Doba rudého teroru
Začněme světově proslulým spisovatelem, který odešel z Československa v roce 1975 do Francie, kde žije dodnes. Podle badatele Hradilka, který pracuje v Ústavu pro studium totalitních režimů, měl Kundera v roce 1950 udat agenta chodce (kurýra) Miroslava Dvořáčka. Ten přijel z Německa, kam utekl poté, co dezertoval z armády. V Praze měl získat nějaké informace. Na koleji tu žil Kundera, zapálený komunista, jehož o rok dřív vyloučili ze strany. Na koleji žila i Iva Militká, Dvořáčkova známá z dětství. Agent ji potkal, dohodli se, že si k ní dá kufr a přespí u ní (hrubá agentova chyba). Militká to oznámila svému příteli Miroslavu Dlaskovi a ten Kunderovi.
Dvořáčka pak na koleji zatkla policie (SNB). Podle policejního záznamu, který badatel Hradilek objevil v archivech, přišel na stanici blízko kolejí Kundera a oznámil, že Dvořáček dal k Militké na koleje kufr. Záznam pak pokračuje, že tam esenbáci šli, kufr objevili a Dvořáčka, který „měl udánlivě sběhnouti z vojny a snad měl býti od jara minulého roku v Německu kam ilegálně odešel“, zadrželi. Byl odsouzen na 22 let žaláře a v komunistických lágrech si odseděl téměř 14 let. – Pokud by měl Kundera Dvořáčka na svědomí, pak by to byl děs. V procesu s agentem byli odsouzeni ještě další lidé. Doba hrůzy, rudého teroru.
Když bádají patlalové,média mají pré
Česká média „kauzu Kundera“ od Respektu ihned převzala. Pár lidí se spisovatele zastalo. Všeobecný úsudek však zní: autor udával, dopustil se hrozného činu mravního. Vědomí, že nevíme skoro nic, že všechno mohlo proběhnout jinak, u nás nepřevládlo. I tisk německý, rakouský či britský vycházel z udání jako faktu. Není divu, světový autor – udavač, to se prodá, to přitáhne pozornost. Navíc se s Kunderou potichu účtovalo: 25 let neposkytl žádný rozhovor médiím. To je ještě větší zločin než to údajné udání…
Nutno dodat, že k přijetí obrazu práskače značně přispěl jeden fakt: kauzu sice zveřejnil Respekt, ale policejní záznam objevil pracovník Ústavu pro studium totalitních režimů, což je oficiální instituce. To případu dodalo punc věrohodnosti.
Přitom je to kauza badatelsky zpatlaná, nedotažená. Čtenář si nemůže neklást řadu otázek, na které od badatele nedostal odpovědi. Zná jen vyjádření skoro osmdesátiletého Kundery, který pro ČTK prohlásil, že je to „atentát na autora“ a že nikoho neudal.
Hnusme si bolševický režim,nikoli Kunderu
Jaké otázky nebyly zodpovězeny? Proč by Kundera Dvořáčka udával? Jistě, doba byla pekelná, jeden udával druhého, tajná policie vládla. Ale to není motiv. Spekuluje se: Kunderu vyhodili z partaje, chtěl se zavděčit, aby ho vzali zpátky. Nepodložený dohad. Platí, že Dvořáčka neznal, neměl na něm ani na Militké žádný zájem. Žárlit mohl její přítel Dlask. Navíc se ozval další exkomunista, literární historik Zdeněk Pešat. Tvrdí, že udával Dlask. Přišel prý za Pešatem, členem fakultního výboru KSČ na filosofické fakultě, a oznámil mu, že návštěvu Dvořáčka u Militké oznámil policii. Jemu to hlásil coby bolševickému kádru. Fuj. Fuj. Fuj. Další záhada: proč nezavřeli Militkou? Hodlala u sebe nechat přespat diverzanta! Je nemyslitelné, že by na ni estébáci zapomněli. Buď dělala pro ně sama, nebo její přítel Dlask – a ochránil ji. Nebo se to seběhlo jinak.
Na druhou stranu je tu záznam. Kde se tam vzalo Kunderovo jméno? Udával? Nelze to vyloučit. Dlaskovo vyprávění mohl považovat za provokaci, za zkoušku, zda je dobrý komunista. Jsou i další varianty; esenbák mohl dostat příkaz shora, aby uvedl jiné jméno než udavačovo. Pravdu neznáme a znát nebudeme. Proto se nemůžeme tvářit, že ji známe. Nesmíme o Kunderovi mluvit ani uvažovat jako o udavačovi. Jediné, co smíme, je hnusit si onu dobu, hnusit si ten podlý, zákeřný, bolševický režim.
Škodolibá radost
Naši dobu nelze s padesátými roky minulého století vůbec srovnat. Nežijeme v totalitě, v nesvobodě. A přece lidé nejsou spokojeni a mají pádné důvody k rozhořčení. Až příliš mnoho důvodů. Podle toho skončily jak krajské volby, tak výměna třetiny senátu. V krajích opoziční ČSSD vyhrála nad ODS 13:0. V minulých krajských volbách to dopadlo opačně. Jsme svědky velkého střídání. „Ódéesce“ zůstala jen Praha, kde se bude volit až za dva roky. A senátní volby pro ni skončily též debaklem. ČSSD má 23 senátorů, ODS tři a komunisti získali jednu senátorku. Modrý průšvih.
Proč? Co dělala ODS v krajích a v senátu špatně? – Špatně položená otázka. Lidé nevolili „do krajů“ a „do senátu“, volili proti vládnoucí garnituře, proti převládajícím praktikám v politice. Socialisté nadšeni vítězstvím, jaké ještě nezažili, tvrdí, že volby byly „referendem o vládě“. Aby ne, chtějí vyhrát i sněmovní klání. Ve skutečnosti ale nevíme, zda lidé volili přímo proti vládě. Je to jen interpretace, navíc vnucovaná ČSSD. A Václavem Klausem, který prohlásil, že to bylo „referendum o Topolánkovi“. Jeho odpor k současnému předsedovi ODS je ovšem všeobecně znám. Zřejmě neubrzdil škodolibou radost.
Ucho se utrhlo
Přijmout tvrzení, že to bylo jen referendum o vládě, o Topolánkovi, by znamenalo voliče podcenit, dělat z nich hlupáky, které nezajímá jejich okolí. Tak to není. Lidé dobře vnímají, co je obklopuje. Mají tendenci věci spíš nafukovat, kupříkladu korupci vidí naprosto všude a ve všem. I tam, kde (snad) není.
Co vedlo ke zdrcující porážce? Znalost okolí. Vědomí, že bez „kámošů a kontaktů“ se strašně špatně získávají místní zakázky. Že eurodotace i dotace od vlády plynou zhusta k lidem spojeným s místními politiky a že tito se chovají přezíravě a nenažraně. Že místní policie některé lidi šetří, a některé ne. Že důkazy o korupci a o vyplácení politických stran podnikateli (Brno) nějak podivně nestačí. Atd., atd., atd.
K pozorování blízkého okolí se připojují další vjemy. Ve vládě sedí muž, kterého soudil předem vybraný státní zástupce, takže k soudu vůbec nešel. Bingo – Jiří Čunek. A nejde jen o něj. V médiích se před volbami psalo o vazbách politiků na podnikatele, jak za ně a pro ně lobbovali (Tlustý, Langer). Objevilo se podezření, že pracovali pro mafii. Kolují podivné zvěsti o dalších špičkách (Řebíček, Bém). Před volbami proběhla vyděračská kauza poslance Moravy. Špína na špínu. Do toho špatně vysvětlené a špatně připravené reformy. Lidem ani tolik nevadí poplatky u lékaře jako to, že je mají platit i chudí důchodci, nemluvňata, lidé s postižením a další. – Důvodů habaděj.
Ještě to s vámi vydržím
Nežijeme v Německu či v Británii, takže předseda ODS ani po knokautu, po prohře na celé čáře, z čela strany neodstoupil. Topolánek zůstává dál. Prý přemýšlel, že by odešel z funkce, vlády i strany, ale nakonec se rozhodl, že ještě vydrží. Naši politici – Gross, Čunek, Paroubek, jemuž se střílejí kámoši, Langer, který lobboval pro svého přítele a věřitele, Topolánek, jemuž byl zázračně odpuštěn dluh dva miliony korun, a další a další – se vždy nakonec rozhodnou, že vydrží. Pokud je jejich okolí, partaj, nechá vydržet.
Není to tím, že by byli nesoudní. Ne, oni jsou naopak velice soudní. Vědí, že u nás to jde. Jde dostat příšerný výprask, a zůstat ve funkci. Příklad? Václav Klaus. Pěstoval tu bankovní socialismus, jeho strana pod jeho vedením brala černé peníze, ale šéf, ekonom, nic netušil. Po mobilizaci proti socialismu se dohodl se socialisty, že je nechá vládnout, a s Milošem Zemanem podepsal opoziční smlouvu. A přece se stal prezidentem republiky, letos podruhé. U nás jsou jinak nastavené parametry.
Uvidíme, koho si ODS zvolí v prosinci na kongresu. Jestli změnu (to by byl malý zázrak, který si voliči ODS toužebně přejí), nebo nějakého Klause II. (o funkci stojí primátor Prahy Pavel Bém), či zda podrží Topolánka, který s námi ještě nějaký čas vydrží…
