K. byla drobná, štíhlá, na krátko ostříhaná blonďatá holčička. Měla ještě malou sestru, ale než ta udělala první krůčky, maminka s ní odešla z domu. Poslední rok bydlela s tátou, který velmi dbal na hygienu, často jí pral prádlo, koupal ji a převlékal. Mezi ostatními dětmi ve školce se navenek lišila snad jen tím, že nerada chodila na záchod. Tak to bylo až do 2. září 1997. Právě toho dne patrně zemřela a teprve vyšetřování její smrti odhalilo celou tu hrůzu, kterou musela prožít nejen kvůli selhání nejbližšího člověka, ale pravděpodobně i chybě několika státních institucí.
Jak to začalo
Kauzu odstartovala běžná pátračka. Ostravským policistům jednou na podzim oznámila starší žena, že pohřešuje svého devětatřicetiletého syna a jeho malou dceru. V té době o obou nevěděla už víc než měsíc. V bytě muže policisté našli dopis, že s dcerou odjel, „dokud je pěkné počasí“, do Beskyd. Po třech týdnech od vyhlášení celostátního pátrání byl pohřešovaný R. K. zadržen na hraničním přechodu se Slovenskem. Dceru u sebe neměl. Už první výslech začal poodhalovat otřesný případ.
„Svoji dceru jsem ve spánku nešťastnou náhodou zalehl, a když jsem ráno zjistil, že nežije, několikrát jsem se pokusil o sebevraždu a nakonec jsem utekl,“ přiznával se R. K. už cizinecké policii, která ho zadržela. Kam ukryl její mrtvé tělo, prozradil policistům sice hned u druhého výslechu, ovšem čas hrál pro něj, protože když policisté vzápětí našli na břehu vypouštěného rybníka na Novojičínsku černou kabelu, mrtvolka malé K. v ní ležela už dva měsíce.
Z páchnoucího zavazadla vyndali silonový pytel, pod nímž modrobílý igelitový ubrus kopíroval tělíčko. Na jedné straně vyčnívalo temeno dětské hlavy a na straně druhé nárt nohy v ponožce. Ubrus i s provazy se policistům trhají pod rukama a odhalují mrtvolku holčičky, oblečené do pyžama, které je v oblasti genitálií a konečníku znečištěné hnědavými skvrnami. Na tělíčku svázaném do kozelce jsou viditelné trhliny v oblasti pochvy a análního otvoru. Soudní znalec jednoznačně potvrzuje násilnou smrt způsobenou druhou osobou. V bytě R. K. vyšetřovatelé zajistili na posteli stopy krve, které odpovídají krevní skupině mrtvé K. To stačilo žalobci k tomu, aby obvinil R. K. z trestného činu pohlavního zneužívání a trestného činu vraždy. Již z mužovy první výpovědi bylo ovšem zřejmé, že nebude jednoduché usvědčit ho. „Když se sto deset kilo svalí na šestnáct kilo, je neštěstí tady,“ hraje od začátku na notu nešťastné náhody a odmítá vypovídat o usmrcení dcery i o tom, jak s jejím tělem manipuloval. Až po měsíci sepisuje výpověď, v níž představuje svoji verzi včetně toho, jak probíhaly události kritického dne. Rekonstrukce z jeho úhlu nabízí obraz pečlivého, starostlivého otce, který po rozvodu zůstává s dcerkou sám, svědomitě se o ni stará, ale pak náhodou způsobí neštěstí, zazmatkuje, zkolabuje, utíká a nakonec si, zcela na dně svých psychických sil ze smrti milované dcery, uvědomí, že se vlastně nic nestalo, vrací se a spolupracuje s policií.
Ze spisu: „Toho dne ho rozhodilo odmítnutí od ženy, se kterou si chtěl něco začít. Aby se uklidnil, zapil nějaká sedativa alkoholem a šel spát. Když se vzbudil, zjistil, že dcerka leží vedle něj na břiše, na hlavě má polštář (to prý měla ve zvyku při nočních můrách), je modrá, studená, nedýchá, a tak poznal, že je mrtvá. Vysvětlil si to tak, že ji ve spánku zalehl a udusil. Protože byl nedávno trestaný, lekl se, že mu nikdo neuvěří, spolykal další prášky a pustil si plyn. Bohužel se probral, a tak si lehl do napuštěné vany a hodil do ní fén. Ani to ho však nezabilo, stejně jako další prášky a pořezané zápěstí. Po několika dnech s mrtvou v bytě se v panice rozhodl, že se těla zbaví. Jak ho svazoval do kozelce, patrně vznikla poranění v oblasti pochvy a konečníku. Mrtvolu v tašce pohodil na břehu rybníka u Nového Jičína, vrátil se, matce napsal vzkaz, že s dcerou odjel do Beskyd, sedl do auta a odjel za bratrem na Slovensko, odtud do Maďarska a pak až do Bělehradu, kde po kratším živoření dospěl k názoru, že vlastně nic neudělal, a proto se vrátí a vše objasní.“
Důkazy
Vyšetřovatelé se při dokazování zločinu opírali hlavně o biologické stopy na polštáři, prostěradle a umyvadle v bytě obžalovaného, protože na místě nálezu těla už žádné upotřebitelné nenašli, a hodně si slibovali od provedené pitvy. Patolog i přes pokročilý stupeň rozkladu na těle našel několikacentimetrové trhliny u poševního vchodu a široce rozevřený řitní otvor. Znalci konstatovali, že k těmto zraněním došlo „za života holčičky nebo při jeho vyhasínání“, a připustili je jako následek dokonaného pohlavního styku nebo jiných hrubých manipulací. Odhalili plicní rozedmu v důsledku dušení a jako příčinu smrti určili „udušení při násilném uzavření horních cest dýchacích“. Zároveň vyloučili, že by bylo možné zdravé šestileté dítě, ležící na zádech (které navíc není ani zdrogované nebo opilé) udusit náhodným zalehnutím nebo polštářem, jak tvrdila obhajoba, protože má silný pud sebezáchovy. Možné by to podle nich bylo, kdyby děcko leželo na měkkém a na břiše, zalehl ho významně těžší člověk a současně na něm vykonával sexuální styk.
Obžalovaný ve své výpovědi jakékoli sexuální násilí odmítal. U hlavního líčení R. K. soudcům řekl o svém podezření, že holčičku už v létě někdo sexuálně zneužil. Prý sám dcerku nechal vyšetřit, ovšem jako důvod uvedl, že si pohlavní orgány poranila při neopatrné jízdě na tříkolce. Jeho verzi ale soudní znalci vyloučili, protože taková zranění se zahojí za pár dní, zatímco rány, které objevili na těle zemřelé, byly nezhojené. Odmítli také, že by mohly vzniknout při svazování těla do kozelce, jak R. K. tvrdil. Znalci měli k dispozici rovněž zdravotní kartu z ordinace ošetřující lékařky malé K. se záznamy o zánětech močových cest v posledním roce jejího života, a ty podle nich mohly vzniknout opakovanými traumaty v oblasti genitálií a také přenosem bakterií z konečníku. Avšak výtěr při pitvě přítomnost spermatu v těle mrtvé nepotvrdil.
V tištěné Xantypě se ještě dočtete:
- o selhání institucí
- o pochybnostech
Autor fotografie: Profimedia.cz
