XANTYPA 03/10

Lenka Vlasáková

Za člověka má mluvit jeho práce

Jednu z nejlepších českých hereček jsem znal dlouho pouze z plátna. Kromě přirozeného půvabu mi byla vždycky sympatická tím, že na sebe neupozorňuje. Chodí nenápadně oblečená, v její mluvě ani gestech nenajdete sebemenší známky afektu. Její kreace, včetně těch epizodních, jsou přitom velmi výrazné. Pak jsme se poznali osobně a příležitostně si povídali o práci, dětech i lecčems dalším. Nedávno mě nadchla ve filmu KAWASAKIHO RŮŽE. Její Lucie se na začátku vyléčí z hrozivých zdravotních problémů. Pak ale zažije několikanásobný šok kvůli svým blízkým…

03. 10

Vážení a milí čtenáři,
křehká Lenka Vlasáková je trojnásobná maminka – kdo by to do ní řek’ – a skvělá herečka. Doma už má jednoho Českého lva za LEU a čerstvě byla nominována na dalšího – za hlavní roli Lucie ve filmu KAWASAKIHO RŮŽE tandemu Hřebejk-Jarchovský. A v kinech ji teď můžete vidět také jako DEŠŤOVOU VÍLU v nové pohádce režiséra Milana Cieslara. Jan Foll si s ní povídal nejen o jejích filmových i divadelních rolích, ale také o výchově dětí, waldorfské škole a partnerském vztahu. V úvodu rozhovoru autor říká, že je mu sympatická, jelikož na sebe neupozorňuje a obléká se nenápadně. V kontrastu s tím jsme Lenku vyfotografovali velmi nápadně, tak, jak ji nikde nepotkáte. Možná se jí takové róby zalíbí, kdo ví…
 

Jánský vršek

Jánský vršek je nevelký, ale malebný kout Prahy, který se rozprostírá na jihozápadním svahu pod Pražským hradem. Nejlépe přístupný je z Nerudovy ulice. Jdete-li z Pohořelce, minete dům U Dvou slunců, kde bydlel Jan Neruda, a za Bretfeldským palácem zahnete doprava a po schodech sestoupíte do míst, kudy neproudí davy turistů a kde se ocitnete v tichém, kouzelném světě.OSADA OBORA
Prameny uvádějí, že již ve 12. století zde bývala osada zvaná Obora u sv. Jana pod Petřínem. Název Obora byl odvozen asi od lesů, které tehdy pokrývaly strahovské a petřínské stráně. Osada se rozkládala od ulice Tržiště až pod Strahovský klášter. Od předhusitské doby k ní patřily domy na jižní straně Nerudovy ulice – od zmiňovaného Bretfeldského paláce směrem k začátku Úvozu. Nejdříve se tu usazovali chudí lidé, ale postupně přicházeli měšťané a výše postavení úředníci.
Malá Strana jako město byla založena roku 1257 králem Přemyslem Otakarem II. Dnešní Malostranské náměstí bylo centrem, uprostřed stál románský kostelík sv. Václava a vedle něj později první radnice.
 

Estébák v poutech posedlosti

Film Radima Špačka a Ondřeje Štindla o době normalizace se mimořádně povedl

Nestává se příliš často, aby během tří měsíců vstoupily do kin hned čtyři filmy se stejnou tematikou. A již vůbec ne, aby v téže době měly na obrazovce České televize na stejné téma premiéru další dva televizní snímky. Právě to se nyní stalo – a tématem, které evidentně pálí nejenom filmaře, není nic menšího nežli naše komunistická minulost.

Sluneční město

Mediální prostor je po okraj přeplněn informacemi o tragédii, která se odehrává v zemi, o níž jsme donedávna stěží věděli, kde se nachází. Přestože zemětřesení zabilo desetitisíce lidí, hlavním problémem Haiti není přírodní katastrofa. O tom jsem se sám loni přesvědčil.„Bělochůůů!“ zakřičel na mě přes ulici tak desetiletý prodavač chlorované balené vody. Bezděčně jsem se otočil za angličtinou. „Bacha, bělochůůů!“ Ukročil jsem stranou přes hnijící odřezky zeleniny. Kyselý pach moči z nezakryté kanalizační strouhy mi zaplnil nos i ústa. Kolem se dunivě provalil obří americký teréňák s logem Spojených národů na kapotě. Příboj zvířeného žlutého prachu zalil ulici. Jsme v centru Port-au-Prince, hlavního města Haiti, zhruba rok před ničivým zemětřesením.
 

Porte-au-Prince, město, které zmizelo z mapy

12. ledna 2010 v 16 hodin 53 minut se obyvatelům haitského Porte-au-Prince roztřásla půda pod nohama. Když se za několik minut země uklidnila, nezbyl z milionového hlavního města takřka kámen na kameni.Zemětřesení o síle 7 stupňů Richterovy škály proměnilo město na západním pobřeží druhého největšího karibského ostrova Hispaniola v hromadu sutin. Co neskolil první ničivý otřes, dokonala série otřesů nižší síly v následujících hodinách; chatrné obytné konstrukce v metropoli jedné z nejchudších zemí světa, kde neexistují stavební normy, se hroutily jako domečky z karet.
 

KOMIKSOVÝ KRÁL SE VRACÍ

Legendární Kája Saudek se konečně dočkal! Závěr loňského roku mu zcela patřil. Smutným faktem však zůstává, že on o tom asi neví, protože v současnosti leží už čtvrtým rokem v kómatu v motolské nemocnici.Vše odstartovala v listopadu výstava KÁJA SAUDEK & 60’s ANEB ZLATÁ ŠEDESÁTÁ KOMIKSOVĚ! v pražském Českém centru; jak je z názvu patrno, věnuje se výtvarníkově tvorbě ze šedesátých let. Právě tato doposud inspirující i fascinující dekáda byla pro něho důležitá. V tomto období začal jako už vyzrálý umělec veřejně publikovat. A „sixties“, které se celosvětově nesly v duchu boření jak politických, tak kulturních bariér a dogmat, otevřely dveře také mnoha domácím umělcům, Káju Saudka nevyjímaje.
 

Libor Krejcar

Libor Krejcar se na výtvarné scéně pohybuje od poloviny osmdesátých let a oceňován je především jako originální sochař, i když v okruhu přátel je znám i jako svébytný básník a hudebník vlastní skupiny The Tamers Of Flowers (Krotitelé květin).
 Dokud se najdou tak umínění a zarputilí umělci, jakým Libor Krejcar je, dokud dokážou vycítit pozvolné mizení hodnot a jsou ochotni se úpadku postavit svým dílem, ještě stále stojí za to neztrácet naději a v tenatech noci hledat krásu.
 

Miloš Horanský

Dobro i zlo jsou nakažlivé

„Tak co s tím uděláme paní MP,“ zeptal se MILOŠ HORANSKÝ na začátku jednoho z našich rozhovorů, které vedeme s kratšími či delšími přestávkami dodnes. A položil na stůl desky s fotografiemi z cyklu snímků Jaroslava Krejčího, které ho zachycují při režírování Bulgakovovy hry ÚTĚK v pražském libeňském divadle.Vypovídají o něm víc, než by vypověděl on sám. Miloš Horanský je divadelní režisér, básník, homo politicus, pedagog. Zkusíme postihnout všechny jeho podoby… i jeho lásku k jazyku.

„Čeština je geniální, komplikovaný jazyk, každé slovo je zvukomalebné,“ začíná sám náš rozhovor.
 

IGOR BLAŽEVIČ

NA KŘIŽOVATCE

K humanitární činnosti ho přivedla válka v jeho zemi, které chtěl z Prahy nějak pomoci. Dodržováním lidských práv se zabýval patnáct let ve společnosti Člověk v tísni i jako zakladatel a ředitel filmového festivalu JEDEN SVĚT. Teď se ocitl na rozcestí. Igor Blaževič.

Setkání s krásou

Některé ženy dostaly do vínku krásu. Neumím posoudit, zda to přináší i štěstí, ale s určitostí vím, že pohled na krásu je příjemný a někdy nelze ani oči odtrhnout. Pokud je krásná žena i skromná a příjemná, je to dar navíc. Díky festivalu v Karlových Varech jsem takové ženy poznala.

AMÉLIE PORTUGALSKÁ

Žena, která se provdala do země, v níž vládly silné protimonarchistické tendence a kde byla vražda krále považovaná za nejvyšší čest. Manželka a matka, která se dívala do hrobu všech svých blízkých, a současně poslední portugalská královna. Všechny tyto charakteristiky patří ženě, jejímž hlavním životním úkolem bylo trpět za činy druhých.

Sophia Loren

„Sophia není herečkou, je umělkyní, esencí italské kinematografie.“ prohlásil o ní Carlo Ponti

„Hrála s vámi chvíli tu hru na pitomou krasavici, aby vás pak najednou utřela. Byla to totiž vtipná, chytrá, vynikající herečka,“ prohlásil o své nejslavnější a jistě i nejmilejší filmové partnerce Marcello Mastroianni.Dalo by se říci, že italská hvězda hvězd „má již vystaráno“. Vždyť natočila téměř devadesát vynikajících filmů, vedle Meryl Streep získala nejvíce prestižních ocenění, François Mitterand ji, jako naturalizovanou Francouzku, jmenoval Rytířem čestné legie. Přesto se občas na stříbrné plátno vrací. A tak 4. března 2010 bude mít i u nás premiéru příběh o tom, jaké trable nám, chlapcům, způsobují ženy. Půjde nepochybně o mimořádnou událost, režie slavného broadwayského muzikálu NINE se totiž ujal tvůrce CHICAGA, Rob Marshall. „Bude to velmi vzrušující zkušenost, protože v muzikálu jsem si nezahrála od NEAPOLSKÉHO KOLOTOČE,“ prohlásila Sophia Loren, která už dokonce točí další snímek. Než usedneme do hlediště kin, pojďme se na chvilku vrátit zpátky…

Hrdinové z poštovních známek

Toho hloučku chlapců jsem si všiml okamžitě. Seděli na lavičce u zastávky autobusu a hlasitě se dohadovali nad něčím, co jsem jako každý, kdo kdysi sbíral poštovní známky, neomylně identifikoval jako album. Album známek. Normálně bych pravděpodobně kolem nich prošel, ale pokračoval v chůzi, protože si jako místo svého rozhovoru vybrali právě autobusovou zastávku, dopadlo to jinak. V okamžiku, kdy jsem se zabral do „studia“ jízdního řádu, ke mně dolehla věta: „Ten v beranici je určitě nějakej Rus, tohle bude podle přilby jistě motocyklovej závodník a ten v tý tropický přilbě, to je určitě Emil Holub, ten cestovatel. Viděl jsem ho v televizi v takový tý reklamě na pivo z Afriky.“ Přestože jsem na známky, o kterých si chlapci vypravovali, neviděl, přesně jsem věděl, jaké „zoubkované poklady“ před nimi leží.

Koncert pro Simonu v Rudolfinu

Mladá dívka je popálená na třiačtyřiceti procentech těla. Jmenuje se Simona. Už dva roky se léčí a ještě ji řada operací čeká. Je trpělivá. Sice je už téměř v pořádku, ale jejím největším přáním je mít svoje ucho, svoje vlasy. Tyto operace jsou však považovány za estetické a žádná zdravotní pojišťovna je nehradí. A tady nastává prostor pro Nadační fond Fénix, který vznikl na pomoc popáleným lidem a jejich rodinám. V Simonině případě vymýšlí různé akce, aby z výnosu mohl financovat její vytoužené operace.
A na scénu vstupuje VARHAN ORCHESTROVIČ BAUER.
 

Znamení andělů Terezy Pokorné

Než poznala režiséra Juraje Herze, slyšela o něm mnohé. Říkalo se, že kdyby Herz a Hapka pozvali své přítelkyně na Václavák, bude plný. Ta pověst byla pravdivá a on se k ní okamžitě přiznal, aby se to nedozvěděla od nikoho jiného. Když ji poprvé obsadil do hlavní role svého filmu, řekl jí známý: jen nechoď do toho jeho ateliéru. A Herz ji tam ještě před natáčením pozval.

Podivuhodný svět fotografie

Fotograf Zdeněk Thoma je skvělý vypravěč, miluje dobrý čaj a ještě víc Asii. Po dobrodružství a objevování toužil od malička. V jeho šlépějích „s plným vědomím a nadšením“, jak říká, jde jeho syn Michal Thoma. Už deset let se zabývá publicistikou a také fotografuje.

Co se skrývá za bublinou prasečí chřipky?

Jistojistě přijde na podzim epidemie prasečí chřipky, strašil v létě hlavní hygienik České republiky. Světová zdravotnická organizace (WHO) bila na poplach a po čtyřiceti letech vyhlásila pandemii, o které tvrdila, že bude nejhorší v celé historii. Pandemie se ale nekoná. V Česku ani ve světě. Na zeměkouli na nemoc dosud zemřelo 15 tisíc lidí, což je méně než u klasické chřipky.

TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 14

„Muž je biologická nehoda, nekompletní žena, chodící potrat potracený ve fázi genu,“ napsala jedna z nejprovokativnějších amerických feministek Valerie Solanas, kterou někteří uctívali jako fantastickou humoristku, jiní pokládali za cvoka. Já ji po pečlivějším studiu pokládám za cvoka s fantastickým smyslem pro humor, dotahujícím všechny feministické nápady ad absurdum a obracejícím naruby tradiční patriarchální definice podřadnosti ženy:
„Muž coby nekompletní žena tráví svůj život tím, že se snaží kompletovat, tedy stát se ženou. Usiluje o to tím, že neustále vyhledává, bratříčkuje se a snaží se žít se ženou a přivlastňuje si všechny ženské charakteristiky – emoční sílu a nezávislost, průbojnost, dynamičnost, rozhodnost, nadhled, objektivnost, asertivitu, odvahu, integritu, vitalitu, intenzitu, hloubku charakteru, suverénnost, moudrost atd. – a promítá do ženy všechny mužské charakteristiky: marnivost, frivolitu, trivialitu, slabost, atd.“
 

Starý boj proti komunistům v paragrafech

Projednává se zákon o III. odboji a do sněmovny kandiduje proruská strana

Letos je fantastická zima. Vidět bílou Prahu, jak spočívá ve sněhu, působí očistně. Vzít běžky a jít se projet do Stromovky, to se léta nepodařilo. Je normální, že je v zimě zima. My však normálním věcem odvykáme. A tak v médiích slyšíme a čteme o kalamitách, sněhových jazycích i sněhu samém jako o něčem strašném. Možná to máme takhle převrácené i v lecčems jiném. Převrácený, chybný se zdá nápad ministryně spravedlnosti Daniely Kovářové, která chce „podnítit debatu“, zda nezrušit hranici trestní odpovědnosti. Naopak rozumný se zdá návrh, aby byl připomenut protikomunistický odboj. Jenže forma, jakou má být tzv. III. odboj zaveden, nevypadá příliš moudře, zase je nešťastná.
Na politiky nesněžilo, nezdají se čistí a bílí. O pozornost médií a možná i voličů usiluje Strana práv občanů (SPO), jejíž zakladatel Miroslav Šlouf se však zjevně zhlíží v Moskvě a Východ má jistě raději než Západ. Socialisté jsou nervní z Miloše Zemana, předsedy přípravného výboru SPO. Jiří Paroubek se dokonce stěhuje z Prahy do Teplic, shání tam byt a chůvu, aby byl voličům blíže. Prý nejde o to, že by jim nadbíhal.
 

Sníh a kalamity

SLOUPEK IVANA KLÍMY

Když jsem byl ještě kluk, v Praze sněžívalo. Sáňkovali jsme z každého vršku, kterých je v Praze dost. Když jsem bydlel na Hanspaulce, sáňkovali jsme v jedné z postraních ulic, to se ještě dalo, auta téměř nejezdila. Později, to už bylo po válce, jsem v zimě sebral lyže a odejel do Motola anebo až nahoru k Motorletu a sjížděl jsem přilehlé stráně.
Protože po většinu života bydlím na perifériích, dokonce v blízkosti lesa, když jsem vyhlédl z okna, mohl jsem se radovat z pohledu na přírodu zahalenou v bílém. Je pravda, že chodníky jsme museli často zametat a u jejich okraje narůstaly sněhové hory, které obvykle rozmrzaly až do března. Ani v těch dávných časech, a sněhu bývalo v Praze skoro každý rok hodně, se nepamatuji, že by se v novinách (televize ještě nebyla) každodenně ozývaly lamentace nad kalamitou. Je pravda, že se někdy zdržely vlaky a tramvaje jezdily ještě pomaleji než jindy, navíc v nich bývala ukrutná zima. (Dodnes si vybavuji tramvajáky v obrovských humpoláckých botách, do nichž se zřejmě vešly několikeré ponožky – jeden z nich vestoje mrzl za řídicím pultem a druhý v rukavicích štípal lístky.) Stejně se člověk nakonec dostal, kam potřeboval. Koníci to mívali těžké, podkovy jim podklouzávaly – i auta to měla obtížnější než dnes. Ale nepamatuju se, že by v obchodech došly potraviny ani že by lidé propadali panice. Dokonce i do práce dorazili. Zima prostě patřila k životu stejně jako jaro, léto a podzim.
 

O čem se mluví ... v Čechách

PŘIPRAVILA MICHAELA GÜBELOVÁ

Vyhlášení hudební ankety ŽEBŘÍK v Plzni se letos stává pětihodinovou muzikantskou show v režii Zdeňka Suchého. Mezi mnoha muzikanty bude lahůdkou DAN BÁRTA, který zazpívá největší hity své kariéry po boku Illustratosphere, J.A.R., Alice a Sexy Dancers (Dům kultury Inwest Plzeň, 5. března).

O čem se mluví… na Moravě

PŘIPRAVILA ZUZANA LEDEREROVÁ

V Moravské galerii v Brně na výstavě Thonet-Mundus a ti další můžete do 23. května ocenit nadčasové kouzlo thonetek a jiných unikátů proslulého ohýbaného nábytku. Vystavena je skoro stovka klasických modelů i zcela neznámých kusů, které vypovídají o životním stylu první poloviny 20. století.

Co se děje ... v Las Vegas

PŘIPRAVIL ÁJA BUFKA

V Las Vegas, přímo uprostřed hlavní ulice Strip, byl začátkem roku otevřen komplex City Center. Jedná se o největší stavební projekt v Severní Americe financovaný ze soukromých zdrojů. Zaujímá plochu 67 akrů, stál 8,5 miliardy dolarů a jeho součástí jsou čtyři hotely s kapacitou 6291 pokojů, 42 restaurací a barů a 897 privátních bytů (v cenách od 500 tisíc do devíti milionů dolarů) a nákupní centrum s přepychovými butiky.

Jakoby to nestačilo, vznikl deset kilometrů severně od City Centra komplex navržený Frankem Gehrym. Rozkládá se na ploše necelých tisíc čtverečných metrů a obklopuje 23 metrů vysokou kupoli. V ní se budou odehrávat svatby a společenské večírky. V budově má své sídlo centrum pro léčbu a výzkum Alzheimerovy choroby. Obě stavby signalizují, že architektura Las Vegas, kterou proslavily disneyovské napodobeniny newyorských, pařížských a benátských atrakcí, se mění. Přichází nová generace moderních, sklem pokrytých železobetonových budov, využívajících nejbohatšího přírodního zdroje Nevady – slunce.
 

Co se děje ... v New Yorku

PŘIPRAVILA MARTINA LEIEROVÁ

To bylo tak. Známý a zkušený architekt dostal zakázku, aby vytvořil kulturní stánek na prestižním místě ve městě, kde chtěl vždycky pracovat; stalo se to za dlouhá léta jeho praxe poprvé. Kolem přímé čáry, čtverce, obdélníky… A v jeho geniální hlavě zažehla světlo myšlenka organické formy, která by těm pravoúhlým protiřečila a zároveň je obohatila. Architekt vytvořil odvážné plány ojedinělé budovy spirálovitého tvaru. Možná tušil, kolik si získá neobvyklou stavbou nepřátel. Následovaly útoky, komise, petice. „Tahle budova se nesmí postavit, protože by naše milované město navěky zhyzdila a na plánované místo se vůbec nehodí. Stavba jde dokola, dokola, dokola a nikdo neví, kde to skončí.“

Co se děje ... v Berlíně

PŘIPRAVIL MARTIN KRAFL

Berlín nabízí jedinečné setkání s Romy Schneider. Muzeum filmu a televize blízko Postupimského náměstí připravilo rozsáhlou výstavu, která přibližuje profesní i životní dráhu této filmové hvězdy. Téměř tři stovky exponátů dokumentují její život ve Vídni, Berlíně a Paříži od prvních filmových kroků až po její smrt.

Co se děje ... na Slovensku

PŘIPRAVILA MARTA MENTZLOVÁ

Slovenská národní galerie v rámci cyklu DĚJINY SLOVENSKÉHO VÝTVARNÉHO UMĚNÍ představuje portréty, sochy, šperky, knihy a jiné umělecké předměty a historické exponáty z období renesance. Kromě více než tři sta padesát exponátů z 15. – 17. století nabízí galerie i řadu doprovodných programů. Návštěvníci se tak mohou zúčastnit nejen přednášek, filmových představení a koncertů, ale i výtvarných dílen určených především pro rodiny s dětmi. Zajímavá výstava umístěná v Esterházyho paláci je k vidění do 28. března.

Co se děje… v Polsku

PŘIPRAVILA PAVLA FOGLOVÁ

Tentokráte o výtvarném uměníNaši severní sousedé Poláci toho vědí o Češích o něco více než my o nich. Dokládá to i větší zájem Poláků o naši kulturu, alespoň o některé její oblasti. Každá česká filmová premiéra se v Polsku setkává s velkým ohlasem a mnohatisícovou návštěvností. Stejně tak chodí lidé rádi na české divadlo a obdivují českou fotografii. V poslední době roste také „kulturní poptávka“ po českém výtvarném umění.
 

Co se děje... v Africe

PŘIPRAVILA GITA FUCHSOVÁ

20. prosince 2009 přistáli čtyři severní bílí nosorožci v Keni a za doprovodu policejní ochranky byli dopraveni do rezervace Ol Pejeta. Dva páry ze ZOO Dvůr Králové (zde se narodila tři zvířata), které jsou schopny se ještě rozmnožit, jsou nadějí, že tento vzácný druh – Ceratotherium simum cottoni – nevymře. Unikátní projekt přemístění podporuje Světová asociace zoologických zahrad a děkovný dopis České republice zaslal i Princ William, následník britského trůnu, který je známým ochráncem přírody.FOTO: Ondřej Vetchý, patron projektu, si vyzkoušel velikost přepravního boxu.
 

Hvězdy o nás

HOROSKOP NA BŘEZEN 2010

Březen 2010
Slunce vstupuje do znamení Ryb 18. února v 19.37 a setrvá v něm do 20. března 19.32 SEČ. Ani v březnu nenastávají výrazné konstelace, pouze Mars se prakticky nepohne na prvním stupni Lva. Některá konkrétní data narození podpoří svou energií, jiným zase zkříží plány. Zvýšené opatrnosti je třeba 4., kolem 10. a 17. – 20. 3. Pro jednotlivá znamení máme jako obvykle pár konkrétní rad:
 

TIPY VÝTVARNÉ UMĚNÍ 03/10

PŘIPRAVILA LENKA LINDAUROVÁ

Zdeněk Sýkora 90
Galerie hl. m. Prahy, Městská knihovna
19. 2. – 2. 5. 2010
Retrospektiva více než padesátileté tvorby malíře respektovaného doma i v zahraničí přináší ucelený pohled na vývoj představ Zdeňka Sýkory o základních principech malby. Od uvolněných barevných krajinomaleb dospěl autor ke geometrické abstrakci, která ho zavedla až ke konceptu počítačem generovaných maleb. Ty od 60. let vznikaly v kontinuálních sériích, jež se zabývají skladbou geometrických struktur nebo barevných linií. Jak ukazuje výstava k umělcovým devadesátým narozeninám, principy malby, které si Sýkora pro sebe vytvořil, jsou skutečně nadčasové. Každý obraz, jehož estetiku neurčuje spontánnost či záměr autora, je navíc jakýmsi výsekem z nekonečné malby, která se podle matematických údajů může libovolně rozrůstat. Výstava zahrnuje díla z českých i zahraničních sbírek; o výběr děl a jejich instalaci se tentokrát postaral mladý kurátor Pavel Kappel, několik let mající možnost zabývat se intenzivně tvorbou tohoto umělce jako asistent manželů Sýkorových.FOTO: Zdeněk Sýkora, LINIE Č. 220, 2003, akryl na plátně, 200 x 200 cm
 

TIPY ROCK & POP 03/10

PŘIPRAVIL VOJTĚCH LINDAUR

Urbi et OrbiRůzní umělci: Rock’n’roll Hall Of Fame: 25-th Anniversary
 Zvláštní situace: nezbude nám než referovat se zpožděním i předstihem zároveň. Se zpožděním proto, že přímý televizní přenos výjimečné muzikantské sešlosti se odehrál před více než dvěma měsíci (29. a 30. 11. 2009) – a nám se dostal do rukou až nyní, a s předstihem proto, že slibované DVD zachycující podstatnou část koncertu k pětadvacátému výročí rock’n’rollové Síně slávy v newyorské Madison Square Garden dosud nevyšlo.
 

TIPY KLASICKÁ HUDBA 03/10

PŘIPRAVILA ANNA ŠERÝCH

Filharmonie Hradec Králové
Hradec Králové, 11. 3. 2010
Hobojista Vilém Veverka vnáší do hudební scény elegantní vzruch, nadšeně interpretuje moderní a soudobou hudbu a na jeho koncertech nezřídka zní úplné novinky. S Filharmonií Hradec Králové dostal prostor představit dva stěžejní autory německé: Bernd Alois Zimmermann (1918 ¬– 1970) napsal HOBOJOVÝ KONCERT v roce 1952, Wolfgang Rihm (nar. 1952) v roce 1994. „Nevím o tom, že by nějaký hobojista kdy provedl oba tyto koncerty v jeden večer,“ říká Veverka a míní i obtížnost, kterou si těžko představit… „Jedná se o zásadní literaturu pro hoboj druhé poloviny 20. století. Věřím, že to bude silný zážitek pro posluchače a nalezení nového rozměru pro interpreta, v každém případě obohacení pro obě strany,“ dodává. Andreas Sebastian Weiser nastudoval s Filharmonií také milostnou SIEGFRIEDOVU IDYLU Richarda Wagnera a Beethovenovu hravou 8. SYMFONII, autor jí prý říkal „MALÁ“.
 

TIPY FILM 03/10

PŘIPRAVIL TOMÁŠ BARTOŠEK

KATKA
ČR – 2010
Režie: Helena Třeštíková
Po úspěšných časosběrných dokumentech MARCELA a RENÉ přichází Helena Třeštíková s portrétem narkomanky, na němž pracovala čtrnáct let. Sledujeme v něm neodvratný pád dívky, která podobně jako René nepoznala v dospělosti jiný život než na hraně a za hranou zákona. Depresivní podívaná na to, jak si někdo sám bezvládně ruinuje zdraví a život, poskytuje příležitost k mnoha základním otázkám. Tou hlavní podle mne je, jak se má společnost vyrovnat s lidmi, kteří dlouhá léta zneužívají její sociální systém a kteří nás všechny stojí peníze, nedostávající se pak pro mnohem potřebnější…
 

TIPY KNIHY 03/10

PŘIPRAVIL VLADIMÍR KARFÍK

ČERNÍ PSI
IAN McEWAN
přeložil Ladislav Šenkyřík
(Odeon, Praha)

Autor je českému čtenáři sice dobře znám, tento komorní román má však pro naši zkušenost velkou přitažlivost. Jde o sílu ideologie a snahu osvobodit se od ní. Manžele June a Bernarda zaujalo humanistické kouzlo komunistické ideologie a drželo je, dokud neprohlédli. Nepřestávají se milovat, ani když se June na konci války s touto ideologií navždy rozešla, ani poté, co po maďarských událostech Bernard dospěl k témuž. Přesto ani po pádu berlínské zdi nenašli k sobě cestu. Bernard se osvobodil od ideologie, ale nikoli od politiky, June, která hledala univerzální odpovědi a absolutní hodnoty, podlehla náboženskému mysticismu. Ukázalo se, že ani pád totalitních ideologií neznamená osvobození od zla, symbolizovaného tu černými psy, temnému zážitku, který předznamenal směřování ženina osudu.
 

TIPY DIVADLO 03/10

PŘIPRAVIL JIŘÍ P. KŘÍŽ

KRÁL RICHARD III.
WILLIAM SHAKESPEARE
REŽIE: ZDENĚK PLACHÝ
NÁRODNÍ DIVADLO BRNO
Může být ještě Richard III. po Miroslavu Donutilovi a Pavlu Zedníčkovi v inscenaci Vladimíra Morávka v pražském Globe? Může. A jaký! Petr Halberstadt v brněnském Národním divadle! V souladu s Shakespearovou charakteristikou zrůda, největší vrah v jeho díle a na anglickém trůně. Prototyp uchvatitele a tyrana s laskavou a kajícnou tváří, ale se srdcem diktátora. Obě krajní polohy jsou Halberstadtovým majstrštykem. Na jedné straně tvář pokorného dobyvatele ženských srdcí a vladaře slibujícího léna spojencům, na druhé bezohledný osnovatel vražd možných konkurentů (včetně dětí) v soupeření o vladařské křeslo. Režisér neřešil věrohodnost Shakespearovy úlitby nastupujícímu rodu Tudorů a své královně Alžbětě, střídajících po válce Růží Lancastery a Yorky. Jeho KRÁL RICHARD III., to je expresivní výpověď o temných stránkách vládnutí. Velký díl na vizualizaci inscenace nese scénograf Daniel Dvořák, autor videoartu Tomáš Hrůza a kostymérka Linda Dostálková. Ženských rolí se znamenitě zhostily Zuzana Slavíková (Královna Alžběta), Monika Maláčová nebo Dana Pešková (Královna Margaret), Marie Durnová (Vévodkyně z Yorku) a Klára Apolenářová (Lady Anna). Může být ještě Richard III. po Petru Halberstadtovi?FOTO: Král Richard III. – Petr Halberstadt a Marie Durnová
 

The Plastic People Of The Universe

nové album "Maska za maskou"

"Masku za maskou" Plastici natočili během loňského června a října ve studiu Davida Kollera. Albem de facto otevírají novou éru své více než čtyřicetileté historie, protože jde o první studiovou desku od smrti Mejly Hlavsy v roce 2001. Přesto si nese plastikovského ducha.

Kristina Dufková varuje:

Neusněte na hrobě!

Holčička Miroslava na hrobě usnula a pak měla trable se sháněním první slzy mrtvého… Ale k něčemu celé to hřbitovní dobrodružství Miroslavy a Kristiny přece jen bylo. Vyneslo jim v roce 2009 na třeboňském ANIfestu Cenu poroty za nejlepší český animovaný film. A on taky nejlepší je! Budete se u něj smát, občas vám u něj kapku zatrne, a budete si klást otázku: Líbí se mi na hřbitově nebo ne? Ať už se k ní postavíte jakkoli, stejně se budete muset jednou rozhodnout…České animované filmy se v kinech příliš často neobjevují a mohlo by se zdát, že nejsou naším šálkem čaje. Ale to je klam, my Češi máme lásku k animovaným filmům zakódovanou přímo v genech. Každé dítě dostává od narození svou každodenní sedmiminutovou dávku animované pohádky v podobě televizního Večerníčku. Okupuje si nás plejáda příběhů, postaviček, hrdinů…
 

Muž a jeho čin

Michal Dvořák

Nový životní styl
Bydlení v upravených továrních prostorách, které přestaly sloužit původnímu účelu, se vyvíjí ve světě už 50 let. Zrodilo se v Americe, v Evropě ho převzala nejprve Anglie a rychle pak zdomácnělo v celé západní Evropě. K nám tento trend dorazil v 90. letech. Bydlení v loftech si všude volí lidé se smyslem pro originalitu, kterou mohou uplatnit jak v dotvoření, tak ve vybavení volného, málo rozděleného prostoru. Od původního levného bydlení, které si oblíbili zejména umělci, se bydlení v loftu posunulo k opačnému konci spektra. Dnes je to módní a velmi drahá volba, kterou si mohou dovolit už jiné sociální vrstvy než umělecké. Zlíchovské lofty patří právě do této kategorie a nabízejí v každém ohledu nejvyšší kvalitu. Dispoziční řešení každého z nich je zcela odlišné, budoucí majitel si mohl vybrat typ kuchyně, určit konečnou podobu koupelny a zvolit úpravu stěn, takže vznikly zcela individální a opravdu nevšední prostory. Světové ocenění získal největší z nich, loft A9.
 

Sicílie

Miluji cestování, ne však organizované cestovní kanceláří. Jezdím tam, kde mám možnost poznávat kraj i lidi prostřednictvím přátel nebo díky práci, využívám i náhodné možnosti ubytování v soukromí, mezi domorodci. Tak jsem objevila i Sicílii.
Poprvé jsem tenhle zvláštní ostrov navštívila v roce 2000. Od té doby sem přijíždím pravidelně rok co rok a snažím se ho co nejvíce poznat. Jenže po těch letech mám stále stejný pocit, že ničemu nerozumím. Sicílie vlastně není od nás tak daleko, ale svět je to úplně jiný.
 

ABECEDA

PAVEL MAURER - Milovník dobrého jídla (tak to má napsáno na vizitce)

Dvacet pět písmen, dvacet pět slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká je vlastně abeceda zpovídaných osobností – si totiž děláte sami.

XANTYPA 03/10

XANTYPA Číslo 03/10

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 10/17

XANTYPA XANTYPA 10/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne
Inzerce
vlci_mesic