čas pádí skoro jako Martina Sáblíková, a ta to jako správné moravské děvče umí rozbalit. Přesto, že jí bylo mizerně, vybojovala na kanadském mistrovství světa zlato i stříbro, a je tak naší olympijskou nadějí největší.

Teď si uvědomuju, že kromě ní máme v dubnovém čísle další dvě Moravanky, hodné pozoru. Zlínskou rodačku, významnou architektku Evu Jiřičnou, slavící ve skvělé kondici svou sedmdesátku, a oblíbenou filmovou, divadelní i muzikálovou herečku Jitku Schneiderovou. Je ze Znojma, před lety zazářila v Ondříčkových SAMOTÁŘÍCH a krom českých divadel a televize se objevila i v německém seriálu TATORT i ve filmu ARROWSMITH. Od pohledu bych do ní neřekla, že miluje zrovna bungee a row jumping, který však, jak sama říká, už kvůli své tříleté Sofii Anně momentálně neprovozuje.

A teď bych si dovolila upozornit na svého oblíbence, charismatického rodáka ze San Franciska. Jeho příběh přináší Jan Foll a vy ho znáte přímo důvěrně. Každé jeho gesto, detail kolem očí, nepatrný úsměv. „Zastávám názor, že méně je více, film je obrazové médium a vy utíkáte od umění, když vaše postavy ustavičně melou,“ říká ve svých devětasedmdesáti stále aktivní Clint Eastwood. Jeho úsporné drsňáky milují muži, dívky středního věku si zas ani náhodou nenechají ujít televizní reprízu MADISONSKÝCH MOSTŮ. Jeho poslední režisérský počin, krimiretro VÝMĚNA s přesvědčivou Angelinou Jolie si nenechte ujít. Nelehká podívaná, ale ten úporný boj matky za pravdu o svém dítěti je fascinující.

I jistá svérázná česká režisérka (též z Moravy) šla ve svých filmech až na dřeň, jak se říká. Rejstřík jejích filmů je úctyhodný a Věra Chytilová, o níž je právě řeč, bude v květnu hostem dvaadvacátého plzeňského FINÁLE. Jan Lukeš vám stručně připomene její tvorbu, jakož i nezapomenutelné filmy Františka Vláčila, na něhož bude festivalová Plzeň letos vzpomínat.

No a když jsme v Plzni, tak stojí určitě za zmínku unikátní zkušenost české tenistky Petry Němcové, která se díky svému sportu dostala do intimní blízkosti zahalenýh krásek v exotickém, přebohatém Kataru. Jako jediná žena směla trénovat členy královské rodiny i mnoho dalších osobností světové smetánky. Složila cambridgeskou zkoušku z arabštiny, absolvovala různé manažerské kurzy a následkem toho působila pak nějaký čas i v katarském Ritz-Carltonu. Zamilovala si libanonskou kuchyni a po osmi světoběžnických letech vede teď sama a po svém hotel v centru Plzně.

Měla bych říct, že i další naši dubnoví hosté jsou přitažliví, například čerstvá držitelka Českého lva Zuzana Bydžovská v ABECEDĚ, muzikant, všepsavec a kapelník skupiny Precedens Martin Němec nebo stále oblíbená zpěvačka Jitka Zelenková na rozhlasové vlně Zuzany Maléřové, a zdaleka to nejsou všichni.

Vím, že jaro vás vyžene trochu víc ven a na čtení moc času nezbude. Přesto věřím a doufám, že naše úsilí nebylo marné a že se do příběhů, které jsme pro vás pečlivě vybírali, alespoň večer na chvilku ponoříte.

To si za celou redakci moc přeje vaše Magdalena.

 

P.S. A pozor – zajímá-li vás, jak horko ťažko se hrabeme k tomu, aby se o nás bez uzardění dalo říct, že žijeme v právním státě, nalistujte si HISTORKY Z JUSTIČNÍHO POD I NADSVĚTÍ neboli názor Martina Fendrycha. Nebudete litovat.