Spor byl odstartován v polovině prosince zákazem vysílání soukromé Rajoelinovy televize Viva. Populární Rajoelina, zvolený právě před rokem do funkce starosty hlavního města, dal prezidentovi měsíční ultimátum ke znovuotevření stanice, po jehož vypršení vyvolal masové demonstrace proti Ravalomananově autokratickému způsobu vládnutí. Během nastalého chaosu si armáda několikrát udělala z lidí živé terče a nakonec se obrátila proti hlavě státu. Když 16. března vládní vojska násilím prolomila vrata prezidentského paláce, našla jej prázdný. Marc Ravalomanana, na útěku, předal moc armádě, a ta ji jako horký brambor přehodila Rajoelinovi.
Nepřítel i vzor v jedné osobě
Teprve čtyřiatřicetiletý Andry Rajoelina se ne nadarmo honosí přezdívkou TGV, podle francouzského rychlovlaku. Nedočkavý moci, už v průběhu měření sil s prezidentem se prohlásil hlavou státu; podruhé tak učinil po oficiálním převzetí moci z rukou armády. Titul, jejž si přidělil, zní Předseda Nejvyšší přechodné rady Republiky Madagaskar. Současná ústava země, stanovující spodní věkový limit pro výkon prezidentské funkce na čtyřicet let, mu neumožňuje převzetí prezidentského křesla. Mezi reformami, jež Rajoelina slibuje provést, se tak na jednom z prvních míst nachází reforma ústavní, jemu šitá na míru, přesněji řečeno na rodný list. Snad proto, aby všechno stihl, slibuje s neurčitostí volby do dvou let. Mezinárodní společenství se pokouší usměrnit Rajoelinovu euforii, připomínaje mu, že demokracie, na niž se vítězný politik odvolává, má jistá pravidla.
Sesazeného prezidenta s tím, kdo jej vystřídal, spojuje více, než by se na první pohled zdálo. Tím nejvýznamnějším pojítkem je podnikatelský talent: zatímco v roce 1999 udělil jeden místní časopis titul manažera roku podnikateli Marku Ravalomananovi, hned v tom následujícím jej propůjčil Andrymu Rajoelinovi. Ravalomanana začal podnikat převzetím rodinné mlékárny, Rajoelina, kterého to táhlo k médiím, založil první offsetovou tiskárnu na Madagaskaru. Ravalomana vstoupil do politiky svým zvolením starostou hlavního města v roce 1999 a z téhle pozice se o pár let později stal vyzyvatelem tehdejšího prezidenta Didiera Ratsiraky. Volební klání se koncem roku 2001 proměnilo v duel kdo s koho, do něhož muselo vstoupit mezinárodní společenství poté, co se prezident Ratsiraka všemi prostředky pokoušel předejít své volební porážce. Jako by šel Rajoelina v Ravalomananových šlépějích, či tah za tahem opisoval z jeho biografie. Mnohé nasvědčuje tomu, že jistý talent prokáže i v autoritativním výkonu moci přisuzovaném svrženému Ravalomananovi, který jej zas předtím vyčítal svému předchůdci Ratsirakovi. Jak vidno, historie se neustále opakuje.
Král diskoték prezidentem
Velkopodnikatel Ravalomana řídil zemi podle „byznysplánů“, jeho nástupce Rajoelina ji zase – v souladu s oborem, kde se etabloval – řídí dle plánů mediálních. Zádrhelem „mediaplánů“ bývá často absence konkrétního obsahu. Mladistvě vyhlížející, hyperaktivní Rajoelina slibuje svým spoluobčanům velké změny, které jim však zatím moc nepřiblížil. Že nemá zcela jasno v tom, co chce, přiznává i manželka, která si postěžovala novinářům, že její muž komusi naslibuje vládní funkce a druhý den o tom nic neví.
Rajoelinovým nejvyšším diplomem je maturitní. Na studia nebyl, jeho vášní byl mikrofon, od něhož si coby známý dýdžej podmaňoval návštěvníky antananarivských diskoték. Stal se pojmem nočního života hlavního města a právě na kontaktech získaných v klubech založil vlastní vzestup. Zůstaneme-li u jeho přezdívky TGV, připomíná Rajoelina trochu rychlovlak, který vyjel z kolejí a řítí se neznámo kam. V situaci, kdy je země rozdělena na tábor příznivců Rajoeliny a tábor příznivců svrženého prezidenta, organizující dnes demonstrace proti tomu, co nazývají převratem, není důvod hýřit do budoucnosti přehnaným optimismem.
Pravda, na klasické střídání mocenských garnitur parlamentní cestou není malgašská politika dosud příliš zvyklá a způsobem převzetí moci se Rajoelina tolik neliší od svých předchůdců. Viditelnou značkou zůstává image diskotékového krále, jež mu však vzhledem k nutnosti návratu z bujaré oslavy k nudné denní lopotě nemusí dlouho vydržet.
