xantypa - Archiv  /  Ročník 2009  /  Číslo 05/09

Filosofové humoru – říkejme jim humorologové – odedávna tvrdí, že smysl pro humor je vlastnost výlučně lidská, kterou nemají žádní jiní tvorové a naopak ji mají všechny lidské bytosti a všechny lidské kultury a civilizace. Být humorný znamená být humánní. Minule jsme se poučili, že smysl pro humor může mít i chobotnice. Já taky ještě rád vzpomínám na humorného papouška u jedné postarší anglické malířky v Portugalsku, která se denně od rána do večera napájela vínem a s občasnými návštěvami dokázala za den vypít pět lahví. Tehdy to portugalské vínečko stálo tolik co mléko a pilo se jako voděnka. Portugalské špunty jsou pružné a při vytahování hodně „klonknou“. V občasných chvílích, když se konverzace zastavila, papoušek do nastalého ticha mlaskl klonknutím vytahovaného špuntu a pokračoval tím „glogloglo“ zvukem rozlévaného vína.

Zážitek jako originální dárek není už vzácný ani výjimečný. A pokud vaše drahá polovička víc než seskok padákem ocení extrémní dávku duševní a fyzické harmonie, pak neváhejte a zajeďte si do Karlových Varů. Poukázka na prodloužený víkend v lázeňském resortu Savoy Westend Hotel (www.savoywestend.cz) jistě potěší – a když si malinko připlatíte, můžete se nechat rozmazlovat společně…

Mohlo by se zdát, že snadněji se vyráběly filmy v minulém režimu. Musel se plnit plán a často se stávalo, že nebylo dost scénářů, což poskytovalo mnoho příležitostí. Hlavním ukazatelem bylo, zda připravovaný film je ideologicky nezávadný. Všichni jsme byli přesvědčeni, že šuplíky scenáristů jsou přeplněny vynikajícími díly, která nedostala šanci, aby byla natočena. Mnohé překvapilo, že se žádné takové scénáře po roce 1989 neobjevily. Zato se objevili mladí tvůrci, kteří natáčeli výborné filmy.

Starší televizní diváci nemohou zapomenout na tvůrce velmi sledovaných inscenací, soutěžních a zábavných pořadů, včetně úspěšných SILVESTRŮ uváděných Vladimírem Menšíkem, a především seriálů. Ale Jaroslav Dietl, jehož nedožité osmdesáté narozeniny si připomínáme 22. května letošního roku, byl trojjediný: působil rovněž jako autor divadelních her (napsal jich přes půl stovky!) a filmový scenárista.

„Když jsem začínal, dobře jsem věděl, že nejsem žádný herec. Ale celý život jsem dělal vše pro to, abych se jím stal,“ prohlásil John Wayne. Nebudeme hodnotit, nakolik se přiblížil svému cíli, ale jisté je, že byl králem filmových westernů.

Melancholická královna. Tato dvě slova nejlépe vystihují první novodobou norskou královnu, ženu, která si představovala, že svůj život prožije v ústraní anglického venkova, ale řízením osudu se stala královnou země, ke které nedokázala přilnout. Její život provázel stesk po rodné zemi a nenaplněná touha se do ní vrátit.

Je až k neuvěření, že ta něžná, křehká, niterná tmavovláska Bess, spoutaná ve hře PROLOMIT VLNY vztahem lásky a oběti, je v reálném životě veselá, činorodá, plná zájmů. Lucie Pernetová ztvárňuje dívčí postavy na prknech divadel ABC a Rokoko.