Uprostřed letošního března vydražili obraz malířky Toyen SPÍCÍ za dvacet milionů korun. Tentýž obraz krátce poté, co byl namalován, koupil Jaroslav Stránský za tři a půl tisíce korun. I když bereme v úvahu větší kupní cenu předválečné koruny, obraz svoji cenu za osmdesát let při nejmenším ztisícinásobil. Obraz ZHROUCENÉ VERTIKÁLY Františka Kupky byl v nedávných dnech vydražen za dvacet dva miliony korun. Za obraz jednoho z představitelů abstraktního malířství (anebo také akčního – malíř totiž občas šlapal po svém obraze a velkým štětcem rozstříkával kolem sebe barvu) Jacksona Pollocka zaplatil mexický miliardář sto čtyřicet milionů dolarů. Jiný Pollockův obraz – prodávaný za padesát milionů dolarů – údajně o několik let dříve koupil penzionovaný řidič náklaďáku za pět dolarů; prodávající se totiž domníval, že jde jen o jakousi barevnou mazaninu. Van Goghovy obrazy byly za jeho života prakticky neprodejné, malíř byl živ jedině díky podpoře svého bratra. V roce 1990byl jeho PORTRÉT DOKTORA GACHETA prodán za dvaaosmdesát milionů dolarů. Obraz Václava Špály KOUPÁNÍbyl před několika lety vydražen za dva miliony devět set tisíc. Můj přítel Saša Kliment ve svých vzpomínkách cituje svého strýce, znalce starého umění, který Špálu jako tvůrce charakterizoval suše: „Je to moderní prase.“
Číslo 05/09
Sloupek Ivana Klímy
Cena obrazu
Co se to děje s obrazy některých umělců? Kupují je lidé za šílené ceny proto, že v nich nalézají otisky génia? Nebo je kupují ze snobismu, aby předvedli, čí dílo jim to visí na stěně, případně stojí v zahradě? Anebo je to jen výsledek spekulace, protože dílo jednou považované za velkolepé představuje jeden z bezpečných způsobů jak uložit peníze?
Malířů po světě bychom se nedopočítali. Za léta, co se toto umění provozuje, bylo namalováno nesčíslně obrazů. Většina z nich leží zapomenuta nebo prostě nepřežila, skončila někde na smetišti anebo byla zničena během všech možných válek. Zato jiná díla během let získávala závratnou cenu.
Bezpochyby mezi malíři, stejně jako mezi všemi ostatními lidmi, se nacházeli jedinci nadaní méně či více a občas se mezi nimi vyskytl i génius. Poznat génia mezi umělci je jistě obtížnější než třeba ve fyzice. O Newtonově či Einsteinově genialitě pochybuje málokdo. Byli géniové Vincent van Gogh, František Kupka. Pollock, Toyen, Špála? Je geniálním dílem sv. Václav sedící na břiše chcíplého koně nebo ENTROPA Davida Černého?
V éře moderního umění se velmi často rozchází mínění a vkus znalců s míněním a vkusem většiny ostatních lidí. Jeden z důvodů této neshody spočívá v tom, že zvláště v minulém století jako hlavní znak geniality anebo aspoň vynikajícího talentu se považovala originalita, neotřelý nápad, provokace. Kritici občas byli ochotni díla zjevných uměleckých podvodníků, provokatérů anebo jen průměrných tvůrců vyhlašovat za geniální. Pokud někoho napadlo, že provlékne rozbitým televizním aparátem hedvábný šátek a na něj zavěsí atrapu granátu či natře plátno načerveno a doprostřed udělá kroužek, stačilo, že několik uznávaných kritiků tento čin vychválilo a vyhlásilo za nový druh umění. Tvůrce se pak mohl dočkat i mezinárodního uznání. Cena jeho dalších děl následně šplhala v aukčních síních do závratných výšin.
Nepochybuji o tom, že mnozí snobi se pyšní milionovými díly, jejichž cena se vymyká soudnosti, nicméně si mohou být téměř jisti, že dobře uložili svoje peníze.
