Jan Hřebejk patří mezi ně. Ještě v době studií, v roce 1988, natočil ve vlastní produkci krátkometrážní film CO VŠECHNO CHCETE VĚDĚT O SEXU A BOJÍTE SE TO PROŽÍT. A v roce následujícím další – L. P. 1948.
Jeho hraný debut, muzikál ŠAKALÍ LÉTA, se stal nejúspěšnějším filmem roku 1993. Mladí lidé citovali repliky z filmu a Martin Dejdar se stal hereckou a taneční hvězdou. Byla jsem při tom, když vyhlašovali Českého lva pro Jana Hřebejka a celá Lucerna aplaudovala vestoje.
V roce 1999 byla jeho smutná retrokomedie PELÍŠKY, odehrávající se koncem šedesátých let, znovu divácky nejúspěšnějším filmem. Kdyby mohli dostat za herecký výkon v hlavní roli České lvy dva herci, určitě by to byl, kromě vynikajícího Jiřího Kodeta, i Miroslav Donutil. Skoro každý si vybaví scénu s pliváním ohně – „maršál Malinovskij!“. Pamětníci oněch časů, v nichž se film odehrával, jedním okem plakali a druhým se smáli.
Hřebejkovi se v té době podařilo vytvořit tým spolupracovníků podobné krevní skupiny. Petr Šabach – spisovatel, Petr Jarchovský – scenárista a Ondřej Trojan – producent.
V roce 2000 dojal diváky filmem MUSÍME SI POMÁHAT, který získal šest Českých lvů a nominaci na Oscara. Umístit se při oscarovém výběru mezi pěti nejlepšími zahraničními filmy je obrovský úspěch. Zaujal i příběhem z osmdesátých let PUPENDO (2003) a další film HOREM PÁDEM (2004) znovu dostal ocenění Český lev. V roce 2006 byl vybrán na festival do Karlových Varů jeho film KRÁSKA V NESNÁZÍCH. Následovaly další snímky MEDVÍDEK (2007) a NESTYDA (2008 – poprvé scénář z dílny Michala Viewegha).
Hřebejkovy filmy nám popisují české dějiny pohledem zdánlivě obyčejných lidí. Od okupace přes léta padesátá, šedesátá a osmdesátá až po současnost. Přitom ať už jde o drama, muzikál, nebo komedii, všechno má v sobě styl a pečeť svého tvůrce.
Poznat osobně Jana Hřebejka je velkým zážitkem. Přes všechny úspěchy zůstává milým, skromným mladým mužem. Měla jsem několikrát možnost ho pozorovat, ale nikdy jsem nepostřehla, že by vyzdvihoval sebe; vždy děkoval svému scenáristovi, producentovi a skvělým hercům. Režisér Hřebejk je příkladem toho, že stačí, když za tvůrce hovoří jeho dílo.
