Setkání s krásou

Některé ženy dostaly do vínku krásu. Neumím posoudit, zda to přináší i štěstí, ale s určitostí vím, že pohled na krásu je příjemný a někdy nelze ani oči odtrhnout. Pokud je krásná žena i skromná a příjemná, je to dar navíc. Díky festivalu v Karlových Varech jsem takové ženy poznala.

Eva Herzigová
V roce 1998 jsem měla pocit, že na kolonádě vidím tak krásnou ženu, jako byla snad jen Marilyn Monroe. Byla to Eva Herzigová. Její vzhled mě fascinoval. Blond vlasy, modré oči, 180 cm výšky, štíhlá se všemi správnými křivkami. Nějak jsem nezaznamenala její příchod, ale v salonku VIP hotelu Thermal se už ozýval její nakažlivý smích. Svou bezprostředností si každého získala.
Její kariéra začala velmi prozaicky. Zúčastnila se spolu s kamarádkou konkursu agentury, která hledala nové tváře. Bylo jí šestnáct a její cesta vedla z Litvínova do Paříže. Za krátkou dobu se stala špičkovou modelkou. Na vrchol se dostala díky firmě Triumph. Pro ně fotografovala reklamu a zvýšila jejich tržby o jedenačtyřicet procent. Billboardy s její tváří a dekoltem způsobovaly dopravní zácpy.
Eva sama říká, že měla štěstí. Její život se pohybuje v luxusních prostředích New Yorku, Paříže a Monaka. Pózuje na fotografiích prestižních světových časopisů. Toužila hrát ve filmu a toto přání se jí splnilo, když hrála po boku Gérarda Depardieu ve snímku STRÁŽNÍ ANDĚLÉ.
Skutečné štěstí prožívá teď se svým bohatým a mladým přítelem Georgem Marsijaem a jejich dvouletým synem Georgem.
 

Více se dočtete v tištěné Xantypě!

Zuzana Mináčová

XANTYPA 03/10 - výběr z článků

Lenka Vlasáková

Jednu z nejlepších českých hereček jsem znal dlouho pouze z plátna. Kromě přirozeného půvabu mi byla vždycky sympatická tím, že na sebe neupozorňuje. Chodí nenápadně oblečená, v její mluvě ani gestech nenajdete sebemenší známky afektu. Její kreace, včetně těch epizodních, jsou přitom velmi výrazné. Pak jsme se poznali osobně a příležitostně si povídali o práci, dětech i lecčems dalším. Nedávno mě nadchla ve filmu KAWASAKIHO RŮŽE. Její Lucie se na začátku vyléčí z hrozivých zdravotních problémů. Pak ale zažije několikanásobný šok kvůli svým blízkým…

03. 10

Vážení a milí čtenáři,
křehká Lenka Vlasáková je trojnásobná maminka – kdo by to do ní řek’ – a skvělá herečka. Doma už má jednoho Českého lva za LEU a čerstvě byla nominována na dalšího – za hlavní roli Lucie ve filmu KAWASAKIHO RŮŽE tandemu Hřebejk-Jarchovský. A v kinech ji teď můžete vidět také jako DEŠŤOVOU VÍLU v nové pohádce režiséra Milana Cieslara. Jan Foll si s ní povídal nejen o jejích filmových i divadelních rolích, ale také o výchově dětí, waldorfské škole a partnerském vztahu. V úvodu rozhovoru autor říká, že je mu sympatická, jelikož na sebe neupozorňuje a obléká se nenápadně. V kontrastu s tím jsme Lenku vyfotografovali velmi nápadně, tak, jak ji nikde nepotkáte. Možná se jí takové róby zalíbí, kdo ví…
 

Jánský vršek

Jánský vršek je nevelký, ale malebný kout Prahy, který se rozprostírá na jihozápadním svahu pod Pražským hradem. Nejlépe přístupný je z Nerudovy ulice. Jdete-li z Pohořelce, minete dům U Dvou slunců, kde bydlel Jan Neruda, a za Bretfeldským palácem zahnete doprava a po schodech sestoupíte do míst, kudy neproudí davy turistů a kde se ocitnete v tichém, kouzelném světě.OSADA OBORA
Prameny uvádějí, že již ve 12. století zde bývala osada zvaná Obora u sv. Jana pod Petřínem. Název Obora byl odvozen asi od lesů, které tehdy pokrývaly strahovské a petřínské stráně. Osada se rozkládala od ulice Tržiště až pod Strahovský klášter. Od předhusitské doby k ní patřily domy na jižní straně Nerudovy ulice – od zmiňovaného Bretfeldského paláce směrem k začátku Úvozu. Nejdříve se tu usazovali chudí lidé, ale postupně přicházeli měšťané a výše postavení úředníci.
Malá Strana jako město byla založena roku 1257 králem Přemyslem Otakarem II. Dnešní Malostranské náměstí bylo centrem, uprostřed stál románský kostelík sv. Václava a vedle něj později první radnice.
 

Estébák v poutech posedlosti

Nestává se příliš často, aby během tří měsíců vstoupily do kin hned čtyři filmy se stejnou tematikou. A již vůbec ne, aby v téže době měly na obrazovce České televize na stejné téma premiéru další dva televizní snímky. Právě to se nyní stalo – a tématem, které evidentně pálí nejenom filmaře, není nic menšího nežli naše komunistická minulost.

Sluneční město

Mediální prostor je po okraj přeplněn informacemi o tragédii, která se odehrává v zemi, o níž jsme donedávna stěží věděli, kde se nachází. Přestože zemětřesení zabilo desetitisíce lidí, hlavním problémem Haiti není přírodní katastrofa. O tom jsem se sám loni přesvědčil.„Bělochůůů!“ zakřičel na mě přes ulici tak desetiletý prodavač chlorované balené vody. Bezděčně jsem se otočil za angličtinou. „Bacha, bělochůůů!“ Ukročil jsem stranou přes hnijící odřezky zeleniny. Kyselý pach moči z nezakryté kanalizační strouhy mi zaplnil nos i ústa. Kolem se dunivě provalil obří americký teréňák s logem Spojených národů na kapotě. Příboj zvířeného žlutého prachu zalil ulici. Jsme v centru Port-au-Prince, hlavního města Haiti, zhruba rok před ničivým zemětřesením.
 

Porte-au-Prince, město, které zmizelo z mapy

12. ledna 2010 v 16 hodin 53 minut se obyvatelům haitského Porte-au-Prince roztřásla půda pod nohama. Když se za několik minut země uklidnila, nezbyl z milionového hlavního města takřka kámen na kameni.Zemětřesení o síle 7 stupňů Richterovy škály proměnilo město na západním pobřeží druhého největšího karibského ostrova Hispaniola v hromadu sutin. Co neskolil první ničivý otřes, dokonala série otřesů nižší síly v následujících hodinách; chatrné obytné konstrukce v metropoli jedné z nejchudších zemí světa, kde neexistují stavební normy, se hroutily jako domečky z karet.
 

KOMIKSOVÝ KRÁL SE VRACÍ

Legendární Kája Saudek se konečně dočkal! Závěr loňského roku mu zcela patřil. Smutným faktem však zůstává, že on o tom asi neví, protože v současnosti leží už čtvrtým rokem v kómatu v motolské nemocnici.Vše odstartovala v listopadu výstava KÁJA SAUDEK & 60’s ANEB ZLATÁ ŠEDESÁTÁ KOMIKSOVĚ! v pražském Českém centru; jak je z názvu patrno, věnuje se výtvarníkově tvorbě ze šedesátých let. Právě tato doposud inspirující i fascinující dekáda byla pro něho důležitá. V tomto období začal jako už vyzrálý umělec veřejně publikovat. A „sixties“, které se celosvětově nesly v duchu boření jak politických, tak kulturních bariér a dogmat, otevřely dveře také mnoha domácím umělcům, Káju Saudka nevyjímaje.
 

Libor Krejcar

Libor Krejcar se na výtvarné scéně pohybuje od poloviny osmdesátých let a oceňován je především jako originální sochař, i když v okruhu přátel je znám i jako svébytný básník a hudebník vlastní skupiny The Tamers Of Flowers (Krotitelé květin).
 Dokud se najdou tak umínění a zarputilí umělci, jakým Libor Krejcar je, dokud dokážou vycítit pozvolné mizení hodnot a jsou ochotni se úpadku postavit svým dílem, ještě stále stojí za to neztrácet naději a v tenatech noci hledat krásu.
 

Miloš Horanský

„Tak co s tím uděláme paní MP,“ zeptal se MILOŠ HORANSKÝ na začátku jednoho z našich rozhovorů, které vedeme s kratšími či delšími přestávkami dodnes. A položil na stůl desky s fotografiemi z cyklu snímků Jaroslava Krejčího, které ho zachycují při režírování Bulgakovovy hry ÚTĚK v pražském libeňském divadle.Vypovídají o něm víc, než by vypověděl on sám. Miloš Horanský je divadelní režisér, básník, homo politicus, pedagog. Zkusíme postihnout všechny jeho podoby… i jeho lásku k jazyku.

„Čeština je geniální, komplikovaný jazyk, každé slovo je zvukomalebné,“ začíná sám náš rozhovor.
 

IGOR BLAŽEVIČ

K humanitární činnosti ho přivedla válka v jeho zemi, které chtěl z Prahy nějak pomoci. Dodržováním lidských práv se zabýval patnáct let ve společnosti Člověk v tísni i jako zakladatel a ředitel filmového festivalu JEDEN SVĚT. Teď se ocitl na rozcestí. Igor Blaževič.

Objektiv Zuzany Mináčové - výběr z článků

Jak jsme připravovali premiéru filmu NICKYHO RODINA

Před třemi lety natáčel můj syn Matěj s tehdy „jen“ osmadevadesátiletým Nickym Wintonem závěrečné scény k filmu NICKYHO RODINA. Natáčení probíhalo v přeplněném sále Kongresového centra a atmosféra byla nabitá emocemi. Malí žáci a studenti vyprávěli Nickymu, jak je jeho příběh inspiroval k tomu, aby nebyli lhostejní a zkusili pomáhat. Nicky je typický Angličan, který málokdy projeví svoje city, ale tehdy se rozplakal a spontánně řekl: „Nikdy jsem si nemyslel, že to, co jsem udělal před sedmdesáti lety, bude mít tak velký vliv, jaký to zjevně má. A když je z toho dneska příběh, který pomáhá lidem žít a tvořit budoucnost, pak je to pro mne velkou odměnou.“ Právě těmito slovy Maťův nový film končí.
 

Gael Garcia Bernal

Gael Garcia Bernal

„Talent přežije a zůstává, zatímco krása se ztrácí.“ To jsou slova talentovaného mladého muže, kterého magazín Lidé Španělska zařadil mezi pětadvacet nejkrásnějších lidí světa.
 

Ennio Morricone

Ennio Morricone

Vybíráme-li si film, který chceme vidět, kromě námětu nás zajímá, kteří herci v něm hrají, případně režisér, jenž film vytvořil. Ve výjimečných případech nás zajímá i hudba, v některých dílech sehrávající důležitou roli. A to je právě případ filmů, na nichž spolupracoval Ennio Morricone. Bez jeho hudebního vkladu si neumíme představit film Sergia Leoneho TENKRÁT NA ZÁPADĚ (1968), který je jedním z nejúspěšnějších westernů.

EDITH PIAF – žena, která rozuměla mužům

EDITH PIAF – žena, která rozuměla mužům

Ve smutných padesátých letech, kdy se u nás v rozhlase hrály jen častušky a budovatelské pochody, toužili jsme s přáteli poslouchat i jinou hudbu. Pro mě byl ohromným objevem francouzský šanson a samozřejmě úchvatná Edith Piaf. Jakmile se mi podařilo sehnat gramofon, donekonečna jsem poslouchala nahrávky NE, NIČEHO NELITUJI, MILORD, HYMNA LÁSKY, ŽIVOT V RŮŽOVÉM. 

Jak poznat zajímavého muže

Jak poznat zajímavého muže

Ve vzpomínkách mám utříděné festivalové ročníky podle přítomných megahvězd. Je zajímavé potkat herce, kvůli nimž chodíme do kina, a většinou zjistit, že jsou velmi příjemní společníci. Je skoro pravidlem, že ti nejlepší, které nejvíc obdivujeme, jsou ti nejobyčejnější lidé, kteří se umějí těšit z maličkostí.
 

Okamžiky z filmového festivalu v Karlových Varech

Okamžiky z filmového festivalu v Karlových Varech

Nestává se to často, ale při rekapitulaci některých událostí jsem vlastně spokojená, že už nejsem nejmladší. Když jsem v roce 1968 poprvé oficiálně fotografovala na karlovarském festivalu, měla jsem starosti, jestli nové střevíčky s deseticentimetrovými podpatky jsou hezké, šatičky, které jsem velmi těžko sháněla, dost efektní a co udělám, když bude pršet. Ale že mám jen jeden fotoaparát – nespolehlivý Praktisix – a černobílé filmy značky AKO bez udání citlivosti, to mi tak velké vrásky nedělalo. Neměla jsem ani expozimetr a blesk, takže fotografování bylo jako sázka do loterie – a jak to bývá, někdy se i začátečníkovi dílo zázračně podaří.

Pozoruhodný život Julie Ormond

Pozoruhodný život Julie Ormond

Julia Ormond je zvláštní svou křehkou uzavřeností. Její neobyčejnou krásu je nutno objevit. Seznámila jsem se s ní v roce 1996, když byla porotkyní na filmovém festivalu v Karlových Varech. Už tehdy měla za sebou řadu úspěchů, o kterých se mnohým herečkám může jen zdát.

Klára Issová & Martha Issová

Klára Issová & Martha Issová

Klára Issová (nar. 24. 7. 1979)
Klára ještě dnes, i když už dospělá žena, působí křehce, skoro jako porcelánová panenka. Herectví se věnuje od šesti let. Kromě zajímavých divadelních rolí už jako šestnáctiletá debutovala ve výjimečném filmu Saši Gedeona INDIÁNSKÉ LÉTO. Diváky zaujal originalitou a zejména přesvědčivými, přirozeně působícími výkony mladých hereček. V roce 1997 se objevila v Jakubiskově filmu NEJASNÁ ZPRÁVA O KONCI SVĚTA a za vedlejší ženskou roli v něm dostala ocenění Český lev. Dalšího Českého lva získala za nejlepší ženský herecký výkon ve filmu ANDĚL EXIT (2000).
 

Podivný život režisérů Otakara Vávry a Jitky Němcové

Podivný život režisérů Otakara Vávry a Jitky Němcové

Otakar Vávra
Režiséra Otakara Vávru jsem poznala v padesátých letech, když si přišel s celou suitou svých asistentů vybrat do fotooddělení na Kolibě slovenské herce. Tehdy připravoval husitskou trilogii: JAN HUS, JAN ŽIŽKA a PROTI VŠEM. Jeho filmy, vzhled i vystupování jako by vůbec nepatřily do doby, v níž jsme žili. Všimla jsem si jeho hedvábné, ručně šité košile s monogramem, jakou můj otec nosil jen ke svátečním příležitostem.
 

Život se slavným jménem

Život se slavným jménem

Charles Spencer Chaplin (1889 – 1997)
Charlie Chaplin byl génius. Nejlepší filmaři dodnes čerpají z jeho díla. Vymyslel filmovou řeč a poetiku: smích skrze slzy. Aby mohl vytvořit svou postavu tuláka Charlieho, musel být pohybově nesmírně nadaný a znát lidskou povahu. Po příchodu do Hollywoodu natočil skoro padesát krátkých filmů, kterými se náramně bavíme dodnes.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 03/10

XANTYPA Číslo 03/10

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 09/2019

XANTYPA XANTYPA 09/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne