FRYNTOVI

Připravila PAVLÍNA KOUROVÁ

„Myš domácí je šedivá, jiná snad ani nebývá. Má stejnou barvu jako slon, vypadá úplně jak on. Naštěstí, jak jsou navyklí, sloni dost často mají kly a chobot nosí povinně u slonů každý v rodině. To u myší se nevyskytne. A proto kočky, psi a bytné na první pohled odliší ve spíži slona od myši.“ Tuto půvabnou básničku napsal Emanuel Frynta. Vynikající překladatel, esejista a básník. Od jeho smrti letos uplyne třicet pět let.
 

fryntovi

U PANA ŘÍDÍCÍHO VE SLAPECH
Malý Emuša, jak mu doma říkali, se narodil 3. ledna 1923 do rodiny řídícího učitele ve Slapech, katolického intelektuála, vášnivého čtenáře a ctitele Florianova staroříšského Dobrého díla, Emanuela Frynty (1888 – 1949). Společně se čtyřmi sestrami vyrůstal ve vlídném a inspirativním prostředí. Do venkovské školy,stojící v těsné blízkosti hřbitova a barokního kostelíka svatých Petra a Pavla, přijížděli o prázdninách na letní byt tatínkovi přátelé-literáti: Jan Zahradníček, Jan Čep, Vladislav Vančura a František Hrubín. Sedávali pod stromy ve školní zahradě, psali a vedli hovory o literatuře i politice. Emuša býval poblíž, maloval si, vyřezával si a poslouchal, co strejdové vyprávějí. S Františkem Hrubínem hrával šachy. Nejraději měl ale Vladislava Vančuru, na jehož příjezd vždy netrpělivě čekal. Někdy vyrazil s celou společností na dlouhou procházku k Svatojánským proudům.

ODCHOD NA PROTEST
V druhé polovině třicátých let se Fryntovi přestěhovali do Prahy. Emuša zde vystudoval klasické gymnázium, maturoval v roce 1943, ale pokračovat ve studiu na univerzitě talentovaný mladík nemohl, české vysoké školy uzavřeli nacisté už v roce 1939. A tak jako tisícům jeho vrstevníků narýsovali budoucnost – totální nasazení. Do konce války pracoval jako pomocný dělník v továrně. Po jejím skončení začal studovat rusistiku na Univerzitě Karlově. Rusky uměl výborně, léta předtím se pohyboval v okruhu ruských emigrantů, neboť za jednoho z nich se provdala jeho teta. Ovládal také angličtinu, němčinu, španělštinu a italštinu. Když však po komunistickém převratu začaly na univerzitě velké politické čistky a mezi jinými byli vyhozeni i profesoři Jan Patočka a Václav Černý, Emanuel Frynta se rozhodl sám odejít. Přitom byl nesporně jedním z nejnadanějších studentů. Profesor Bohumil Mathesius, jehož byl oblíbencem, se dokonce vypravil za mladým kolegou domů a přemlouval ho, aby zůstal. Marně. Emanuel Frynta netoužil po kariéře v prostředí, kde o setrvání pedagogů a spolužáků rozhodovala prověrková stranická komise. Pro ni totiž nebylo podstatné, co kdo uměl, ale jak je loajální ke komunistické straně a jak je ochoten přizpůsobit se její politice. Stal se překladatelem na volné noze a zůstal jím až do své smrti.

SEZNÁMENÍ S ADOU
V roce 1947 se seznámil s Vítězslavou Waldovou, které však všichni říkali Ada. „Toto jméno mi vybrala maminka, pan farář ale rozhodl, že takové neexistuje, a navrhl, že mě pokřtí jako Adélu. To zase nechtěla maminka a rozhodla: „Tak ať se jmenuje jako já – Vítězslava. Ale nikdo mě tak nikdy neoslovoval, jen profesor Vejražka na DAMU na mě volával: ,Vítězslavo, jmenovkyně moje drahá!‘“ usmívá se Ada Fryntová.
Její dědeček František Wald byl šéfchemikem v železárnách na Kladně. V roce 1908 se stal prvním profesorem fyzikální chemie na české technice v Praze a založil zde obor chemická metalurgie. V letech 1919 a 1920 byl dokonce rektorem ČVUT. Stýkal se s elitou českých i světových vědců, osobně se znal i s Albertem Einsteinem. Měl čtyři syny, kteří šli v jeho stopách. Jedním z nich byl Adin otec Bohuslav Wald, který působil ve Vítkovických železárnách. Ada prožila dětství v Ostravě, ale když její tatínek v devětačtyřiceti letech tragicky zemřel, přestěhovala se s maminkou a bratrem do Prahy. Maminka se za svobodna jmenovala Šašková a pocházela z pražské stavitelské rodiny.
Ale vraťme se do roku 1947, kdy se Emanuel Frynta zamiloval do půvabné gymnazistky s černými vlasy vyčesanými do bohatého drdolu. „Na Slovanském ostrově se konaly večery poezie a já tam recitovala katolickým básníkům, s nimiž byli Eman i jeho tatínek v úzkém kontaktu,“ vzpomíná na chvíli, která se jí stala osudem, Ada Fryntová.

PŔEKLADATEL A HEREČKA
Emanuel Frynta bydlel až do doby, kdy se oženil s Adou, tedy do svých třiatřiceti let, na Žižkově. Tady, v bytě v Milíčově ulici překládal a sem za ním chodívali stejně smýšlející přátelé: básník a výtvarník Jiří Kolář, malíř Kamil Lhoták, hudební skladatel a jazzman Jan Rychlík, fotograf Jan Lukas, překladatel a básník Jan Zábrana. Debatovali o umění a konzultovali si navzájem svoji práci.
Ada začala studovat DAMU. „Když jsem šla prvně na fakultu, tehdy ještě sídlila v Rudolfinu, někdo na mě volal: ,Znáš Emana Fryntu?‘ Přikývla jsem. Byl to Ivan Vyskočil, oni byli kamarádi, i jejich otcové se velmi dobře znali. S Ivanem jsme pak vedle sebe seděli na přednáškách a v těch strašných padesátých letech jsme si byli oporou. Vzpomínám si, jak jsme se drželi za ruce, když z amplionů vysílali proces s Miladou Horákovou, svírala nás hrůza. Jak my jsme nenáviděli Pavla Kohouta! Chodil k nám na fakultu za Alenou Vránovou a agitoval a agitoval. Báli jsme se ho, měl tehdy moc člověka zničit,“ vzpomíná Ada Fryntová.



 


 

XANTYPA 04/10 - výběr z článků

ABECEDA 05/10

ABECEDA 05/10

Dvacet šest písmen, dvacet šest slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká je vlastně abeceda zpovídaných osobností – si totiž děláte sami.

Biskup  Václav Malý

Biskup Václav Malý

S otevřeným hledím vstříc naději světaPo návštěvě papeže Benedikta XVI. shrnul světící biskup pražský, Mons. Václav Malý obsah jeho slov. Zazněly tím i jeho vlastní postoje: snaha o zklidnění dnešní rozpolcené doby a dosažení vnitřního klidu, hledání smyslu a hodnot života ústícího do naděje a v době krize mezilidských vztahů i důraz na morální hodnoty člověka. Životním tématem Mons. Václava Malého je ochrana lidských práv ve všech formách, heslem je pokora a pravda. V čase blížících se Velikonoc hovoříme o běhu času.

SOUTĚŽ o audioknihu DIVNOVLÁSKY

SOUTĚŽ o audioknihu DIVNOVLÁSKY

IRENA OBERMANNOVÁ: DIVNOVLÁSKY/ čte Aňa Geislerová  Irena Obermannová, úspěšná autorka Deníku šílené manželky, navazuje na své silně autobiografické vyprávění v neméně zdařilých Divnovláskách, v nichž pokračuje v příbězích rozvedené matky dvou pubertálních dcer. 

Hvězdy o nás

Hvězdy o nás

Duben 2010
Slunce vstupuje do znamení Berana 20. března v 18.33 SEČ a setrvá v něm do 20. dubna 6.30 SELČ. Po dvou celkem klidných měsících se opět začnou dít věci. Transformátor i destruktor Pluto je první týden stacionární, poslední týden nastane přesná opozice Saturn-Uran. Připravme se na změny a zvraty, všechno může být nečekaně jinak. Flexibilní stratégové mají příležitost excelovat. Zvýšené opatrnosti je třeba 4. – 9. a 24. – 29. 4. Pro jednotlivá znamení máme jako obvykle pár konkrétních rad:

 

Bette Davis

Bette Davis

„Já blázen odešla do Hollywoodu, kde tehdy slyšeli jen na platinové blondýnky a kde dlouhé nohy byly důležitější než talent. I ode mne vždy požadovali, abych byla krasavicí, jenže já jsem bojovala za realismus.“

Život se slavným jménem

Život se slavným jménem

Charles Spencer Chaplin (1889 – 1997)
Charlie Chaplin byl génius. Nejlepší filmaři dodnes čerpají z jeho díla. Vymyslel filmovou řeč a poetiku: smích skrze slzy. Aby mohl vytvořit svou postavu tuláka Charlieho, musel být pohybově nesmírně nadaný a znát lidskou povahu. Po příchodu do Hollywoodu natočil skoro padesát krátkých filmů, kterými se náramně bavíme dodnes.

Radka Denemarková

Radka Denemarková

Současná literatura je slepá ke kostlivcům, které má český národ ve skříni Do místnosti vešla štíhlá, tmavovlasá žena. Rozhlédla se a usmála se. „Mám čas jen dvacet minut,“ řekla, když se představila. Radka Denemarková – spisovatelka, překladatelka, scenáristka, dramaturgyně a literární historička.

JAK JSME VE VANCOUVERU FANDILI

JAK JSME VE VANCOUVERU FANDILI

Xantypa – mediální partner Českého olympijského týmu. Na toto spojení už jste si za těch pět let asi zvykli. Na letních olympijských hrách v Pekingu Xantypu reprezentoval její vydavatel, ing. Jiří Dostál, generální ředitel Kovohutí Příbram, výprava na letošní zimní olympiádu se rozrostla. Pan generální do Kanady „přibral“ dva kolegy z Kovohutí, Karla Olivu a Josefa Vohnouta, a Xantypa byla na olympiádě zastoupena doslova osobně. Do Vancouveru odletěl Daniel Zewdie, art director časopisu. A dotyční pánové se s vámi o pár zážitků rádi podělí.

ZAPOMENUTÉ TRANSPORTY

Zhruba před rokem a půl jsme v Xantypě přinesli rozhovor s mladým historikem a režisérem Lukášem Přibylem, který věnoval deset let svého života práci na unikátním dokumentárním projektu ZAPOMENUTÉ TRANSPORTY. Jeho prostřednictvím vypráví příběh českých a moravských Židů odvlečených za druhé světové války do dnes již zapomenutých ghett a koncentračních táborů na území dnešního Lotyšska, Běloruska, Estonska a Polska. Tehdy dokončoval čtvrtý, poslední díl. Počátkem letošního roku vyšla kolekce všech jeho filmů na DVD.

Osobnosti - výběr z článků

Dorothea Tanning

Dorothea Tanning

Neobyčejná americká malířka Dorothea Tanning uchvátila slavného německého malíře Maxe Ernsta natolik, že opustil pohodlný život s bohatou a vlivnou manželkou, mecenáškou umění Peggy Guggenheimovou. Dorothea Tanning se poté za Maxe Ernsta provdala.

Jan Dušek

Jan Dušek

Prof. Jan Dušek je jednou z nejvýraznějších osobností české scénografie a kostýmního výtvarnictví 20. a 21. stol. Jeho jméno je trvale spojováno s tvorbou režiséra Evalda Schorma, s nímž spolupracoval v letech 1976–1988 na inscenacích KRÁL JELENEM, TRAGICKÝ PŘÍBĚH HAMLETA, BRATŘI KARAMAZOVI, MACBETH, MARATÓN, HLUČNÁ SAMOTA a dalších.

Martin Donutil

Martin Donutil

Výkonů herce Martina Donutila (ročník 1991) jsem si začal všímat v inscenacích brněnské Husy na provázku, což bylo jeho první angažmá. Působil tam donedávna a nezapomenutelná je například jeho kreace v titulní roli Shafferova Amadea v režii Vladimíra Morávka. Tam exceloval spolu se svým otcem Miroslavem (ten ztvárnil Salieriho). Martinovi potom nabídlo angažmá nové vedení Městských divadel pražských, kde v herecky nadprůměrné inscenaci ANDĚLÉ V AMERICE režiséra Michala Dočekala podává v náročné roli emocionálně rozpolceného intelektuála mimořádný výkon.

Studna, sekera, archiv

Studna, sekera, archiv

Rád seká dříví, nerad nosí vodu ze studně a nejradši listuje zaprášenými dokumenty v archivech. „I když nacisti spálili tisíce papírů a estébáci za sebou zahlazovali stopy jak lišky, válí se tam kvanta příběhů, co čekají, až je někdo zvedne,“ říká Miloš Doležal, toho času propuštěný z rozhlasu. Na oceňovanou knihu o číhošťském páterovi Josefu Toufarovi, kterého v roce 1950 umlátili příslušníci Státní bezpečnosti, nyní navázal povídkovou knihou ČURDA Z HLÍNY zasazenou do období protektorátu. Sešli jsme se v pražských Vršovicích.

Yves Saint Laurent

Yves Saint Laurent

„Návrh je základ všeho,“ tvrdil Alberto Giacometti. Pro tvorbu Yvese Saint Laurenta to platí dvojnásob.

Jana Stryková

Jana Stryková

Jana Stryková patří k herečkám, o nichž platí, že je na ně radost pohledět. K atraktivnímu exteriéru přidává na jevišti i vnitřní opravdovost, také přirozenou, a přesto zřetelnou dikci (jev v českých divadlech ne vždy samozřejmý). Energická a přímá je i v osobním kontaktu, nic nepředstírá, rozhovor občas proloží nakažlivým zvonivým smíchem.

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Je velice těžké rozprávět s někým, koho opravdu dobře znáte. Celoživotní pevné přátelství, které mě pojí s mým otcem, je snad výjimečné. Vždycky jsme si byli velmi blízcí. Byl mi tátou od útlého dětství přes mou divokou pubertu až do dnešních dní. Nebyl však jen člověkem plným lásky a pochopení, ale v průběhu let jsem se od něj dovídala tolik cenných informací, že bych to bez přehánění mohla pokládat za domácí univerzitu. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych si jako otce dovedla představit někoho jiného, dostalo by se mu jen hlasité negativní odpovědi. Letos 2. dubna slaví devadesáté narozeniny.

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 04/10

XANTYPA Číslo 04/10

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 10/2019

XANTYPA XANTYPA 10/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne