SKLÁŘ MARTIN JANECKÝ

Sklo otevírá neuvěřitelný světS prací s těžkým a velekřehkým materiálem začínal Martin Janecký v podstatě ještě jako dítě a teď ve svých necelých třiceti letech působí na několika místech světa coby renomovaný sklářský sochař a pedagog. Je pověstný nevídanou fantazií a postrádá jakékoli zábrany zkoušet se sklem nové a netradiční postupy… 

Sklář Martin Jánský

Se sklem jste začal pracovat už ve 13 letech. Jak se takový klučina dostane k oboru, který je u nás tradiční?
Byl to můj táta, který ve mně probouzel vztah ke sklu a řemeslům vůbec už od raného dětství. On sám studoval na vysoké škole obor technologie skla. Celý život pracoval v různých sklárnách, za kterými jsme se jako rodina stěhovali. V roce 1993 si postavil padesát kilometrů od Prahy svoji vlastní sklárnu a v ní jsem ve třinácti letech začal pracovat. Chodil jsem tehdy každé ráno od pěti hodin do práce a pak rovnou do školy. Další člověk, kterému vděčím za to, co dělám, je sklářský mistr Karel Kromholc, který si mě na začátku vzal pod svá křídla, učil mě a dával pozor, abych kolem sebe všechny nespálil.

Co vás na skle fascinovalo, že si vás přitáhlo už takhle brzo?
Asi bych měl říct, že mě přitahovala krása samotného materiálu, nebo si vymyslet něco romantického, ale jako třináctiletého kluka mě přitahovala práce ve sklárně a atmosféra kolem ní: kouř, rámus, pivo, staří mistři, kteří neustále hulákali na všechny okolo. Bylo to jako být členem obrovské rodiny, kde jsem byl za rozmazlené mrně, které si chce všechno zkusit.

Novoborská průmyslová škola má, respektive měla skvělé jméno. Co vám dala?
Zažil jsem školu asi v její největší síle. Bylo to za působení ředitele Pavla Zatloukala, který se snažil dát škole nový systém. Navazoval kontakty s jinými školami a centry v Evropě, a tak jsem měl možnost jezdit předvádět svou práci do různých sklářských center v Holandsku a ve Francii, což bylo pro moji budoucí práci velice důležité. Neméně důležité bylo studium v ateliéru akademického sochaře Václava Machače.

Krátce po absolutoriu jste rovnou zamířil do zahraničí. Jak k tomu došlo? Štěstí, náhoda…?
Po skončení školy a ročním zaměstnání ve sklárně, která zkrachovala, jsem už nechtěl zůstat na jednom místě a ucházet se o stejnou práci jinde. Chtěl jsem cestovat, poznávat lidi, učit se od nich a nabírat zkušenosti. Doslechl jsem se o sklářském ateliéru akademického malíře Milana Vobruby ve Švédsku. Kontaktoval jsem ho, do měsíce jsem za ním vyrazil a nějaký čas pro něj pracoval. Moje první větší cesta pak byla v roce 2000 do Jihoafrické republiky, kde jsem předváděl svou práci na vysoké škole v Pretorii pod záštitou české ambasády, což dnes vidím spíš jako drzost. Po skončení tohoto semináře jsem měl ještě měsíc do vypršení víza, takže jsem se sbalil a vyrazil jsem do Kapského Města hledat práci v jiných studiích. Nakonec jsem tam jezdil pracovat dva roky a létal mezi Švédskem a Afrikou.

Co vás na zpracování skla zajímá nejvíc?
Hlavně sochařina ze skla. Na té jsou postavené věci, které dělám. Ze skla jsem začal modelovat už někdy v patnácti, což byl můj koníček vedle klasického foukání skla, kterému jsem se na škole učil. Modelování ze skla se nikde na světě nevyučovalo, také proto jsem chtěl cestovat a hledat místo, kde bych vedle své práce měl i prostor pro sebe. Sochařina žhavého skla je velice těžká disciplína, jedině naprosté porozumění materiálu vede k vlastnímu rukopisu a stylu.

Pracoval jste v dost odlišných zemích, je i přístup k tomuto druhu umění v každé z nich jiný?
Samotný přístup je všude ve světě podobný. Funguje to jako mezinárodní řeč. Rozdíly jsou však v technologii a ve stylu práce. Každá země si vytvořila svůj styl, jak v práci, tak v tvorbě, který odráží jejich zručnost a potřeby. Například v Indii je sklářství postavené na masové produkci užitkového skla – od žárovek po bižuterii. V USA je zase poptávka spíš po původní studiové tvorbě. V Čechách se u foukání skla z devadesáti procent stojí, používají se různé formy k dosažení přesných tvarů. Ve Spojených státech a všude jinde je tomu naopak. Používají se lavice, na kterých se při práci sedí, tvaruje se do mokrých novin.

V USA jste se nakonec etabloval. Jak jste se tam vůbec dostal?
Do Ameriky jsem se dostal na pozvání jednoho člověka, který má sklářské studio kousek od Corningu ve státě New York. U něj jsem asi rok a půl pracoval. Staral jsem se o studio, přes den jsem makal a večer tavil sklo na druhý den. Po té jsem se odstěhoval do Severní Karoliny, kde jsem navštívil školu Penland School of Crafts a tam jsem zanedlouho začal učit. Pak jsem lítal po Americe z místa na místo, učil, pracoval pro různé umělce, pro které jsem realizoval jejich návrhy a začal pomalu pracovat na svých vlastních věcech. Důvodem, proč jsem zůstal ve Státech a dělám tam, byla možnost potkat se a spolupracovat s různými umělci, které jsem obdivoval, a hlavně to byl únik od tradiční výroby skla, která je dodnes v Čechách běžná. Další zásadní věcí je možnost seberealizace.

 

Celý rozhovor si přčtete v tištěné Xantypě ..............

Martin Jánský

Jánský Martin
 

MARCELA KOČANDRLOVÁ

XANTYPA 05/10 - výběr z článků

SOUTĚŽ

SOUTĚŽ

Soutěž o vstupenky na koncert skupiny NO JAZZ (Francie) a "pas"na UNITED ISLANDSUNITED ISLANDS
Mezinárodní pražský hudební festival UNITED ISLANDS proběhne ve dnech 24. až 26. června 2010na Střeleckém ostrově, Slovanském ostrově, na Kampě, v Mánesu, Janáčkově nábřeží, na lodi bratří Formanů na Výtoni a ve smíchovské Meet Factory.Vystoupí na něm např. Tonya Graves, Amparo Sánchez, Čokovoko, Xindl X, Midi Lidi, Justin Lavash a mnoho dalších.
 

PÁNBŮH MÁ ZNOJEMSKÉ VINAŘE RÁD

PÁNBŮH MÁ ZNOJEMSKÉ VINAŘE RÁD

Po několika kalných dnech je sobotní ráno prozářené sluncem, které v deset hodin, kdy v Louckém klášteře zahajuje „putovní“ FESTIVAL OTEVŘENÝCH SKLEPŮ, začíná prohřívat vzduch. Ve znojemských parcích kvete zlatý déšť i magnólie, za ploty místních zahrádkářů bzučí včely v korunách meruněk. Ideální počasí na exkurzi do podzemí…

ROZVOJOVÁ POMOC O Farogat a krávě Apolonii

ROZVOJOVÁ POMOC O Farogat a krávě Apolonii

21. srpna 1989 jsem byla v polském Těšíně, kde se konala demonstrace. Omluvila jsem se na ní Čechům za účast Poláků na okupaci v roce 1968, řekla jsem, že tehdy byla poskvrněna čest polských vojáků. Nesli jsme pak transparent s nápisem „Nikdy více bratrské pomoci“. Netušila jsem, že to bylo zachyceno na fotografii. V roce 2006 jsem měla hodně špatné období, rozpadl se mi dlouhodobý vztah, přišla jsem o práci, měla jsem deprese – tři měsíce jsem jen ležela a koukala do stropu, nevěděla, co se sebou. Pak mě někdo přemluvil, abych jela do Wrocławi na přednášku Krzysztofa Stanowskiego.

ABECEDA 05/10

ABECEDA 05/10

Dvacet šest písmen, dvacet šest slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká je vlastně abeceda zpovídaných osobností – si totiž děláte sami.

HVĚZDY O NÁS

HVĚZDY O NÁS

Květen 2010
Slunce vstupuje do znamení Býka 20. dubna v 6.31 SELČ a setrvá v něm do 21. května 5.34 hod. Poslední dny měsíce se současně zastavují Saturn a Neptun. K tomu navrch Uran zkříží zemský meridián. A právě do toho se konají volby. Hysterie kolem nich překoná světový rekord. Vyhrocené ovšem budou i manželské spory a vůbec všechno. Zvýšené opatrnosti je třeba 19., 23. a 28. – 31. 5. Pro jednotlivá znamení přinášíme jako obvykle pár konkrétních rad:

TIPY VÝTVARNÉ UMĚNÍ 05/10

TIPY VÝTVARNÉ UMĚNÍ 05/10

Umění šachu
DOX, Praha
1. 4. – 28. 6. 2010

Londýnská společnost RS&A Ltd připravila projekt UMĚNÍ ŠACHU, k němuž přizvala patnáct uměleckých hvězd (Maurizio Cattelan, Jake a Dinos Chapmanovi, Oliver Clegg, Tracey Emin, Tom Friedman, Paul Fryer, Damien Hirst, Barbara Kruger, Yayoi Kusama, Paul McCarthy, Alastair Mackie, Matthew Ronay, Tunga, Gavin Turk a Rachel Whiteread), které vytvořily speciální podoby šachů. Dokázali, že sice nemusejí být šachisty (zatímco podle Marcela Duchampa jsou všichni šachisté umělci), ale umí hru vizualizovat po svém. Na výstavě v pražském Centru současného umění Dox mohou diváci spatřit velmi neobvyklé podoby šachových her – od dýňové variace přes zbytky jídel až po erotické pojetí – v různých velikostech. K výstavě je připojeno také skvělé šachové video Gavina Turka. Magická intelektuální hra je dodnes inspirativní.
 

TIPY KNIHY 05/10

TIPY KNIHY 05/10

A PÁSLY BY SE TAM OVCE…
ANNA FÁROVÁ
(Torst, Praha)

Vzpomínková kniha, živá jako vyprávění samo, snad symbolicky stačila vyjít tak, že o několik dní předběhla autorčin odchod. Málokterý teoretik umění utkvěl ve vědomí veřejnosti, jako Anna Fárová. Všichni vědí, jak pro svět rehabilitovala dílo Františka Drtikola, že zpracovala i poničenou pozůstalost Josefa Sudka, že Cartier-Bressonovi vydala v Odeonu jeho vůbec první monografii, založila v Uměleckoprůmyslovém muzeu sbírku fotografie a začasté byla jako iniciátorka u všeho důležitého, co se za uplynulé půlstoletí okolo fotografie událo. Ale jenom toto není předmětem knihy, pro čtenáře je především přitažlivé líčení dramatického života této pozoruhodné ženy od jejího nejútlejšího dětství. Tedy Paříž, otec český diplomat a kulturní vyslanec Miloš Šafránek, francouzská matka, vynikající učitelka jazyků, a hlavně otcovi přátelé, zejména čeští umělci z pařížského pobytu: Martinů, Tichý a Zrzavý. Vklad do dětské duše neocenitelný, a Fárová ho věru dokázala zůročit. Okupaci prožila bez otce s matkou v Praze, po studiích se ocitá uprostřed inspirativního prostředí nekonformních umělců, mezi nimiž se potkala s výtvarníkem Liborem Fárou. A pak už vlastní odborná práce, bez níž si nelze vývoj české a světové fotografie ani představit. Jednak dokázala včlenit fotografii do souvislostí moderního umění, jednak si vypracovala způsob, jak se na fotografii dívat, jak o ní sdělně psát. Po podpisu Charty 77 měla být z práce vyřazena, ale to by nebyla bojovnice Fárová, aby život a práci vzdala.
 

TIPY ROCK & POP 05/10

TIPY ROCK & POP 05/10

Johnny Cash: Aint’ No Grave
Muž v černém si sedm let po své smrti nejspíš vrní v hrobě. Sémě, které v roce 1994 zasel na svém labelu American Recordings hlavní crossoverový mičurinec, takto producent Rick Rubin, pošesté už vydalo plody. Nahrávky, které Cash natočil pod Rubinovou laskavou a nesmírně vynalézavou kuratelou, vznikaly jen pár měsíců před zpěvákovým skonem (12. 9. 2003). Šesté pokračování Cashovy před i posmrtné reinkarnace se poměrně příznačně jmenuje AIN’T NO GRAVE, Takový hrob není („který by mne uvěznil, když trumpety zadují“) a logicky pokračuje v intimní „obývákové“ atmosféře a komorním, na kost ohlodaném zvuku, tolik vzdálenému obvyklým countryovým řachandám. Cashův kryptický baryton zde zní – snad v předtuše blízkého konce – jakoby už z dálky, těsně před „zaklepáním na nebeskou bránu“. Písničky dosvědčují encyklopedické klišé, že Johnny byl jedním z nejvýznamnějších zpěváků 20. století. Vzpírají se nejen škatulkám, ale i jakémukoli hodnocení: rockabilly, rock and roll, blues, folk, gospel? A není to vlastně jedno? Velkolepé a přitom tak střídmé interpretace písní (titulního tradicionálu, kde se s ostychem dotýká samé podstaty bytí, nebo třeba kongeniální REDEPTION od Sheryl Crow či I CORINTHIANS 15:55, jedné, ne-li poslední vlastní písničky), s decentním doprovodem akustických kytar, banja, klavíru a místy i cembala berou dech a dávají víru. V co? Tak třeba: „Jedno je jistý/Až přijde můj čas/Zmizím z toho starýho světa/V duši spokojenej.“ (ALOHA OE)
 

TIPY KLASICKÁ HUDBA 5/10

TIPY KLASICKÁ HUDBA 5/10

PRAŽSKÉ JARO
Praha, 12. 5. – 4. 6. 2010

Zahajovací Smetanovu MOU VLAST uvede pod taktovkou Jakuba Hrůši Pražská komorní filharmonie. Česká filharmonie se Zdeňkem Mácalem připravila večer z děl Bohuslava Martinů, Gustava Mahlera a Milana Slavického, sir André Previn předvede s Českou filharmonií své DIVERSIONS, Symfonický orchestr FOK s dirigentem Jiřím Koutem a Pražský filharmonický sbor vrátí festivalu Beethovenovu DEVÁTOU. Symfonický orchestr Českého rozhlasu řídí Cristian Mandeal a Tomáš Hanus, Orchestr Bavorského rozhlasu přijede s Herbertem Blomstedtem, Rozhlasový orchestr z Berlína s Markem Janowským, Janáčkova filharmonie Ostrava představí SYMFONII JAN AMOS KOMENSKÝ Jaroslava Krčka. Manfred Honeck a jeho Pittsburgh Symphony Orchestra doprovodí Annu Sophii Mutter v Brahmsově HOUSLOVÉM KONCERTU, Státní filharmonie Košice premiérově uvede KONCERT PRO GIORU Petera Breinera (skladatel bude dirigovat, klarinetista Giora Feidman zahraje). Maďarská národní filharmonie předvede hlavně Bartóka. Jinak je 65. ročník Pražského jara ve znamení Mahlera a Martinů, sólisticky ve znamení pianistů: představí se Emanuel Ax, Martin Kasík, Radu Lupu, Ivan Moravec, Garrik Ohlsson, Deszö Ránk. A také pěvci světových scén – Matthias Goerne, Olga Boodina, Štefan Margita, Adam Placheta. Největší lákadla? Sir John Eliot Gardiner a jeho Monteverdi Choir a English Baroque Soloists, kteří uvedou Bachovu MŠI H-MOLL, ale i pianista Murray Perahia a The Academy of St.Martin in the Fields, Pierre Boulez s Ensemble Intercontemporain, a Baborák Ensemble a Radek Baborák jako hornista a dirigent. 

TIPY FILM 5/10

TIPY FILM 5/10

SMRT ČEKÁ VŠUDE
USA 2008
Režie: Kathryn Bigelow

Ve filmovém byznysu to chodí takto: nejdřív kina, pak DVD a nakonec televize. Jenže se snímkem Kathryn Bigelow je to u nás trochu jinak. Smršť výročních cen, vrcholící šesti Oscary, přiměla distributora, který vrhl titul rovnou na videotrh, aby jej zařadil i do kinodistribuce, pravda, jen ve formátu DVD nebo Blu-ray. Řekněme rovnou, že si válečný thriller velké plátno zaslouží právě tak, jako ona četná ocenění. Určitě se řadí v rámci žánru k nejlepším, i když do něj vlastně nepřináší nic nového. Nicméně už jen svým tématem nabízí napínavou podívanou. Popisuje totiž do detailů každodenní činnost amerických vojenských pyrotechniků v ulicích Bagdádu v roce 2004. Tříčlenná jednotka vyjíždí v obrněném vozidle likvidovat nastražené bomby či nálože, přičemž jí jde v každém okamžiku o život. Zatímco seržant Will James (Jeremy Renner), nastupující po zabitém předchůdci, bere svůj úkol jako adrenalinovou záležitost, jeho parťáci, seržant J. T. Sanborn (Anthony Mackie) a specialista Owen Eldridge (Brian Geraghty), chtějí jen přežít a počítají dny do konce turnusu. Režisérka Kathryn Bigelow si zaslouží úctu ne proto, že je první ženskou držitelkou Oscara za režii, ale proto, že opět natočila chlapský film, v němž jde přímo k jádru věci. Její dílo vypovídá o tom, že válka někdy může působit jako droga, a že američtí vojáci odvádějí v Iráku důležitou práci. 

Lidé - výběr z článků

Jaroslav Sedlák

Jaroslav Sedlák

Jaroslav Sedlák je zakladatelem Jihočeské záchranné brigády kynologů. Se psy žije celý život a z několika vychoval psí záchranáře, kteří se specializují na hledání v sutinách a pod vodou, například na Lipenské přehradě.

Petra Špalková

Petra Špalková

Dvacet pět písmen, dvacet pět slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká vlastně je abeceda života zpovídaných osobností – si totiž děláte sami.

Leonard Cohen

Leonard Cohen

Popkultura má zvláště v hudební oblasti přímo magickou moc. Dokáže vymazat mnohé z toho, čím dotyčná osobnost byla, a zploští ji většinou na hlavní odstín, který snáší nejvíce zlatých vajec. Podobný osud postihl i Leonarda Cohena, spojovaného zpravidla s označením písničkář. Jeho hudební kariéra v podstatné míře překryla tu literární. Nejdříve byl však téměř desetiletí básníkem, než přišly jeho písně.

Louis Armstrong

Louis Armstrong

Dne 27. ledna 1917 zahajuje legendární kapela Original Dixieland Jass Band své angažmá v Reinsenweber's Restaurante v New Yorku a 26. února téhož roku vznikají v newyorském studiu Victor první gramofonové nahrávky jazzové hudby. Jde o snímky LIVERY STABLE BLUES a DIXIE JASS BAND ONE STEP. Od těchto událostí záhy uplyne sto let! A protože, jak se praví ve známé reklamě, nic není nemožné, požádal jsem o rozhovor. Na to, jak to vypadalo v šeru dávných věků v jazzové muzice, jsem se zeptal podle mnohých nejvýraznější postavy jazzové hudby 20. století, Louise Armstronga (1901–1971). Takto by rozhovor mohl vypadat.

Onkolog Jindřich Fínek

Onkolog Jindřich Fínek

S profesorem MUDr. Jindřichem Fínkem, přednostou plzeňské onkologie, bych se raději neseznámila. Svedla nás dohromady rakovina mého strýce. Po několikaměsíční známosti mi jako nejtrefnější hodnocení profesora připadá zvolání Ejhle člověk!

Imigrant Hambar Muhamed

Imigrant Hambar Muhamed

Hambar se narodil před pětadvaceti lety kurdským rodičům v Sýrii. S rodiči a čtyřmi sourozenci dnes už více než deset let žijí v České republice. A tak jsme se jednoho nedělního odpoledne procházeli lázeňskými Teplicemi, já jsem se vyptával a on plynnou češtinou vyprávěl nejen o rozdílech mezi kurdštinou a arabštinou.

Markéta Baňková

Markéta Baňková

V pátém ročníku literární ceny Česká kniha, jež se uděluje nejlepší české beletristické novince za uplynulý rok, zvítězila výtvarnice a spisovatelka Markéta Baňková. Sedmičlenná odborná porota ocenila její román MALIČKOST s podtitulem ROMANCE Z ČASU GENETIKY, v němž se autorka zabývá biologií, emocemi a důležitostí příbuzenských vztahů.

Pedagog Rudolf Adler: Prožitky jsme vyměnili za informace

Pedagog Rudolf Adler: Prožitky jsme vyměnili za informace

Jan Ámos Komenský kdysi satiricky podotknul: „Naši učitelé nesmějí být podobni sloupům u cest, jež pouze ukazují kam jít, ale samy nejdou.“ Existuje jen málo pedagogů splňujících tuto normu. Rudolf Adler – režisér, dramaturg a pedagog pražské FAMU – však patří k lidem, kteří by očekávání učitele národů splnili na výbornou…

Kohnovi: Ztratili jsme domov, ale našli svět

Kohnovi: Ztratili jsme domov, ale našli svět

Přátelství s Pavlem a Rut Kohnovými považuji za dar. Je to už pět let, co jsme se poznali při jednom z ročníků Ortenovy Kutné Hory, a tehdy mne na první pohled upoutali. Dlouholetý redaktor Svobodné Evropy Pavel KOHN svým věčným a tak trochu dětským úsměvem a jeho žena, malířka Rut, nezměrným entuziasmem, s nímž provází svého životního partnera. Jaké byly osudy této rodiny v souvislosti s jejím nedobrovolným exilem?

Záchranářka Adéla Černá

Záchranářka Adéla Černá

V devadesátých letech znal celý svět populární americký seriál POBŘEŽNÍ HLÍDKA. Na vnadnou Pamelu Andersonovou a sympatického Davida Hasselhofa diváci nezapomněli dodnes. Také hladinu přehrady Lipno celé léto sledují vodní záchranáři. „Lidé nás i teď po tak dlouhé době stále srovnávají. Realita je však jiná. Případy, ke kterým vyjíždíme, jsou jiné a i vybavení, jež používáme, se trochu liší. Cíl máme opravdu stejný, pomoci všem, kteří to potřebují. Jen v plavkách by nám ale tady na Lipně byla určitě zima,“ usmívá se vodní záchranářka z lipenského jezera Adéla Černá.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 05/10

XANTYPA Číslo 05/10

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 04/17

XANTYPA XANTYPA 04/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne