Co se děje ... v Berlíně

PŘIPRAVIL MARTIN KRAFL

Berlín nabízí jedinečné setkání s Romy Schneider. Muzeum filmu a televize blízko Postupimského náměstí připravilo rozsáhlou výstavu, která přibližuje profesní i životní dráhu této filmové hvězdy. Téměř tři stovky exponátů dokumentují její život ve Vídni, Berlíně a Paříži od prvních filmových kroků až po její smrt.

Rosemarie Magdalena Albach se narodila do herecké rodiny v roce 1938. Matka Magda Schneider hrála v divadle i ve filmu, otec Wolf Albach Retty vystupoval ve vídeňském Burgtheatru. Před kamerou stála Romy poprvé v patnácti letech v roce 1953 a do své náhlé smrti v roce 1982 natočila přes padesát filmů. Během své kariéry bravurně zvládla přechod od rolí naivních dospívajících dívek až po zralé, těžkým osudem zmítané ženy, jejichž emotivní chování a zranitelnost dodnes okouzlují miliony diváků. I přesto se Romy Schneider celý život musela zbavovat škatulky s nápisem „Sissi“. Právě hlavní role v trilogii o osudu rakouské císařovny Alžběty Bavorské, v níž hrála i hereččina matka Magda vévodkyni Ludoviku, jí zajistila světovou slávu a další role. Ty ale mnohdy zůstaly opomenuty. I proto se Muzeum filmu a televize v Berlíně rozhodlo tuto výstavu uspořádat. „Jde nám o to, aby Romy Schneider v mysli veřejnosti vystoupila ze stínu role Sissi,“ řekla pro Xantypu kurátorka výstavy Daniela Sannwald.
Výstava v prvním patře muzea je na ploše 450 metrů čtverečních rozdělena do pěti tematických celků. První zachycuje Romy Schneider jako dceru slavných rodičů, druhá pak její filmové začátky. Další část je věnována hvězdnému kultu herečky. Ve čtvrté expozici si návštěvníci mohou vyvrátit některé mýty o ní. Pátá část má název „Destrukce“ a doslova vystihuje těžký životní osud herečky, která o sobě sama řekla: „V životě nemohu nic, ale na plátně všechno.“ Vyrovnávala se s nešťastnými manželstvími a smrtí syna, bojovala s alkoholem a nemocí…
Unikátní jsou na výstavě rodinná alba, osobní dopisy adresované například hereččině manželovi Alainu Delonovi nebo její přítelkyni, herecké legendě Marlene Dietrich, a také dárky od obdivovatelů. Řada fotografií ze soukromého života je k vidění vůbec poprvé. V expozici je možné začíst se také do hereččiných smluv a podmínek, za kterých role přijímala. Často kupříkladu musela ve stejném filmu účinkovat také její matka Magda.
Zážitkem pro oči jsou i filmové kostýmy Romy Schneider: třeba korunovační róba z trilogie o Sissi, růžovo-modrý kostým značky Chanel z roku 1962 nebo model černobílých šatů s kloboukem do titulní role filmu BANKÉŘKA.
Velmi zajímavou částí výstavy je dokumentace novinových článků o herecké hvězdě, ze kterých je patrná změna jejího mediálního obrazu. Bulvární fotografové Romy pronásledovali na každém kroku, proto se všemožně snažila své soukromí chránit. Z dopisů jejích agentů je možné vyčíst, jakým způsobem herečku obhajovali před kritikou, která ji zřejmě bolestivě zasahovala, či kdy a jak dávali svolení k rozhovorům.
Celý projekt na jaře doplní přehlídka filmů s Romy Schneider v kině Arsenal. Výstava, která rozhodně stojí za pozornost, je v Berlíně k vidění do 30. května 2010. Pak by se měla přesunout do Vídně.

Výstava ROMY SCHNEIDER: VÍDEŇ – BERLÍN – PAŘÍŽ
Muzeum filmu a televize v Berlíně
Potsdamer Strasse 2, první patro
(stanice metra a S-Bahnu Potsdamer Platz)
Informace: www.deutsche-kinemathek.de

XANTYPA 03/10 - výběr z článků

Lenka Vlasáková

Jednu z nejlepších českých hereček jsem znal dlouho pouze z plátna. Kromě přirozeného půvabu mi byla vždycky sympatická tím, že na sebe neupozorňuje. Chodí nenápadně oblečená, v její mluvě ani gestech nenajdete sebemenší známky afektu. Její kreace, včetně těch epizodních, jsou přitom velmi výrazné. Pak jsme se poznali osobně a příležitostně si povídali o práci, dětech i lecčems dalším. Nedávno mě nadchla ve filmu KAWASAKIHO RŮŽE. Její Lucie se na začátku vyléčí z hrozivých zdravotních problémů. Pak ale zažije několikanásobný šok kvůli svým blízkým…

03. 10

Vážení a milí čtenáři,
křehká Lenka Vlasáková je trojnásobná maminka – kdo by to do ní řek’ – a skvělá herečka. Doma už má jednoho Českého lva za LEU a čerstvě byla nominována na dalšího – za hlavní roli Lucie ve filmu KAWASAKIHO RŮŽE tandemu Hřebejk-Jarchovský. A v kinech ji teď můžete vidět také jako DEŠŤOVOU VÍLU v nové pohádce režiséra Milana Cieslara. Jan Foll si s ní povídal nejen o jejích filmových i divadelních rolích, ale také o výchově dětí, waldorfské škole a partnerském vztahu. V úvodu rozhovoru autor říká, že je mu sympatická, jelikož na sebe neupozorňuje a obléká se nenápadně. V kontrastu s tím jsme Lenku vyfotografovali velmi nápadně, tak, jak ji nikde nepotkáte. Možná se jí takové róby zalíbí, kdo ví…
 

Jánský vršek

Jánský vršek je nevelký, ale malebný kout Prahy, který se rozprostírá na jihozápadním svahu pod Pražským hradem. Nejlépe přístupný je z Nerudovy ulice. Jdete-li z Pohořelce, minete dům U Dvou slunců, kde bydlel Jan Neruda, a za Bretfeldským palácem zahnete doprava a po schodech sestoupíte do míst, kudy neproudí davy turistů a kde se ocitnete v tichém, kouzelném světě.OSADA OBORA
Prameny uvádějí, že již ve 12. století zde bývala osada zvaná Obora u sv. Jana pod Petřínem. Název Obora byl odvozen asi od lesů, které tehdy pokrývaly strahovské a petřínské stráně. Osada se rozkládala od ulice Tržiště až pod Strahovský klášter. Od předhusitské doby k ní patřily domy na jižní straně Nerudovy ulice – od zmiňovaného Bretfeldského paláce směrem k začátku Úvozu. Nejdříve se tu usazovali chudí lidé, ale postupně přicházeli měšťané a výše postavení úředníci.
Malá Strana jako město byla založena roku 1257 králem Přemyslem Otakarem II. Dnešní Malostranské náměstí bylo centrem, uprostřed stál románský kostelík sv. Václava a vedle něj později první radnice.
 

Estébák v poutech posedlosti

Nestává se příliš často, aby během tří měsíců vstoupily do kin hned čtyři filmy se stejnou tematikou. A již vůbec ne, aby v téže době měly na obrazovce České televize na stejné téma premiéru další dva televizní snímky. Právě to se nyní stalo – a tématem, které evidentně pálí nejenom filmaře, není nic menšího nežli naše komunistická minulost.

Sluneční město

Mediální prostor je po okraj přeplněn informacemi o tragédii, která se odehrává v zemi, o níž jsme donedávna stěží věděli, kde se nachází. Přestože zemětřesení zabilo desetitisíce lidí, hlavním problémem Haiti není přírodní katastrofa. O tom jsem se sám loni přesvědčil.„Bělochůůů!“ zakřičel na mě přes ulici tak desetiletý prodavač chlorované balené vody. Bezděčně jsem se otočil za angličtinou. „Bacha, bělochůůů!“ Ukročil jsem stranou přes hnijící odřezky zeleniny. Kyselý pach moči z nezakryté kanalizační strouhy mi zaplnil nos i ústa. Kolem se dunivě provalil obří americký teréňák s logem Spojených národů na kapotě. Příboj zvířeného žlutého prachu zalil ulici. Jsme v centru Port-au-Prince, hlavního města Haiti, zhruba rok před ničivým zemětřesením.
 

Porte-au-Prince, město, které zmizelo z mapy

12. ledna 2010 v 16 hodin 53 minut se obyvatelům haitského Porte-au-Prince roztřásla půda pod nohama. Když se za několik minut země uklidnila, nezbyl z milionového hlavního města takřka kámen na kameni.Zemětřesení o síle 7 stupňů Richterovy škály proměnilo město na západním pobřeží druhého největšího karibského ostrova Hispaniola v hromadu sutin. Co neskolil první ničivý otřes, dokonala série otřesů nižší síly v následujících hodinách; chatrné obytné konstrukce v metropoli jedné z nejchudších zemí světa, kde neexistují stavební normy, se hroutily jako domečky z karet.
 

KOMIKSOVÝ KRÁL SE VRACÍ

Legendární Kája Saudek se konečně dočkal! Závěr loňského roku mu zcela patřil. Smutným faktem však zůstává, že on o tom asi neví, protože v současnosti leží už čtvrtým rokem v kómatu v motolské nemocnici.Vše odstartovala v listopadu výstava KÁJA SAUDEK & 60’s ANEB ZLATÁ ŠEDESÁTÁ KOMIKSOVĚ! v pražském Českém centru; jak je z názvu patrno, věnuje se výtvarníkově tvorbě ze šedesátých let. Právě tato doposud inspirující i fascinující dekáda byla pro něho důležitá. V tomto období začal jako už vyzrálý umělec veřejně publikovat. A „sixties“, které se celosvětově nesly v duchu boření jak politických, tak kulturních bariér a dogmat, otevřely dveře také mnoha domácím umělcům, Káju Saudka nevyjímaje.
 

Libor Krejcar

Libor Krejcar se na výtvarné scéně pohybuje od poloviny osmdesátých let a oceňován je především jako originální sochař, i když v okruhu přátel je znám i jako svébytný básník a hudebník vlastní skupiny The Tamers Of Flowers (Krotitelé květin).
 Dokud se najdou tak umínění a zarputilí umělci, jakým Libor Krejcar je, dokud dokážou vycítit pozvolné mizení hodnot a jsou ochotni se úpadku postavit svým dílem, ještě stále stojí za to neztrácet naději a v tenatech noci hledat krásu.
 

Miloš Horanský

„Tak co s tím uděláme paní MP,“ zeptal se MILOŠ HORANSKÝ na začátku jednoho z našich rozhovorů, které vedeme s kratšími či delšími přestávkami dodnes. A položil na stůl desky s fotografiemi z cyklu snímků Jaroslava Krejčího, které ho zachycují při režírování Bulgakovovy hry ÚTĚK v pražském libeňském divadle.Vypovídají o něm víc, než by vypověděl on sám. Miloš Horanský je divadelní režisér, básník, homo politicus, pedagog. Zkusíme postihnout všechny jeho podoby… i jeho lásku k jazyku.

„Čeština je geniální, komplikovaný jazyk, každé slovo je zvukomalebné,“ začíná sám náš rozhovor.
 

IGOR BLAŽEVIČ

K humanitární činnosti ho přivedla válka v jeho zemi, které chtěl z Prahy nějak pomoci. Dodržováním lidských práv se zabýval patnáct let ve společnosti Člověk v tísni i jako zakladatel a ředitel filmového festivalu JEDEN SVĚT. Teď se ocitl na rozcestí. Igor Blaževič.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 03/10

XANTYPA Číslo 03/10

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 11/2019

XANTYPA XANTYPA 11/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne