Vždyť ve srovnání s jim známými středomořskými suchozemskými želvami to byla vyložená monstra. V nadšených zprávách tehdejších objevitelů se opakovaně uvádí, jak místy mohl muž projít dlouhé vzdálenosti pouze po želvích krunýřích, aniž musel seskočit na zem. Tito želví obři byli schopni vydržet naživu o hladu a bez vody v lodním podpalubí po celé týdny. Posádky obchodních, vojenských i pirátských lodí je proto masově lovily a využívaly jako „živé konzervy“.

Příslovečnou se stala neuvěřitelná dlouhověkost obřích želv.

V roce 1776, tedy v dobách, kdy Mauricius i Seychely byly francouzskou državou, dovezl mořeplavec Chevalier Marion de Fresne jako ukázku a dar mauricijskému guvernérovi i pět seychelských želv. Mauricius v následujícím století převzali Britové a s ním i takzvané Marionovy želvy. Jedna z nich přežila i příchod dvacátého století. V roce 1918, 152 let po svém příjezdu na Mauricius, nešťastnou náhodou zahynula. Život tvora, který se narodil dříve, než se v jeho domovině usadili první lidé, a který pak v mauricijském exilu přežil dvě koloniální správy a dvakrát zažil přelom století, ukončila zbloudilá kulka vyšlá při čištění z hlavně pušky nedbalého vojína. Dnes je ve sbírkách Britského muzea. Díky tomuto a několika dalším podobným, dobře datovaným příběhům můžeme konstatovat, že želva obrovská se může dožít až 250 let!

Evropská kolonizace z někdejšího želvího ráje záhy udělala želví pohřebiště. Našich dnů se dočkala, a to spíše „zázrakem“, jediná z gigantických indickooceánských suchozemských želv – želva obrovská z Aldabry. V současnosti je ekologický, kulturní a vědecký význam posledních přeživších ostrovních kolosálních želv již v plné míře doceňován a pro zajištění jejich další existence jsou podnikána komplexní záchranná opatření. V těchto snahách má svoje místo i chov v lidské péči.

Pražská zoologická zahrada želvím obrům věnuje mimořádnou péči. Zdejší pavilon velkých želv s přilehlými výběhy nemá v rámci evropských zoologických zahrad konkurenci a nikde v Evropě bychom také nenalezli početnější skupinu dospělých želv obrovských (pět samců a čtyři samice), která má nepředstavitelnou vědeckou a kulturní hodnotu. Zoologickou senzací je „podezření“ specialistů, že v pražské zoo by se dokonce mohli „ukrývat“ i jedinci příslušející k formám považovaným za již dávno vyhubené! Pokud by se to potvrdilo, zůstává naděje, že by v Praze mohla začít cesta zpět do jejich domoviny, do ráje, který jim člověk kdysi bezohledně vzal.

Každý jedinec obřích želv je mimořádnou osobností s často neuvěřitelnými osudy. Kdyby mohl vyprávět, vydalo by to na román. Až je při návštěvě zoologické zahrady budeme obdivovat, nezapomeňme, že se díváme na zcela mimořádné dílo přírody, na jedny z nejpozoruhodnějších tvorů naší planety.