Ten, o němž dnes budu psát, se před několika málo týdny stal doslova celebritou. V České republice snad nebyly významnější noviny, jež by se o něm alespoň krátce nezmínily. A bylo také proč. Je totiž vzácný (na celém světě se dochovaly jen čtyři exempláře) a přijížděl opravdu zdaleka. „Narodil“ se na podzim roku 1937 pod výrobním číslem 10 112 v pražské továrně ČKD a do vínku dostal jméno „lehký tank vzor 35“ (zkráceně LT-35). Většinou mu však neřekli jinak než „eltéčko“. Svou výzbrojí – sedmatřicetimilimetrovým kanonem, dvěma těžkými kulomety, kvalitním pancířem a výkonným motorem se rázem zařadil mezi nejlepší lehké tanky své doby, a to v celosvětovém měřítku. I proto se v tovární hale dlouho neohřál. Od poloviny září 1937 spojil své první dětské krůčky s československou armádou. Sloužil u vyškovského pluku útočné vozby 2 a v roce 1938, tak osudném pro armádu i celou naši republiku, byl nasazován nejprve proti henleinovským bojůvkám terorizujícím jihočeské pohraničí a jen o několik měsíců později i proti jednotkám maďarské armády na jižním Slovensku. Pak se však najednou vše změnilo. V březnu 1939 si pro něj přišli vojáci v jiných uniformách, než jaké do té doby znal. Měly šedozelenou barvu a ti, kteří je oblékali, hovořili řečí, které nerozuměl. Nechtěl s nimi odjet, ale nikdo se ho na jeho názor neptal. Spolu s jeho stejně starými kamarády ho naložili na vlak a odvezli daleko, do míst, která neznal. Naučili se s ním zacházet a dokonce mu dali i jiné jméno. Stal se z něj „Panzerkampfwagen 35 (t)“. O půl roku později je musel doprovázet na jejich krvavé cestě za světovládou. Prošel bojišti v Polsku, Francii i Sovětském Svazu. Bojoval, zabíjel. Nechtěl, ale byl jen malý tank a musel sloužit. Ona služba se však neobešla bez následků, a tak se několikrát objevil v plzeňské Škodovce, kde ho vždy opravili, aby mohl dál sloužit novým pánům. Na jaře 1945 přišel konec války. Krátce před ním byl do bojů u německého Hillersliebenu nasazen naposled. Opět byl několikrát zasažen a poškozen (jizvy z té doby jsou na něm patrné dosud). Osádka ho raději zanechala svému osudu a zmizela. A opět přišli jacísi cizí vojáci, naložili ho na loď a odeslali daleko za oceán. Až tam se dozvěděl, že je v Americe. Prošel mnoha zkouškami, při nichž zkoumali jeho motor, podvozek. Nakonec skončil v muzeu. Adresa: Aberdeen, Maryland, USA. Spolu s jinými tanky nejrůznějších armád i typů tu stál na otevřeném prostranství dlouhých šest desetiletí. Po pravdě řečeno, už si asi po té dlouhé době myslel, že je to navždy. Až před několika týdny se vše náhle změnilo. Opět ho naložili na loď a zase ho čekala cesta přes oceán. V Hamburku ho přemístili na velké nákladní auto. Tak velké, že si v porovnání s ním dozajista připadal nepatřičně malý (jistě to cítil jako nespravedlnost, vždyť on je přece tank, a jak tedy může být obyčejný náklaďák větší než on). Nakonec se s tím smířil. Začal být zvědavý, kam že ho to vlastně vezou. Na odpověď si musel počkat do pátku 17. října 2008, kdy překročil hranice České republiky. Konečně se vrátil do země, kde byl kdysi vyroben. Mezi své. Domů.