TIPY VÝTVARNÉ UMĚNÍ 03/10

PŘIPRAVILA LENKA LINDAUROVÁ

Zdeněk Sýkora 90
Galerie hl. m. Prahy, Městská knihovna
19. 2. – 2. 5. 2010
Retrospektiva více než padesátileté tvorby malíře respektovaného doma i v zahraničí přináší ucelený pohled na vývoj představ Zdeňka Sýkory o základních principech malby. Od uvolněných barevných krajinomaleb dospěl autor ke geometrické abstrakci, která ho zavedla až ke konceptu počítačem generovaných maleb. Ty od 60. let vznikaly v kontinuálních sériích, jež se zabývají skladbou geometrických struktur nebo barevných linií. Jak ukazuje výstava k umělcovým devadesátým narozeninám, principy malby, které si Sýkora pro sebe vytvořil, jsou skutečně nadčasové. Každý obraz, jehož estetiku neurčuje spontánnost či záměr autora, je navíc jakýmsi výsekem z nekonečné malby, která se podle matematických údajů může libovolně rozrůstat. Výstava zahrnuje díla z českých i zahraničních sbírek; o výběr děl a jejich instalaci se tentokrát postaral mladý kurátor Pavel Kappel, několik let mající možnost zabývat se intenzivně tvorbou tohoto umělce jako asistent manželů Sýkorových.FOTO: Zdeněk Sýkora, LINIE Č. 220, 2003, akryl na plátně, 200 x 200 cm
 

Dlouho neviděno
Dům umění města Brna
17. 2. – 11. 4. 2010
V polovině roku 2007 zahájilo ve Vídni svou výstavní činnost nově vybudované Museum auf Abruf, kde je instalován výběr ze sbírky současného rakouského umění města Vídně, patřící k největším a nejvýznamnějším sbírkovým fondům v Rakousku. Existence sbírky je motivována snahou dokumentovat a prezentovat tvorbu předních rakouských umělců různých generací od roku 1945 do současnosti. První zahraniční reprízou tohoto velkorysého projektu bude výstava uspořádaná v prostorách nově rekonstruovaného Domu umění města Brna. Zároveň se v tomto vídeňském muzeu koná výstava českých umělců pod názvem FORMÁTY TRANSFORMACE 89 – 09, kterou připravili kurátoři brněnského Domu umění.

Oskar Kokoschka, Moravská Ostrava II
Galerie výtvarného umění v Ostravě
20. 1. – 21. 3. 2010
Není příliš známo, že jeden z nejslavnějších evropských malířů, Oskar Kokoschka, pobýval ve třicátých letech minulého století na dovolené v Ostravě, kde se stýkal mj. s Oskarem Federerem, zakladatelem proslulé sbírky a Domu umění. Oskar Kokoschka během své dovolené v Ostravě v roce 1937 namaloval obraz Moravská Ostrava II, který je nyní poprvé v tomto městě představen. Jde o dílo, které logicky k historii umění tohoto regionu patří. Pochází ze soukromé švýcarské sbírky, odkud se ho podařilo zapůjčit v prosinci loňského roku. Je uměleckým zážitkem autorova expresivního malířského pojetí krajiny i historickou připomínkou dobového genia loci.

Horká linka
Galerie Václava Špály, Praha

25. 2. – 21. 3. 2010
Výstava HORKÁ LINKA představuje práce devíti českých umělců (Milan Houser, Jakub Lipavský, Petr Kvíčala, Jiří Matějů, Jan Nálevka, Petr Písařík, Jan Šerých, Evžen Šimera a Jiří Týn), v jejichž tvorbě se objevují tři umělecké aspekty. Jako první uvádí kurátor výstavy Jan Zálešák formalismus, tedy důraz kladený formální možností toho kterého média a určitá neochota dávat jednoznačný klíč divákovi ke čtení významu díla. Dalším aspektem je podle kurátora „libidózní kvalita“ obrazu, jakési vizuální svádění a sugestivnost artefaktu, jež mohly být autorským záměrem. Nakonec je to zaměření na obrazovou řeč, která se neodehrává pouze v logickém, analytickém režimu, ale může se blížit i bezstarostnému žonglování. Touto výstavou se uzavírá jedna krátká etapa Špálovy galerie, jejíž současný provozovatel vypovídá nájemní smlouvu, a další osud galerie je opět nejasný.
 

Lenka Lindaurová

XANTYPA 03/10 - výběr z článků

Lenka Vlasáková

Jednu z nejlepších českých hereček jsem znal dlouho pouze z plátna. Kromě přirozeného půvabu mi byla vždycky sympatická tím, že na sebe neupozorňuje. Chodí nenápadně oblečená, v její mluvě ani gestech nenajdete sebemenší známky afektu. Její kreace, včetně těch epizodních, jsou přitom velmi výrazné. Pak jsme se poznali osobně a příležitostně si povídali o práci, dětech i lecčems dalším. Nedávno mě nadchla ve filmu KAWASAKIHO RŮŽE. Její Lucie se na začátku vyléčí z hrozivých zdravotních problémů. Pak ale zažije několikanásobný šok kvůli svým blízkým…

03. 10

Vážení a milí čtenáři,
křehká Lenka Vlasáková je trojnásobná maminka – kdo by to do ní řek’ – a skvělá herečka. Doma už má jednoho Českého lva za LEU a čerstvě byla nominována na dalšího – za hlavní roli Lucie ve filmu KAWASAKIHO RŮŽE tandemu Hřebejk-Jarchovský. A v kinech ji teď můžete vidět také jako DEŠŤOVOU VÍLU v nové pohádce režiséra Milana Cieslara. Jan Foll si s ní povídal nejen o jejích filmových i divadelních rolích, ale také o výchově dětí, waldorfské škole a partnerském vztahu. V úvodu rozhovoru autor říká, že je mu sympatická, jelikož na sebe neupozorňuje a obléká se nenápadně. V kontrastu s tím jsme Lenku vyfotografovali velmi nápadně, tak, jak ji nikde nepotkáte. Možná se jí takové róby zalíbí, kdo ví…
 

Jánský vršek

Jánský vršek je nevelký, ale malebný kout Prahy, který se rozprostírá na jihozápadním svahu pod Pražským hradem. Nejlépe přístupný je z Nerudovy ulice. Jdete-li z Pohořelce, minete dům U Dvou slunců, kde bydlel Jan Neruda, a za Bretfeldským palácem zahnete doprava a po schodech sestoupíte do míst, kudy neproudí davy turistů a kde se ocitnete v tichém, kouzelném světě.OSADA OBORA
Prameny uvádějí, že již ve 12. století zde bývala osada zvaná Obora u sv. Jana pod Petřínem. Název Obora byl odvozen asi od lesů, které tehdy pokrývaly strahovské a petřínské stráně. Osada se rozkládala od ulice Tržiště až pod Strahovský klášter. Od předhusitské doby k ní patřily domy na jižní straně Nerudovy ulice – od zmiňovaného Bretfeldského paláce směrem k začátku Úvozu. Nejdříve se tu usazovali chudí lidé, ale postupně přicházeli měšťané a výše postavení úředníci.
Malá Strana jako město byla založena roku 1257 králem Přemyslem Otakarem II. Dnešní Malostranské náměstí bylo centrem, uprostřed stál románský kostelík sv. Václava a vedle něj později první radnice.
 

Estébák v poutech posedlosti

Nestává se příliš často, aby během tří měsíců vstoupily do kin hned čtyři filmy se stejnou tematikou. A již vůbec ne, aby v téže době měly na obrazovce České televize na stejné téma premiéru další dva televizní snímky. Právě to se nyní stalo – a tématem, které evidentně pálí nejenom filmaře, není nic menšího nežli naše komunistická minulost.

Sluneční město

Mediální prostor je po okraj přeplněn informacemi o tragédii, která se odehrává v zemi, o níž jsme donedávna stěží věděli, kde se nachází. Přestože zemětřesení zabilo desetitisíce lidí, hlavním problémem Haiti není přírodní katastrofa. O tom jsem se sám loni přesvědčil.„Bělochůůů!“ zakřičel na mě přes ulici tak desetiletý prodavač chlorované balené vody. Bezděčně jsem se otočil za angličtinou. „Bacha, bělochůůů!“ Ukročil jsem stranou přes hnijící odřezky zeleniny. Kyselý pach moči z nezakryté kanalizační strouhy mi zaplnil nos i ústa. Kolem se dunivě provalil obří americký teréňák s logem Spojených národů na kapotě. Příboj zvířeného žlutého prachu zalil ulici. Jsme v centru Port-au-Prince, hlavního města Haiti, zhruba rok před ničivým zemětřesením.
 

Porte-au-Prince, město, které zmizelo z mapy

12. ledna 2010 v 16 hodin 53 minut se obyvatelům haitského Porte-au-Prince roztřásla půda pod nohama. Když se za několik minut země uklidnila, nezbyl z milionového hlavního města takřka kámen na kameni.Zemětřesení o síle 7 stupňů Richterovy škály proměnilo město na západním pobřeží druhého největšího karibského ostrova Hispaniola v hromadu sutin. Co neskolil první ničivý otřes, dokonala série otřesů nižší síly v následujících hodinách; chatrné obytné konstrukce v metropoli jedné z nejchudších zemí světa, kde neexistují stavební normy, se hroutily jako domečky z karet.
 

KOMIKSOVÝ KRÁL SE VRACÍ

Legendární Kája Saudek se konečně dočkal! Závěr loňského roku mu zcela patřil. Smutným faktem však zůstává, že on o tom asi neví, protože v současnosti leží už čtvrtým rokem v kómatu v motolské nemocnici.Vše odstartovala v listopadu výstava KÁJA SAUDEK & 60’s ANEB ZLATÁ ŠEDESÁTÁ KOMIKSOVĚ! v pražském Českém centru; jak je z názvu patrno, věnuje se výtvarníkově tvorbě ze šedesátých let. Právě tato doposud inspirující i fascinující dekáda byla pro něho důležitá. V tomto období začal jako už vyzrálý umělec veřejně publikovat. A „sixties“, které se celosvětově nesly v duchu boření jak politických, tak kulturních bariér a dogmat, otevřely dveře také mnoha domácím umělcům, Káju Saudka nevyjímaje.
 

Libor Krejcar

Libor Krejcar se na výtvarné scéně pohybuje od poloviny osmdesátých let a oceňován je především jako originální sochař, i když v okruhu přátel je znám i jako svébytný básník a hudebník vlastní skupiny The Tamers Of Flowers (Krotitelé květin).
 Dokud se najdou tak umínění a zarputilí umělci, jakým Libor Krejcar je, dokud dokážou vycítit pozvolné mizení hodnot a jsou ochotni se úpadku postavit svým dílem, ještě stále stojí za to neztrácet naději a v tenatech noci hledat krásu.
 

Miloš Horanský

„Tak co s tím uděláme paní MP,“ zeptal se MILOŠ HORANSKÝ na začátku jednoho z našich rozhovorů, které vedeme s kratšími či delšími přestávkami dodnes. A položil na stůl desky s fotografiemi z cyklu snímků Jaroslava Krejčího, které ho zachycují při režírování Bulgakovovy hry ÚTĚK v pražském libeňském divadle.Vypovídají o něm víc, než by vypověděl on sám. Miloš Horanský je divadelní režisér, básník, homo politicus, pedagog. Zkusíme postihnout všechny jeho podoby… i jeho lásku k jazyku.

„Čeština je geniální, komplikovaný jazyk, každé slovo je zvukomalebné,“ začíná sám náš rozhovor.
 

IGOR BLAŽEVIČ

K humanitární činnosti ho přivedla válka v jeho zemi, které chtěl z Prahy nějak pomoci. Dodržováním lidských práv se zabýval patnáct let ve společnosti Člověk v tísni i jako zakladatel a ředitel filmového festivalu JEDEN SVĚT. Teď se ocitl na rozcestí. Igor Blaževič.

tipy výtvarné umění - výběr z článků

TIPY VÝTVARNÉ UMĚNÍ 2/11

Mutující médium – fotografie v českém umění 1990 – 2010
Galerie Rudolfinum, Praha
10. 2. – 1. 5. 2011
Výstava se snaží postihnout proměny fotografie po roce 1989 u nás. Od té doby se především diskutuje o dichotomii tzv. klasické umělecké fotografie a vizuálního umění používajícího média fotografie či konceptuální fotografie. Tuto problematiku podnítila výrazná změna technologií a dostupnost digitální fotografie a počítačového tisku. Kurátor Pavel Vančát se pokusil vybrat exponáty, které měly rozhodující vliv na vývoj reflexe fotografie u nás za posledních dvacet let. Nezabývá se žánry fotografie, ale možnostmi tohoto média v jeho nejširším pojetí. Stejně jako se ptáme, co je a co už není umění, řeší se mezi odborníky otázka, co už nepovažujeme za fotografii. Fotografická řeč se dnes zásadně liší od původní modernistické a přejímá metody sociologie, psychologie i masmédií. Tématem není dokonale nebo poeticky zobrazit zkušenost lidského oka, ale pomocí fotografického média vytvářet zcela různorodé výpovědi. Výstava představuje na sto padesát děl od pětadvaceti autorů.
Popisek: Lukáš Jasanský, Martin Polák, z cyklu ABSTRAKCE, 1995 – 96, černobílá fotografie 

TIPY VÝTVARNÉ UMĚNÍ 12/10

Petr Nikl, Play
Výstavní síň Mánes, Praha
4. 11. 2010 – 31. 1 2011

Všeobecně známý a oblíbený multimediální umělec Petr Nikl spolu s jednačtyřiceti umělci z Česka, Slovenska, USA a Švýcarska vyzývá prostřednictvím projektu PLAY diváky, aby se zapojili do hry a vnímali umělecká díla jako interaktivní. V Mánesu se návštěvníci mohou exponátů dotýkat, zahrát si na hudební nástroje, ale také se účastnit procesu tvorby tím, že se zapojí do vytváření tzv. Krystalízy, kdy je z různých předmětů postupně sestavováno kolektivní dílo. Do spodní části galerie, která byla rozšířena i o prostory tamního klubu, se návštěvníci dostávají tunelem pod simulovaný povrch, kde se ve tmě odehrávají světelné i zvukové akce. Výstava je příspěvkem k tématu komunikace diváka s uměním, které se v dnešní době lidem zdánlivě vzdaluje. Doprovází ji řada zajímavých akcí pro celou rodinu.
 

TIPY VÝTVARNÉ UMĚNÍ 11/10

Evžen Šimera, Zero gravity
Galerie Kressling, Bratislava

04. 10. 2010 – 30. 11. 2010
Malíř Evžen Šimera, který byl v minulosti rovněž mezi finalisty Ceny Jindřicha Chalupeckého, představuje v bratislavské galerii svůj projekt obrazů vzniklých ve stavu beztíže. Své malby už v minulosti vytvářel bez zásahu štětce různými fyzikálními metodami na základě předem daného konceptu. Tak vznikaly stékané obrazy, kdy autor nechal po plátně téct barvu podle gravitace. To ho inspirovalo k realizaci obrazů v prostoru beztíže, kde se nedá pohyb barvy příliš ovlivnit. Výsledkem je série abstraktních maleb, na nichž je opět potlačen záměrný umělecký projev a jejichž původ divák bez návodu v podobě videa natáčení tvorby nepozná.

TIPY VÝTVARNÉ UMĚNÍ 10/10

Dekadence Now!
Galerie Rudolfinum
30. 9. 2010 – 2. 1. 2011
Dlouho očekávaná výstava DECADENCE NOW!, která byla ještě nedávno ohrožena nejistotami v Galerii Rudolfinum, je tady. Projekt je tematicky veden fenoménem dekadence v oblasti současného vizuálního umění. Pojem dekadence je vnímán natolik obecně i mimo rámec umění, že je možné s ním dále metodologicky pracovat a vytvářet nové souvislosti. Dekadentní umění je vyhrocené, přesahuje míru obecně přijatelného, provokativně bourá ta nejcitlivější tabu. V současném umění je dekadence opět aktuálním tématem souvisejícím s krizí civilizace, pocitem bezmoci a ztrátou víry. Od 70. let 20. století můžeme sledovat kontinuální snahu pracovat s typicky dekadentní tematikou u celé řady umělců, k nimž patří Cindy Sherman, Robert Mapplethorpe, Damien Hirst, Zhang Peng, Keith Haring, Andres Serrano, Gottfried Helnwein a další. Jde o mezinárodní přehlídku, která je řazena do několika částí. Ty jsou definovány jako určité limitní situace – Krajnost sebe: Bolest, Krajnost těla: Sex, Krajnost krásy: Pop, Krajnost mysli: Šílenství, Krajnost života: Smrt. Vedle hvězdných jmen jako Matthew Barney, Jeff Koons, Joel Peter Witkin se objeví i česká jména – například Josef Bolf a Ivan Pinkava.
 

TIPY VÝTVARNÉ UMĚNÍ 9/10

Budoucnost budoucnosti
Centrum současného umění DOX, Praha
29. 7. – 25. 10. 2010
Zatímco kdysi byla budoucnost plná optimistických vizí, dnes už na ni nemyslí ani politici. Filozofickou výstavu na toto téma uvozuje motto: „Včera jsme o budoucnosti snili,
dnes budoucnost sní o nás.“ Expozice představuje práce autorů z různých zemí i oborů a jejich zájem o budoucnost. Místo víry v pokrok přichází myšlenka trvale udržitelného rozvoje a vzájemného propojení. Například skupina architektů a designérů Terreform ONE se zabývá řešením zeleně ve velkoměstech, Marysia Lewandowska a Neil Cummings zase natočili video s fiktivním rozhovorem s ředitelkou stockholmského Moderna Museet, který se odehrává v roce 2058. Většina vystavených prací se věnuje především budoucím sociálním vazbám.
 

Malíř Marek Číhal a Ti druzí…

Malíř Marek Číhal a Ti druzí…

Cena sympatie? Pro herce, sportovce, zpěváka? Ne, pro malíře! Udělili ji fandové a fanynky? Ne! Především lidé od fochu. Teoretici výtvarného umění, kritici a umělci. Soutěž MALBA A JEJÍ PŘESAHY pořádalo už potřetí Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků a byla určena pro umělce do třiceti let. Cenu sympatií diváků získal Marek Číhal, student Fakulty výtvarných umění brněnského Vysokého učení technického, který je letos na stáži na pražské Akademii výtvarných umění.
 

TIPY VÝTVARNÉ UMĚNÍ 6/10

Planeta Eden
Svět zítřka v socialistickém Československu 1948 – 1978
Dům umění města Brna
5. 5. – 25. 7. 2010

Při pohledu zpět do historie se nelze nikdy ubránit jisté nostalgii. Tím spíš, když sledujeme někdejší socialistické vize lepších zítřků a navíc některé výdobytky technologií umíme posoudit. Výstava PLANETA EDEN představuje jakousi karikaturu, parodii, v níž se utopický svět zítřka proměnil. Ukazuje, jak se společenská utopie druhé poloviny padesátých let minulého století rychle proměňovala v utopii technickou. Expozice je rozdělena do sedmi částí. Oddíl Film nabízí plakáty vědecko-fantastických filmů, Svět zítřka zase reprodukce budoucích světů, v části Technika vítězí najdeme především téma letů do vesmíru. Sekce nazvaná Sluneční město přináší způsoby, jak vtáhnout do lepších světů i děti, oddíl Mezi Radarem a Labyrintem seznamuje diváky s výtvarnými díly na téma budoucnost a Retrofuturismus ukazuje tato témata ve tvorbě současných autorů. Projekt Planeta Eden doplňuje stejnojmenná kniha s bohatým obrazovým doprovodem
 

TIPY VÝTVARNÉ UMĚNÍ 05/10

TIPY VÝTVARNÉ UMĚNÍ 05/10

Umění šachu
DOX, Praha
1. 4. – 28. 6. 2010

Londýnská společnost RS&A Ltd připravila projekt UMĚNÍ ŠACHU, k němuž přizvala patnáct uměleckých hvězd (Maurizio Cattelan, Jake a Dinos Chapmanovi, Oliver Clegg, Tracey Emin, Tom Friedman, Paul Fryer, Damien Hirst, Barbara Kruger, Yayoi Kusama, Paul McCarthy, Alastair Mackie, Matthew Ronay, Tunga, Gavin Turk a Rachel Whiteread), které vytvořily speciální podoby šachů. Dokázali, že sice nemusejí být šachisty (zatímco podle Marcela Duchampa jsou všichni šachisté umělci), ale umí hru vizualizovat po svém. Na výstavě v pražském Centru současného umění Dox mohou diváci spatřit velmi neobvyklé podoby šachových her – od dýňové variace přes zbytky jídel až po erotické pojetí – v různých velikostech. K výstavě je připojeno také skvělé šachové video Gavina Turka. Magická intelektuální hra je dodnes inspirativní.
 

TIPY VÝTVARNÉ UMĚNÍ 04/10

TIPY VÝTVARNÉ UMĚNÍ 04/10

Dokoupil 100
Jízdárna Pražského hradu
3. 3. – 23. 5. 2010

Jiří Georg Dokoupil má v Praze druhou velkou výstavu svých děl – po Rudolfinu v roce 1997 nyní v Jízdárně Pražského hradu. Český rodák, který s rodiči ve čtrnácti letech emigroval, studoval v Německu a později v New Yorku a již v 80. letech se proslavil se skupinou Mülheimer Freiheit vymezující se postmoderně vůči tehdy převažujícímu konceptu. Dokoupil se považuje za umělce-vynálezce a v tomto duchu se ve své tvorbě pokouší pro sebe nově definovat malířství. Vytvořil si pro svoji tvorbu již desítky stylů a proslavil se především virtuózní kouřovou malbou, při níž kouřem svíčky vytváří na plátně realistické obrazy. Dokoupilovy práce z různých období jsou velmi odlišné, dá se říci, že je konceptuálním malířem, který realizuje vždy nějakou novou metodu i techniku. V Jízdárně vystavuje své novější obrazy: kouřové, z mýdlových bublin a filmové, sestavené z jednotlivých políček konkrétních filmů tak, že vznikají velkoformátová abstraktní plátna.
Popisek: Jiří Georg Dokoupil, VELKÝ ŽLUTÝ LEOPARD, 2007, akryl a saze na plátně
 

TIPY VÝTVARNÉ UMĚNÍ 02/10

Herbert Tobias (1924 – 1982)
Galerie Rudolfinum, Praha

14. 1. – 28. 3. 2010
Jméno téměř zapomenutého německého fotografa Herberta Tobiase, který je spojen s poválečnou érou nekonvenční módní fotografie, oprášila vloni výstava v Deichtorhallen v Hamburku. Homosexuální fotograf, jenž se ke své orientaci veřejně hlásil, se proslavil v 50. letech v Paříži, kde pracoval pro módního fotografa Willyho Maywalda a publikoval své první fotografie. Je známý také jako autor portrétů zpěvačky Nico, ale i vůdce Andrease Baadera z německé RAF (Frakce rudé armády). V roce 1954 se vrátil do Berlína, kde udělal kariéru jako autor módních fotografií, portrétů, erotických fotografií mužů, ale i městské krajiny. Jeho rebelské postoje se objevily v odvážné černobílé fotografii, stejně jako v životě spojeném s drogami. V roce 1982 zemřel Tobias na AIDS. Jeho snímky jsou dnes z velké části majetkem Berlinische Galerie, která spolupracovala na přípravě pražské výstavy, představující retrospektivu obsáhlé tvorby.
foto: Herbert Tobias, BERLÍN-PARTY SKONČILA, Berlín 1961, černobílá fotografie, 34,4 x 34,5 cm, © Berlinische Galerie / VG Bild-Kunst
 

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 03/10

XANTYPA Číslo 03/10

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 11/2019

XANTYPA XANTYPA 11/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne