Radka Denemarková

Připravila Kamila Ženatá

Současná literatura je slepá ke kostlivcům, které má český národ ve skříni Do místnosti vešla štíhlá, tmavovlasá žena. Rozhlédla se a usmála se. „Mám čas jen dvacet minut,“ řekla, když se představila. Radka Denemarková – spisovatelka, překladatelka, scenáristka, dramaturgyně a literární historička.

Denemarková 01

Loni v prosinci uplynulo deset let od smrti Petra Lébla. (Režisér, herec, výtvarník, grafik, umělecký šéf Divadla Na Zábradlí Petr Lébl, 1965 – 1999, byl jednou z nejtalentovanějších i nejkontroverznějších osobností českého divadla 80. a 90. let minulého století. Pozn. aut.) Osm let jsi psala knihu SMRT, NEBUDEŠ SE BÁTI. Na internetu jsem našla několik recenzí a kritik, anotací a mnoho různých dalších zmínek týkající se jeho smrti a tvé knihy. Opravdu mě překvapilo, že dokonce ani dvě z nich nepopisují totožně, co se vlastně stalo. Existuje mnoho verzí a mnoho úhlů pohledu. Jak došlo k tomu, že jsi knihu napsala, proč jsi ji psala, o čem jsi vlastně psala a jaké to pro tebe bylo? Otázka zní, jak to tedy bylo doopravdy?
To je ti tak zajímavá věc, kterou jsem zažila na vlastní kůži. A ze které má Lébl určitě obrovskou radost. Sice odešel do světů, kam se těšil a kam byl přesvědčen, že patří, ale zároveň si zajistil, aby se na něho na tomto světě nezapomnělo. Každý se dohaduje, vytváří nesmyslné mystifikace, domněnky, dojmologie, pomluvy a vznikají tak nové legendy. Jako bych jim předložila svíčkovou a oni vykřikovali, že mají raději rajskou, popřípadě si představují svíčkovou světlejší, tmavší, s více či méně knedlíky. Místo, aby popsali skutečnou chuť a ingredience této svíčkové…
Ale abych se vrátila k otázce. Petr Lébl se za svého života opravdu stal legendou. 12. prosince 1999 spáchal sebevraždu. Oběsil se v Divadle Na zábradlí. Chtěl pravdivou knihu o sobě už za svého života, což jsem vzhledem k jeho věku (zabil se, když mu bylo 34 let) považovala za nesmyslnou ješitnost, knihy o něm už vznikly, jakkoliv ho popudily. A pak policie v jeho pracovně našla závěť a osobní dopisy a dárky, které odkázal nejbližším, na mě jich čekala hromada, včetně úkolu, abych o něm napsala knihu. Což bylo absurdní. Mám svá témata a své postavy, které mi v hlavě stojí frontu a čekají, než jim přidělím příběh. Monografii jsem napsala o Evaldu Schormovi, ale on byl moje krevní skupina. O Léblovi bych dobrovolně nepsala. Zatímco si ostatní mohli odžít smutek z jeho odchodu, já se prala s protichůdnými pocity i vztekem, že něco takového se nedělá, nemám své NE komu říct. Drápky se v mysli ten úkol ale už zahnízdil, tak jsem napsala klasickou monografii. Existuje metodologie, zpracovala jsem přehled všeho, co udělal, vřadila do kontextů společenských i teatrologických, českých i evropských. Všichni byli spokojeni, já ne. Uvědomila jsem si, že člověk si nemá zahrávat. Každý jsme tu patrně opravdu jen jednou a naše vnitřní vesmíry zmizí nenávratně s námi, nelze je předat, i kdybychom s někým žili desítky let, i kdybychom přetavili naše myšlenky. A proto jsem si „zadání“ obrátila. Každý život je originál a je naprosto lhostejné, píšu-li o divadelním režisérovi nebo o popeláři, třeba má popelář vnitřní život dokonce bohatší. Musím materiál, který mám k dispozici, tedy slova a literární formu, přizpůsobit onomu životu. A ohmatat vše poctivě, z různých stran. To umožní jen románová forma, propracovat se k jádru. Vše ostatní je jen shromažďování dat a detailů, které podstatné přehluší. Navíc v tomto případě byly osobní život a práce prorostlé.
Vznikl faktografický román, který rozevřel cestu k esenci Petrova života. Použila jsem při psaní formy, jaké používal on: variaci a mystifikaci a hru. Použila jsem slova, která měl rád. Je tu příběh slabiky RA, který se osvětlí na závěr. Text dýchá dechem jeho nemoci: střídají se kapitoly, které se vlečou depresivní pomalostí, a kapitoly plné manické energie, nápaditosti. Tón textu musel být kontroverzní, jako byl kontroverzní jeho život. Kniha – pro mě to není literatura, ale kus života – skrývá tři příběhy: příběh nadaného kluka, na kterého se smysl života vykašlal. Příběh doby, která ho vynesla nahoru, tedy přelom osmdesátých a devadesátých let, a příběh autorského subjektu: co to dělá s myslí, která se tolik let soustřeďuje na psaní takové knihy – píše knihu vlastně proti své vůli, zaúkolována hlavní postavou. Mívala jsem pocit, že tu stojí s pistolí namířenou mezi mé oči a čeká, až úkol splním. Psala jsem knihu osm let a mohla jsem ji psát celý život, celý život jsem mohla hledat. Cesta je vždy důležitější než cíl. Přirovnat tu knihu můžu k obrazu René Magritta, namaloval dýmku a obraz nazval TOTO NENÍ DÝMKA. Toto je kniha o Petru Léblovi, toto není Petr Lébl. Byla to pro mě hraniční zkušenost, proti které je každá teorie směšná. Dala jsem z ruky text, za kterým si stojím a kterému jsem obětovala osm let. Teď, když je knížka vydaná, jako bych ze sebe sloupla kůži. Osm let jsem byla zvyklá téměř pořád myslet na Lébla… Vhozené do života se v životě zpětně projeví… Ostatní nad ním stojí v půlkruhu a dohadují se, což už není moje věc… Jsem ponořená do dalšího hledání.
 Petr Lébl

 Celý článek Kamily Ženaté si přečtěte v tištěné Xantypě .........

XANTYPA 04/10 - výběr z článků

ABECEDA 05/10

ABECEDA 05/10

Dvacet šest písmen, dvacet šest slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká je vlastně abeceda zpovídaných osobností – si totiž děláte sami.

Biskup  Václav Malý

Biskup Václav Malý

S otevřeným hledím vstříc naději světaPo návštěvě papeže Benedikta XVI. shrnul světící biskup pražský, Mons. Václav Malý obsah jeho slov. Zazněly tím i jeho vlastní postoje: snaha o zklidnění dnešní rozpolcené doby a dosažení vnitřního klidu, hledání smyslu a hodnot života ústícího do naděje a v době krize mezilidských vztahů i důraz na morální hodnoty člověka. Životním tématem Mons. Václava Malého je ochrana lidských práv ve všech formách, heslem je pokora a pravda. V čase blížících se Velikonoc hovoříme o běhu času.

SOUTĚŽ o audioknihu DIVNOVLÁSKY

SOUTĚŽ o audioknihu DIVNOVLÁSKY

IRENA OBERMANNOVÁ: DIVNOVLÁSKY/ čte Aňa Geislerová  Irena Obermannová, úspěšná autorka Deníku šílené manželky, navazuje na své silně autobiografické vyprávění v neméně zdařilých Divnovláskách, v nichž pokračuje v příbězích rozvedené matky dvou pubertálních dcer. 

Hvězdy o nás

Hvězdy o nás

Duben 2010
Slunce vstupuje do znamení Berana 20. března v 18.33 SEČ a setrvá v něm do 20. dubna 6.30 SELČ. Po dvou celkem klidných měsících se opět začnou dít věci. Transformátor i destruktor Pluto je první týden stacionární, poslední týden nastane přesná opozice Saturn-Uran. Připravme se na změny a zvraty, všechno může být nečekaně jinak. Flexibilní stratégové mají příležitost excelovat. Zvýšené opatrnosti je třeba 4. – 9. a 24. – 29. 4. Pro jednotlivá znamení máme jako obvykle pár konkrétních rad:

 

Bette Davis

Bette Davis

„Já blázen odešla do Hollywoodu, kde tehdy slyšeli jen na platinové blondýnky a kde dlouhé nohy byly důležitější než talent. I ode mne vždy požadovali, abych byla krasavicí, jenže já jsem bojovala za realismus.“

Život se slavným jménem

Život se slavným jménem

Charles Spencer Chaplin (1889 – 1997)
Charlie Chaplin byl génius. Nejlepší filmaři dodnes čerpají z jeho díla. Vymyslel filmovou řeč a poetiku: smích skrze slzy. Aby mohl vytvořit svou postavu tuláka Charlieho, musel být pohybově nesmírně nadaný a znát lidskou povahu. Po příchodu do Hollywoodu natočil skoro padesát krátkých filmů, kterými se náramně bavíme dodnes.

JAK JSME VE VANCOUVERU FANDILI

JAK JSME VE VANCOUVERU FANDILI

Xantypa – mediální partner Českého olympijského týmu. Na toto spojení už jste si za těch pět let asi zvykli. Na letních olympijských hrách v Pekingu Xantypu reprezentoval její vydavatel, ing. Jiří Dostál, generální ředitel Kovohutí Příbram, výprava na letošní zimní olympiádu se rozrostla. Pan generální do Kanady „přibral“ dva kolegy z Kovohutí, Karla Olivu a Josefa Vohnouta, a Xantypa byla na olympiádě zastoupena doslova osobně. Do Vancouveru odletěl Daniel Zewdie, art director časopisu. A dotyční pánové se s vámi o pár zážitků rádi podělí.

ZAPOMENUTÉ TRANSPORTY

Zhruba před rokem a půl jsme v Xantypě přinesli rozhovor s mladým historikem a režisérem Lukášem Přibylem, který věnoval deset let svého života práci na unikátním dokumentárním projektu ZAPOMENUTÉ TRANSPORTY. Jeho prostřednictvím vypráví příběh českých a moravských Židů odvlečených za druhé světové války do dnes již zapomenutých ghett a koncentračních táborů na území dnešního Lotyšska, Běloruska, Estonska a Polska. Tehdy dokončoval čtvrtý, poslední díl. Počátkem letošního roku vyšla kolekce všech jeho filmů na DVD.

ABECEDA Zuzana Smatanová

ABECEDA Zuzana Smatanová

Pětinásobná slovenská Zlatá slavice

RSS - výběr z článků

Herec Keanu Reeves aneb Chladný větřík nad horami

Herec Keanu Reeves aneb Chladný větřík nad horami

Tvrdé rány osudu ho nikdy nešetřily. Ještě v mládí ztratil nejbližšího
kamaráda, který se předávkoval heroinem, později ho poznamenaly špatné vztahy s otcem, leukémie sestry, smrt ženy a dítěte. Není divu, že si získal přívlastek největšího podivína Hollywoodu a mnozí kolegové ho označují doslova jako největší chodící záhadu.

Plasy

Plasy

Plasy, sotva třítisícové městečko v půvabném údolí řeky Střely na severním Plzeňsku, bývaly kdysi centrem kultury a vzdělanosti nejen tohoto regionu. Žádný div. Zdejší cisterciácký klášter se řadil k nejvýznamnějším monastickým komplexům střední Evropy. Teď se naděje, že se podobným centrem znovu stanou, vrací. Ruiny lemující sakrální stavby, jež byly po zašlé slávě bývalého kláštera blízko zániku, totiž v posledních několika letech jako by vstaly z popela. A naplňují se jedinečným obsahem: Národní technické muzeum zde vybudovalo Centrum stavitelského dědictví.

Plavkyně Simona Baumrtová

Plavkyně Simona Baumrtová

Usměvavá skromná blondýnka Simona Baumrtová je tak trochu přírodní úkaz. Má fotografickou paměť, jen tak pro zábavu si dělá doktorát a ráda by se vrátila z letošní olympiády s co nejlepším výsledkem, protože za čtyři roky třeba bude mít rodinu a kariéru naší nejúspěšnější plavkyně jí kromě vzpomínek budou připomínat jen nádherné zážitky a pár cenných kovů.

Herečka Lenka Krobotová

Herečka Lenka Krobotová

Lenka Krobotová. Herečka spjatá s pražským Dejvickým divadlem poutem profesním, přátelským i rodinným. Působí v něm od roku 2000 a z plejády jejích současných rolí připomeňme aspoň Doru v KAFKOVI 24, Evelynu v UCPANÉM SYSTÉMU a dvojroli královny Hermiony a pastýřky Mopsy v ZIMNÍ POHÁDCE, na níž kritika ocenila především intenzivní herectví dejvického souboru. „Zdejší herečtí matadoři doslova září,“ napsal o poslední inscenaci Dejvického divadla na serveru „nadivadlo“ Vladimír Mikulka. Lenka Krobotová je bezpochyby silná osobnost, která má „pořádek“ a „jasno“ v životě i v tvorbě, ale zároveň i spontaneitu, třeba už jen rychlost, jakou mluví, ten proud slov, který není snadné zachytit.

Portrét Kevina Spaceyho

Portrét Kevina Spaceyho

Ve slavném americkém seriálu DŮM Z KARET, který letos pokračuje už čtvrtou řadou, hraje bezskrupulózního politického intrikána. Jeho sebestředný a machiavellisticky vychytralý Frank Underwood vystoupá z pozice vlivného senátora až do úřadu prezidenta USA. „Jde o jednu z nejúžasnějších postav, jaké jsem kdy mohl ztvárnit,“ tvrdí americký herec KEVIN SPACEY, který má pro odhalování temných stránek lidských duší talent od Boha. „Často se mi stane, že se z natáčení vracím do hotelu a přemýšlím, jestli jsme nezašli moc daleko. Ale pak si zapnu zprávy a dojde mi, že možná naopak nejsme dost tvrdí,“ dodává o sarkastickém vyprávění odhalujícím zákulisí vrcholné politiky.

Pražský hrad vzdává poctu Karlu IV.

Pražský hrad vzdává poctu Karlu IV.

U příležitosti 700. výročí narození českého krále a římského císaře Karla IV. připravil Pražský hrad pět výpravných výstav. Všechny mají v názvu slovo koruna a všechny jsou otevřeny denně od 10 do 18 hodin až do 28. září, svátku Karlova předchůdce, oblíbeného světce a patrona českého státu svatého Václava.

Muzikant Martin Valihora

Muzikant Martin Valihora

Kariérou uznávaného bubeníka proplouvá Martin Valihora velmi přirozeně. Už v šestnácti letech hrál v profesionálních hudebních seskupeních rozličných žánrů. Nezlomila ho ani závislost na drogách, s níž se musel poprat. Obhájil své umění i v Americe, kde studoval a účinkoval v klubu Blue Note se špičkovými jazzmany. V Bratislavě založil renomovaný Festival One Day Jazz.

Michaela Gübelová 6/16

Vážení a milí, Marihuana… zhulené mladé lidi jsem poprvé viděla kdysi dávno ve Formanově muzikálu Hair. Dnes je kouření marihuany rozšířené, chce se mi skoro říct běžné, především mezi mladými.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 04/10

XANTYPA Číslo 04/10

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 01/18

XANTYPA XANTYPA 01/18

Obsah vydání

Inzerce
janackovafilharmonie