O kvalitách hollywoodské produkce lze jistě vést diskuse, jenom jeden žánr je „nedotknutelný“ – hudební film. Ostatně už Al Jolson v prvním zvukovém snímku na světě s patřičným názvem Jazzový zpěvák především zpíval. Jistě, úroveň zfilmovaných broadwayských muzikálů byla proměnlivá, ale je nesporné, že se v nich objevila řada vynikajících interpretů, kteří právě na stříbrném plátně proslavili množství nesmrtelných evegreenů. Vybral jsem si dnes půvabnou Doris Day a je zřejmé, že se najdou filmoví fandové s protesty, proč jsem nedal přednost třeba Judy Garland, Jeanette MacDonald či dalším. Ano, bylo jich mnoho v tom zlatém věku Hollywoodu. Ale já s nostalgií vzpomínám na počátek let šedesátých, kdy jsem každé sobotní odpoledne trávil s přítelem Jaromírem u praskajícího rádia a lovil zahraniční hitparády. Božského Elvise už pomalu střídaly drsnější rockové kapely, když nás přesto najednou ohromil hlas, o kterém by obrozenecký básník napsal, že zní jak horská bystřina. Slavná skladba Stardust v její interpretaci byla zážitkem a až později jsem se dozvěděl, že Doris Day byla v letech 1960 a 1962 na prvním a v roce 1961 na třetím místě mezi kasovně nejúspěšnějšími hvězdami Hollywoodu. Asi právem, svou popularitu si udržela i po nástupu Beatles, květinových dětí i nových adeptů filmové slávy. „Časy se mění, filmy Doris Day nikoliv,“ zněl dobový bonmot.
Číslo 05/09
Doris Day
Staré paní Kappelhoffové bude záhy 85 let a na kalifornském ranči se nejspíše věnuje své Lize na ochranu zvířat, s níž jí pomáhal její někdejší herecký partner Ronald Reagan a další prezidenti – Clinton a Bush. Jistě však ráda vzpomíná na dobu, kdy jako vynikající zpěvačka a nesmírně populární herečka a tanečnice stála na samém vrcholu amerického showbyznysu. Tehdy si říkala Doris Day.
Hollywood se rád vrací ke svému zlatému období. Ve třicátých letech se zde točily pohodové filmy s Astairem či Crosbym a jejich partnerkami, kterým se přezdívalo kamarádky ze sousedství. A právě v takových komediích, plných skvělých slovních přestřelek a gagů, vynikla po letech právě Doris Day. Jejími partnery byli sympaťáci, o které nikdy nebylo v Hollywoodu nouze – její kamarád Rock Hudson, Dean Martin či Cary Grant. Ostatně, když se zadíváme do rozzářené tváře „děvčete, se kterým by se rád oženil každý mládenec, které můžeš důvěřovat v každé situaci,“ jak psávali američtí novináři, pochopíme, že sotva mohla hrát třeba vampa ve stylu Garbo. Doris přezdívali „poslední americká panna“, ovšem jen díky rolím, jinak by to poněkud neodpovídalo faktu, že vystřídala čtyři manžele. Ještě trefněji to vyjádřil její přítel Oscar Levant, když zhlédl její filmy: „Doris jsem znal ještě dříve, než se stala pannou…“
Narodila se 3. dubna 1924 jako Doris Mary Anne von Kappelhoff v Evastonu ve státě Ohio v rodině někdejších německých imigrantů. Otec byl učitel hudby a matka hostinská. Z talentované dcerky měla vyrůst tanečnice, ale když jí v roce 1937 auto poranilo obě nohy, vydala se jinou cestou. Začala zpívat s tehdy oblíbenými big bandy. S orchestrem Les Brown nahrává slavnou SENTIMENTAL JOURNEY, melodii, která se v roce 1945 stala hymnou vojáků na všech frontách, toužících po domově. Doris podniká několik turné po USA, zpívá jeden šlágr za druhým. A již jako oblíbená hvězda vstupuje do bran Hollywoodu.
Už její debut Romance on the High Seas (1948) i názvy dalších snímků Young Man with a Horn (1950), Tea for Two (1950), Lullaby of Broadway (1951), On Moonlight Bay (1951), By the Light of the Silvery Moon (1953), Calamity Jane (1953, Oscar za píseň SECRET LOVE) jistě naznačují mnohé o jejich obsahu. Je třeba připomenout Hitchockovu skvělou kriminálku muž, který věděl příliš mnoho z roku 1956. Nebyla tehdy příliš nadšená slavným režisérem ani písní, kterou ve filmu zpívala, přesto ale ona QUE SERA, SERAji po celém světě proslavila, a dostala za ni Oscara. Tento a další její hity se objevují i v repertoáru našich umělců (vzpomeňme třeba na Rudolfa Cortese a ULICI, KDE BYDLÍŠ TY, či na Evu Pilarovou a UŽ DÁVNO NEJSEM DÍTĚ či Porterovu NOC A DEN). Po následujícím jistém útlumu se její kariéra počátkem šedesátých let opět překvapivě rozzářila naplno a Doris natáčí své nejslavnější snímky – Pillow Talk (Noční rozhovor, 1959), který ji vynesl nominaci na Oscara, Lover Come Back (Vrať se, miláčku, 1961) a That Touch of Mink (Norkový kožich, 1962). Je to již jiná Doris Day. Představuje většinou poněkud zakyslou stárnoucí slečnu, pracně dobývanou veselými starými mládenci v podání Rocka Hudsona či Caryho Granta. Její zpěv v těchto filmech již nebyl tak dominující, opíraly se o její nemalý talent herečky. Jistou zajímavostí ve filmografii Doris Day je snímek Později miláčku! Tuto komedii s ní natočil v roce 1963 režisér Michael Gordon, když ji rok předtím nedokončil George Cukor (pod názvem SOMETHING’S GOT TO GIVE) pro neshody s původní představitelkou hlavní role. Tou byla Marilyn Monroe. S postupujícími léty se ovšem svět filmu ubíral jiným směrem, než byly představy půvabné herečky. Se svými rolemi nebyla spokojena, výjimkou je snad jen film Caprice, kde se v roce 1967 potkala s Richardem Harisem. A tak o rok později snímkem With Six You Get Eggroll končí svou kariéru na stříbrném plátně. Což ovšem zdaleka neznamená, že Doris Day odchází ze světa umění. Je častým hostem nahrávacích studií, její gramodesky se prodávají v obrovských nákladech a jsou vysoko oceňovány odbornými kritiky. Pracuje v televizi, kde měla mimo jiné svůj populární pořad THE DORIS DAY SHOW. Ovšem popsat alespoň v kostce její pěveckou kariéru by vydalo na další, podstatně delší článek. Tato příjemná žena a všestranná umělkyně ukončila svou kariéru v roce 1986, kdy se odebrala na svůj ranč nedaleko Carmelu v Kalifornii. Natočila 39 filmů, množství televizních pořadů, nazpívala na 650 písní, většinou světově známých hitů, oceněných i cenou Grammy. Milovali ji diváci celého světa, herečtí kolegové, členové Beatles i Frank Sinatra. A nezapomínají. V roce 2003 vznikl na její počest film Down With Love s Ewanem McGregorem a slavnou Renée Zellweger, který je vzpomínkou na romantické komedie, na dobu, kdy hrála a zpívala Doris Day.
text Jiří Vlastník, foto archiv
