Pavel Bobek: Víc nehledám…
Jeden z rock’n’rollových pionýrů a také milovníků „echt“ americké country si novým albem (coververze Cashem proslavených písniček) nejen splnil svůj sen. Těžko by kdo jiný (včetně Ladislava Vodičky) mohl takto delikátně složit Johnnymu poklonu. Bobkovým Rubinem byl v tomto případě kapelník Malina Bandu a Druhé trávy – tedy Lukáš Malina, což je dost logické. O to větší překvapení jest ovšem „manažerský“ příspěvek o dvě generace mladší Saši Langošové z November 2-nd , která jak s uděláním nahrávala svou novou desku s nashvillským producentem Stevem Walshem, po dohodě Bobkovým Rubinem č. 2. Walsh pro Pavla Bobka postavil kapelu složenou z předních nashvillských muzikantů. Kontrabasu se ujal držitel Grammy Victor Krauss, šéf kapely Lylea Lovetta, známý také díky spolupráci se svou sestrou, zpěvačkou Alison Krauss, kytarové party nahráli Guthrie Trapp (např. Garth Brooks, Travis Tritt, Alison Krauss) a Steve Walsh (spolupracoval s Erasure, Norah Jones…), za bicími zasedl Jerry Roe. Kontrabas na albu hraje pro tento projekt nejdůležitější muzikant, dlouholetý kontrabasista Johnnyho Cashe Dave Roe, který Cashe doprovázel v posledních letech jeho koncertní kariéry. Nahrávky vznikaly kromě jiného i v americkém studiu Quad v Nashvillu. Výsledek? Vynikající! Má-li toto být architektův epitaf, alespoň podle Bobkových slov, nezbývá než smeknout. Nic ve zlém.
Radůza: Miluju vás
„Já zpívám o cestě, po níž se snažím jít. O tom, jak hledám smysl života a jak se s tím potýkám,“ praví sedmatřicetiletá životem otřískaná solitérka. A jedním dechem dodává: „Ale o čem vlastně zpívám, doopravdy vím jenom já.“ A tak se to má i se sedmnácti písničkami na novém albu – přes jeho vstřícný název.
Radůza je originál, o tom není sporu, navíc se v tuzemském hudebním prostředí projevuje nejen nepodlézavě, ale také bez langerovských alternativních křečí. Dělá si co chce a jak chce. Výrazným talentem obdařená skladatelka, zpěvačka a hudebnice si (s trochou pomoci od přátel) opravdu vystačí sama. Skoro jako kdyby byla folkařka, což není – na to má příliš ráda zvuková dobrodružství, skoro jako by byla šansoniérka, což také není – k tomu jí schází předvádivost.
Sedmnáct nových skladeb, žánrově i výrazově velmi rozmanitých a zároveň v tomto smyslu neuchopitelných, je z jednoho kusu. Radůza umí vytesat tříminutové drama, zároveň se po cikánsku pěkně divoce vyřvat ze vzteku (RIXUM PIX), dokáže velmi jemným altem vyzpívat něžnou písničku (JAKO ZÁZRAKEM SPÍŠ). A další indicie: Vysockého rozevlátost (NA SUDÁ A NA LICHÁ), Krylova obraznost, Čertova hysterie (CHCI OPLAKAT TO DOBŘE)… Z ženských mne pak napadá logicky Zuzana Navarová a taky trochu – tou živočišnou nespoutaností – Iva Bittová. Jenže tohle je Radůza.
Slash: The Slash!
Pro jednou se snad nic nestane. Nabídneme album, které zatím není ke slyšení. Víme jen že:
Ke svým pětačtyřicetinám si Saul Hudson nadělí první sólové album. O desce se mluví už delší čas – očekávání jsou značná, jen doufejme, že vydání nebude protahovat po vzoru svého někdejšího kamaráda Axela. Slash spolu s producentem Ericem Valentinem (Queens of Stone Age, The All-American Rejects) se pokusili oslovit řadu vokalistů, které kdy Slash obdivoval a s kterými toužil spolupracovat.
„Nápad byl na začátku velmi jednoduchý,“ říká Slash. „Domníval jsem se, že by z této spolupráce mohlo vzejít něco skvělého a tvůrčího. A byl jsem ohromený, co každý z nich přinesl. Všichni se pro projekt docela nadchnuli a snažili se, jak jen mohli. Jo, a při nahrávání jsme si užili dost legrace.“ Na albu, které by mělo vyjít v průběhu dubna, hostují třeba Ian Astbury (Cult), Chris Cornell (Soundgarden), Dave Grohl (Foo Fighters), Kid Rock, Lemmy Kilmeister, Adam Levine z Maroon 5, někdejší kolega z G’n’R Duff McKagan, M. Shadows z Avenged Sevenfold, Ozzy Osbourne, Iggy Pop a Andrew Stockdale z Wolfmother.
Páteří doprovodné kapely bude rytmika: baskytarista Chris Chaney (Jane’s Addiction) a bubeník Josh Frees (Nine Inch Nails).
Splní-li Slash očekávání, nebudeme se už k desce vracet. Bude-li kolekce debutujícího sólisty špatná, raději na ni zapomeneme. Předčí-li však naděje, do ní vkládané, budeme se jí věnovat zevrubněji.
