Číslo 04/09

S Marií Poledňákovou lidi baví svět

Dlouhá léta jsem nevnímala rozdíl mezi Slováky a Čechy. Až po přestěhování do Prahy jsem zjistila několik odlišností. Zatímco rozvod manželů na Slovensku znamená dokonalý rozchod a nepřátelství na život a na smrt, v Čechách společně strávené roky často přerostou po rozvodu do přátelství. Termín „bejvalý“, „bejvalá“ jsou vlastně čestné tituly. Díky našemu dobrému příteli, význačnému muzikologovi Ivanu Poledňákovi jsem se seznámila s jeho bývalou manželkou Marií Poledňákovou. Hned jsme si porozuměly, a dodnes ji obdivuji.

 Při zastavení nad jejím životem mě napadají poslední slova moudrého rabína: „všechno je jinak“. Kdyby nebylo přísného kádrování v roce 1959, byli by Marii přijali na vysokou školu chemickou a my bychom byli ochuzeni o její veselohry. Ale protože komunistům vadil její dědeček, který byl za první republiky senátorem, její fantastický, veselý strýc, který byl poslancem za národní socialisty, a její otec, vzdělaný profesor matematiky a ekonomie, studium vysoké školy jí bylo zapovězeno. A tak nastoupila do dělnické profese k vrtačce a svářečce. Tam totiž byla ještě jiskérka naděje, že s kádrovým posudkem „dělnice“ ji snad jednou na vysokou přece přijmou.

Šedesátá léta byla i dobou, kdy se opět tancoval charleston a mladí lidé v zábavě hledali únik před realitou. Když Marie vyhrála soutěž Miss charleston, přišel s ní udělat rozhovor šéf Reduty Ivan Poledňák. Později, už jako manželé, šli na společnou večeři se spisovatelkou Ivou Hercíkovou a scenáristou Jaroslavem Dietlem. Právě tato večeře jí změnila život.
Jaroslav Dietl pravděpodobně usoudil, že Marie by se mohla uplatnit jinde, kde by nemusela vstávat tak brzo, aby byla v práci v šest ráno. Tehdy vyslovil onu osudovou větu: „Nechtěla byste pracovat v televizi?“
Každá nabídka byla lepší než továrna. A tak začala pracovat jako asistentka scény při přímých přenosech a inscenacích. Přitom měla syna Petra a po nocích vystudovala dramaturgii na DAMU.
Svůj první autorský film JAK VYTRH­NOUT VELRYBĚ STOLIČKU natočila v roce 1977. Při obsazování objevila největší dětskou hvězdu Tomáše Holého. Film získal hlavní cenu na televizním festivalu Zlatá Praha. V roce 1978 následoval snímek JAK DOSTAT TATÍNKA DO POLEPŠOVNY a za něj Zlatá nymfa na televizním festivalu v Monte Carlu a Zlatí krokodýli, které dostali herci František Němec a Tomáš Holý. Ale největší úspěch ji ještě čekal s titulem S TEBOU MĚ BAVÍ SVĚT (1982, Cena na MFF Gijon a hlavně cena Komedie století při příležitosti stého výročí české kinematografie). Po dlouhé pauze natočila v roce 2006 komedii JAK SE KROTÍ KROKODÝLI. Všechny její filmy měly obrovský úspěch, který dokládají statisíce a miliony diváků, byly uváděny ve 33 zemích světa… a nám obohacují Vánoce.
V současné době má premiéru její nový film LÍBÁŠ JAKO BŮH. Zatímco první filmy vyprávěly příběhy o rodičích a dětech, tento je o peripetiích prarodičů. Přitom ovšem Marie Poledňáková žije obklopena mladými lidmi, s nimiž spolupracuje. Někdy se při natáčení sama na chvíli stane divákem a je šťastná, že tak skvělí herci dávají jejím postavám život. X
kategorie: Číslo 04/09
Komentáře k článku
:
:
:
SNNJI:
Dolní navigace