné množství mléka a porodit zdravé tele.

 tádžikistán 01

Cesta do Ašt
Ašt leží na severu Tádžikistánu, nedaleko hranice s Uzbekistánem. Cestou z města Khujand bije do očí okolní měsíční krajina: jakési podivné geologické formace, snad hory… ale bez skal, písčité a holé. Zvířata žádná, minimum rostlin. To je výsledek exploatace půdy člověkem, neboť se tu těží sůl. Po dalších kilometrech se objevují meruňkové sady a políčka s kukuřicí, vše pokryté všudypřítomným prachem.

Setkání s Farogat
„Moje“ Apolonie je statná, pěkná kráva. Zanedlouho se bude telit. Stará se o ni Farogat – je jí osmatřicet, je po amputaci prsu, má dvě dcery, muž odjel před jedenácti lety do Ruska a už se nevrátil. Při setkání s ní cítím nervozitu, role „sponzora z lepšího světa“ mi nesedí. Připomínám si momenty, kdy jsme se sestrou v osmdesátých letech v Polsku rozbalovaly balíčky z Německa, v nichž bylo všechno tak barevné… Teď po letech jsem představitelkou bohatého Západu já. Všechno je relativní.
Z domu vychází žena. Také se ostýchá. Dcery nejsou doma, jely s oslíkem půjčeným od souseda k asi kilometr vzdálenému pramenu pitné vody. Voda, jež protéká vsí, není pitná, otrávily ji chemické látky z polí s bavlnou. Obě dívky těžce pracují. Starší, patnáctiletá Sabrina vydělává při sběru bavlny dva dolary denně. Farogat mi ukazuje svoji usedlost – před třemi lety postavila domek. Několik let bydlela u rodičů manžela, když se ale švagr oženil, jeho žena ji vyhodila z domu. Tak drsné je místní právo… Domek vypadá chudě, ale čistě. Farogat pracuje jako švadlena, už má i své učednice. Získala úvěr a dokončuje stavbu.
Vypráví mi o manželovi, od něhož nedávno dostala zprávu. Dopis, který před třemi měsíci z Ruska přišel, napsala zaměstnankyně vězení, kde podle všeho sedm let pobývá Farogatin muž. Prosí ji o zaslání dokumentů a souhlas s rozvodem. Farogat si myslí, že si muž založil v Rusku novu rodinu a nechce se k ní a dcerám vrátit. Zajímalo by mě, jak je to ve skutečnosti… Tádžikistán je zemí žen bez mužů. Je to země žen rozpolcených mezi tradicí a nutnou samostatností.
U Farogat jsem strávila nějaký čas. Sledovala jsem, jak pracuje, vaří a vychovává dcery. Návštěvy si u ní podávaly dveře. Přicházely zvědavé sousedky, členky místního klubu žen. Hned jsme našly společnou řeč: bavily jsme se o módě a kosmetice (přivezla jsem jim řasenky a oční stíny – dala mi je kamarádka, která pracuje v kosmetickém koncernu, díky, Maruško!), pomlouvaly jsme muže (protože jim nedovolují líčit se), vyměňovaly jsme si recepty a dívaly se spolu… na seriály! V každém vesnickém domě totiž stojí televizor přikrytý vyšívaným přehozem, v zimě už obvykle nehraje, protože není elektřina (jen ti movitější mají vlastní agregáty), ale být tu musí! V televizi běží celé dny latinskoamerické telenovely a moje nové známé se mě se slzami v očích ptaly na další osudy jakési Inéz nebo Esmeraldy, protože „u vás na Západě to už přece určitě dávali“. Divně se na mě dívají, když jim říkám, že televizi nemám.

Návštěva u Máši a Janky
Kromě Apolonie jsem viděla ještě další dvě krávy. Kráva Máša se zabydlela v internátu, kde žijí děti z odlehlých vesniček a ty úplně opuštěné. Jedním z nich je čtrnáctiletý Abdurasul, který se spolu s mladším bratrem přes tři roky protloukal na ulici. Přespávali v kanálech. Jejich rodiče sedí ve vězení za pašování drog. Oba naprosto vyčerpané chlapce našli sociální pracovníci. Abdurasul do internátu nechtěl a utíkal téměř každý týden. Útěky skončily v okamžiku, kdy se stal opatrovníkem Máši. Chová se k ní neobyčejně citlivě. Když jsme ji moc dlouho fotografovali, nekompromisně ji odvedl a uvázal ve stínu. Ředitel internátu se nám chlubí, že děti nedávno prodaly sušená lejna na topení a za vydělané peníze koupily barvu a vymalovaly si ložnice.
Kráva Janka je pro změnu v klubu uzbeckých žen – chyby v administrativním rozdělení země tady obyvatelům velmi komplikují život. Členky na počest našeho příjezdu připravily oslavu, na kterou použily i deset litrů mléka „naší“ Janky. Slavnost vypadala nádherně – úplná exploze barev! Uzbecké ženy nám vyprávějí, že si nedávno vzaly na Janku úvěr a koupily sazenice topolů. Hned nám pyšně ukazují mladý hájek. V Tádžikistánu je velký nedostatek dřeva, nešetrné hospodaření nenávratně poškodilo ekosystém. Ženy z klubu plánují za několik let dřevo prodat a vydělat si tak na další projekty. V sousední vesnici koupil jiný klub žen „na krávu“ šicí stroj a založil krejčovské družstvo.
Krávy tádžické ženy nejen živí, ale také učí podnikavosti. Muži, kteří se po letech vrátí domů, je najdou úplně jiné – nezávislé, schopné a sebevědomé. Dnes si jen těžko dokážeme představit, jaké budou důsledky těchto změn.

P.S. Pár měsíců po návratu ze střední Asie mi vykradli byt. Přišla jsem o celý svůj majetek. Nedávno se mi ozval pracovník humanitární organizace, jenž dostal od jiného kolegy zásilku z Ašt. V obálce bylo dvě stě dolarů… Ženy z tamních klubů se od někoho dozvěděly, že mě okradli. Vybraly mezi sebou peníze. Prý si mám určitě koupit televizi, protože přece není možné žít bez seriálů! Takže teď už vím, že tam daleko, za horami, žijí moje tádžické sestry, na které se mohu vždycky spolehnout.
 Tádžikistán

tádžikistán 02

tádžikistán 03

tádžikistán 04

 

XANTYPA 05/10 - výběr z článků

SOUTĚŽ

SOUTĚŽ

Soutěž o vstupenky na koncert skupiny NO JAZZ (Francie) a "pas"na UNITED ISLANDSUNITED ISLANDS
Mezinárodní pražský hudební festival UNITED ISLANDS proběhne ve dnech 24. až 26. června 2010na Střeleckém ostrově, Slovanském ostrově, na Kampě, v Mánesu, Janáčkově nábřeží, na lodi bratří Formanů na Výtoni a ve smíchovské Meet Factory.Vystoupí na něm např. Tonya Graves, Amparo Sánchez, Čokovoko, Xindl X, Midi Lidi, Justin Lavash a mnoho dalších.
 

PÁNBŮH MÁ ZNOJEMSKÉ VINAŘE RÁD

PÁNBŮH MÁ ZNOJEMSKÉ VINAŘE RÁD

Po několika kalných dnech je sobotní ráno prozářené sluncem, které v deset hodin, kdy v Louckém klášteře zahajuje „putovní“ FESTIVAL OTEVŘENÝCH SKLEPŮ, začíná prohřívat vzduch. Ve znojemských parcích kvete zlatý déšť i magnólie, za ploty místních zahrádkářů bzučí včely v korunách meruněk. Ideální počasí na exkurzi do podzemí…

ABECEDA 05/10

ABECEDA 05/10

Dvacet šest písmen, dvacet šest slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká je vlastně abeceda zpovídaných osobností – si totiž děláte sami.

HVĚZDY O NÁS

HVĚZDY O NÁS

Květen 2010
Slunce vstupuje do znamení Býka 20. dubna v 6.31 SELČ a setrvá v něm do 21. května 5.34 hod. Poslední dny měsíce se současně zastavují Saturn a Neptun. K tomu navrch Uran zkříží zemský meridián. A právě do toho se konají volby. Hysterie kolem nich překoná světový rekord. Vyhrocené ovšem budou i manželské spory a vůbec všechno. Zvýšené opatrnosti je třeba 19., 23. a 28. – 31. 5. Pro jednotlivá znamení přinášíme jako obvykle pár konkrétních rad:

TIPY VÝTVARNÉ UMĚNÍ 05/10

TIPY VÝTVARNÉ UMĚNÍ 05/10

Umění šachu
DOX, Praha
1. 4. – 28. 6. 2010

Londýnská společnost RS&A Ltd připravila projekt UMĚNÍ ŠACHU, k němuž přizvala patnáct uměleckých hvězd (Maurizio Cattelan, Jake a Dinos Chapmanovi, Oliver Clegg, Tracey Emin, Tom Friedman, Paul Fryer, Damien Hirst, Barbara Kruger, Yayoi Kusama, Paul McCarthy, Alastair Mackie, Matthew Ronay, Tunga, Gavin Turk a Rachel Whiteread), které vytvořily speciální podoby šachů. Dokázali, že sice nemusejí být šachisty (zatímco podle Marcela Duchampa jsou všichni šachisté umělci), ale umí hru vizualizovat po svém. Na výstavě v pražském Centru současného umění Dox mohou diváci spatřit velmi neobvyklé podoby šachových her – od dýňové variace přes zbytky jídel až po erotické pojetí – v různých velikostech. K výstavě je připojeno také skvělé šachové video Gavina Turka. Magická intelektuální hra je dodnes inspirativní.
 

TIPY KNIHY 05/10

TIPY KNIHY 05/10

A PÁSLY BY SE TAM OVCE…
ANNA FÁROVÁ
(Torst, Praha)

Vzpomínková kniha, živá jako vyprávění samo, snad symbolicky stačila vyjít tak, že o několik dní předběhla autorčin odchod. Málokterý teoretik umění utkvěl ve vědomí veřejnosti, jako Anna Fárová. Všichni vědí, jak pro svět rehabilitovala dílo Františka Drtikola, že zpracovala i poničenou pozůstalost Josefa Sudka, že Cartier-Bressonovi vydala v Odeonu jeho vůbec první monografii, založila v Uměleckoprůmyslovém muzeu sbírku fotografie a začasté byla jako iniciátorka u všeho důležitého, co se za uplynulé půlstoletí okolo fotografie událo. Ale jenom toto není předmětem knihy, pro čtenáře je především přitažlivé líčení dramatického života této pozoruhodné ženy od jejího nejútlejšího dětství. Tedy Paříž, otec český diplomat a kulturní vyslanec Miloš Šafránek, francouzská matka, vynikající učitelka jazyků, a hlavně otcovi přátelé, zejména čeští umělci z pařížského pobytu: Martinů, Tichý a Zrzavý. Vklad do dětské duše neocenitelný, a Fárová ho věru dokázala zůročit. Okupaci prožila bez otce s matkou v Praze, po studiích se ocitá uprostřed inspirativního prostředí nekonformních umělců, mezi nimiž se potkala s výtvarníkem Liborem Fárou. A pak už vlastní odborná práce, bez níž si nelze vývoj české a světové fotografie ani představit. Jednak dokázala včlenit fotografii do souvislostí moderního umění, jednak si vypracovala způsob, jak se na fotografii dívat, jak o ní sdělně psát. Po podpisu Charty 77 měla být z práce vyřazena, ale to by nebyla bojovnice Fárová, aby život a práci vzdala.
 

TIPY ROCK & POP 05/10

TIPY ROCK & POP 05/10

Johnny Cash: Aint’ No Grave
Muž v černém si sedm let po své smrti nejspíš vrní v hrobě. Sémě, které v roce 1994 zasel na svém labelu American Recordings hlavní crossoverový mičurinec, takto producent Rick Rubin, pošesté už vydalo plody. Nahrávky, které Cash natočil pod Rubinovou laskavou a nesmírně vynalézavou kuratelou, vznikaly jen pár měsíců před zpěvákovým skonem (12. 9. 2003). Šesté pokračování Cashovy před i posmrtné reinkarnace se poměrně příznačně jmenuje AIN’T NO GRAVE, Takový hrob není („který by mne uvěznil, když trumpety zadují“) a logicky pokračuje v intimní „obývákové“ atmosféře a komorním, na kost ohlodaném zvuku, tolik vzdálenému obvyklým countryovým řachandám. Cashův kryptický baryton zde zní – snad v předtuše blízkého konce – jakoby už z dálky, těsně před „zaklepáním na nebeskou bránu“. Písničky dosvědčují encyklopedické klišé, že Johnny byl jedním z nejvýznamnějších zpěváků 20. století. Vzpírají se nejen škatulkám, ale i jakémukoli hodnocení: rockabilly, rock and roll, blues, folk, gospel? A není to vlastně jedno? Velkolepé a přitom tak střídmé interpretace písní (titulního tradicionálu, kde se s ostychem dotýká samé podstaty bytí, nebo třeba kongeniální REDEPTION od Sheryl Crow či I CORINTHIANS 15:55, jedné, ne-li poslední vlastní písničky), s decentním doprovodem akustických kytar, banja, klavíru a místy i cembala berou dech a dávají víru. V co? Tak třeba: „Jedno je jistý/Až přijde můj čas/Zmizím z toho starýho světa/V duši spokojenej.“ (ALOHA OE)
 

TIPY KLASICKÁ HUDBA 5/10

TIPY KLASICKÁ HUDBA 5/10

PRAŽSKÉ JARO
Praha, 12. 5. – 4. 6. 2010

Zahajovací Smetanovu MOU VLAST uvede pod taktovkou Jakuba Hrůši Pražská komorní filharmonie. Česká filharmonie se Zdeňkem Mácalem připravila večer z děl Bohuslava Martinů, Gustava Mahlera a Milana Slavického, sir André Previn předvede s Českou filharmonií své DIVERSIONS, Symfonický orchestr FOK s dirigentem Jiřím Koutem a Pražský filharmonický sbor vrátí festivalu Beethovenovu DEVÁTOU. Symfonický orchestr Českého rozhlasu řídí Cristian Mandeal a Tomáš Hanus, Orchestr Bavorského rozhlasu přijede s Herbertem Blomstedtem, Rozhlasový orchestr z Berlína s Markem Janowským, Janáčkova filharmonie Ostrava představí SYMFONII JAN AMOS KOMENSKÝ Jaroslava Krčka. Manfred Honeck a jeho Pittsburgh Symphony Orchestra doprovodí Annu Sophii Mutter v Brahmsově HOUSLOVÉM KONCERTU, Státní filharmonie Košice premiérově uvede KONCERT PRO GIORU Petera Breinera (skladatel bude dirigovat, klarinetista Giora Feidman zahraje). Maďarská národní filharmonie předvede hlavně Bartóka. Jinak je 65. ročník Pražského jara ve znamení Mahlera a Martinů, sólisticky ve znamení pianistů: představí se Emanuel Ax, Martin Kasík, Radu Lupu, Ivan Moravec, Garrik Ohlsson, Deszö Ránk. A také pěvci světových scén – Matthias Goerne, Olga Boodina, Štefan Margita, Adam Placheta. Největší lákadla? Sir John Eliot Gardiner a jeho Monteverdi Choir a English Baroque Soloists, kteří uvedou Bachovu MŠI H-MOLL, ale i pianista Murray Perahia a The Academy of St.Martin in the Fields, Pierre Boulez s Ensemble Intercontemporain, a Baborák Ensemble a Radek Baborák jako hornista a dirigent. 

TIPY FILM 5/10

TIPY FILM 5/10

SMRT ČEKÁ VŠUDE
USA 2008
Režie: Kathryn Bigelow

Ve filmovém byznysu to chodí takto: nejdřív kina, pak DVD a nakonec televize. Jenže se snímkem Kathryn Bigelow je to u nás trochu jinak. Smršť výročních cen, vrcholící šesti Oscary, přiměla distributora, který vrhl titul rovnou na videotrh, aby jej zařadil i do kinodistribuce, pravda, jen ve formátu DVD nebo Blu-ray. Řekněme rovnou, že si válečný thriller velké plátno zaslouží právě tak, jako ona četná ocenění. Určitě se řadí v rámci žánru k nejlepším, i když do něj vlastně nepřináší nic nového. Nicméně už jen svým tématem nabízí napínavou podívanou. Popisuje totiž do detailů každodenní činnost amerických vojenských pyrotechniků v ulicích Bagdádu v roce 2004. Tříčlenná jednotka vyjíždí v obrněném vozidle likvidovat nastražené bomby či nálože, přičemž jí jde v každém okamžiku o život. Zatímco seržant Will James (Jeremy Renner), nastupující po zabitém předchůdci, bere svůj úkol jako adrenalinovou záležitost, jeho parťáci, seržant J. T. Sanborn (Anthony Mackie) a specialista Owen Eldridge (Brian Geraghty), chtějí jen přežít a počítají dny do konce turnusu. Režisérka Kathryn Bigelow si zaslouží úctu ne proto, že je první ženskou držitelkou Oscara za režii, ale proto, že opět natočila chlapský film, v němž jde přímo k jádru věci. Její dílo vypovídá o tom, že válka někdy může působit jako droga, a že američtí vojáci odvádějí v Iráku důležitou práci. 

TIPY DIVADLO 5/10

TIPY DIVADLO 5/10

DIVOKÁ KACHNA
HENRIK IBSEN
REŽIE: JAN MIKULÁŠEK
DIVADLO PETRA BEZRUČE OSTRAVA
Ibsenova DIVOKÁ KACHNA v režii Jana Mikuláška v Divadle Petra Bezruče dopovídá, proč je tato ostravská scéna už nejméně tři léta u nás bezkonkurenčně nejlepším divadlem. Mikulášek po dědovi – básníkovi Oldřichovi a po občasném vychovateli Janu Skácelovi zdědil nevyčerpatelnou básnickou imaginaci. Jeho DIVOKÁ KACHNA, to je stejně jako ONĚGIN nebo 1984 – záměrně připomínám protiklady – dokonalý inscenační tvar, vrchol režijní a herecké stylizace. Divákovi předkládá potemnělý příběh naplněný bolestmi a křivdami, v jejichž stínu jedni stoupají vzhůru, ale s ušpiněnýma rukama, a druzí klesají bez šance napravit zmarněné životy. Pták v kleci, to je výmluvný symbol ujařmenosti. Podobně jako Ibsenova Heda Gablerová nebo Čechovovi hrdinové řeší se rozbolavělost výstřelem. Září barevně expresivní výtvarné pojetí scény a kostýmů Marka Cpína. A Tereza Vilišová, zajíkavá, jako strunka přepjatá Hedvika v soukolí rodinných vztahů a osudového prokletí. Vše s výmluvně tesknými židovskými motivy. Bezruči posouvají české divadelnictví o skok dopředu.
 

Reportáž - výběr z článků

Existovala Atlantida? A pokud ano, byla jí Malta?

Existovala Atlantida? A pokud ano, byla jí Malta?

Maličký, ale strategicky významný ostrov Malta, nacházející se mezi Sicílií a Afrikou, sehrál v dějinách středomoří mnohokrát klíčovou roli. Na Maltě bránili rytíři západní svět před tureckými nájezdy, díky Maltě si udrželi Britové alespoň částečnou kontrolu nad Středozemním mořem v době druhé světové války. Ale mnoho vědců se domnívá, že tento význam je pouhým stínem důležitosti, jaký měla Malta v dávných dobách na úsvitu věků. Kamenný a vyprahlý ostrov by totiž měl být posledním zbytkem pohádkové Atlantidy…

BARMA

BARMA

A je to tady… Přistáváme na letišti Yangon, v části využívané pro mezinárodní lety. Před pár lety dokončený terminál působí dojmem mauzolea. Těch pár desítek cestujících se v obřím prostoru budovy skoro ztrácí. Velké překvapení – během celní a pasové kontroly se nekoná prohlídka zavazadel, nepadnou žádné otázky či doporučení týkající se kontaktu s místními obyvateli, případně vyvolávání politických debat.

Surfařský ráj Rote

Surfařský ráj Rote

Jednoho rána, za rozbřesku vrhám se do vln Tasmanova moře na východním pobřeží Austrálie a snažím se najít tu nejperfektnější vlnu. Jsem tu brzy, a přece pozdě. Deset surfařů se tu již snaží chytit svůj první skluz. Nebude lehké se mezi nimi prosadit. Všichni jsou dobří a několik z nich již prořezává vlny a projíždí vodním živlem. Mezi nimi i Jonathan, který se se mnou podělil o zážitky ze surfování v Indonésii a pověděl mi o ostrově Roti u Západního Timoru.

Vítejte v Riu

Vítejte v Riu

Karnevalový týden je v Brazílii nejdůležitějším svátkem v roce. Praví, nefalšovaní Brazilci, jejichž srdce bije rytmem samby, vyrážejí do měst, která několik dní žijí hudbou a tancem. Rio je rozhodně jedním z nich. 

Šangri-la leží v Pákistánu

Šangri-la leží v Pákistánu

Údolí Hunza se táhne jako gigantická brázda napříč pohořím Karakoram na severu Pákistánu. Je to vlastně jakási přírodní pevnost, obehnaná více jak sedm tisíc metrů vysokými horskými štíty. Odnepaměti přitahovala tato odlehlá oblast dobrodruhy a badatele pověstmi o podivných modrookých horalech, kteří se dožívají nezvykle dlouhého věku. Mnozí z dnešních turistů považují Hunzu za Šangri-la – legendární místo ze slavné knihy ZTRACENÝ OBZOR.

Můj syn je terorista

Můj syn je terorista

Je šest hodin ráno a k checkpointu v Jeruzalémě se pomalu blíží stará rozhrkaná dodávka. V ní sedí tři mladí Palestinci: Mohammad Jamel Aljolany, Katel Abu Sninah a Loie Abu Nejma. Jsou nervózní a dohadují se o tom, co se právě chystají udělat – zastřelit izraelské vojáky.

JAN KAPLICKÝ NAD PRAHOU

JAN KAPLICKÝ NAD PRAHOU

Když před půldruhým rokem klesl architekt Kaplický do prachu pražské třídy Československé armády, shodou náhod před domem Ochranné organizace autorské, mnoho lidí v naší zemi – ale určitě nejen u nás -  se zachvělo. Smrt člověka v den, kdy mu jeho žena ráno vložila do náruče novorozenou dceru, nemohla nechat nikoho chladným. Troufám si však tvrdit, že ne všichni v té chvíli pomysleli na jeho osud s upřímným smutkem. Pro mnohé znamenala smrt Jana Kaplického rozřešení nepříjemné kauzy a konec jednoho projektu. Kaplického knihovna – to iritující oko nad Prahou - měla být pohřbena spolu se svým autorem.

Fotograf Miloň Novotný

Fotograf Miloň Novotný

Londýn coby ever-greenFotograf Miloň Novotný dospěl k vrcholnému projevu knihou LONDÝN (1968). Dosáhla světové úrovně a zajistila mu trvalé místo v kulturních dějinách. Před deseti lety vydaná monografie připomíná tuto šťastnou etapu téměř čtvrtinou reprodukcí. 

Mexické pašije

Mexické pašije

V Mexiku, pravděpodobně nejkatoličtější zemi Latinské Ameriky, slaví na řadě míst Velikonoce tak, že si pašijové události jednoduše „zopakují“. Tyto fotografie jsou z malé, zapadlé vesnice ve státě Oaxaca.

Lenka Klicperová

Lenka Klicperová strávila dětství s VINNETOUEM, přečetla ho šestadvacetkrát. Touhu po Africe v ní vzbudil Verneův PATNÁCTILETÝ KAPITÁN a dávná přání si začala plnit v redakci zeměpisného měsíčníku Lidé a Země. Při cestě do Konga se však dětské sny proměnily v noční můru a místo do očí rudého gentlemana pohlédla do zatemněných oken lidství.Ve východním Kongu patří brutální znásilňování, mučení a kanibalismus patří k realitě všedního dne. Chcete i v příštích letech navštěvovat taková místa?
Láká mě to z novinářského hlediska. Nemusím objet všechny válečné zóny na světě, ale je to druh adrenalinu, který stačí jednou zakusit a začnete ho potřebovat.
 

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 05/10

XANTYPA Číslo 05/10

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 12/2019

XANTYPA XANTYPA 12/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne