Volala Vlastimilu Harapesovi, kterého považuje za svého druhého tátu, a ten ji uklidnil: „Neboj se, to je noblesní člověk, hezky se oblíkni a hned ve dveřích mu vyřiď, že ho pozdravuju.“ Tak vyšlapala do šestého patra, chvíli si povídali, než přišla jeho asistentka, které vyhuboval, že přišla pozdě. Byl překvapivě stydlivý a šarmantní. A co se věrnosti a rodiny týče, stal se z něj po jejím boku na mnoho let absolutní puritán. Byl její jistotou a zázemím. Když ho přivedla k rodičům, reagovali strašně. Maminka se nervově zhroutila a zhubla patnáct kilo. Znala Jurajovu pověst, navíc byl o mnoho let starší a ženatý. Tatínek chtěl zabránit, aby ho přivedla k nim domů, a tak několik měsíců tvrdil, že má chřipku. Věkový rozdíl rodičům vadil, ačkoliv mezi nimi je rozdíl sedmnáct let a mezi babičkou a jejím panem profesorem byl dvacet šest let. Ale táta cítil, že když Juraj přijde, stane se velice rychle hlavou rodiny. To soupeření sehrálo jistě významnou roli. K jejímu rozhodnutí nakonec rodiče nic neřekli. Znali ji, věděli, že by to bylo zbytečné. Trpěli sami a možná se vzájemně podrželi, protože v krizových situacích jsou nerozdělitelní spojenci. A to i ve chvíli, kdy se rozhodla s Jurajem odejít z Československa do západního Německa. Tereza se tím vzdala všeho. Rodiny, tance, ale byla nezadržitelná. Dobře si vzpomínala na dobu, kdy měla všechno. Byt, auto, spoustu nabídek a rolí. Přitom tloukla hlavou o zeď a všechno, co měla, by dala za lásku. Teď to udělala. Šla za láskou.

Více se dočtete v tištěné Xantypě!