O Paulu Austerovi se v Evropě píše, že je nejevropštějším z žijících amerických spisovatelů. V Americe zase, že je spisovatelem nejnew­yorštějším. V Čechách, že je nej­kultovnějším americkým spisova­telem. Austerova soukromá historie je – stejně jako jeho knížky – směsicí banální všednosti a neo­byčejných událostí.

Vzdušná, odlehčená renesance, závan jižního vzduchu na sever od Alp. Stavby tohoto slohu mají dar působit na vše okolo prozářeně a optimisticky. Týká se to i Schwarzenberského paláce na pražském Hradčanském náměstí, nejzachovalejšího renesančního paláce u nás. V poslední době ho zvědaví návštěvníci mohli obdivovat jen zvenčí. Zaznamenali, že z nádvoří zmizela historická děla a že je má vystřídat barokní umění. Než se tak stalo, vedla k tomu cesta dlouhá několik set let.

Čtvrtek čtvrtého září odstartoval jednu z nejošklivějších kauz v tuzemské porevoluční politice: případ Morava. Přesněji – tu věc začala MF Dnes, která ovšem mediálního konzumenta jen připravovala na pozdější vysílání televize Nova. Když případ dnes již bývalého poslance ODS Jana Moravy kulminoval, čtenáři novin dostali další munici, aby mohli říct: Politika je svinstvo a politici šmejdi. MF Dnes začala tisknout policejní odposlechy ze spisu nazvaného Krakatice, svazku protikorupční policie z přelomu tisíciletí. Z těchto odposlechů se dá dedukovat, nikoli však doložit, že část místních politických špiček pracovala pro Františka Mrázka, bosse českého podsvětí. Od té doby veřejná scéna vibruje jak osika, vláda se otřásá v základech a není jasné, jestli vydrží. Divák má pocit, možná klamný, že nahlédl do nelákavých vnitřností české politiky.

Jestliže si právě v těchto dnech připomínáme výročí 28. října 1918 – vzniku samostatné Československé republiky, není možné nevzpomenout na to, co se onoho pondělního dne před devíti desetiletími odehrálo.

Je to dlouho, co jsem spisovatelku Petru Hůlovou viděla naposledy. Tahle hezká, křehká, introvertní holka se mi na čas ztratila z dohledu. Občas přišla esemeska, ať přijdu na křest… Teď stála v Dlouhé a čekala na mě. Objaly jsme se a jaksi se nechtělo pouštět diktafon. Tak jsme si i s malým Pepou sedly do kavárny na čaj, Petra povídala, kojila, pak mi ho půjčila, tak jsem mu zazpívala… Ani nebrečel. A rozhovor jsme udělaly druhý den na dálku, po skypu. Říkala jsem si, že to bude Petru bavit víc, když je zvyklá vyjadřovat se písemně. A je fakt, že jsme tak spolu prožily celou noc. Nakonec jsem si řekla, že její jazyk nebudu do spisovné řeči upravovat. Kdo četl její knihy, ví proč.

Jejich tváře – dohromady i zvlášť – můžete vidět ve vinohradském divadle, kde jsou oba ve stálém angažmá, ale také ve filmu, seriálech a televizních inscenacích. Ale i kdyby vám jejich tváře nebyly povědomé, bezpochyby znáte jejich hlasy, protože oba úspěšně působí v dabingové branži.

Jistý R. K. tak miloval svoji dceru, až samou jeho láskou zemřela. Kauza se dostala k soudu, kde obžaloba tvrdila, že jde o vraždícího pedofila, zatímco obhajoba stavěla na verzi o smrti nešťastnou náhodou. Ať už to bylo ve skutečnosti jakkoli, podle všeho k tomuto zločinu vůbec nemuselo dojít.

V září jsme zaznamenali dva nesmyslné útoky proti civilistům. V Pákistánu najel řidič s náklaďákem plným trhavin do přísně střeženého pětihvězdičkového hotelu a zavraždil třiapadesát civilistů.

Muži trpí předmenstruačním syn­dromem (PMS). Neví se, zda všichni, nebo jaké procento přesně a převážně v jakém věku, ale ví se, že je jich hodně.