Ale architekt vizionář byl neústupný a s neuvěřitelnou energií a houževnatostí útokům čelil. Ačkoli už vysokého věku, bylo mu pro jeho zdánlivě prohraný boj dopřáno dalších šestnáct let, aby nakonec triumfoval. A to je snad jediný rozdíl oproti Janu Kaplickému, který těch šestnáct let na odrážení útoků nedostal. Tento příběh je padesát let starý, a kdyby se nestal, nepyšnil by se teď New York krásným Guggenheimovým muzeem. V roce 1943 byl architekt Frank Loyd Wright požádán ocelovým magnátem a mecenášem abstraktního umění Solomonem Guggenheimem, aby postavil muzeum pro jeho rozsáhlou sbírku. Guggenheim se slavnostního otevření v roce 1959 bohužel nedožil a Frank Lloyd Wright zemřel pouhých šest měsíců před otevřením, ve věku jednadevadesáti let. Guggenheimovo muzeum se za půl století od svého vzniku stalo neodmyslitelným symbolem New Yorku. V obchůdku muzea si můžete koupit zmenšený model bílé spirálovité stavby (měla být původně z rudého mramoru) ve všech možných podobách: jako přívěsek na klíče, těžítko nebo lampičku. Důležitou roli v jeho historii sehrál i český rodák Thomas Messer, který této instituci šéfoval dvacet sedm let. Letos oslavilo muzeum padesáté narozeniny retrospektivní výstavou Vasilije Kandinského, kterého měl Guggenheim rád a jehož obrazy začal sbírat v roce 1935. „Až na New York spadne první atomová bomba, muzeum nezničí. To možná vyletí do vzduchu, ale pak spadne zpět na zem a ještě se párkrát odrazí,“ říkal s ironií svým kritikům Frank Lloyd Wright. Jména jeho odpůrců nemohu doložit, protože je dávno, jak už to bývá, přikryl prach zapomnění.
Foto: Vasilij Kandinsky
Metropolitní opera uvedla v zimním repertoáru operu JENÍČEK A MAŘENKA, kterou v roce 1893 složil ve wagnerovském stylu německý skladatel a Wagnerův chráněnec Engelbert Humperdinck. Kromě ježibaby se v magickém příběhu o třech aktech objevují i další pohádkové postavy, třeba pan ryba, skřítek, víla, a pochmurnost grimmovské předlohy na diváky dolehne v plné kráse až ve třetím dějství, kdy se ježibaba (v podání výborného britského tenora Philipa Langridge) usmaží před zraky diváků (a jejich otevřenými pusami, neboť většina publika byly děti) v obrovské prosklené peci.
foto 1: Zvláštní skupinka kuchařů se chystá vykrmit Jeníčka a Mařenku.
foto 2: Ježibaba (Philip Langridge) krátce před upečením
Z veřejné školy PS 158 v srdci Manhattanu, kam dochází část mé rodiny za vzděláním, přišly dvě zprávy, dokládající pestrost života v New Yorku. První žádala rodiče, aby přispěli do školní tomboly dle svých možností – pár dolary nebo lístky na Oscary, Grammy, Zlaté glóby a podobně. Druhá žádala rodiče, aby dětem vyklepali před příchodem domů svršky, neboť do zdejších škol dorazily obávané a v New Yorku rozšířené štěnice.








