Když se Yardbirds v roce 1968 rozešli, začal čtyřiadvacetiletý Page hledat spoluhráče pro vlastní projekt. Zaniklí Yardbirds měli ještě nasmlouváno několik koncertů ve Skandinávii, Page získal od zbytku kapely svolení použít původní název a s novou sestavou koncerty odehrát. Jako první jeho nabídku přijal Robert Plant (nar. 1948), jehož výrazný vokál se měl spolu s Pageovou kytarou napříště stát poznávacím znakem skupiny. Plant doporučil jako bubeníka svého známého Johna Bonhama, zvaného Bonzo (nar. 1948). Posledním článkem se stal basista a klávesista, zkušený studiový hudebník, vlastním jménem John Baldwin (nar. 1946). Už první zkouška ukázala, že jim to spolu půjde skvěle. Skandinávské turné ještě odehrají jako New Yardbirds, ale změna názvu je na spadnutí. Jako „olověný zeppelin“ prý ve skupině The Who označovali hodně nepovedené vystoupení. Bubeník skupiny Keith Moon tento název žertem nadhodil a Page a spol. se jej kupodivu chytili. Jen ze slova lead (olovo) vypustili „a“ – a Led Zeppelin byli na světě.

První album nahráli za tři dny, deska s fotografií hořící vzducholodi se objevila na pultech 12. ledna 1969. Směs pořádně nabroušeného hard rocku, předělávek klasických blues a jednoho kousku pro akustickou kytaru okamžitě zaujala pozornost. Skupina v té době koncertovala v USA a rychle získávala renomé po obou stranách Atlantiku. Vedle originality a muzikantské suverenity měli Led Zeppelin ještě jednu silnou zbraň, a tou byl jejich manažer Peter Grant. Nepřehlédnutelná persona, bývalý zápasník, později vyhazovač v baru a ještě později kaskadér a příležitostný filmový herec. Postupně se rozkoukával ve světě showbyznysu, jeho první vlastní aktivitou byla dopravní firma dovážející hudební skupiny na koncerty. V roce 1966 se stal manažerem Yardbirds, kteří však, jak již řečeno, do dvou let skončili. Led Zeppelin patřili do Grantovy manažerské stáje od samého počátku. Za zmínku stojí, že jejich veškerá spolupráce probíhala na podkladě gentlemanské dohody, tedy bez písemných smluvních ujednání. Existuje názor, že bez Granta a jeho metod (mnohdy značně nevybíravých) by kariéra Led Zeppelin nevystoupala do takových výšin. Na samém začátku vyjednal skupině lukrativní turné a výhodný kontrakt s gramofonovou firmou Atlantic. Hlídal nejrůznější skuliny, kudy by mohly příjmy odtékat jinam. Osobně kontroloval, zda se nepořizují pirátské nahrávky koncertů, nekompromisně zasahoval proti nelicencovaným prodejcům plakátů a fotek. Grantův přístup k „jeho“ kapelám byl seriózní a loajální. Na rozdíl od jiných manažerů s nimi býval na koncertech, tvrdě vyjednával ty nejlepší finanční podmínky. V případě Led Zeppelin rozhodl, že skupina bude vydávat pouze alba, tedy žádné dvoupísničkové singly na malých deskách. Odmítal také televizní vystoupení – kdo chce vidět Led Zeppelin, ať si koupí lístek na koncert! Odmítl i pozvání na slavný festival ve Woodstocku v srpnu 1969: „Pro nás nemá cenu podnik, kde budeme jen jedněmi z mnoha…,“ komentoval své rozhodnutí.

 

Během roku Led Zeppelin absolvovali čtyři americká a čtyři britská turné, navíc stihli nahrát druhé album. „Dvojka“ vznikala prakticky na cestě, po různých studiích, a všeobecně se pokládá za pravzor hard rocku sedmdesátých let. Popularita skupiny ve Spojených státech měla raketový start a muzikanti si ji, jak náleží, užívali. Led Zeppelin, to byl přetopený kotel, vydávající energii nejen na pódiu, ale také během spousty divokých akcí a večírků. Za oběť padaly nejen litry alkoholu a čáry koksu, ale také zařízení hotelových pokojů i počestnost desítek dychtivých děvčat…

V létě 1970 se Page s Plantem uchýlili do ústraní na venkov, kde připravili materiál pro album LED ZEPPELIN III. Vyšlo v listopadu a pozornost přitahovalo už svým obalem. Ve výřezech se objevovaly různé obrázky, tak jak se otáčelo vloženým papírovým kruhem. Ještě větší překvapení přinesl vlastní hudební obsah: album bylo téměř celé akustické, silně poznamenané folkem a keltskou melodikou. Výjimku tvořila drtivá úvodní IMMIGRANT SONG, s textem o vikingských dobyvatelích Islandu: „Kladivo bohů požene naše lodě k novým pevninám…,“ zpívá Robert Plant v textu a pojem „kladivo bohů“ se stalo označením pro zvuk kapely. Spisovatel Stephen Davis jej použil i v titulu proslulé biografie – KLADIVO BOHŮ: SÁGA LED ZEPPELIN.

O rok později skupina vydává čtvrté album. Vychází v obalu bez jakéhokoliv titulu, dokonce bez názvu skupiny. Pouze oprýskaná, napůl zbořená zeď s obrázkem starého muže s otepí větví na zádech. Vnitřní obal a etiketa desky nesly čtyři tajemné symboly. Čtyřka se stala okamžitě po vydání absolutním trhákem a skladba STAIRWAY TO HEAVEN postupně jedním z nejhranějších rocko­vých titulů vůbec. Vedle ovací však zároveň nebyla ušetřena krkolomných spekulací o utajeném satanistickém poselství, které se prý vyjeví při přehrávání STAIRWAY TO HEAVEN pozpátku…

 

V roce 1973, uprostřed dalšího amerického turné, oslavil John Bonham pětadvacáté narozeniny. Od kapely dostal dárek – nejnovější model Harley Davidsona. Neodolal a rovnou nastartoval. Mělo to jeden malý háček, Bonzo řádil s motorkou přímo na chodbách losangeleského hotelu. Druhý den bez mrknutí oka všechny způsobené škody zaplatil. „Jo a tu motorku si klidně nechte…,“ řekl konsternovanému hotelovému manažerovi a důstojně odkráčel. Hlavní narozeninová party se konala v jedné z vil v oblasti Laurel Canyon. Britský hudební žurnalista Charles Murray, účastník oslavy, vzpomíná: „Galony šampaňského, závěje kokainu, ohromné mísy plné těch největších krevet. A oblíbený pornografický hit DEEP THROAT na videu, přičemž tenkrát si domácí video pořizovali jen ti nejbohatší výstředníci.“

George Harrison, který byl přítomen se svou tehdejší ženou Patti Boyd, oslavence korunoval – jednoduše mu narazil na hlavu narozeninový dort. Legrace pokračovala hozením oblečeného Beatla do bazénu, za ním následovali další. Jimmy Page nesměle protestoval, že neumí plavat, bylo mu tedy povoleno ponořit se v parádním oblečku na mělké straně bazénu…

V letech 1972 – 1977 patřil Led Zeppelin titul největší rocková skupina světa. Při americkém turné již cestují zásadně vlastním tryskáčem se jménem skupiny na bocích, přepychově zařízený vzdušný koráb má neoficiální titul Starship.

Ani Rolling Stones či Who nedosahovali tak frenetické odezvy svých koncertů, nemluvě o prodeji desek. Kapela zvolnila tempo jejich vydávání, v roce 1973 vyšly HOUSES OF THE HOLY a o dva roky později dvojalbum PHYSICAL GRAFFITI, už na vlastní značce Swan Song. To zaznamenalo skvělé přijetí kritikou, bezprostředně okupovalo čelo žebříčků prodeje a vyvolalo velký zájem i o předchozí tituly skupiny. Různorodost zeppelinských hudebních inspirací je přítomna i zde. Hard rock, akustický rock, blues rock, ale také východní inspirace (KASHMIR), milostná balada či akustická kytarová instrumentálka, všechno do sebe na PHYSICAL GRAFFITI dokonale zapadá.

Skupině, vyhřívající se na nejvyšších myslitelných vrcholech slávy a úspěchu, však již osud míchal jiné karty. V létě roku 1975 na dovolené v Řecku havaruje Robert Plant s autem. Jeho zranění nejsou tak těžká, mnohem hůř se vede jeho ženě, která se ocitla na prahu ohrožení života. Kvůli Plantově rekonvalescenci bylo odloženo americké turné, čas byl využit pro dokončení napůl hraného, napůl dokumentárního filmu THE SONG REMAINS THE SAME a natočení dalšího alba – PRESENCE. V té době Jimmy Page propadl závislosti na heroinu a návyku se zbavil až počátkem osmdesátých let. V roce 1977 skupina konečně vyráží na turné, netrpělivě očekávaná americkými příznivci. V kalifornském Oaklandu došlo k incidentu, po němž byli zatčeni bubeník Bonham, manažer Grant a šéf zeppelinské ochranky Bindon. Byli obviněni z brutálního zbití jednoho pořadatele, který měl napadnout Grantova syna. A o dva dny později, jako blesk z čistého nebe, zpráva, že pětiletý syn Roberta Planta Karak zemřel na následky prudké virové infekce. Turné bylo okamžitě zrušeno a objevily se první domněnky o konci Led Zeppelin. Navzdory chmurným předpovědím skupina koncem roku 1978 vydává album IN THROUGH THE OUT DOOR a chystá se k dalšímu koncertování. Vystoupení na festivalu v britském Knebworthu v srpnu 1979 znamená triumfální návrat na pódia, když předtím Grant přesvědčil Planta, aby neopouštěl skupinu. Následovalo krátké evropské turné a skupina se začala chystat do USA, znovu po třech letech. Všechno však skončilo 24. září roku 1980. Cestou na zkoušku Bonham přikázal asistentovi, aby mu zastavil na snídani. Pojedl kousek šunkové rolky, kterou zapil baterií panáků vodky. V pití pokračoval i během hraní, zkoušelo se až do večera. Poté se skupina přesunula do Pageova sídla, kde Bonham kolem půlnoci tvrdě usnul. Byl sice uložen do postele na bok, nicméně neušel časté smrti opilců – zadušení vlastními zvratky ve spánku. Druhý den po poledni jeho mrtvé tělo objevil John Paul Jones. Vyrojily se spekulace, kdo by mohl Bonhama nahradit. Padala různá jména, ale zbylí členové učinili dohadům rázný konec prohlášením: „Skupina Led Zeppelin končí…“

 

Led Zeppelin ještě vydali album dříve nezveřejněných nahrávek (CODA, 1982), ale další společné aktivity už se měly objevovat pouze sporadicky. Stojí za připomenutí, že v tom samém roce, tedy po třinácti letech, národní podnik Supraphon vydal album LED ZEPPELIN I. Kurióznost a absurditu tohoto počinu vhodně doplňoval průvodní text Miloše „Ostrýobraz-dobrýzvuk“ Skalky na vnitřní straně obalu. V roce 1985 Page s Plantem a Jonesem za spoluúčasti Phila Collinse a dvou dalších hudebníků vystoupili na dobročinném koncertu LIVE AID, nebyli však se svým seskupením příliš spokojení. O tři roky později jim patřil závěr slavnostního koncertu k výročí gramofirmy Atlantic, když za bicí usedl Bonhamův syn Jason. Ani tentokrát to příliš nevyšlo, Plant s Pagem se těsně před vystoupením pohádali, jestli zahrát STAIRWAY TO HEAVEN, navíc zlobil zvuk a Jonesovy klávesy nebylo pořádně slyšet.

Během devadesátých let vyšly znovu všechny jejich nahrávky v digitální, zvukově vylepšené podobě. Skupina byla uvedena do Rockové síně slávy na obou stranách Atlantiku, zároveň v roce 1995 zemřel ve věku šedesáti let Peter Grant. Ke konci devadesátých let se konečně dočkali i čeští fandové – jako „Kytara a Hlas Led Zeppelin“ v Praze dvakrát vystoupili Jimmy Page a Robert Plant. Zpěvákův hlas příliš neztratil ze svých kvalit, Jimmy Page s bříškem a černým přelivem však působil trochu jako svůj vlastní revival. Podporováni mladou rytmikou, připomněli pár kousků značky Led Zep, ale většina koncertu patřila aktuálním věcem ze společného alba.

V posledních letech jsme byli svědky několika návratů legend na pódia: Police, Cream, Genesis, vesměs poměrně úspěšných. Není tedy divu, že když proskočily první zprávy o společném koncertu Led Zeppelin, plánovaném na srpen 2007, zájem byl obrovský. Nakonec se uskutečnil v prosinci a londýnská O2 aréna, k prasknutí naplněná natěšeným davem, byla svědkem návratu legendy. Tři veteráni spolu s Jasonem Bonhamem tentokrát věnovali přípravě dostatek času a koncert – podle většiny referátů – dopadl hudebně na výbornou. Úvahy o vydání nového společného alba, případně o nějakém koncertním turné jdou zatím do ztracena. Možná někdy, možná něco. Legenda jménem Led Zeppelin žije dál… X