Že ve Valerii Solanas vůbec špetka humoru zůstala, se nám bude jevit jako zázrak, když se podíváme na její životopis. Pohlavně zneužívaná otcem, ponižovaná otčímem a mlácená dědečkem, k němuž utekla za ochranou a který ji nakonec bičem vypráskal z domova za to, že nechtěla chodit do katolického gymnázia. Od patnácti let žila sama a různými pracemi včetně prostituce si vydělávala na studia, která dotáhla až na bakalářku psychologie.
Napsala několik nevydaných sexy románů (za jeden dostala od nakladatele zaplacenou zálohu) a měla jednu dobu slušnou šanci stát se úspěšnou spisovatelkou. Místo toho se proslavila tím, že si třikrát vystřelila na Andyho Warhola a na zbytek života ho zmrzačila. Šla za to nejprve do blázince a pak do vězení, naštěstí jen na tři roky (blázinec započítán) za ublížení na těle místo nepodařeného pokusu o vraždu, protože Warhol stáhl žalobu. Měl k tomu prý dobrý důvod, neboť by se na něho asi provalilo, že Valerii oloupil o autorská práva na hru, kterou mu svěřila jako producentovi a za kterou jí nikdy nezaplatil. Navíc jí prý manipuloval, zneužíval a chystal se jí zničit život, tvrdila, když se dobrovolně odevzdávala policii. Čím vším ji měl Warhol trápit, nakonec neprozradila a on taky ne.
Její hra prý byla tak nemravná, že to (kovaný paranoik) Warhol pokládal za provokaci agentky FBI, která ho chce usvědčit z šíření nemravností. Titul byl UP YOUR ASS, česky nejspíš Jdi do řiti. Po návratu z vězení se Valerie snažila vrátit k psaní, ale nic už nevydala, propadla drogám, zopakovala si párkrát vězení za vyhrožování Andymu Warholovi (který z ní měl do smrti hrůzu) a vrátila se i k prostituci, kterou podle svědectví kolegyň vykonávala s dokonalou elegancí ještě jako dvaapadesátnice do své smrti v roce 1988.
Na otázku soudce, zda střelby na Warhola lituje, odpověděla: „Ano, měla jsem se víc procvičovat v míření.“ A na vysvětlenou dodala: „Tak jako lidé mají přednostní právo života před psy, protože jsou evolučně vyšší a mají vyšší vědomí, tak mají ženy přednostní právo života před muži. Likvidace jakéhokoli muže je tudíž spravedlivý čin, vysoce prospěšný ženám a projev soucitu vůči mužům.“
Byl to parafrázovaný citát (stejně jako ty uvedené na začátku) z jejího jediného dochovaného kompletního díla, pamfletu nazvaného SCUM, což jednak znamená šmejd či chamraď, jednak je to zkratka Society for Cutting Up Men čili společnost pro likvidaci mužů. Jak titul a předchozí citáty napovídají, dílko se netají pohrdáním muži, vírou v jejich neužitečnost a návrhem na jejich vymýcení. Psychologické vzdělání sloužilo Solanas k výrokům až mistrovským.
„Ženy nezávidí penis, naopak muži závidí kundičku,“ převrací na ruby slavný Freudův „objev“. „Sex je pro muže obrana před nesplnitelnou touhou být ženou,“ dotahuje do absurdity Freudovu komickou teorii sexu jako mužovy podvědomé touhy po návratu do mateřského lůna.
Muž je neschopen mentální vášně, mentální interakce, je polomrtvý, neschopný dávat či přijímat rozkoš a štěstí, tudíž je přinejlepším totální otrava a neškodný kydanec, neboť šarmantní mohou být jen ti, kdo se dokáží vstřebat do druhých. Je uvázlý někde v pološeru napůl mezi člověkem a opicí, ale je na tom hůř než opice, protože na rozdíl od nich je schopen široké škály negativních emocí, jako jsou nenávist, žárlivost, pohrdání, znechucení, pocit viny, stud, pochyby. Sžíraný špatným svědomím, strachem ze zostuzení a ztrapnění, úzkostmi a nejistotami, kompletně egocentrický, neschopný vztahu, empatie či ztotožnění, psychicky pasivní ale posedlý šoustáním jako formou dobývání, sebedokazování a sebeprosazování.
Poznáváme se v tom, chlapi? Nebo na to potřebujeme doktorát z psychologie? A tímhle vším prý vytváříme věci, které by žádnou ženu nenapadly: Válku – což je kompenzace za to, že nejsme ženy, proto potřebujeme tasit zbraně pokaždé, když nás něco urazí. Důstojnost a společenský kód – což je kompenzace za to, že o sobě víme, že jsme „shit“. Peníze – což je nástroj na ovládání všeho, co nedokážeme ovládat svým lidstvím, a náhražka laskavosti, které nejsme schopni. Otcovství – zatímco matka chce to, co je nejlepší pro dítě, otec chce, aby dítě plnilo jeho vůli. Potlačování individuality, omezování soukromí, štěpení lidské komunity na izolované rodinné buňky, konformita, autorita a vláda, filosofie, náboženství a moralita, předsudky, prestiž, status, společenské a ekonomické třídy, kulturní snobismus, nuda, tajnost, cenzura, potlačování vědění a idejí, nedůvěra, chamtivost, ošklivost, nenávist, vztek, násilí. To vše jsou mužské vlastnosti, které buzerují svět.
A jak to řešit? Všech těchto vlastností využít k manipulaci mužů tak, aby se všichni vzájemně vyvraždili a nechali ženy, nejdokonalejší stvoření planety, žít po svém a množit se reprodukcí ženských chromozomů.
Tak na tomhle teprve si, chlapi, můžeme ověřovat svůj vlastní smysl pro humor.
Číslo 03/10
TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 14
„Muž je biologická nehoda, nekompletní žena, chodící potrat potracený ve fázi genu,“ napsala jedna z nejprovokativnějších amerických feministek Valerie Solanas, kterou někteří uctívali jako fantastickou humoristku, jiní pokládali za cvoka. Já ji po pečlivějším studiu pokládám za cvoka s fantastickým smyslem pro humor, dotahujícím všechny feministické nápady ad absurdum a obracejícím naruby tradiční patriarchální definice podřadnosti ženy:
„Muž coby nekompletní žena tráví svůj život tím, že se snaží kompletovat, tedy stát se ženou. Usiluje o to tím, že neustále vyhledává, bratříčkuje se a snaží se žít se ženou a přivlastňuje si všechny ženské charakteristiky – emoční sílu a nezávislost, průbojnost, dynamičnost, rozhodnost, nadhled, objektivnost, asertivitu, odvahu, integritu, vitalitu, intenzitu, hloubku charakteru, suverénnost, moudrost atd. – a promítá do ženy všechny mužské charakteristiky: marnivost, frivolitu, trivialitu, slabost, atd.“













