Nedaří se vždycky přenést film na jeviště, zvláště takový, který má blízko k oblíbené floskuli méně vzdělaných recenzentů, tj. kultovní. „Musíme si pomáhat jsem psal, abych se nezbláznil,“ přiznal s úsměvem Jarchovský. „Pět let jsme s Janem Hřebejkem a Ondřejem Trojanem marně sháněli koproducenta pro Pelíšky, a já jsem v malomyslnosti přepsal scénář Musíme si pomáhat do novely. Základem všeho bylo vyprávění syna básníka Františka Halase – Jana, který se taky narodil během Pražského povstání, 8. května 1945… Jan nás letos nečekaně opustil, a já bych mu chtěl za sebe ještě jednou poděkovat – nejenom za inspiraci.“ – Na Jezerce u Jana Hrušínského neztratil příběh nic z filmového kouzla týpků vygenerovaných českou kotlinou pro přežívání v jakémkoli režimu. Zapomeňte klidně na filmového Polívku a Duška. Na Jezerce je místy překonávají Jiří Macháček v roli ustrašeného, nešťastně neplodného a neokázale statečného invalidy Čížka a Miroslav Vladyka coby nevzdělaný, ale talentem na přežívání vybavený Prohazka. Stejně jako ve filmu Anna Šišková, prozařuje jeviště zvláštním osobním kouzlem, křehkostí a krásou Lenka Vlasáková, představující zranitelnou, jemnou a vyrovnanou Marii Čížkovou… Bez větší pozornosti jádra kritické obce přišla za diváky moc dobrá inscenace. Hlasme se aspoň hrdě a přímo k Hřebejkovu a Jarchovského podtitulu: Malí, ale Češí!