Ti vyprojektovali síť zalamovaných uliček a navrhli postavit domky se zahradami. Osloveni byli nejvýznamnější architekti té doby v čele s Janem Kotěrou, jeho žáky Josefem Gočárem, Františkem Kavalírem a Františkem Jandou, dále známý propagátor zahradních měst Rudolf Stockar, profesor pražské techniky Alois Čenský, František Roith a další. Na nejvýchodnějším bastionu pak vznikla jediná stavba – vila známého politika Karla Kramáře, postavená podle návrhu slavného vídeňského architekta Friedricha Ohmanna.
Snad nejkurióznější stavbou však byla vila s ateliérem známého představitele symbolismu, výtvarníka a filosofa Františka Bílka (1872 – 1941). Pro osobitého umělce nebyl návrh vlastního domu první architektonickou zkušeností. Již dříve prováděl úpravy rodného statku v Chýnově a postavil si tam též originálně pojatý letní dům s ateliérem. Stavbě na hradčanských baštách při ústí Mickiewiczovy ulice však věnoval mimořádnou péči. Dům se stal svébytným uměleckým dílem. Od celku až po drobný detail naplňuje složitou symboliku. Průčelí z neomítaných červených cihel na nezvyklém segmentovém půdorysu se stáčí kolem sousoší podle Bílkova návrhu. Původně to měla být bronzová socha Mojžíše, kterou dnes najdeme v parčíku při Pařížské ulici. Nakonec sem bylo umístěno sousoší KOMENSKÝ SE LOUČÍ S VLASTÍ. Nezvyklé je umístění egyptských sloupů, podpírajících terasu, i plochá střecha stavby. Kompozici domu Bílek popisuje takto: „Myšlenka stavby – život jako pole plné zralých klasů, skýtající výživu bratří na každý den. Osou stavby je socha velkých rozměrů, Mojžíš – starozákonní hospodář – , kol které se stavba točí ve smyslu klasného pole…“
Interiér vily je upraven se stejnou pečlivostí. Největším prostorem je ateliér na výšku dvou pater. Vstup je situován od západu. Vcházíme do schodišťové haly, z níž se kromě ateliéru vstupuje také do salonu. V patře byly ložnice. Bílek navrhoval dveře, zábradlí, vestavěný nábytek, židle i stoly. Svébytný styl je patrný na každém detailu – kování, lampách a další výzdobě. Naštěstí se většina těchto prvků dochovala nebo bylo možno vyrobit jejich přesné kopie podle původních kreseb a fotografií. Galerie hlavního města Prahy, dnešní majitel objektu, dům během uplynulých dvou let pečlivě rekonstruovala a vše výše popsané si můžete prohlédnout. Nechybí ani instalace významných Bílkových děl a nezbytné zázemí – archiv jeho grafik a kreseb, badatelské centrum, knihovna a přednáškový sál v podkroví. Po Müllerově vile Adolfa Loose v pražských Střešovicích je tak veřejnosti zpřístupněn další unikátní objekt s původním vybavením. Během dvou let k nim přibude ještě třetí – vlastní dům architekta Otto Rothmayera na břevnovských Bateriích, tedy shodou okolností opět v katastru Prahy 6.
 

 Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě ....